Nocování v české krajině: BIVAKUJ, ALE RESPEKTUJ!

Mnoho z nás se do přírody vydává za absolutní svobodou. Žádné plány, žádné zamluvené chaty, alespoň chvíli fungovat tak, jak se nám chce. Dojít kam potřebujeme, přespat kde se to zrovna hodí. Nikdo z nás ale nechce být probuzen ochránci přírody a hned po probuzení zaplatit nemalou pokutu za to, že složil hlavu na jehličí.

Hodit batoh na záda a celý víkend se toulat po lesích a lukách není žádná nová věc. Tramping má na území České republiky (i vlivem minulých režimů) velkou tradici. Pravidla přespávání v přírodě nejsou popsána v žádném zákoně, směrodatný je v této otázce názor právního oddělení ústředí Agentury pro ochranu přírody a krajiny ČR. Omezit možnosti nocování může také přímo správa národního parku (např. plošný zákaz v celém NP České Švýcarsko) nebo správa obce.

PLATNÁ OMEZENÍ V CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍCH

Pravidla pobytu se také liší na území národních parků (NP), chráněných krajinných oblastí (CHKO), národních přírodních rezervací, ve volné krajině (kam spadá i les) nebo podle vyhlášek na území měst a obcí.

• Národní přírodní rezervace (NPR) – zákaz vstupu mimo značené cesty, zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo místa vyhrazená na celém území.
• Chráněná krajinná oblast (CHKO) – zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo zastavěná území obcí a mimo místa vyhrazená na celém území CHKO.​​​​​​
• Národní parky (NP) – zákaz vstupu mimo značené trasy v klidovém území parku mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí zákaz tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená.
• Ostatní zvláště chráněná území (národní přírodní památky (NPP), přírodní památky a rezervace (PP a PR) – zpravidla bez zákazu, pokud nedochází k překryvu s územím se zákazem, nicméně uplatní se obecné limity zákazu území poškodit a způsobit v něm změny.

Podrobněji na stránkách Agentury pro ochranu přírody a krajiny ČR: https://aopk.gov.cz

TÁBOŘENÍ VERSUS BIVAKOVÁNÍ

Tábořením se rozumí „soubor činností umožňujících pobyt (jednotlivce i skupiny osob) na jednom místě v přírodě spojený zpravidla s možností přenocování“. Je dobré vědět, že pokud je někde zakázáno táboření, automaticky se to vztahuje i na všechny jeho doprovodné aktivity,  jako je příprava místa pro přespání, příprava stravy, umývání nádobí, tvorba odpadu atd. V některých případech tyto znaky může splňovat i pobyt na daném místě během dne nebo nocování v obytném autě či karavanu (např. stavba přístavku, příprava jídla, tvorba odpadu).

Přestože je táboření v národních parcích i chráněných krajinných oblastech zakázané, existuje jeden tolerovaný způsob nocování. „Za táboření není považováno pouhé bivakování tj. přenocování (přespání na jednu noc pod širákem) bez přístřešku (při nepřízni počasí pod plachtou) a za podmínky absence pobytových znaků (zejména zanechání odpadu).“ To ale samozřejmě neplatí v případě klidových území národních parků nebo národních přírodních rezervací, kde je zakázán pohyb mimo vyznačené stezky. 

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Zobrazit

Zimní bivak na Lysé hoře v CHKO Beskydy. Foto Roman Martiník

Zobrazit

Útulna ATÜLN, Krkonoše, rozcestí Klínovka.

Zobrazit

Snížený komfort nocování může zpříjemnit čtení knížky nebo Světa outdooru.

Zobrazit

Přístřešek z plachty podepřený holemi, případně tarp, šetří váhu i místo v batohu.

NOCOVÁNÍ V LESÍCH, KRAJINĚ A NA SOUKROMÝCH POZEMCÍCH

V České republice máme výhodu, že možnost pobývat v přírodě je pro všechny občany garantovaná v zákonu o ochraně přírody, a to přímo pod pojmem „veřejná přístupnost krajiny” a paragrafem § 63. Řadíme se tak po bok zemím, jako je Rakousko, Švýcarsko, Norsko a další, které historicky garantují volný pohyb osob krajinou bez ohledu na to, kdo ji vlastní.

Výjimkou jsou soukromé pozemky vlastněné fyzickými osobami, které mohou vstup omezit. Dál se výjimka vztahuje na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k chovu zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Mimo zmíněné tedy máte právo na takzvaný volný průchod, a pokud území nepoškozujete. Trochu jiné to bude, když si budete chtít ustlat v pěkném oploceném sadu nebo na břehu řeky u chatky, tam by majitel byl v právu a lepší bude ho přímo kontaktovat a na možnosti složení hlavy se s ním dohodnout (tzv. získat souhlas vlastníka).

Co se lesů týče, hlavu v mechu můžete složit v podstatě kdekoliv (bivakovat) v rámci svého běžného práva vstupovat do lesa (užívání lesa). V lese je také povoleno sbírat houby a lesní plody a odnášet klestí do 7 cm v průměru, které je suché, bez kůry a na zemi ležící. Co však povoleno není, a vy byste to měli respektovat, je tábořit, les poškozovat a rozdělávat nebo udržovat otevřený oheň až do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Pozor si však dejte na jednu věc: nocování může být omezeno v době, kdy je vstup do lesa omezen, jak se můžeme dozvědět na Lesní správě, jedná se například o hony, těžbu nebo údržbu lesa.

CO RESPEKTOVAT?

• OHEŇ

Zjednodušíme si to: ten prostě mimo tábořiště nebo 50 m od lesního porostu nerozdělávejte. Co se týče vařičů, prostě používejte vlastní rozum. Jeden Jetboil na uvaření vody je něco jiného než 12 lidí každý se svým vařičem.

• SBĚR

Z lesa můžete odnášet klestí, suché, na zemi ležící, které nemá větší průměr než 7cm. Stejně tak v lesích i CHKO můžete sbírat houby a lesní plody, pokud tím nepoškozujete přírodu. V NP a NPR na to zapomeňte.

• ODPAD

Věřím, že doporučení vše po sobě odnést je snad naprostou samozřejmostí. Ale co ten odpad, co jde z vás? Běžnou praxí je po sobě exkrementy zahrabat, papír noste co nejlépe rozložitelný, stejně jako vlhčené ubrousky (hledejte ty s nápisem „biodegradable”) a ty zahrabte taky.

NÁZORY: JAK PŘISTUPUJÍ K NOCOVÁNÍ V CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH
OBLASTECH?

Pozor, zmíněné názory nejsou nutně platnými pravidly, ale příklady z praxe.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní parky tvoří asi 16 % krajiny České republiky a vzhledem k tomu, že se jedná o turisticky atraktivní místa, je více než pravděpodobné, že právě na jejich území se vydáte na vandr.

Petr Kořínek z CHKO Český ráj vysvětluje běžnou praxi: „Pokud jde o nocování pod širákem, ať je to na louce nebo pod převisem, není co řešit. Tedy pokud souběžně s tím nedochází k porušení nějakých jiných zákazů či omezení, jako třeba rozdělávání ohně.“

V tom se s ním shoduje i zástupce CHKO Jizerské hory Tomáš Korytář a dané téma ještě rozvádí: „Jizerky jsou atraktivní turistickou oblastí a díky boomu outdoorových aktivit se tématem bivakování a přespávání musíme dost zabývat. Je velký rozdíl mezi tábořením a nocováním a upřímně to ani nedělíme podle toho, zda někdo použil či nepoužil přístřešek, ale jde nám spíš o způsob užití a dopad na přírodu. To, že si při prudkém dešti nad sebou někdo roztáhne celtu, striktně nehodnotíme. Rozhodující je to, že se nocležník ráno co nejdříve sbalí a z místa odejde, aniž by zanechal stopy.“

Zmíněné platí obecně na CHKO, je však potřeba vědět, že na území CHKO se mohou nacházet národní přírodní rezervace (NPR), ve kterých se pravidla neliší od Národního parku a dle zákona č. 114/1992 Sb. je i zde zakázán pohyb mimo značené cesty. Zástupci jednotlivých CHKO se shodují, že právě NPR jsou často nejatraktivnější lokality, jako třeba NPR Jizerskohorské bučiny, které s řadou skalních převisů k přespávání lákají, ale že právě tato místa jsou podle Jiřího Lehkého ze správy CHKO Beskydy, těmi, kde je přítomnost člověka, a to především v noci, nejmíň žádoucí.

Při diskuzích se zástupci správy různých CHKO docházíme ohledně nocování především ke skutečnosti, že pokud přírodě neškodíte, respektujete ji a víte, že vy jste tu na návštěvě, nemusí dojít nutně ke střetu zájmů. Václav Tomášek (CHKO Beskydy) právě v tomto duchu zmiňuje, že respekt k přírodě a pochopení toho, že omezení nejsou zlovůlí ochránců, ale snahou uchovat přírodu i pro budoucí generace, jsou cestou jak společně fungovat a neuchylovat se jen k zákazům.

„Vždy je to na integritě každého z návštěvníků, zda budou respektovat okolní přírodu a nebudou ji narušovat nadměrným osvětlením či hlukem.“ říká Václav Tomášek. Dobré je mít na mysli, že důležitá je míra. Samotný turista nebo pár kamarádů je jiná situace než osmi členná parta bivakující na hřebenech.

O táboření a bivakování v horách a o nouzovém přenocování jsme psali tady.

NÁZORY: JAK PŘISTUPUJÍ K NOCOVÁNÍ V NÁRODNÍCH PARCÍCH?

V národních parcích, které máme na území České republiky čtyři (Krkonoše, Šumava, České Švýcarsko, Podyjí) platí pravidla pro pohyb nejpřísnější. Pohybovat se zde můžete jen po vyznačených trasách. Hlavním důvodem tohoto omezení je riziko poškozování území a rušení vzácných druhů živočichů. Což je vcelku pochopitelné, vzhledem k tomu, že národní parky jsou chráněny především kvůli unikátní flóře a fauně, a pokud nejste profesionální botanik, těžko můžete odhadnout, zda nešlapete po trávě, která se vyskytuje jen na daném území, či jste nezalehli vzácnou orchidej.

Každá správa NP má dle zákona povinnost mít návštěvní řád a v něm mohou nocování explicitně zakázat. Na to si dejte pozor třeba v NP České Švýcarsko, kde je od roku 2000 nocování zakázáno. Na důvody tohoto opatření jsme se zeptali Tomáše Salova z NP České Švýcarsko: „Důvodem zákazu nocování je obecně omezení rušení přírodního prostředí člověkem. Je totiž podstatné umět rozlišit pojmy rušit a škodit. Protože lidé si často kladou otázku, čím tedy při obyčejném nocování přírodě škodí? Skutečně se nemusí vždy jednat o poškozování přírody, ale svou přítomností člověk ruší některé citlivější druhy prakticky vždy. V konkrétním případě Českého Švýcarska jsou vlajkovými druhy citlivými na rušení například navrácení sokoli stěhovaví, čápi černí, výři velcí, ale nově třeba i vlci obecní.“

Jedním směrem může být omezování, druhým vyhrazování speciálních nocovišť, jako třeba v NP Šumava, kde byl vytvořen systém nouzových nocovišť při páteřní červené trase. K tomu se ale v NP České Švýcarsko nechystají, protože rozloha celého NP je 80 čtverečních kilometrů, což je prostor, na který na Šumavě připadá jedno nocoviště.

Tomáš Salov zároveň vyzdvihuje důležitý fakt: “Vzhledem k tomu, že obsahujeme celkem úzký pás podél státní hranice o šířce kolem 6 kilometrů a hned za našimi hranicemi leží CHKO Labské pískovce nebo CHKO Lužické hory, kde už je bivakování možné, neměl by být s respektováním zákazu nocování zase tak zásadní problém.“

V Krkonoších Radek Drahný z KRNAPu zmiňuje důležitý fakt, že i v hřebenové části hor je poměrně hustá síť horských bud, kde je přespání vždy možné. Zároveň na území Krkonoš můžeme najít tzv. útulny, které však nejsou primárně určeny k přespání, ale jako ochrana před nepřízní počasí.

Problémy s přemírou návštěvníků v české přírodě, zejména v českých národních parcích KRNAP, České Švýcarsko, Šumava nebo Podyjí a různé přístupy v jejich řešení jsme popsali v článku Budeme za pobyt v přírodě platit?

ZÁVĚREM

Věříme, že jsme vám pomohli se zorientovat, kde můžete složit hlavu, aniž byste dělali něco protiprávního a zbytečně neškodili. Příroda je tu pro všechny, ale je naší povinností ji chránit a nezneužívat ji jen pro naše vlastní potěšení. Pokud budou lezci, turisti a další fungovat v symbióze s ochránci, věřím, že případů napadení, agrese a vzájemného nepochopení bude méně, a my se tak nedočkáme toho, že se bude přistupovat k radikálním omezením jako třeba v Českém Švýcarsku nebo na jeho německé straně.

Redakčně upraveno za přispění Michala Medka

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české outdoorové scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 222999.
Děkujeme!