Nejkrásnější hřebenovka Slovenska – přes Nízké Tatry – zve každý rok a každé roční období k návštěvě. Pojďme se na tento parádní výšlap, tedy zejména na jeho úvodní část, podívat podrobněji.
Vzhůru za sousedy do hor
Pokud se vám v ročním programu objeví zhruba týdenní mezera a nebudete si přesně vědět rady, kam vyrazit, abyste neprohloupili (a předpověď bude slibná – bez lavin, lijáků apod.), určitě zvažte návštěvu Nízkých Tater, respektive kompletí přechod tohoto hřebene, který se právem řadí mezi klenoty slovenských hor a treků v této zemi vůbec! Národní part Nízké Tatry je vážně srdeční záležitost…
Cesta do Nízkých Tater na Slovensko je snadná a díky dálkovým autobusovým spojům různých společností lze v předstihu zajednat zpáteční jízdenky za pár set korun, maximálně okolo tisícikoruny. Jste-li poté zastánci vlakové dopravy, můžete se samozřejmě spolehnout i na toto spojení, které je ale podstatně dražší ve srovnání se zmiňovanými autobusy. Trasa bude ale přibližně stejná – ať už z Prahy, Brna, Ostravy nebo téměř odkudkoliv z Čech a Moravy – je nutné se dopravit do Ružomberoku „na severu“ od hor (z některých míst v ČR se vyplatí jet do Banské Bystriyce „na jihu“), odtud poté přesedlat na místní autobus za pár euro do horského střediska Donovaly, kde celý hřebenový trek po červené turistické značce Nízkými Tatrami začíná.
Parametry má výtečné – hřeben dosahuje bez pár drobných 100 kilometrů a celkové převýšení je téměř 5 kilometrů. Takové údaje se pak v turistickém deníčku krásně vyjímají. A naštěstí – ani není třeba brát s sebou stan, neboť se jedná o trek „hut-to-hut“ neboli od chatě k chatě (či alespoň od chatě k útulně, od útulny k útulně).
Den první: Donovaly – Hiadeľské sedlo
Ať už vám doprava zabere půl dne, nebo jeho podstatnou část, nevadí – naštěstí je možné první den vyšlápnout do hor jenom pár hodin a přespat v poměrně pěkném přístřešku v Hiadeľském sedle. Středisko Donovaly leží na pomezí Nízkých Tater (na západ) a Velké Fatry (na východ), nalezněte tedy u nadzemního chodníku přes silnici turistický rozcestník a vydejte se ve směru červené značky do Nízkých Tater, cesta je na cedulkách označena jako „Cesta hrdinov SNP“. Do zmiňovaného sedla to však není nikterak daleko, necelé tři hodiny chůze. Ideální na rozcvičku.
Opusťte horské středisko po asfaltové silnici vedoucí přes první menší kopec s výhledy zpět a stále sledujte silnici procházející osadou Polianka (s kapličkou) a vedoucí pomalu, ale jistě do lesa, až k závoře zabraňující vjezdu vozidel. Lesní pasáž naštěstí brzy končí, i když je třeba stále stoupat, a dostanete se na otevřený travnatý hřeben s úvodním vrcholem Kečka (1225 m n. m.) a poté jako nahoupačce pokračujte do sedla pod Kozí chrbát (1330 m n. m.), který můžete v případě nepříznivého počasí obejít po žluté turistické značce, ale rozhodně za dobrého počasí pokračujte prudce vzhůru stále po červené. A co nastoupáte, zase brzy sestoupáte do Hiadeľského sedla (1099 m n. m.) se stožáry pro vysoké napětí, ale i dřevěným přístřeškem, který pojme cca 6-10 spáčů (záleží, jak se zmáčkenete..). Nedaleko je i vodní pramen a improvizovaný záchod. Přístřešek je v solidním stavu, pár odpadků či nechaný pytel s nimi, nemůže zkazit celkový dojem z tohoto poklidného místa, navíc dobře chráněného před větrem.
Den druhý: Hiadeľské sedlo – Útulňa Ďurková
Tři hodinky včera ukrojené z celkového téměř devítihodinového výstupu z Donoval na Ďurkovou oceníte jistě ráno, protože můžete spát do probuzení sluncem, nikoliv časně ráno v nepříjemnou hodinu. Navíc je i pár set metrů stoupání za vámi. Prostě – ideální. Nicméně si stejně musíte znova zabalit a vyrazit. To je horský život. A jinak, než do kopce, se většinou v Nízkých Tatrách nezačíná.
Stezka pokračuje do lesa a prudce stoupá po kamenito-lesní pěšině až se dostane mezi kleče (často nepříjemně mokré rosou či deštěm), kterými se proderte na vrchol Prašivá (1652 m n. m.). Odtud jsou krásné výhledy zpět na Donovaly, Velkou Fatru a další slovenské krásy, které jistě dle mapy dohledáte. Menší sestup neznamená, že máte nejhorší za sebou, naopak, opět musíte zpět vyšlápnout už otevřeným a travnatým terénem na Veľkou Chochuľu (1753 m n. m.) – pozor v případě silného větru, opravdu se nedá kam schovat. Tento vrcholek je ideální svačinářská meta, za příznivého počasí je vidět skvěle 360 stupňů okolo.
Cesta je ale ještě dlouhá, a tak pokračujte raději brzy dál – mírný sestup dolů a traverz hřebene vás zavede až do sedla za vrcholkem Skalka (1549 m n. m.), z něhož ukazatel zve na Latiborskou hoľu (1643 m n. m.), která je přes hodinu vzdálená terénem vzhůru. Na jejím vrcholku dominují dva dřevené rozcestníky s vyšlapaným pláckem před nimi – pro vás je signál jednoduchý, nacházíte se zhruba ve 2/3 dnešního pochodu, což jistě potěší.
Pozvolným sestupem se dostaneme na další rozcestí za Zámotskou hoľou (1591 m n. m.), kde je také jediná odbočka cca 10 minut z kopce dolů po žluté turistické značce k prameni. Dobře si tedy na počátku dne rozmyslete svojí spotřebu tekutin! Dnes naposledy seberte veškeré své síly a vystoupejte na poslední vrcholek Ďurková (1749 m n. m.), pod jehož svahy se schovává cílová „útulňa“. Seběhnutí už trvá dle kondice necelých 20 minut, na konci vás přivítá opravená a uvnitř velmi útulná chata, zásoby jídla mají většinou na víkend, a tak přes týden kromě pivka v plechu či polévky nic moc nedostanete. To ale nevadí, vše chutná a noc za 5€ naprosto jasně zve k přespání a pozorování večerních zbarvených svahů. Více o chatě a ubytování naleznete zde na oficiálním webu.
Úvodní vstup do hor tedy máte za sebou, o dalším postupu a té pravé horské turistice si povíme zase někdy příště – ale určitě brzy …
