HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nejtěžší cesta v nejvyšších pískovcových stěnách na světě. To je jordánská „Fatal Attraction“!

Nejtěžší cesta v nejvyšších pískovcových stěnách na světě. To je jordánská „Fatal Attraction“!

Pískovcové lezení nemáme jen u nás v okolí Adršpachu a Labského údolí. Světovým unikátem je v tomto směru jordánský Wadi Rum, přezdívaný Měsíční údolí. Jsou tady ty nejvyšší pískovcové stěny na světě, a právě v jedné z nich udělali Slováci, Jožo Krištoffy a Maťo Krasňanský na přelomu listopadu a prosince loňského roku, prvovýstup „Fatal Attraction“ za 8a+.

Jak vznikl nápad vyrazit do Jordánska, respektive oblasti Wadi Rum?

Nejprve musím říct, že s Maťom jsme se před odjezdem moc neznali. Poprvé jsme se potkali v září na reprezentačním soustředění v Ádru. Za námi oběma byla taková všelijaká sezóna. Maťo si léčil dolámané kotníky a já jsem v horách taky nebyl celý rok kvůli sportovním cestám. V Evropě se v zimě moc lézt nedá, takže ve hře byl ještě Omán a Maroko. Jenže Vlado Linek nám dal reference na jordánský Wadi Rum. Slovo dalo slovo a za nedlouho už byly koupené letenky.

V okolí Wadi Rum je momentálně docela dusno. Pocítili jste to nějakým způsobem?

Region už začíná být trochu více problematický z hlediska politické situace, to je pravda. Z Izraele je komplikované se do Jordánska dostat. Na hranici máš problémy a chtějí, abys byl v organizované skupině. Navíc do Jordánska obecně se nedostaneš s lezeckým materiálem, pokud nemáš dohodnutého oficiálního průvodce, který si za převod přes hranici vezme 150 dolarů. Možná je situace jiná, pokud letíš přímo do Jordánska, ale my jsme letěli přes Tel Aviv a potom už po zemi až na hranice.

Měli jste už před odjezdem vytipovanou stěnu nebo dokonce linii, kterou chcete zkoušet prvovýstup? A kolik jste toho s sebou tahali?

Neměli. Jeli jsme tam s tím, že chceme udělat prvovýstup a první den byl věnován hledání. Nejvíce nás okouzlila výrazná linie spárou hned nad vesnicí. Nejdříve jsem Maťovi říkal, že to musí být přelezené, ale podle dostupných informací nebylo. Naše očekávání nebylo nijak velké, protože jak už jsem řekl, ani jeden z nás nebyl dlouho v horách. To, co se nám ve výsledku podařilo, bylo výrazně nad očekávání. Navíc se nám podařilo přidat další dva nejtěžší přelezy ve Wadi Rum, tedy pokud se bavíme o více délkových cestách („Glory“ 8a+ OS team a „Rock Empire“ 8a RP team – pozn. autora).

Pokusu o prvovýstup odpovídala i naše výbava. Nabalena byla například vrtačka s náhradní baterkou, 35 nýtů, 100 m fixu atd. Každý z nás vezl 45 kilo.

Máš už nějaký osvědčený postup, jak to probíhá před prvovýstupem? Jinak řečeno volíš nejdříve osahání skály, potom třeba nějaký těžší rozlez a pak jdeš na věc?

Jak už bylo řečeno, první den byl věnován obhlídce. Hned další den jsme šli do lehké rozlezové cesty „Aquarius“ za 6b a třetí den už přišlo na řadu nošení materiálu pod plánovaný prvovýstup a práce na první délce cesty.

Takový rychlý postup byl podle nás lepší, než se týden nebo dva rozlézat a pak být pod tlakem kvůli blížícímu se odletu. Jedna věc je cestu udělat, ale pak ji musíš ještě přelézt, nejlépe na RP, do toho ti může skočit špatné počasí. Při tvorbě cesty se v podstatě rozlezeš a seznámíš s materiálem. No, a když máš za sebou hlavní cíl, tak si můžeš užívat a lézt třeba i další těžké věci, jako se povedlo nám.

Jaký byl pískovec? Z videí jsem viděl, že jste cestu museli dost čistit…

Písek je sám o sobě hodně měkký materiál, ale ve Wadi Rum je relativně tvrdý a to umožňuje, že tady jsou největší pískovcové věže, stěny na světě.

Bylo potřeba toho dost poshazovat a očistit. Při lezení samotném jsme pochopili, že mírně převislý pískovec, ten světložlutý na fotkách, je totální hnůj, protože na něj neprší a hrozně se drolí. A to, co bylo jemně položené, se díky působení vody pěkně vyčistilo a bylo pevné. Na základě toho je Wadi Rum z velké části předurčený k lezení tak do 7b. Těžší lezení je v kolmých plotnách s malými chyty. Takové lezení je velmi technické. Možností lézt v převisech tam kvůli drolícího se písku moc není.

A jak to bylo ve „Fatal Attraction“ s jištěním?

Prvních dvacet metrů je odjištěných nýty, protože se nedalo moc jistit, potom už jsme udělali víceméně jen štandy. Ještě je v nějaké délce pár nýtů, jinak víceméně po svém. Jistili jsme hodně smyčkami přes různé hroty a hodiny. Například cesta „Rock Empire“ bylo lezení od nýtu k nýtu, kterých bylo pomálu. V prvních devíti délkách jsme založili jen dva friendy. Jistit se dalo jen přes smyčky. Ve „Fatal Attraction“ bylo štěstí, že se celou cestou táhla spára, ve které bylo možné zakládat friendy a vklíněnce, proto jsme vlastně tak málo nýtovali. Mnoha založeným jištění jsme moc nevěřili. Několik jsme jich taky vytrhli.

Co se štandů týče, tak jsme dávali deseti centimetrové nýty. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byly lepené, ale při prvovýstupu nemůžeš lepit. Půl roku před námi se v oblasti zabili tři Francouzi, předpokládám, že vytrhli štand.

Na jaké chyty se musí potenciální lezci ve vaší cestě připravit?

Ve Wadi Rum se jedná o všelijak erodovaný pískovec, který vytváří hodiny, velké uši apod., ale za ta velká madla se bojíš zabrat a pořád jsi v napětí. Kolikrát se nám vylomily i lišty. V klíčové délce se láme chleba při dlouhých krocích po lištách se špatnými nohami. V cestě najdeš i spoustu širokých spár, kde můžeš dát koleno, anebo se tam nacpat celý. Bylo pár míst, kde jsme mohli založit i friend šestku, která má snad půl kila, ale byli jsme za něj rádi.

Vy jste v podstatě udělali nejtěžší více délkovou cestu v celém Wadi Rum. Cesta „Rock Empire“ Ondry Beneše, Tomáše Sobotky, Michala Roseckého je za 8a a cesta Glory (8a+) je sice ve stejné obtížnosti jako „Fatal Attraction“, ale v poexpedičním vyjádření bylo řečeno, že byste ji srazili na „dobré“ 8a.

V podstatě máš pravdu, a jelikož jsme přelezli všechny tři nejtěžší vícedélkové cesty ve Wadi Rum, včetně té naší, tak můžeme i objektivně hodnotit. Je potřeba dodat, že „Glory“ byla udělaná shora a je kompletně vynýtovaná. Přišlo nám, že klíčová délka byla o trošku obtížnější než u „Rock Empire“. Případně 8a/+, pokud je naše cesta čisté 8a+.

Pokud vás rozhovory s vrcholnými lezci baví a zajímají, tak pro vás máme dobrou zprávu. Ten s Jožom není na Pohora.cz jediný. Ondra Beneš nám poskytl zajímavý rozhovor točící se okolo skal již dříve.

Jak je to s teplotami ve Wadi Rum? Podmínky musíš asi trochu „vychytat“ co?

Ano, teploty jsou trochu problém. První dny po příjezdu bylo dost teplo, až 25 stupňů, ale v noci teplota klesala až ke čtyřem stupňům. Obecně myslím, že od přelomu říjen/listopad až do ledna jsou teploty dobré. Například v „Rock Empire“ jsme měli dost problémy, protože se jedná o východní stěnu a tomu sluníčku se v ní nevyhneš. Po našem odjezdu jsem viděl fotky, že i nasněžilo. Dokonce patnáct čísel, které za dva dny roztály.

Zaujala tě oblast natolik, že máš v úmyslu se do ní v blízké době vrátit?

S výjezdem jsem hodně spokojený, a to nejen po výkonové stránce, ale i kulturní. Dalo by se říct, že mě to tam hodně nadchlo, protože šlo o něco nového a podařily se nám pěkné cesty. Obecně je ve Wadi Rum krásné lezení, ale jak už jsem říkal, většina těch cest je lehčí obtížnosti. Vracet se tam, no nevím. Je mnoho dalších míst, které bych chtěl ještě navštívit a času je málo.

Ty ses vyjádřil, že se chceš v blízké době orientovat na střední hory. Tedy například Tatry, Dolomity, Alpy. Neláká tě skalní lezení ještě ve větších výškách? Něco jako Trango Towers v Pákistánu?

Jasně, hlavou mi proběhlo i tohle, ale vše má postupný vývoj a chci dokončit pár rozdělaných projektů. Mám pár věcí ještě vyhlídnutých i u nás v Tatrách a v jiných tzv. „středních horách“. Samozřejmě, když by se naskytla možnost jet na expedici do vysokých hor v dobré sestavě a se zajímavým cílem, tak nevylučuji, že bych se přidal.

Časem takové lezení asi přijde, protože tělo nemůžeš do nekonečna trápit v převisech a ve vysokých horách má lezení trochu jiný charakter. Tomu odpovídá taky odlišná příprava a druh zkušeností. Pravdou je, že nevím, co by se mnou dělaly takové výšky, protože jsem nejvýše lezl na Marmoládě (Dolomity, 3343 m – pozn. autora).

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: