HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ke Králi smrků a Medvědímu prameni

Blízké okolí Mariánských Lázní, zejména na severní a východní straně, pokrývají rozlehlé lesy, které často přímo navazují na městské parky. Mají charakter rekreačních lesů, protkaných hustou sítí vycházkových cest. Na lázeňské hosty tu čekají romantická zákoutí, místa dalekého výhledu i četné prameny. Naše trasa směřuje na severozápad, do míst bývalé obory, za Králem smrků a několika menšími lesními vývěry. Výlet je nenáročný, bez potíží jej zvládneme za dvě a půl hodiny.

Ze středu Mariánských Lázní, od Infocentra na Hlavní ulici, půjdeme mírně vzhůru (k severu) spolu s modrou značkou. Zahneme vlevo do Ruské ulice a stoupáme kolem rozlehlé budovy městského úřadu, pak pokračujeme Mladějovského ulicí. Podchodem podejdeme Pramenskou ulici a jdeme vzhůru na prostranství před hřbitovem. Značka nás vede vpravo kolem altánku s lavičkami mírně vzhůru krajem lesa, o kus dál zahneme na cestu vlevo do kopce.

Vystoupáme k silničce a po ní k hájovně Valy, dříve zvané Kynžvartská myslivna. Bývala tu i kavárna, častý cíl návštěvníků lázní. Až do r. 1901 hlídala vstup do přísně střežené Metternichovy obory, kde se chovali jeleni, daňci, srnci i americké ovce.

Po jejím zrušení byl do prostoru vstup povolen jen po vyznačených cestách. – Za hájovnou se asfaltová cesta dělí – modrá značka jde vpravo, my se dáme vlevo vrstevnicovou trasou zvanou Alej svobody, která vede stále v přímém směru v déce asi 2,5 km směrem na Kynžvart. Asi po 600 m, v místě, kde alej začíná klesat, odbočíme na širokou cestu vpravo. Projdeme horním okrajem paseky a pokračujeme lesem ještě asi 700 metrů až k rozcestí několika cest.

Dáme se cestou vpravo, po několika metrech vlevo a zvolna stoupáme vysokým lesem ke Králi smrků. V roce 1972 jej tu objevil Vladimír Šindelář a vynaložil velké úsilí na jeho záchranu. Jde o mohutný exemplář smrku ztepilého, vysoký 38 metrů s obvodem kmene 402 cm. Jeho stáří se odhaduje asi na 190 let; je tedy starší než samotné lázně.

Spodní větve smrku jsou srovnatelné se vzrostlými kmeny s obvodem více než 100 cm. Je s podivem, že strom nepadl za oběť těžbě. Od roku 1985 je chráněný; další informace si můžeme přečíst na panelu. Ve stejném lese roste ještě skupina dvojsmrků, které se svým obvodem tomuto velikánu vyrovnají.Vrátíme se zpět na rozcestí a pustíme se asfaltovou cestou vlevo dolů. Přetneme Alej svobody a stále klesáme až ke kraji lesa poblíž železniční trati. Mineme hájovnu, za ní se cesta stočí vlevo a mírně stoupá, pak sestoupí do údolíčka malého potoka.

Za potokem zahne vpravo k Balbínovu prameni, který vyvěrá ze břehu potrubím. Pramení na rašeliništi, proto se původně jmenoval Rašeliništní. Po druhé světové válce dostal jméno vzdělaného jezuity Bohuslava Balbína, který ve svém vlastivědném spise, vydaném před více než 300 lety, popisoval zdejší kyselky.Za pramenem pokračujeme asfaltovou silničkou. V pravotočivé zatáčce odbočuje doleva cesta ke hřbitovu, naše silnička sestoupí k mělkému údolí Medvědího potoka.

Tady se dáme lesní cestou vpravo, na kraji paseky u posedu vlevo a po schodech sestoupíme k Medvědímu prameni. Je to půvabné místo u Medvědího potoka; ve vyvýšené poloze stojí altánek a pod ním kamenná plastika stojícího medvěda. Vývěr, označený tabulkou, za suššího počasí vysychá. Vlastní pramen leží asi o 50 metrů výš proti proudu potoka. Ještě před válkou vytékala voda z vykotlaného pařezu, od té doby několikrát změnila sílu. Na rozdíl od jiných pramenů v okolí (Vlčí, Liščí, Jezevčí) není název výsledkem romantického pohledu 19. století. Zdejší les se ve středověku jmenoval Medvědí doupata a pravděpodobně tu opravdu žili medvědi.

U pramene se napojíme na žlutou turistickou značku a jdeme po ní vlevo údolím. Vystoupíme na plošinu, mineme několik rozcestí a vyústíme na silničku, po které jdeme vpravo. Vstoupíme do Mariánských Lázní, mineme hokejovou a tenisovou halu (vpravo) a plavecký bazén (vlevo). Zvolna sestupujeme Tyršovou ulicí, na konci svažitého parku po naší levé ruce se dáme vlevo vzhůru, vystoupáme na hřebínek a za ním klesneme do Ruské ulice, kterou se vracíme do lázeňské čtvrti. Vlevo nad námi ve vyvýšené poloze stojí hotel Monti, k němuž vede odbočka.

O kus dál míjíme po levé straně domy s pohádkovými jmény Šípková Růženka, Sněhurka a Sv. Martin, s bohatě zdobenými pseudoslohovými fasádami. Poslední dům napravo je bývalý Výzkumný ústav balneologický, původně hotel Casino, který ve svých zdech hostil řadu významných osobností (ruský velkokníže Vladimír, bulharský král Ferdinand, Johann Strauss, Jaroslav Seifert, Alfréd Nobel či A. G. Rubinštejn).

Dojdeme k půvabnému pravoslavnému kostelu sv. Vladimíra, určenému pro potřeby ruských lázeňských hostů, kteří tu po Němcích tvořili druhou nejpočetnější skupinu. Kostel v typickém byzantském slohu na půdorysu řeckého kříže navrhl Gustav Wiedemann, autor dalších pravoslavných kostelů v západočeských lázních. Na výstavbu přispěla částkou 25 000 rublů i samotná ruská vláda.

Svatyni uzavírá kupolovitá báň, původně pozlacená, nad vchodem je umístěna zvonkohra, v dnešní podobě z r. 1973. Masívní oltář z porcelánu a majoliky byl vyroben v Dulevu u Moskvy a na světové výstavě v Paříži v r. 1900 zakoupen pro Mariánské Lázně. Kostel sv. Vladimíra byl slavnostně vysvěcen v r. 1902 (otevřeno: květen–říjen PO–PÁ 8.30–12, 13–16.30, SO, NE 8.30–16.30 h, listopad–duben PO–NE 9.30–11.30 a 14–16 h; vstupné).

Ruskou ulicí pokračujeme dál (už bez značky, která odbočila vpra-vo) k další pozoruhodné církevní stavbě, anglikánskému kostelu, stojícímu v parčíku při kraji svahu. Vystavěl jej v novogotickém slohu v r. 1879 stavitel F. Zickler podle plánů londýnského architekta Burghese. Jde o typ venkovského kostelíka z neomítnutých dutých cihel. Podnět ke stavbě dala Angličanka paní Scottová of Rhodono, která k tomuto účelu věnovala 12 000 zlatých. Kostel měl být vybudován k poctě jejího manžela, který v lázních zemřel.

Na bohoslužby sem pravidelně chodíval anglický král Eduard VII. Nedávno byl kostel přebudován na výstavní síň městského muzea (otevřeno: denně mimo PO 9–16 h; vstupné). – Za kostelem se dáme vpravo chodníkem při horním okraji parku a sestoupíme znovu k budově městské radnice, která má nad vchodem pěkně vyvedený městský znak. Již známou cestou se vrátíme k turistické orientaci na Hlavní ulici.

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: