Lezení za výhledy nebo sportovními výkony s sebou nese určitá rizika. Lezec se chystá cvaknout další presku, jistič si povídá pod skálou. Lezci uklouzne noha a neudrží se. Padá! Než se stačíte vzpamatovat, leží lezec na zemi! Co teď?
Můžeme s ním hýbat?
Pád z výšky je závažným mechanismem úrazu, který s sebou nese riziko poranění páteře. Zejména pokud se jedná o pád z výšky, která je větší, než je výška postavy zraněného. Za podobné mechanismy úrazu považujeme:
– náraz v rychlosti (dopravní nehody, sportovní úrazy)
– přímý náraz do oblasti páteře (pád na schodech, úder do zad)
– bezvědomí po skoku do vody (pokud se zraněný uhodí hlavou do dna nebo skočí „placáka)
V těchto případech bychom měli myslet na riziko možného poranění páteře a se zraněným bychom měli hýbat co nejméně. Ale! Je třeba zajistit dýchání, zastavit masivní krvácení a nenechat zraněného v nebezpečném prostředí.
Nespoléhejte na vnější projevy zranění – člověk s poraněním páteře může hýbat končetinami, může i chodit. Vždy záleží na rozsahu poranění. Při poranění obratlů (kostěného obalu míchy) bez posunu úlomků nemusí být mícha poškozena vůbec. Při neopatrné manipulaci se zraněným může dojít k posunu úlomků obratlů a jejich zásahu do míšního kanálu.
Poškození míchy má tyto vnější projevy – brnění, mravenčení, necitlivost nebo nemožnost hýbat končetinami. Při poskytování první pomoci se snažíme nezpůsobit další poranění.
Jak správně postupovat?
Ke zraněnému přistupujte ideálně tak, aby na vás viděl. Z dálky na zraněného můžete zavolat, ať se nehýbe. Tím má zraněný od začátku informaci o vážnosti situace a neměl by se dále snažit o pohyb.
1. Zjistěte stav vědomí
Jakmile se ke zraněnému dostanete, chytněte mu hlavu a fixujte ji v pozici, ve které zraněný leží. Teprve po zafixování hlavy zjišťujte stav vědomí zraněného. Mluvte na zraněného. Pokud zraněný reaguje, vysvětlete mu situaci a požádejte ho o spolupráci. Zraněný by se neměl hýbat ani se zkoušet postavit.
Jestliže zraněný nekomunikuje a nereaguje na podněty (oslovení, bolestivý podnět), musíte zkontrolovat dýchání.
2. Kontrola dýchání
Dejte svou ruku před ústa zraněného (ponechte ho stále v pozici, do které dopadl) a po dobu 10 sekund kontrolujte jeho dech. Zraněný by se za tuto dobu měl 2 ‑ 3 krát nadechnout. Pokud to neudělá nebo si nejste jistí, je nutné se zraněným pohnout – otočit ho na záda a zaklonit mu hlavu, abyste zajistili otevřené dýchací cesty.
I když se bojíme možného poranění páteře, dýchání má vždy přednost! Pokud jste na místě sami, otočte zraněného jakkoli. Máte-li k dispozici pomocníky, otáčejte zraněného ideálně ve třech lidech. Jeden zachránce stále fixuje hlavu a další dva s ním otáčejí.
3. Resuscitace
Po otočení a záklonu znovu zkontrolujte dýchání – hlavu stále držíte v záklonu, druhou ruku položte na rozhraní hrudníku a břicha zraněného. Po dobu 10 sekund kontrolujte dýchání. Pokud se ani tentokrát nepřesvědčíte, že zraněný dýchá normálně, zahajte resuscitaci. Stlačujte hrudník na spojnici hrudní kosti a prsních bradavek do hloubky 5 ‑ 6 cm, frekvencí 100 stlačení za minutu. Volejte záchrannou službu.
Dýchá-li zraněný po záklonu hlavy, držte mu ji takto do příjezdu záchranné služby a stále kontrolujte dýchání.
Pro usnadnění lokalizace zraněného v terénu můžete využít aplikaci Záchranka, která odešle vaše GPS souřadnice na záchrannou službu.
