Lezení za výhledy nebo sportovními výkony s sebou nese určitá rizika. Lezec se chystá cvaknout další presku, jistič si povídá pod skálou. Lezci uklouzne noha a neudrží se. Padá! Než se stačíte vzpamatovat, leží lezec na zemi! Co teď?
Můžeme s ním hýbat?
Pád z výšky je závažným mechanismem úrazu, který s sebou nese riziko poranění páteře. Zejména pokud se jedná o pád z výšky, která je větší, než je výška postavy zraněného. Za podobné mechanismy úrazu považujeme:
– náraz v rychlosti (dopravní nehody, sportovní úrazy)
– přímý náraz do oblasti páteře (pád na schodech, úder do zad)
– bezvědomí po skoku do vody (pokud se zraněný uhodí hlavou do dna nebo skočí „placáka)
V těchto případech bychom měli myslet na riziko možného poranění páteře a se zraněným bychom měli hýbat co nejméně. Ale! Je třeba zajistit dýchání, zastavit masivní krvácení a nenechat zraněného v nebezpečném prostředí.
Nespoléhejte na vnější projevy zranění – člověk s poraněním páteře může hýbat končetinami, může i chodit. Vždy záleží na rozsahu poranění. Při poranění obratlů (kostěného obalu míchy) bez posunu úlomků nemusí být mícha poškozena vůbec. Při neopatrné manipulaci se zraněným může dojít k posunu úlomků obratlů a jejich zásahu do míšního kanálu.
Poškození míchy má tyto vnější projevy – brnění, mravenčení, necitlivost nebo nemožnost hýbat končetinami. Při poskytování první pomoci se snažíme nezpůsobit další poranění.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Jak správně postupovat?
Ke zraněnému přistupujte ideálně tak, aby na vás viděl. Z dálky na zraněného můžete zavolat, ať se nehýbe. Tím má zraněný od začátku informaci o vážnosti situace a neměl by se dále snažit o pohyb.
1. Zjistěte stav vědomí
Jakmile se ke zraněnému dostanete, chytněte mu hlavu a fixujte ji v pozici, ve které zraněný leží. Teprve po zafixování hlavy zjišťujte stav vědomí zraněného. Mluvte na zraněného. Pokud zraněný reaguje, vysvětlete mu situaci a požádejte ho o spolupráci. Zraněný by se neměl hýbat ani se zkoušet postavit.
Jestliže zraněný nekomunikuje a nereaguje na podněty (oslovení, bolestivý podnět), musíte zkontrolovat dýchání.
2. Kontrola dýchání
Dejte svou ruku před ústa zraněného (ponechte ho stále v pozici, do které dopadl) a po dobu 10 sekund kontrolujte jeho dech. Zraněný by se za tuto dobu měl 2 ‑ 3 krát nadechnout. Pokud to neudělá nebo si nejste jistí, je nutné se zraněným pohnout – otočit ho na záda a zaklonit mu hlavu, abyste zajistili otevřené dýchací cesty.
I když se bojíme možného poranění páteře, dýchání má vždy přednost! Pokud jste na místě sami, otočte zraněného jakkoli. Máte-li k dispozici pomocníky, otáčejte zraněného ideálně ve třech lidech. Jeden zachránce stále fixuje hlavu a další dva s ním otáčejí.
3. Resuscitace
Po otočení a záklonu znovu zkontrolujte dýchání – hlavu stále držíte v záklonu, druhou ruku položte na rozhraní hrudníku a břicha zraněného. Po dobu 10 sekund kontrolujte dýchání. Pokud se ani tentokrát nepřesvědčíte, že zraněný dýchá normálně, zahajte resuscitaci. Stlačujte hrudník na spojnici hrudní kosti a prsních bradavek do hloubky 5 ‑ 6 cm, frekvencí 100 stlačení za minutu. Volejte záchrannou službu.
Dýchá-li zraněný po záklonu hlavy, držte mu ji takto do příjezdu záchranné služby a stále kontrolujte dýchání.
Pro usnadnění lokalizace zraněného v terénu můžete využít aplikaci Záchranka, která odešle vaše GPS souřadnice na záchrannou službu.
