Jak opravit laminátovou loď?

Přestože plasty v některých typech plavidel rychle nahrazují lamináty, stále se často setkáváme s dotazy na opravu laminátových lodí. Svým způsobem není oprava kanoe nebo kajaku zase natolik složitá, aby ji průměrný český vodák a kutil nezvládl.

Rozdělme si opravy na „akutní“ a „trvanlivé“. V literatuře se nazývalo obojí různě, ale na názvu nezáleží. Akutními opravami máme na mysli opravu rychlou, na řece, kdy musíme dojet ještě několik kilometrů k civilizaci, kde pak zvládneme opravu konečnou. Možná ještě před tím bychom mohli uvést opravu nouzovou, kdy nemáme k dispozici ani laminovací pryskyřici ani sklotextil. Zde lze uvést mnoho způsobů (a mnoho dalších vás napadne, protože vodák je tvor tvořivý a plný fantazie): díru v lodi lze ucpat kouskem molitanu, hadru, chlebem se sýrem (pozor ožírají ho ryby), na díru lze dát nohu, posadit na ni háčka, prostě nouzově zabránit na pár chvil vnikání vody do lodi. Za „akutní“ opravení lze považovat způsob, který však vyžadoval již určitou přípravu a také materiál. Zalití otvoru tavným lepidlem(tavné tyčinky, něco jako „kofix“, ale tavit lze i špunty od šampusu – nikoliv korkové) s pomocí leukoplasti nebo jiné lepící pásky (např. tzv. Tesa), totéž funguje s Kanagonem či podobným acetonovým lepidlem a také lze použít aceton (nebo podobné rozpouštědlo) a kousek polystyrenu (například).

Prvá věc, kterou je nutno mít k trvanlivější opravě je pryskyřice a skelná tkanina. Ideální je použití stejných materiálů jako jsou ty, ze kterých je loď postavena. V převážné většině se jedná o modifikace polyesterových pryskyřic určených k výrobě skelných laminátů (pozor jsou i další typy, které však nemají dostatečnou pevnost). Jen v málo případech se jedná o lodě epoxidové. Zde opět je lépe použít laminovací epoxidy.

Kde k nim přijít? Specializované drogerie nebo drobní výrobci lodí jsou schopni tento materiál dodat. K tomu by měli umět dodat i návod k použití. Velice zkratkovitě – polyesterové pryskyřice jsou vytvrzovány pomocí katalyzátorů (většinou s aktivním kyslíkem, jako vazebním prvkem) a reakce je urychlována urychlovači (na bázi kovu v organické sloučenině a rozpouštědle). To proto, že jinak by vytvrzení také mohlo trvat týden či měsíc. Při míchání jednotlivých komponent je třeba zachovat bezpečnost práce, poměry a postupy míchání. Zhruba čím více je přidáno urychlovače, tím je vytvrzení rychlejší – ale pozor, v závislosti na venkovní teplotě. Přidáte-li v parném dni, kdy je na slunci třeba 45 stupňů dvojnásobné množství urychlovače, většinou nestihnete ani zamíchat a můžete to vyhodit. Lepší je pracovat ve stínu a pomalu. Navíc čím rychleji k vytvrzení dojde, tím je materiál sice tvrdší, ale také křehčí a snadněji se pak záplata odtrhne či praskne. Katalyzátor je nezbytností, bez něj reakce nebude fungovat, nebo respektive bude fungovat velmi a velmi dlouho. Větší množství však tvrdnutí neurychlí. Takže raději opatrně a přesně. Epoxidy jsou jen dvousložkové (až na výjimky), trochu leptají sliznice (pozor na výpary), tvrdnou o něco pomaleji a mají lepší pevnost. Nemá však význam lepit polyesterovou loď epoxidem a naopak. Každý materiál má své vlastnosti a ty se nemusí snášet s tím druhým. V nouzi to však lze použít.

Další komponent je skelná tkanina (nepředpokládáme, že máte loď kevlar/uhlíkovou). Skelná tkanina se dodává v různých gramážích a vazbách. Ideální je zřejmě tkanina středních gramáží (mezi 200-400 g/m²) s křížovou vazbou. Použít lze i svazek vláken nebo tzv. střiž. Podle velikosti otvoru v lodi nebo jiného poškození, lze překrýt poškozené místo raději 2-3 vrstvami tkaniny prosycenými pryskyřicí.

Jak tedy správně postupovat? Zhodnotíme poškození. Místo k opravě musí být suché – lze vysoušet i nad ohněm či vařičem (opatrně-nespálit). Pozor, nepokoušejte se místo vysušit politím hořlavinou (např. lihem) a jejím zapálením. Kromě toho, že tím poškozujete původní materiál lodi, se navíc vystavujete velkému nebezpečí popálení. Poškozené místo obrousit – větší plochu než je otvor v lodi či poškození, které chceme zalepit. Brousit lze pilkou na železo, nožem či smirkovým papírem. Je to nejnepříjemnější a nejhorší práce na opravě. Je nutno sedřít starou hladkou povrchovou vrstvu pryskyřice a probrousit až na první skelnou tkaninu. (lépe pracovat v rukavicích, případně s respirátorem, skelné vlákno poškozuje pokožku a sliznice). Pokud je otvor v lodi skrznaskrz – je lépe spravovat loď zevnitř.

Po vysušení, obroušení a očištění poškozeného místa si připravíme skelnou tkaninu. Všechny nastřižené kousky musí být menší než obroušená plocha – jinak se v budoucnu záplata bude odlepovat. První vrstvy mohou být z těžší tkaniny, na povrch se hodí spíše lehčí a jemnější. Podle velikosti poškození volíme počet vrstev – minimálně dvě, raději tři, více než pět je zbytečné. Okraje tkaniny s „poutky“ odstřihneme. Výhodné je stříhat tkaninu našikmo – lze ji pak lépe tvarovat (z obdélníku udělat kosočtverec, či upravit řazení vláken a zhustit je – zvýší to pevnost). Máme-li nastřiženo, obroušeno – namícháme pryskyřici podle pokynů výrobce pryskyřice. Množství musíme odhadnout podle poškození lodi. Velice zhruba – 200 g (kelímek od malého jogurtu) postačí určitě na záplatu o rozměrech 20×20 cm a tři vrstvy tkaniny. Skelná střiž vyžaduje pryskyřice více, jemná tkanina méně. Natřeme poškozené místo na lodi tak, abychom zbytečně nepřetírali neobroušené místo. Natřeme štětcem, rukou v igelitu, hadrem … Přiložíme první připravenou tkaninu a „tupováním“ štětcem či poklepem prstů ji prosytíme pryskyřicí a pak položíme další vrstvu. Tak pokračujeme až do poslední zvolené vrstvy. Poslední vrstva musí být také dobře prosycena (jinak by nasákla vodu) – nesmí na ní být bílá místa. Zkontrolujeme zda „záplata“ všude dobře přiléhá. Posledním tahem je pak přiložení celofánu nebo igelitu na opravenou část lodi a pěkné přihlazení. Tím získáme hladký povrch opraveného místa a nemusíme jej tolik přebrušovat. Případné otřepy a nerovné okraje záplaty je dobré oříznout ostrým nožem ještě před úplným vytvrzením pryskyřice (vhodná doba závisí na rychlosti směsi a teplotě; její správný odhad vyžaduje už trochu zkušeností). Tím opět minimalizujeme nutnost broušení. Po vytvrzení záplaty je třeba místo ještě důkladně prohlédnout a obrousit všechny ostré výčnělky. Pozor hlavně na vyčnívající snopce vláken, které jsou po vytvrzení pryskyřice velmi ostré a mohou způsobit bolestivá poranění. Pro zlepšení vzhledu lze nakonec opravené místo ještě přelakovat.

Takto lze opravit jakékoliv poškození laminátové lodi včetně například rozlomení napůl. Jen pak potřebujeme více materiálu a trpělivosti. Pryskyřice lze i barvit a přidávat různá plniva, ale laikům to příliš nedoporučujeme. Konec konců na „záplatované lodi“ je vidět, že její majitel již něco prožil.