HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Cyklopřejezd Krušných hor

Cyklopřejezd Krušných hor

Krušné hory jsou pro většinu obyvatel české kotliny vzdálenou destinací, ze které znají nanejvýš Klínovec. Jde o opravdovou divočinu bez kempů, hotelů a skoro bez lidí. A právě proto má přejezd hřebenovky na kole své neopakovatelné kouzlo. Vydejte se s námi na třídenní putování v sedle!

I když vyrážím z Prahy brzo ráno, jsem v Sokolově až před polednem. Prohlédnu si město se špatnou pověstí, hezkým zámkem a paneláky na náměstí. Naposled spím v posteli, lacino a pohodlně v ubytovně za zimním stadionem. Odpoledne zajíždím k nově vzniklému jezeru Medard, které se napouští přepadem z řeky Ohře. Z bývalého lomu tu má za pár let vzniknout rekreační oblast. Zatím je to jen další střípek do krušnohorské pustiny. V sousedství za lesem je hnědouhelný lom Jiří, odpuzující hluboká díra do země s obřími rypadly a všudypřítomným dýmem doutnajícího uhlí. Skutečný pouťový zámek hrůzy! Na rozdíl od pouti je projížďka po zdejší cyklostezce zdarma.

Na tři dny se třemi kily bagáže

Motoráček německých železnic do Klingenthalu mě veze ze sokolovského nádraží do Kraslic. Z bývalého hornického města mířím po cyklostezce do osady Bublava, nad kterou se tyčí Olověný vrch s rozhlednou a lyžařským areálem. Odtud stoupám Rájeckým údolím kolem Přebuzských vřesovišť k pár stavením obce Rolava (900 m). Na 6 km překonávám poctivých 450 výškových metrů. Stinná silnička bez provozu utahuje zvolna, ale řádně. Poprvé oceňuju, že moje výbava na podsedlovém nosiči – stan, spacák a karimatka – váží sotva 3 kg. S náhodným cyklistou se zdravím jako s poutníkem na poušti Gobi.

Ještě před Přebuzem odbočuju po cyklotrase č. 36 na Jelení a kopíruju trasu Krušnohorské lyžařské magistrály dolů do Horní Blatné. Po silničce mířím zase vzhůru na Rýžovnu, dál už po rovině přes Myslivny do Božího Daru. Zimní středisko proslavil běžec na lyžích Lukáš Bauer, který má na náměstí nový rodinný dům. V Božím Daru se za ujetých 40 km můžete odměnit dobrým obědem – porce jsou německy důkladné, chutné, ale za české ceny. Chodí sem na obědy zřejmě celý blízký Oberwiesenthal. České děti jezdí na oplátku do německé školy, lepší a bližší, než je ta v Jáchymově. Zvláštní název prý dal nejvýš položenému českému městu saský kurfiřt, který se při návštěvě odmítl posadit na židli z jednoho kusu stříbra s odůvodněním, že jde o „Boží dar.“

Přes nejvyšší vrchol Krušných hor

Strmé stoupání z „Božáku“ mě vede na nejvyšší vrchol pohoří, Klínovec, s replikou původní rozhledny (1244 m) a velkým lyžařským střediskem. V létě ale láká areál i na skoro 70 km značených tras pro MTB. Při sjezdu z Klínovce míjím hotel s údernickým názvem Nástup, odkud se otvírá krásný výhled na horské městečko Oberwiesenthal s horou Fichtelberg. Pokračuju do osady Mědenec, kde je poslední obchod s potravinami, poslední penzion a poslední dotek civilizace. Cyklotrasa č. 23 mě vede k vodní nádrži Přísečnice, kde se dá nadivoko přespat. Komu nestačí přes 60 km v nohou po vydatných stoupácích, už po rovině objede vpravo Přísečnici a pokračuje po cyklotrase a modré turistické značce na rozcestí Jilmová. Tam odbočí vlevo přes pole do německé obce Satzung, po silnici k bývalému hraničnímu přechodu a po modré k samotám nad Načetínským rybníkem. Na rozdíl od Přísečnice je tu koupání dovolené. Po 80 km v nohách se hezky usíná ve stanu, kam přes tropiko blikají myriády hvězd na temné obloze bez světelného smogu.

Pohled na Oberwiesenthal
Pohled na Oberwiesenthal

Údolím podél českoněmecké hranice

 V blízkém Načetíně sice funguje obchod, každý bochník chleba je ale označený jménem chalupáře, který si ho objednal. Kupuju aspoň tatranky a pokračuju po silnici do obce Kalek, kde mě čeká nelehké rozhodnutí: buď se vydat v pařáku přes hory a doly po cyklotrase č. 23 do Hory Sv. Kateřiny, nebo zvolit delší, ale pohodlnější cestu přes německé území. Točím vlevo po zelené turistické stinným údolím Načetínského potoka k bývalé Gabrielině huti a do Brandova. Česko se se mnou loučí hospodou u hraničního mostu, kam pěšky, na kole či mopedech dojíždějí němečtí nezaměstnaní na laciné české pivo. Napojuju se na silničku vedoucí z Olbernhau, cestu údolím lemuje železniční trať a říčka Flöha. U vlakové zastávky Oberneuschönberg odbočuju vpravo podél toku Svídnice do Hory Sv. Kateřiny, kde vítá návštěvníky řada restaurací, sádroví trpaslíci a miniaturní větrné mlýny. Na sluncem vyhřáté louce rozkládám a suším stan a nabírám síly.

Vyhlídková jízda na Cínovec

Před Novou Vsí v Horách odbočuju doleva pořád podél potoka Svídnice po silnici do Mníšku, kde překonávám milník 100 km, a po cyklotrase č. 23 mířím k vodní nádrži Fláje. Přehrada slouží jako zdroj pitné vody a koupat se tu oficiálně nesmí. Kousek za hrází je přímo u silnice pramen výborné vody, na dlouhou dobu poslední, a tak plním hydrapak až po hrdlo. Cyklotrasa se zelenou značkou pokračuje náhorní plošinou do Nového Města. Sem, na vrchol slavného Bouřňáku, se jezdí v zimě lyžovat. Od chaty Vitiška je kouzelný pohled do hlubokého údolí a na okolí města Duchcov. Po trati ve svahu udýchaně supí výletní vláček Litvínov – Mikulov – Moldava. Po mírně se vlnící lesní silnici pokračuju na Cínovec. Kdysi slavný hraniční přechod po převedení dopravy na dálnici umírá vestoje jako šumavské lesy. Spasí ho nové golfové hřiště? Za Cínovcem směrem na Fojtovice je velký rybník, kde se dá vykoupat i v klidu přespat přímo na hraniční čáře. V nohách mám dneska dalších asi 80 km.

Pěší bloudění v Tisých stěnách

Nad ránem mě nebudí hlídka pohraniční stráže s vrčícím vlčákem a odjištěnými samopaly, ale safijánská zima v nadmořské výšce 800 m. Mám na sobě úplně všechno: dva dresy, čisté i špinavé prádlo, obě větrovky… Rozehřívám se po trase pochodu smrti vězňů z koncentráku na silnici do Fojtovic, smutné události sklonku války před vesnicí připomíná památník obětem. Držím se cyklotrasy č. 23, projíždím Habartice, Adolfov a přes horské louky mířím do Krásného Lesa. Zkratkou přes nadjezd nad dálnicí Praha – Drážďany se dostávám do Petrovic a dál do Tisé. Zastavuju u pískovcového skalního města Tiských stěn, plného roztodivných skalních útvarů, žebříků a úzkých průchodů.

Z Tisé stoupám po cyklotrase č. 23 na Děčínský Sněžník (722 m), odkud je z kamenné rozhledny vidět daleko do Čech i Německa. Z Drážďanské vyhlídky bylo prý za války vidět rozbombardované hořící město. Vyhlídka Koňská hlava odkrývá výhledy široko do kraje na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko. Opouštím asfalt a sjíždím terénem po zelené turistické značce vlevo dolů a napojuju se na silnici s trasou č. 23. Už mě čeká jen sešup přes Jalůvčí po silnici (pořád po trase 23) do Děčína na nádraží, kde mám v nohách celkem 200 km.

Praktické informace

  • Délka: 200 km, 3 dny
  • Převýšení: 3800 m
  • Trasa:
    • 1. den: 80 km, Kraslice – Horní Blatná – Boží Dar – Měděnec – nádrž Přísečnice – Načetín
    • 2. den: 80 km, Načetín – Hora Sv. Kateřiny – Mníšek – přehrada Fláje – Nové Město – Cínovec
    • 3. den: 40 km, Cínovec – Fojtovice – Krásný Les – Tisá – Děčín
  • Mapy: KČT 1:50 000, číslo 3, 4, 5, 6 a 12

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: