Pokud nebudete v ohrožení života, tak si při příštím rozdělávání ohně trochu „pohrejte“ a zkuste ho rozhořet za pomoci ne až tak obvyklých podpalovačů.
Rozdělat oheň za pomoci chrastí nebo novin zvládne asi většina z nás. Dokonce jsem už párkrát viděl i to, že chtěl někdo rozdělávat oheň benzínem. A to hlavně na různých „chatařských akcích“ :-D.
Ale tento článek se nebude věnovat kuriozitám. Jeho účelem je osvojit si pár dalších znalostí a třeba se i trochu pobavit.
Co je to troud?
Jedná se o jakýkoliv materiál, který je možné zapálit minimálním vynaložením tepla. Někdy stačí jen jiskra, aby oheň chytl. Troud musí být suchý, i když někdy lze rozdělat oheň i s vlhkým troudem. Není na škodu mít s sebou vždy kousek troudu, kterým si budeme jistí, že i při nepříznivých podmínkách rozděláme oheň.
Napadlo vás někdy podpálit dřevo tímto?
– Březová kůra
– Suchá tráva
– Dřevěné hoblinky
– Prachové peří
– Chomáčky bavlny z oblečení
– Jedlové šišky
– Borové jehličí
– Lýko
– Rozmělněné sušené houby
– Sežehnutá (zuhelnatělá) bavlna
– „Dřevěný prach“, který vytvoří hmyz
– Rozdrcený ptačí nebo netopýří trus
– Ptačí hnízda
A když vám to chytí, tak je potřeba oheň živit dále. K tomu nejlépe poslouží malé větvičky, které jsou z měkkého dřeva (např. smrk, jedle, jinan). To tvrdé bývá z listnatých* a ovocných stromů. Pokud nebude suché dřevo nikde kolem na zemi, je větší pravděpodobnost ho najít přímo na stromech.
Naopak v pozdějších fázích pro udržování ohně je výhodnější používat dřevo tvrdé (déle hoří).
Ukázky použití některých výše zmíněných materiálů
Dubové hoblinky jako troud
Bavlna nasáklá petrolejem
Houby jako troud
*Výjimky jsou topol, osika, olše lípa, bříza, vrba líska, kaštan
WISEMAN, John. SAS příručka jak přežít. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 1999. 566 s. ISBN 80-7237-280-7.
