Články

Kamenný pomníček připomíná neobvyklou událost. Řezník vedl býka na porážku, ale němá tvář, snad v tušení neblahého konce, svého průvodce zabila. Místo U zabitého je známým turistickým rozcestím při cestě a silnici z Ústí nad Orlicí na Andrlův chlum.

Nejkratší turistická spojnice mezi významnými městy popisované oblasti – Litomyšlí a Českou Třebovou – vede přes hlavní zalesněný hřeben Českotřebovské vrchoviny. Čekají nás půvabná místa, z nichž některá se významně zapsala i do dějin naší kultury. Vystoupíme sice do nadmořské výšky přes 600 metrů, stoupání je však pozvolné.

Území při státní hranici s bývalým západním Německem se v poválečných letech výrazně změnila. Některé vsi a osady zůstaly po odchodu původních německých obyvatel prázdné a rychle pustly. Jejich likvidaci napomohlo i zřízení přísně střeženého hraničního pásma, v němž nesmělo zůstat nic, co by mohlo komplikovat vojenskou ostrahu. A tak z řady sídel zůstaly jen zarostlé pláně a – název. K některým takovým místům míří i tato trasa.

Nenáročné putování za zajímavou architekturou vrcholí v malebné obci Doubrava, kde v jednom ze statků bylo zřízeno soukromé národopisné muzeum.

„Z žáru a dýmu vznikla tato skála,“ říká Anaxagoras v Goethově Faustovi ve sporu s dalším antickým filosofem Thálesem. Slavní mužové v Goethově básni zastupovali dva protichůdné názory na vznik sopek. Plutonisté byli přesvědčeni o sopečném (vulkanickém) původu čedičových skal, neptunisté věřili, že všechny horniny (tedy i čedič) vznikly buď jako chemické sraženiny nebo jako mechanické usazeniny z vody. Předmětem debaty vedené na nejvyšší vědecké úrovni se stal i nenápadný kopec Komorní hůrka (503 m), o jehož prozkoumání se zasloužil právě slavný německý básník.

Lázeňské město obklopené a protkané zelení ani nechce konkurovat větším lázeňským sídlům – ponechává si svůj kolorit i více klidu, nezaostává ovšem v nabídce lázeňských služeb ani kulturního vyžití. Následující vycházka nás vede i po oblíbených trasách do nejbližšího okolí, lze ji různě upravit či zkrátit. Na omezeném prostoru nelze postihnout podrobně všechny zajímavosti – zájemce o hlubší poznání Františkových Lázní odkazujeme na místního průvodce Františkovy Lázně (autor Milan Černý, vyšlo r. 1996) nebo na odbornou a velice zajímavou publikaci Františkovy Lázně (autor Stanislav Macek).

Kdybychom měli rozhodnout, které místo v celé popisované oblasti označit jako nejzajímavější a turisticky nejvděčnější, dali bychom určitě hlas národní přírodní rezervaci Soos poblíž osady Hájek a železniční zastávky Nový Drahov. Na jeho území můžeme totiž pozorovat jevy, jaké nemají nikde u nás obdoby a které jsou pozůstatkem pradávné sopečné činnosti. Nejzajímavějšími místy prochází vzorně upravená a podrobnými informačními panely vybavená naučná stezka, na níž si místy budeme připadat jako v říši divů. Je to ideální typ pro pohodlný rodinný výlet.

Na věži hradu ve Skalné visíval kdysi zvonek, kterým se každý večer zvonilo, aby se poutníci, procházející zdejší divokou a lesnatou krajinou, mohli podle jeho zvuku orientovat. I když se do dnešních dob hodně změnilo, divoký ráz a hluboké, rozlehlé lesy má tento kraj, ležící v těsné blízkosti hranice s Německem, dodnes. Zvonek ve Skalné nám už na cestu nezazvoní a protože půjdeme v úvodní části po neznačených cestách, musíme se spolehnout na vlastní schopnosti a držet se podrobného popisu trasy.

V nejbližším okolí Františkových Lázní objevíme jednu z nejvýznačnějších archeologických lokalit západních Čech, budeme se moci vykoupat v hezkém rybníku a zastavit se na občerstvení v některém ze stylových pohostinských zařízení.

Krajina jižně od Skalné je na první pohled poněkud jednotvárná. Teprve když se rozhodneme ji podrobněji prozkoumat, objevíme řadu zajímavých míst, o které se rovným dílem postarala matka Příroda a šikovné ruce našich předků. Přírodní lokalitou první kategorie je bezesporu národní přírodní rezervace Soos, milovníci historické architektury a romantici vůbec zajásají při pohledu na hrady Skalná a Starý Rybník, srdce určitě pohladí obnovené objekty lidového stavitelství v Novém Drahově a Třebeni. Na trase se prakticky nesetkáme s žádným kopcem, cesty jsou (až na jediný úsek) pohodlné, nechybějí ani nezbytné osvěžovny.