HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Krajem močálů a kaolínu

Krajina jižně od Skalné je na první pohled poněkud jednotvárná. Teprve když se rozhodneme ji podrobněji prozkoumat, objevíme řadu zajímavých míst, o které se rovným dílem postarala matka Příroda a šikovné ruce našich předků. Přírodní lokalitou první kategorie je bezesporu národní přírodní rezervace Soos, milovníci historické architektury a romantici vůbec zajásají při pohledu na hrady Skalná a Starý Rybník, srdce určitě pohladí obnovené objekty lidového stavitelství v Novém Drahově a Třebeni. Na trase se prakticky nesetkáme s žádným kopcem, cesty jsou (až na jediný úsek) pohodlné, nechybějí ani nezbytné osvěžovny.

Nevelká ves Vojtanov je známá především svým silničním (mezinárodní trasa E 49) a železničním (trať Tršnice–Frant. Lázně–Vojtanov–Bad Brambach) přechodem do SRN. Obec, která leží 1 km západně od železniční stanice, se poprvé připomíná v roce 1299. Je tu několik cenných staveb lidové architektury, žel většinou ve špatném stavu. Jde např. o přízemní domy s hrázděným štítem čp. 12 a 14, o chlév s hrázděným patrem při čp. 12 a o kolnu u čp. 26. U čp. 3 je barokní kaple z 18. století, jejíž oltář zdobí reliéf Madony ze stejné doby.

Od nádraží nás povede žlutá turistická značka, která sem přichází z Libé, Ostrohu a Hazlova. (Můžeme se po ní vydat již od žel. zast. Vojtanov–obec na trati 148 – viz mapka.) Zprvu půjdeme po silnici, která se stočí pod železniční podjezd a pak míří volným terénem k východu. Asi po kilometru odbočíme vlevo na polní cestu, která se však po několika desítkách metrů změní v zarostlý neprůchodný úvoz. Sledujeme jej krajem louky, v cípu lesa se dáme mírně vlevo sotva znatelnou pěšinou na dno travou a olšemi porostlého údolí potoka Sázek (Kateřinský potok).

Značka pokračuje po jeho druhém břehu, musíme však vyřešit problém, jak vodní tok, široký asi dva metry, překonat. Lávka zcela chybí; pokud nejsme závodníci ve skoku dalekém či eskamotéři, půjdeme raději asi 20 metrů proti proudu, kde překážku snadněji zdoláme po kamenech. Pak už bez potíží pěšinou nad údolím stále podél vody míříme k rybníku na okraji Skalné (koupání).

Za hrází se cesta změní v silničku a vede nás západním okrajem města k centru. Jako v pohádce se vpravo před námi na výrazném žulovém suku vyloupne hrad Vildštejn se zříceninou novějšího zámku. Kolem něj vystoupáme na rozcestí k turistické orientaci pod kostelem, kde žlutou značku vyměníme za červenou. Zahýbáme vpravo dolů, vzápětí opět vpravo. Jižním okrajem obce dojdeme k silnici a na křižovatce se dáme doprava vzhůru kolem lesíka, v němž se ukrývá bývalý lom. Na dalším rozcestí se pustíme mírně vlevo do vsi Starý Rybník. Na křižovatce u barokní kaple z roku 1776 míří červená značka vlevo.

My však půjdeme přímo spolu s významovou značkou (odbočka není vyznačena) k blízkému hospodářskému dvoru, jehož přední stranu tvoří empírový zámek. Za dvorem zahneme vlevo pěšinou ke břehu rybníka a ke kamennému mostu přes příkop, za kterým stojí rozlehlá zřícenina hradu.Hrad Starý Rybník (německy Altenteich) byl založen pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století na skalnatém pahorku, obklopeném ze dvou stran rybníky; po nich dostal také jméno. Šíje, po které se do hradu přicházelo, byla překopána hlubokým, dosud zachovaným vodním příkopem.

Původní hrad měl podobu protáhlého pětiúhelníku, na jižní straně s dvojdílným palácem, zpevněným dvěma nárožními polokruhovými věžicemi. V jedné z nich můžeme dodnes vidět zbytky kaple. O něco později vzniklo vstupní palácové křídlo, do jehož přízemí ústila přístupová cesta. Hrad tím získal podobu tzv. dvoupalácové dispozice (dva paláce proti sobě oddělené nádvořím), která byla v této době vysloveně módní záležitostí. V severním paláci nad příkopem se dochovaly dvě přízemní místnosti (v jedné z nich byla asi strážnice či vězení), v patře pak velký gotický sál. Celý areál byl později několikrát – pozdně goticky, renesančně i barokně – přestavován a upravován, zejména interiéry. – Prvním známým držitelem Starého

Rybníku byl chebský měšťan Jan Rabe z Mechelsgrünu; až do 16. století vlastnili hrad bohatí chebští patriciové. Po nich tu vládli Vidršpergárové, Trautenberkové a Hartenberkové. Jeden z nich, Adam Erdman, známý násilník, byl za týrání jednoho chebského měšťana pokutován 200 zlatými a držen ve vězení hradu Altenteichu. V roce 1699 ho však oknem zastřelil neznámý pachatel. Podle pověsti nebyl vykonavatelem pomsty nikdo jiný než syn postiženého měšťana, který se na hrad dostal inkognito jako sluha a čekal na svou příležitost. Po provedené odplatě se už domů nevrátil, ale usadil se v blízkém lese a stal se poustevníkem. V roce 1792 byl již opuštěný a prakticky neobývaný hrad zasažen bleskem, vyhořel a zůstal v rozvalinách. Místo něj si vrchnost vystavěla na bývalém předhradí nový empírový zámek.

Jeho stavebníkem byl Jan Jiří Wilhelm z Helmfeldu, teprve roku 1824 přijatý do rytířského stavu. Zámek z let 1823–1826 je obdélná patrová budova s trojúhelným štítem nad průčelím a mansardovou střechou, obklopený hospodářskými budovami dvora. Z hradu se zachovaly vysoké zříceniny obou paláců, obvodové hradby a zbytek nárožní věžice.Stejnou cestou se vrátíme na rozcestí u kaple a pokračujeme po červené značce. Na kraji vsi u zemědělského areálu zahýbáme vlevo na silničku, která nás dovede do osady Vonšov.

Kolem ohrady s výběhem koní dojdeme na rozcestí u panského domu, zahneme vlevo a u turistické orientace před pěknou rokokovou výklenkovou kapličkou se dáme vpravo cestou do polí. Dojdeme do lesa, kde odbočíme na méně výraznou cestu vpravo, o kus dál míří červená vlevo přes železniční trať. Příjemnou cestou stále podél lesa při kraji národní přírodní rezervaceSoos pokračujeme k železniční stanici Nový Drahov a za ní k parkovišti, muzeu, stánkům apod. u vstupu do rezervace.Červená značka nás vede dál po silnici přes trať osadou Hájek a volným terénem mezi poli do vsi Nový Drahov.

Dochoval se tu jeden z nejcennějších souborů chebské lidové architektury v celé oblasti, navržený na vyhlášení památkovou rezervací. Jeho jádrem je statek čp. 1 s obytným domem, pyšnícím se hrázděným patrem a pavlačí s vyřezávanými sloupky, pocházející z 18. století a přestavěný v roce 1805, dále s klenutým zděným chlévem, zděnou kolnou a stodolou z roku 1887. Celý areál byl upraven pro restaurační a obchodní účely.

Jinou cennou stavbou je čp. 10, rovněž statek s hrázděným patrem z 18. století, stejně jako zděný patrový dům čp. 6. (Ubytování, stravování: penzion Selský dvůr, 6 pokojů, 24 lůžek, tel. 0166/94 24 49, restaurace denně 10–22 h, mimo hlavní turistickou sezónu 10–20 h.)Na rozcestí na návsi opustíme červenou značku, která pokračuje vpravo do Stodoly a Františkových Lázní, a půjdeme vlevo po silnici přes potok kolem restaurace Pod břízou (stravování ÚT–PÁ 12–19, SO 12–20, NE 11–18 h) vzhůru nad obec na vyvýšenou plošinu. Pěknou alejí pak mírně klesáme do obce Třebeň.

Na křižovatce na kraji vsi se dáme mírně vlevo. Nad námi na mírném vršku se tyčí kostel sv. Vavřince, původně gotický z roku 1494. Dali jej postavit držitelé vsi a tvrze chebští Junckeři, jejichž znak dodnes zdobí kostelní věž. Ve vrcholném baroku v letech 1758–82 byl kostel rozšířen o loď a presbytář, ze stejné doby pochází i portál při vchodu do věže. Jádro věže je však gotické, což dokládá místnost v přízemí, sklenutá křížovou klenbou. Zařízení kostela je vesměs barokní a rokokové, cenné, hlavní oltář byl přenesen z kostela sv. Kláry v Chebu. Kostel obklopuje hřbitov s kamennou zdí, v níž je brána z roku 1758 se sochou sv. Vavřince.

Poblíž stojí osmiboká výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století. Sousední fara je pěkné barokní stavení z roku 1788 s mansardovou střechou. Při cestě k novému hřbitovu byl v roce 1840 vztyčen mariánský sloup, obnovený roku 1911. – Také v Třebeni najdeme zajímavé ukázky lidové architektury chebského typu, jako např. statek čp. 1, zděné patrové domy čp. 3, 15 a 19. První zmínka o vsi je z roku 1208, kdy ji Bedřich z Waldthurmu vyměnil s valdsaským klášterem. V roce 1300 patřila Oldřichovi z Leuchtenberku. Další majitel, chebský měšťan Albrecht Rorer, tu vystavěl tvrz a v roce 1339 předal Třebeň znovu klášteru ve Valdsasích.

Klášter držel tvrz s malými přestávkami až do začátku 15. století. Od roku 1444 patřila Junckerům, za nichž ves i tvrz vypálila vojska nepřátel krále Jiřího z Poděbrad. V dalších staletích se tu střídali majitelé z řad chebských měšťanských rodů. Město Cheb nakonec vesnici rozparcelovalo na jednotlivé selské rody, což znamenalo i zánik tvrze. Ta stávala v severozápadní části obce v místech, kde je dnes dvůr domu č. 19; nezachovalo se z ní nic. (Stravování: hostinec U kostela PO–ČT 15–22 h, PÁ, SO 14–24, NE 15–22 h., občerstvení ÚT–PÁ 9–17, SO 9–12 h.)Na konci Třebeně, na křižovatce poblíž železniční trati, je pomník padlým z 1. světové války, doplněný sochou kancléře Bismarka, jedinou sochou tohoto německého politika na našem území.

Kdybychom pokračovali dál přes trať, došli bychom k výraznému, přes tři metry vysokému pískovcovému sloupu, na jehož vrcholu stávala socha P. Marie, dnes zničená. My však zahýbáme po silnici vpravo a souběžně s tratí dojdeme do malé vsi Doubí. Na rozcestí u rybníka se dáme vlevo přes trať a pak vpravo k železniční stanici Tršnice. Je to významná železniční křižovatka, kde se protínají trati 140 Cheb–Chomutov, 146 Tršnice–Luby u Chebu a 147 Tršnice–Vojtanov–Bad Brambach. (Stravování: hostinec U Fanynky, denně 12–22 h.)

(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: