Články

První zastávka patří významnému zámku, pak nás čeká půvabné údolí Lužce a dlouhé stoupání do hor za sluncem – když se den vydaří, je to nádhera, často tu ale pěkně profukuje, protože v nejvyšších partiích si to pošlapeme po holém kopci. Seznámíme se s lyžařskými středisky i zajímavou lidovou architekturou. Závěrečný úsek po silnici nám může usnadnit autobus.

Krušné hory brázdí desítky nádherných údolí, protékaných divokými horskými potoky s čistou vodou. Většina z nich je však zalesněná, takže si můžeme udělat jen kusou představu o tom, co se za hradbami stromů skrývá. Jsou však i výjimky. Patří k nim údolí Telčského potoka, jehož svahy pokrývají většinou jen nízké, nedávno vysázené porosty, umožňující uvidět v plné kráse divoké skalnaté partie, lemující břehy. Údolí je jedno z nejkrásnějších, ne-li vůbec nejkrásnější v celé oblasti. Ale i ostatní místa, kterými budeme procházet, nepostrádají půvaby. S možností občerstvení můžeme počítat jen ve výchozím a cílovém místě trasy, a tak nebude na škodu přibalit vlastní zásoby. Kromě úseku mezi Dolní Kateřinou a Malým Hájem půjdeme většinou po rovině nebo z kopce.

Jedním z mnoha horních (hornických) měst a městeček, založených v Krušných horách v souvislosti s těžbou rud, je i Hora Svaté Kateřiny, ležící v těsné blízkosti kdysi saské, dnes německé hranice. I když v minulosti nikdy nedosáhla významu, srovnatelného s jinými horními městy regionu, přinášelo zdejší dolování majitelům jistě slušné zisky. Dobu hornického podnikání už dávno odvál čas, obec dnes láká návštěvníky především atraktivní polohou v malebné krajině, nabízející bezpočet možností k toulkám po okolí včetně výletů do sousedního Saska, které umožňují blízké hraniční přechody. Kdoví – třeba se tu skutečně podaří najít bájnou Jantarovou komnatu, která je prý podle profesionálního hledače pokladů Gänsela ukryta v jedné ze zdejších starých štol…

V Krušných horách ve volné přírodě medvěda nepotkáme, to jen na některých místech si na původních názvech připomeneme, že se tu v dávných dobách taková šelma opravdu vyskytovala. Např. Zákoutí, část Blatna, je i dnes známé jako Bernau – jméno by opravdu mohlo souviset s německým Bär – medvěd…

Řád německých rytířů vznikl na začátku 12. stol. a v počátku 13. stol. přišel i do Čech. Jeho členové šířili křesťanství a upevňovali pozice církve, také zajišťovali německou expanzi na východ. Každá jeho komenda jako sídlo řádu byla zároveň pevností. Takovým příkladem bylo i Blatno, původně ves dřevařů a horníků. Již ve 13. stol. se připomíná hrad, osídlený právě německými rytíři. Náš nenáročný výlet vede malebným okolím Blatna, prakticky stále po silnici nebo silničce, jistě je vhodný i jako lehká vyjížďka na kole.

Strmé, obtížně přístupné vrcholy Krušných hor v pralesem porostlé, neobydlené krajině nelákaly naše pravěké předky k budování hradišť. Proto je tu pravěkých památek jen málo a pokud jsou, najdeme je spíše na kopcích v předhůří, nad Podkrušnohorskou pánví. Jednou z nich je i hradisko na vrchu Hradiště nad Černovicemi, které je hlavním cílem této výletní trasy. Seznámíme se však i s památkami na kdysi významnou sochařskou huť v Černovicích, nebudou chybět ani hezké přírodní partie a daleké výhledy.

Chomutov mají mnozí z nás spojený s především blízkou devastovanou krajinou hnědouhelných revírů a s velkými železářskými komplexy. Město je však turisticky atraktivním centrem středního Podkrušnohoří. V jeho historickém jádru, chráněném jako památková zóna, je řada zajímavých kulturně historických objektů, při okraji městské zástavby leží atraktivní a hojně navštěvovaný Podkrušnohorský zoopark a atraktivní Kamencové jezero s bohatě vybaveným rekreačním zázemím. Při turistickém mapování této oblasti rozhodně nemůžeme Chomutov vynechat.

Pozoruhodné seskupení několika betonových pevností, součástí našeho opevnění ze 30. let 20. stol., objevíme kousek od silnice z Chomutova k hraničnímu přechodu. Krátkou nenáročnou vycházku výhradně po neznačených cestách si zpestříme odbočkou k místům, kde stával hrad Hausberk.

Krásné jsou liduprázdné náhorní planiny při česko-německé hranice v centrální části Krušných hor, krásná jsou i hluboká, skalnatá údolí s divokými horskými potoky, která z nich sestupují směrem k civilizaci. Putování těmito místy patří k zážitkům, na které se dlouho vzpomíná. Zdevastovaná krajina podkrušnohorských pánví zůstává daleko pod námi, zdejší krajina si na mnoha místech uchovává přirozený ráz s rozsáhlými rašeliništi i zbytky původních porostů, s mohutnými skalisky, malebnými horskými rybníky i podstatně mladšími údolními přehradami, s citem zasazenými do přírodního rámce. Cesta je poměrně dlouhá (lze ji však podle potřeby zkrátit), ale nepříliš náročná, po většinu času půjdeme z kopce.

Obec Místo je známá hlavně díky blízkosti hradu Hasištejna – a přece si zaslouží speciální pozornost. Může za to její neobvykle bohatá sochařská výzdoba. Je to dáno i tím, že se sem stěhovala řada plastik z obcí, zanikajících při expanzi hnědouhelných dolů. Potěší nás i kousek hezké přírody, lidová architektura a pěkné výhledy.