HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Cestou necestou k zámku s „vlaštovčími ocasy“

Cestou necestou k zámku s „vlaštovčími ocasy“

Dnešní poměrně krátká trasa bude pro někoho možná poněkud dobrodružná, protože její větší část povede cestami bez značení. Orientace v terénu ale není zas tak náročná, místy překvapí i pěkné výhledy a nakonec doputujeme k hradu, jehož největší zvláštností jsou unikátní stříšky s tzv. vlaštovčími ocasy, které nemají v českých zemích obdoby.

Bučovice – U andílka – Nesovice – Nové zámky – 11 km, mapa KČT č. 87

Mezi obcí Nesovice a městem Bučovice je velmi dobré vlakové spojení, proto využijeme této příležitosti a z Nesovic do Bučovic popojedeme vlakem. Samotné město rozhodně stojí za prohlídku, podrobnosti o jeho památkách jsou uvedeny níže.

Z bučovického nádraží nás do centra města přivedou dvě značky – červená a zelená. Od orientace Bučovice náměstí, která se nachází před kostelem Nanebevzetí P. Marie, vyjdeme po modré značce přes město. Stoupáme mezi zdejší zástavbou a část naší trasy vede po silnici s poměrně hustým provozem. V ostré zatáčce modrá značka odbočuje vpravo na místní komunikaci – pozor při přecházení vozovky! Stoupáme stále vzhůru, vlevo vidíme pěkně upravený nový dům s vinicí. Na vrcholu kopce překročíme silnici a vstoupíme do Černčína, místní části Bučovic.

Mírně sestupujeme ke zdejší návsi, turistická orientace je kousek před ní vpravo. Je tu uvedena i žlutá značka, která není ve starších mapách zanesena (v mapě č. 89 – 90 z roku 2009 již je značka zakreslena). Na návsi si prohlédneme kapličku, pomník obětem 1. světové války a starý typ silničního válce. Z Černčína nás pár kroků doprovodí žlutá společně s modrou značkou, modrá se po chvíli odpojí, aby zmizela mezi poli směrem na Kojátky. Kráčíme dál se žlutou, která odbočuje vpravo a stoupáme k poslednímu domku v obci, pak po široké cestě mezi poli k hájovně, kde vstoupíme do lesa.

Cesta se zúží na pěšinu a budeme kličkovat mezi stromy

Asi po půl kilometru (tam, kde se pěšina téměř dotýká kraje lesa), opustíme žlutou značku a vydáme se již bez značení po široké jílovité cestě vlevo dolů. Klesáme nejprve úvozem, pak se hrany úvozu sníží, my stále sestupujeme, cesta se rozšíří a stočí se mírně vpravo. Vyjdeme z lesa a stále sestupujeme až k potoku. Tady stojí zastřešený dřevěný sloupek, na kterém je tabulka s nápisem U ANDÍLKA, je tu uvedená i nadmořská výška 247 m a rok 2008, pod nápisem je obrázek anděla.

Sloupek  „U andílka“ byl obnoven v roce 2008. Na původním místě se nacházel dřevěný kůl se svatým obrázkem, který zemědělci poničili technikou při obhospodařování polností. Ing. Seitl se rozhodl tyto sloupky v oblasti Ždánského lesa obnovit, a tak postupně nově umístil a  obnovil  U andílka, sv. Huberta, Vyhlídku na Nevojice, Rozcestník u borovice a další se připravují. Zdroj: Josef Brychta, vedoucí SSKZ Města Bučovice.

Překročíme potok a pěšinou se přiblížíme k Milonickému lesu, který obejdeme zleva. Mírně stoupáme a přijdeme k velké dřevěné boudě se zatlučenými okny (pozor – mají tu hnízdo sršni). Šikmo vlevo proti nám je vidět tabuli, označující Chráněné území Roviny s výskytem ponticko – panonské květeny. Tady zahneme vpravo a vejdeme do lesa. Vystoupáme rovně na samotný vrchol kopce, tam se stočíme opět vpravo, vyjdeme z lesa a po cestě mezi poli přijdeme k chatkám, které budeme mít po pravé ruce. Teď již jen sestupujeme přímo do Nesovic, před sebou uvidíme městečko Nesovice i s hradem Nové zámky, úvozová cesta ústí nedaleko benzinové pumpy. Od pumpy se dáme vlevo a asi po 500 m u potoka Hvězdlička zahneme vpravo, na další křižovatce znovu vpravo a pokračujeme v chůzi podél domků ještě asi 1 km. Před námi se objeví další křižovatka, kde odbočíme vlevo a pak už půjdeme stále rovně vzhůru až k oplocenému objektu Nové Zámky.

Bučovice (225 m)

První zmínka o Bučovicích pochází z roku 1322, ale archeologické nálezy dokládají jejich existenci již ve 13. století, kdy vznikly při významné cestě z Brna do Uher jako centrum obchodu. V 16. století nastal rozkvět městečka. Rozvíjela se řemesla, byl tu vybudován pivovar, v okolí byly založeny vinice a rybníky a došlo i k výstavbě zámku. Rozmach městečka zastavila třicetiletá válka, kdy Bučovice prakticky celé vyhořely a o pár let později je poničili Švédové. Nový rozvoj začal až v 18. století, kdy se opět začala rozvíjet řemesla, zejména tkalcovství, bednářství a výroba lidových fajánse. O století později v Bučovicích již existovaly textilní manufaktury a továrny.

Nejvýznamnější památkou je renesanční zámek, který patří k nejcennějším renesančním stavbám na Moravě. V letech 1567 – 1582 ho nechal vystavět tehdejší majitel bučovického panství Jana Šembera Černohorský z Boskovic, ve své dobějeden z nejbohatších moravských šlechticů. Podíleli se na něm italští architekti a umělci, autorem projektu byl císařský architekt Jacopo Strada, stavitelem Pietro Gabri.Zámek býval v minulosti opevněn, a proto odolal i náporu Švédů, kteří vydrancovali jeho okolí.

Pár informací o samotném zámku

Zámek je trojkřídlá stavba obepínající obdélné nádvoří, které je ze tří stran lemováno trojpodlažními arkádami, v nichž se tyčí 96 štíhlých sloupů. Sloupy jsou bohatě vyzdobeny více než 500 reliéfy, zobrazujícími válečné motivy, erby, fantastická zvířata a bytosti nebo hudební nástroje. Uprostřed nádvoří se vypíná manýristická fontána ze 17. století, jedno z vrcholných děl přechodu od renesance k baroku v českých zemích. Prezentuje figury mořských panen a na vrcholu bakchanta s měchem na víno. Tento prostopášník má údajně představovat původního majitele zámku. Bohaté jsou i interiéry objektu.Po strohé vstupní místnosti následuje skvostně zdobený Císařský sál se štukovými plastikami, zajímavý je např. Zaječí sál s nástropními malbami, představující svět naruby, kde se zvířata chovají jako lidé. Za pozornost rozhodně stojí i Venušin sál. Na výzdobě zámku se podíleli významní umělci rudolfínské doby, např. sochař Hans Mont, zámeckou kapli v nárožní věži zkrášlil Bernardo Bianchi.

Po smrti Jana Šembery v roce 1597 získal zámek i s panstvím rod Lichtenštejnů, kteří zde ale nesídlili, proto inventář přestěhovali do jiných svých objektů a místnosti nechali upravit na byty a úřady. Po roce 1945 byl zámek zpřístupněn veřejnosti a v 60. letech došlo i k rekonstrukci zahrady. Ve druhém patře zámku je dnes umístěno muzeum se stálou expozicí Bučovice v dějinách.

Pozornost si zaslouží i farní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1637 – 1641, upravovaný v polovině 18. století A. E. Martinellim a o století později zkrášlený štukovou výzdobou od Jana Schuberta. Dnešní podoba svatyně je výsledkem klasicistní přestavby ve 20. letech 19. století. Před kostelem jsou barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1722 a sv. Jana Sarkandra z roku 1720. Přítomnost zdejší židovské komunity připomínala až do roku 1966 klasicistní synagoga z roku 1853, pak byla zbořena.

Nesovice (270 m)

Obec leží na soutoku říčky Hvězdličky a Litavy východně od Bučovic. Při příjezdu do obce každého upoutá zdaleka viditelná stavba Nových Zámků, která je vzácným dokladem raně renesanční zámecké architektury u nás. Největší zvláštností celé stavby jsou unikátní stříšky s tzv. vlaštovčími ocasy, které nemají v českých zemích obdoby.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1131. V polovině 16. století Nesovice koupil Záviš z Víckova, který v roce 1561 začal v jejich sousedství stavět budovu s názvem Nový Zámek (později Nové Zámky). Stavba, projektovaná neznámým italským stavitelem, byla dokončena někdy kolem roku 1571, ale nikoliv podle prvotního záměru. Objekt měl mít původně čtyři křídla, bylo však postaveno jen jedno, část druhého a vstupní hranolová věž. Pod zámkem vyrostly také hospodářské budovy včetně pivovaru. Po smrti Záviše z Víckova se majitelé objektu často střídali.

Za svou více než čtyřsetletou historii se tu vystřídalo přes dvacet majitelů a nájemců. Jedním z nich byl i říšský Němec Buechelmeyer, který ve 40. letech 20. století získal budovu darem od Hitlera. Po válce, v 50. a 60. letech, využívalo historické prostory místní JZD jako drůbežárnu, stáje dobytka nebo sýpku obilí. Důsledkem „hospodaření“ bylo zničení jak mobiliáře, tak i freskové výzdoby, zdevastován byl i okolní kdysi nádherný park. Na začátku 21. století byl raně renesanční zámeček vrácen restituentům, dnes ho má již další majitel, který zahájil rozsáhlou rekonstrukci objektu a v současnosti je objekt přístupný několikrát do roka.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: