Adam Ondra: Lezení je jasná hra, buď jsi vylezl, nebo nevylezl

Adam Ondra: Lezení je jasná hra, buď jsi vylezl, nebo nevylezl

Světová extratřída, jedna z předních postav lezení na skále a zároveň neustále dobře naladěný a milý člověk, který hýří pozitivní energií a motivuje. To vše a ještě mnohem víc je Adam Ondra. Nabízíme ti krátkou upoutávku na komplexní rozhovor s Adamem Ondrou, který vyjde na začátku dubna 2024 v prvním letošním čísle časopisu Svět outdooru a zároveň ve speciále Lezecký svět. Rozhovor poskytuje pohled do světa špičkového lezce, který se nebojí výzev a posouvá hranice lezeckého sportu.

Zmiňoval jsi online tréninkový deník, jak taková věc funguje?

Používáme tréninkovou aplikaci Yarmill, kde trenér zapisuje zamýšlený plán a já zapisuju skutečnost. V praxi to funguje tak, že já si ráno otevřu v aplikaci ten plán, postupuji podle něj, a když se mi něco nelíbí, okamžitě vytáčím trenéra a spolu konzultujeme, jestli by nebylo dobré ten plán trochu upravit. Až když tréninkový den končí, napíšu tam skutečnost, do které zahrnuju i svoje pocity, únavu a další faktory, podle kterých trenér sestavuje plán na další den. Samozřejmě máme zhruba představu, co se vždy ten následující den bude dít. To je naplánované řekněme několik týdnů předem, ale něco se na základě těch aktuálních pocitů mění.

Říká se, že regenerace je stejně důležitá jako samotný trénink a bez ní se progres nedostaví. Kolik času na ni potřebuješ ty?

Přes den regeneruju tak pět hodin. Je důležité nejenom to, co člověk předvede na tréninku, ale taky to, co dělá potom. Například jestli dobře spí. Co se týče počtu dní odpočinku, to je pokaždé trochu jinak. Pokud je to před závodem, tak záleží, jestli je závod jednodenní nebo delší. Ale většinou je ten trik v tom, že si po dlouhodobějším tréninku dám dva dny volno, jeden den lezení, ve kterém lezu malý objem, ale zase ve velké intenzitě, a potom ještě jeden den na regeneraci. Nejtěžší je vyladit síly například u týdenních závodů, kde mi musí síla vystačit až do konce.

Dokázal bys vyjádřit, jaký je poměr tvého času, který věnuješ lezení, a všemu ostatnímu? Například v rámci jednoho měsíce? Abychom měli představu.

Nedá se to úplně jednoznačně definovat, protože do určité míry jsou i moje ostatní činnosti s lezením neustále propojené. Když pominu trénink, mívám jednou za dva týdny půldenní natáčení a každý druhý až třetí den mám nějaký videohovor. Takže toho není tolik, ale pak jsou třeba období, kdy se plně věnuju tréninku a říkám ne. Když lezecká příprava skončí, musím zase všechny povinnosti spjaté s lezením dohnat. Takže se to dost špatně časově odhaduje. Každý den je jiný. Ani můj tréninkový plán není vyloženě stavěný tak, že bych vždycky v pondělí nebo v pátek odpočíval. Většinou jedu tři dny lezení, čtvrtý den odpočinek, a pak po třech týdnech mám odpočinku mírně víc.

Když to zkusíme vztáhnout jen na trénink, zkusil bys porovnat čas, který věnuješ tréninku mimo skály, a který lezení na skalách?

I trénink na skály je nejefektivnější na umělé stěně, takže se to nedá úplně oddělit. V loňském roce jsem na těch skalách nestrávil tolik, možná padesát dní. Ale třeba před patnácti lety to bylo i sto padesát, to jsem to tehdy ještě počítal. Díky tomu, kde bydlím, mám v rámci tréninku možnost jít ráno na boulder do Moravského krasu a pak odpoledne trénovat na umělé stěně.

Nový film Adama Ondry exkluzivně na Expediční kameře

Adam Ondra je největší tváří letošního filmového festivalu Expediční kamera. Jeho zbrusu nový film s názvem „Lezci“ natočil exkluzivně pro Expediční kameru, kde ho také od března do května můžete vidět ve více než 150 českých a slovenských městech.

Program a termíny promítání najdete na www.expedicnikamera.cz

Adam Ondra v Adršpachu. Foto Petr Chodura
Adam Ondra v Adršpachu. Foto Petr Chodura

Celý rozhovor najdeš ve Světě outdooru 1/2024 už brzy!

Tento článek je upoutávkou na komplexní rozhovor s Adamem Ondrou, který vyjde na začátku dubna 2024 v prvním čísle časopisu Svět outdooru a zároveň ve speciále Lezecký svět. V tomto lezecky laděném čísle si mimo jiné uděláme stručný exkurz do historie alpinismu, vyzpovídáme iránskou lezkyni Nasim Eshqi, zaboulderujeme si v Loučovicích na jihu Čech a metodicky si přiblížíme, jak začít na skalách nebo jak se starat o lezecké vybavení. Třešničkou na dortu je pak satirické představení různých typů lezců. Časopis vychází už 5. dubna, tak ho nezmeškej a včas si zařiď předplatné, ať ti přijde pohodlně do schránky.

Kolik dnů v roce vůbec nelezeš a jaká byla tvoje úplně nejdelší pauza od lezení?

Každý rok si dávám většinou v prosinci třítýdenní pauzu. Jsou Vánoce, takže se to i celkem hodí.
Dřív jsem lezl pořád, měl pauzu každý čtvrtý den a myslím, že mi to stačilo. Přece jenom mi je jedenatřicet, tak cítím, že je dobré si teď už dát i v průběhu roku dvakrát či třikrát týdenní pauzu. To je zároveň ta krátká pauza, po které se velmi rychle dostanu zpátky. Ale musím říct, že po té třítýdenní mi trvá dlouho, než se začnu cítit na stěně zase svůj. Trvá mi minimálně měsíc, než se dostanu zpátky na svoji úroveň. Řekl bych, že nejen fyzička, ale i ten lezecký pohyb se ztrácí. Myslím, že lezení je super sport, ale musíte ho dělat pořád. A od určité úrovně platí, že jakmile si dáte chvilku pauzu, strašně se nadřete, abyste se dostali zpátky.

Nejdelší pauzu jsem měl tři týdny. Při takové pauze třeba týden, týden a půl nedělám nic, jen chodím na procházky. A další dny už začnu pomalu běhat a aktivně sportovat jinak. Ale v průběhu těch tří týdnů se snažím vůbec nelézt, nebo jenom úplně lehce. Většinou to tak vydržím, že vůbec nelezu.

V roce 2016 jsi získal titul bakalář v oboru Podnikový management na Ekonomicko-správní fakultě v Brně. Jaké to je studovat a zároveň se naplno věnovat kariéře profesionálního sportovce?

No, byl to docela mazec. Nevím, jestli bych si to chtěl zopakovat. Bylo to extrémně náročné, neměl jsem žádný individuální rozvrh ani úlevy. Když jsem přišel v prváku na studijní oddělení, jestli by mi nějaký individuální plán dali, bylo mi řečeno, že sportovcům úlevy nedávají. V podstatě jediné, o co mi šlo, byla docházka, ale bohužel ani tam se nedalo nic dělat. Byl jsem na to zvyklý už od gymplu nebo základky. Tam jsem poměrně hodně chyběl, ale žádné úlevy jsem taky neměl. Měl jsem štěstí na ředitele i třídního učitele, kteří to chápali. Známky jsem měl dobré, takže nikdo neměl problém.

Adam Ondra

Opakovaným umisťováním na stupních vítězů a stanovením doposud nejtěžší přelezené cesty Silence o obtížnosti 9c si dnes již 31letý lezec Adam Ondra vydobyl pověst nejlepšího lezce na světě. K lezení ho už od mala vedli jeho rodiče, již v osmi letech vylezl onsight 7b+. V současnosti na cesty za lezeckým dobrodružstvím bere i svoji rodinu, se kterou se plánuje částečně usadit v zahraničí. Sledovat ho můžeš na FB Adam Ondra nebo na IG adam.ondra.

Uniknout by ti neměl ani Adamův You Tube kanál, kde najdeš přes 200 dobrodružných, lezeckých filmů ze všech koutů ČR, Evropy ale i světa, včetně opravdových perel jako např. videa z přelezu cesty Silence.

Připravili: Jakub Šolc, Martin Vojtíšek, David Gladiš, Foto: Archiv Adama Ondry

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: