Při putování půvabným krajem Českomoravské vrchoviny si nemusíme všímat jen hradů, zámků, historických měst, kostelů či romantických přírodních zákoutí. Jsou tu i místa, která připomínají smrt, ať už násilnou či způsobenou nešťastnou nehodou. Na Telčsku bývalo zvykem označovat je plochými pískovcovými kameny, zasazenými do země a označenými symboly, připomínajícími alespoň v náznaku tragickou událost. Většinou na nich nechybí ani kříž, podle kterého se také obecně nazývají křížové kameny. Většina z nich leží mimo značené cesty, nezřídka i mimo cesty vůbec a jejich hledání často připomíná zajímavou hru. Na této trase vám chceme představit alespoň některé. Není to putování náročné, vyžaduje však dobrý orientační smysl. Většinou půjdeme po silnicích, při odbočkách ke křížům i volným terénem.
Mysliboř, žel. zast. – Otrávený jinoch 0,5 km – Smrt tesaře 2 km – Smrt pytláka 5 km – Studnice 6 km – Sv. Vojtěch 7 km – Smrt mladíka 8 km – Telč, náměstí 10,5 km
Výchozím místem putování je železniční zastávka Mysliboř na trati 203 Kostelec u Jihlavy–Slavonice, první zastávka od Telče ve směru na Kostelec. Od zastávky dojdeme k silnici na jižním okraji vsi a dáme se po ní vlevo ven z obce. Po pravé ruce mineme zemědělský objekt, asi 200 metrů za ním, za mírnou levotočivou zatáčkou, je v břehu za příkopem po pravé straně křížový kámen*, jeden z nejstarších v oblasti. Na vyrytém letopočtu lze přečíst první tři číslice – 154 – čtvrtá je už nezřetelná. Na kamenné desce je i symbol kříže, váček a špatně čitelný nápis. Připomíná místo, kde zemřel mladík, otrávený dívkou; váček snad symbolizuje, že příčinou smrti mohly být peníze.
Od kamene se vrátíme zpět do vsi a pokračujeme po hlavní silnici. Mysliboř byla vybudována na zajímavém půdorysu ve tvaru písmene T: východní část při silnici ve směru sever-jih, střední a západní část při silnici na ní kolmé ve směru východ-západ. Uprostřed obce je velký rybník na potoku Votavice. Projdeme vsí, přejdeme železniční trať a po 350 metrech, nedaleko dalšího železničního přejezdu, se dáme cestou vpravo. Cesta se stáčí k potůčku v mělkém údolí a téměř mizí, 200 metrů za silnicí se pustíme vlevo do svahu ke skupině stromů. Pod nimi je zasazen další křížový kámen* z 18. století, který připomíná, že se v těchto místech pohádali dva tesaři. Hádka to byla opravdu prudká a skončila smrtí jednoho z nich. Letopočet na kameni nenajdeme, je tu však vyrytý kříž a tesařská sekera. (Lokalizace tohoto kamene na některých turistických mapách je chybná.)
Stejnou cestou se vrátíme do Mysliboře a na návsi u rybníka zahneme na silnici vpravo. Za vsí mineme další rybník a pokračujeme asfaltovou vozovkou mělkým údolím potoka Votavice až k okraji lesa. (Zprava přitéká potůček, po jehož pravém břehu odbočuje pěšina. Kdybychom se po ní vydali, přivedla by nás po 80 metrech k půvabnému lesnímu rybníčku. Za jeho hrází cestou vlevo bychom se opět vrátili na silnici.) Následuje asi 400 metrů dlouhý lesní úsek. V místech, kde les vpravo končí, se pustíme volně po mezi při kraji pole. Dojdeme až k cípu lesa. Několik metrů před místem, kde lesní porost pokračuje vlevo, se pustíme vpravo do hustého mlází. Asi 5 metrů od kraje pole pod mladými smrčky je křížový kámen z r. 1773*. Na tomto místě byla nalezena mrtvola pytláka, který se nešťastnou náhodou zastřelil vlastní zbraní. Na kameni je vytesán kříž. Podle pověsti prý duch zemřelého strašil manželku, která se chtěla znovu provdat.
Vrátíme se na silnici a pokračujeme po ní do malé vsi Studnice. Nad jejím severním okrajem se zvedá kopec Studnická Ostražka (642 m), z jehož holého vrcholu je daleký výhled. – Na rozcestí zahneme vlevo na hlavní silnici a pokračujeme po ní k jihu (pozor, je tu silný provoz). Asi po kilometru na okraji lesíka stojí vlevo pozoruhodná kaple sv. Vojtěcha**, jednolodní s pětibokým presbytářem a strmou stanovou střechou krytou šindelem a malou věžičkou na hřebeni. Je to pozdně gotická stavba z 15. století s renesanční předsíní, výrazně přestavěná v r. 1724 a v r. 1897. Podle pověsti tudy procházel a na těchto místech kázal slavný slovanský světec, pražský biskup sv. Vojtěch. Během napoleonských válek bylo poblíž kaple pohřbeno mnoho francouzských vojáků.
Pokračujeme dál po silnici. Za kaplí, při odbočce cesty vpravo, stojí pěkná sloupková boží muka z r. 1763, obnovená v roce 1823. Mineme odbočku silnice na Volevčice a asi 200 metrů za ní vpravo u příkopu si všimneme dalšího křížového kamene*. Kříž a nápis připomínají, že v roce 1815 se tu převrátil vůz, pod nímž našel smrt mladý muž. Silnice nás vede dolů, otvírají se nám pěkné pohledy na Telč a široké okolí. Na okraji města na konci prudšího klesání za prvním domkem vpravo jsou další barokní boží muka s letopočtem 1730. – O kus dál na křižovatce silnic se k nám zprava přidá žlutá turistická značka, která nás vede cestou podél vodního náhonu do centra města. Projdeme branou a dostaneme se na náměstí, odkud můžeme – stále provázeni žlutou značkou – dojít až k žel. stanici.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
