Přes lesy a kolem půvabných rybníků se vydáme do památkově chráněného areálu, jediného svého druhu u nás – ve Velké Lhotě, nevelké vesnici, stojí dva evangelické kostely a dvě fary.
Řečice – rozc. s modrou značkou 1,5 km – studánka Královna 2,5 km – Hradisko, rozc. 4 km – Pivničky 5 km – silnice 6 km – Tříhrázný rybník 9,5 km – Maršov 10,5 km – Brandlín 13,5 km – Velká Lhota 15 km
Výchozím místem výletu je obec Řečice* v údolí Řečického potoka, poprvé vzpomínaná r. 1291, kdy ji držel Oldřich z Hradce. V 15. stol. patřila Řečickým z Řečice a od r. 1542 Čeloudům z Pálovic, kteří sídlili na zdejší tvrzi – ta tady existovala snad již v 15. stol., byť písemně doložena až v r. 1562. V r. 1596 tvrz a ves s dvorem, pivovarem a dvěma mlýny koupil za 7100 zlatých Václav Lipovský z Lipovic. Václavův syn Jáchym se zúčastnil stavovského povstání, ale za to, že přestoupil na katolickou víru, byl mu majetek po zaplacení pokuty ponechán. V r. 1690 Lipovští přestavěli chátrající tvrz na jednoduchý obdélný barokní zámek* s mansardovou střechou. R. 1839 získali Řečici majitelé dačického panství, zámek ztratil svou funkci a byl přeměněn na byty. Před zámkem jsou kamenná boží muka z r. 1854, na návsi novorománská kaple Nejsvětější Trojice z r. 1865. (Občerstvení: hostinec V Řečici, ST 18–22, PÁ, SO 18–24, NE 15–22 h.)
Od místní restaurace a autobusové zastávky jdeme po silnici (směr Velká Lhota) k zámku, za ním odbočíme vedlejší silničkou vpravo kolem zemědělského objektu do polí. Zpevněná komunikace směřuje do osady Sádky na úpatí Bradla. Tam ale nedojdeme, za rybníčkem se dáme vlevo a mírně stoupáme k lesu. Sledujeme jeho okraj, zatáčíme vpravo a pak stále přímo cestou mezi dvěma rybníky (jsou schované mezi stromy) dorazíme na širší cestu, po které vede modrá turistická značka. Z orientačně náročnějšího úseku nemusíme mít obavy, stačí udržet správný směr (k severu) a musíme vyjít právě na modré značce.
Po značené cestě pokračujeme vlevo ke studánce Královna*, procházíme zalesněným údolíčkem a pak stoupáme k lesní silničce. Ta nás společně se značkou přivede na rozcestí pod Hradiskem. Sledujeme zelenou značku po lesní silničce až na rozcestí nad horním okrajem osady Poldovka. Tady silničku opustíme a po kamenité cestě kolem opuštěného lůmku dojdeme na další rozcestí. Pustíme se vlevo po lesní komunikaci a na vrcholu stoupáme vpravo pěšinou vzhůru na kopec Pivničky* (760 m). Vrcholpodobně jako Hradisko a Bradlo je poset roztroušenými žulovými balvany, na jihozápadním svahu se mezi stromy skrývá nejvýraznější skála. Sestoupíme k ní cestou necestou (v sezóně s houbařským košíkem) a hned pod ní se dostaneme na širší cestu, po které se pustíme vlevo. Sejdeme na původní zpevněnou komunikaci po které se dáme vpravo a na dalším rozcestí vlevo k silnici (z Brandlína do Studené). Po silnici šlapeme vpravo zprvu do kopce, pak vlevo klesáme do údolí Lipnického potoka.
Tady odbočuje silnička vlevo. Dáme se po ní k hájovně a na rozcestí na okraji lesa vpravo. Přijdeme k rybníku, překročíme potok, po pravé ruce máme v romantické poloze ukrytý areál dětského tábora. Cesta nás vede k jihu, na rozcestí se dáme vpravo k okraji lesa, projdeme pár kroků polní cestou k silnici (vlevo vidíme rybník Chytrov* na Lipnickém potoce s oblíbeným areálem – možnost ubytování, koupání). Po silnici jdeme vlevo a po pár krocích po zpevněné komunikaci vpravo k Tříhráznému rybníku*. Rybník je určitou raritou na vodním předělu mezi Severním a Černým mořem. Při vyšším stavu odtéká část vody z rybníka do Nežárky, tedy do Severního moře, a část do Moravské Dyje, tedy do Černého moře.
Pokračujeme po cestě vpravo, pak přejdeme po hrázi rybníka a lesem se stáčíme mírně vpravo přes návrší k okraji obce Maršov. U pomníčku padlým z let 1914–18 se potkáme s modrou turistickou značkou – a uhýbáme po ní vlevo ven z obce. Vede nás polní cesta, za deště dosti podmáčená, k lesu a ke Klepákovu mlýnu*, oblíbenému rekreačnímu areálu u Klepákova rybníka. (Ubytování, stravování, občerstvení: Chatový ráj – restaurace Mýtina.)
Modrá značka vyúsťuje na silničku, po které pokračujeme do Brandlína (občerstvení: restaurace, ÚT–ČT 18–23, PÁ, SO 18–24, NE 14–20 h). Procházíme obcí a stále po silnici stoupáme do sedla, ze kterého se nám otvírá úžasný pohled na Velkou Lhotu se siluetami obou kostelů. Po silnici pak scházíme do údolí Volfířovského potoka a pokračujeme do středu obce (stravování: hostinec U Saturnina, PO–ČT 18–23, PÁ 17–24, SO 15–24, NE 14–22 h, ubytování: lze domluvit na faře).
Velká Lhota** se původně jmenovala Rozseč a jako taková je doložena r. 1385. Dnes je zde památkově chráněný toleranční areál se dvěma evangelickými kostely a farami, s okružní stezkou vybavenou informačními texty. V tzv. horním kostele je expozice Česká reformace v 17. a 18. století, v tzv. dolním kostele jsou nedělní bohoslužby (od 9 h). Obec má pozoruhodnou historii, danou silnou tradicí české reformace, přetrvávající dlouhé roky ve skrytosti. Po vydání tolerančního patentu Josefa II. r. 1781 a nerovnoměrně postupující informaci o něm bylo nutné přihlásit se buď k luterské nebo reformované církvi. Kde se nedohodli o jednotném postupu, docházelo k dělení sboru. Ve Velké Lhotě r. 1783 rychle postavili modlitebnu a faru pro luterského pastora. Poté zjistili, že většina ostatních obcí zvolila reformovanou konfesi. Od r. 1787 každá církev měla svého pastora, avšak jen jednu modlitebnu, kde se střídala shromáždění. Po tzv. protestantském patentu r. 1861, který dovoloval i „nekatolickým církvím postavit kostel s věží“, dokončili r. 1873 ve Velké Lhotě svůj nový (dnes tzv. horní) kostel v historizujícím slohu. Dochoval se v původním stavu, v interiéru jsou cenné především varhany F. Svítila. Luteránům zůstala původní modlitebna (dnes tzv. dolní kostel), přestavěná novogoticky r. 1876.
Z Velké Lhoty se pěšky či autobusem vrátíme do Řečice.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
