HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Za bahenními sopkami na Smraďoch

Nad severním okrajem Mariánských Lázní se zvedají táhlé, většinou zalesněné kopce s objekty hotelů, výletních restaurací a rekreačních zařízení. Také tady vyvěrají prameny, jejichž zdrojem je vrchovištní rašeliniště. Naše trasa vede k pozoruhodnému chráněnému území Smraďoch, jakési malé obdobě známého rašeliniště Soos u Františkových Lázní, i do půvabného údolí Kamenného potoka s Mariánskolázeňskou přehradou. Poznáte i některá zajímavá místa samotného města, oblíbené cíle procházek lázeňských hostů. Výlet není příliš dlouhý, má jediný náročnější výstup na Kamzík; cesta při okrajích Smraďochu vede místy mokřinatým, blátivým terénem.

Z centra Mariánských Lázní, od turistické orientace na Hlavní ulici poblíž Infocentra, jdeme spolu s červenou značkou po Reitenbergerově ulici. Vpravo míjíme budovu Nových lázní, monumentální stavbu z r. 1896 od arch. Jos. Schaffera. Zamíříme vlevo ke kolonádě Karolinina pramene, původně klasicistní z r. 1869; v r. 1989 byla vystavěna její přesná kopie a umístěna asi o 20 metrů dál, stará stavba byla zbořena.

Na kolonádě vyvěrá Karolinin pramen, železnatá, značně proplyněná kyselka, pojmenovaná na počest manželky císaře Františka I., a Rudolfův pramen, přiváděný sem potrubím z Úšovic. Vystoupáme ke kostelu Nanebevzetí P. Marie na Goethově náměstí.

Přejdeme přes park a pokračujeme vpravo po Karlovarské ulici, na křižovatce pod serpentýnou jdeme přímo do lesa a lesní cestou stoupáme svahem. Znovu přetneme silnici a pokračujeme stále vzhůru romantickým terénem mezi mohutnými balvany. Chodník se několikrát klikatě zatočí a dovede nás k mohutné kupě balvanů zvané Fridrichštejn s malou průchozí jeskyňkou.

Zašlý nápis na kameni hlásá, že léčivé najády vyléčily a místní flóra potěšila saského vladaře Bedřicha Augusta II., který se tu léčil v letech 1834–35 a přitom sbíral byliny. Svah s půvabnými partiemi balvanů býval kdysi oblíbeným cílem vycházek. Nazýval se Malé Švýcarsko a dodnes vidíme v terénu zbytky bývalých cest. Červeně značená cesta nás dovede až k oplocenému areálu hotelu Kamzík, podél plotu pak dojdeme ke vstupní bráně na asfaltovou silničku.

Kamzík stojí v místech někdejší vyhlídky zvané Hirtenruhe z r. 1847, dnešní stavba z r. 1898 bývala kavárnou Forstwarte. Součástí hotelového komplexu je i 25 metrů vysoká vyhlídková věž. Po r. 1990 je objekt prázdný, nevyužitý a den ode dne chátrá.Červená značka pokračuje po asfaltové silničce příjemným lesem k rozcestí u Kamzického jezírka.

Tam se stáčí vlevo a zvolna stoupá. Po naší pravé ruce zůstává rekreační louka s prolézačkami a odpočinkovým altánem při břehu Golfového jezírka, oblíbeného koupaliště. Vlevo při silničce je krytý pramen pitné vody. Pokračujeme zvolna vzhůru k severnímu okraji golfového areálu. Hřiště bylo vybudováno v r. 1904 a otevřeno za osobní účasti anglického krále Eduarda VII. Je považováno za jedno z nejkrásnějších v Evropě. Pravidelně se tu konají významné evropské soutěže.

Na křižovatce cest zahýbáme spolu s červenou značkou vlevo. Otevřeným terénem, zprvu téměř po rovině, pak mírně vzhůru, míříme k severu. Louky po obou stranách silničky jsou hustě porostlé bolševníkem. Dojdeme až na plochý vrchol kopce Polom(805 m). Vpravo je bývalá výletní kavárna Alm z r. 1887, jejíž součástí bylo i hospodářství Mariánský dvůr.

V r. 1912 se na přilehlé louce konaly propagační lety jedno¬plošníku Blériot, v r. 1937 navštívil kavárnu prezident Ed. Beneš. Bývalá kavárna, v posledních desetiletích domov důchodců, je dnes prázdná a nevyužitá.Silnička nás dovede na rozcestí při kraji lesa a stočí se vpravo. Následuje rovný, jako podle pravítka střižený více než kilometrový úsek lesy a pasekami. Nakonec dojdeme na křižovatku, kde se silnička dělí do dvou směrů – k Nimrodu a Rájovské myslivně. Č

ervená značka nás však vede přímo – zarůstající lesní cestou, která se brzy změní v pěšinu, klikatící se nízkým porostem v poněkud bažinatém terénu; nejmokřejší místa překonáváme po chodníku z kuláčů. Chodník je ve velmi špatném stavu a naléhavě volá po opravě. Přejdeme potok a jdeme mírně vlevo, asi po 400 metrech obcházíme pěšinou mokřinu a míříme znovu doleva. Potůček, přes který vede lávka, má rezavě hnědou barvu, neklamné znamení toho, že procházíme okrajem rašeliniště. V závěru se stočíme přes paseku vpravo a vyústíme na široké cestě, provázené modrou značkou.

O 30 metrů dál dojdeme k pavilonku, který kryje pramen Farské kyselky, vyvěrající na menším rašeliništi. Mírný zápach jinak příjemně chutnající minerální vody prozrazuje přítomnost sirovodíku.Vrátíme se malý kus cesty zpět a jdeme vpravo po modré značce. Po 600 m nás dovede k informačním panelům, u kterých začíná krátký povalový chodník do rašeliniště Smraďoch, původně zvaného Stenker.

Z přírodní rezervace, vyhlášené v r. 1968 na ploše 7,9 ha, je přístupná jen malá část. Můstková cesta spojuje malý a velký mofetový štít, příkop, střední mofetové pole a plynné jezírko. Smraďoch je vrchovištní rašeliniště, ležící v oblasti soustředěných vývěrů minerálních vod a plynů, oxidu uhličitého a sirovodíku, jehož charakteristický pach po zkažených vejcích dal lokalitě název. Plyny tu vystupují na povrch v podobě bahenních sopek, tzv. mofet.

Mofety jsou projevem postvulkanické činnosti v místech tektonických poruch a puklin v zemské kůře. Specifické podmínky podmiňují výskyt typických rostlinných společenstev s rosnatkou okrouhlolistou, klikvou žoravinou aj. Pohyb po rašeliništi mimo povalový chodník není dovolen. (Od rašeliniště vede mlázím neznačená pěšina k parkovišti u silnice poblíž restaurace Nimrod, asi 100 m.)Pokračujeme po modré značce, která nás dovede na okraj neudržované louky, na jejíž protější straně při silnici stojí výletní restaurace a penzion Nimrod, původně kavárna z r. 1910, jejíž majitel později přivážel hosty z Mariánských Lázní vlastním autobusem.

Na konci louky znovu vstoupíme do lesa; vpravo neznačenou pěšinou můžeme dojít k Nimrodu (stravování: denně 10–22 h). O kus dál přetneme silničku a pokračujeme mírně vlevo klesající cestou do údolí Kamenného potoka.Brzy se před námi objeví hladina Mariánskolázeňské přehrady, obklopená lesem. První sypaná údolní přehrada v Rakousko-Uhersku z let 1894–96 zásobuje Mariánské Lázně pitnou vodou.

Má hráz vysokou 20 metrů a dlouhou 152 m, vodní plocha měří 4,3 ha, maximální hloubka je 14,25 m. – Scházíme k hrázi a sestupujeme pěšinou nad levým břehem potoka. Značka nás dovede k rozcestí u Lunaparku. Vlastní objekt, zvaný Lunapark, stojí na protějším břehu potoka. V minulosti v něm bývalo proslulé Café Maxthal, vybudované v místech tepelské pily (stravování: Lunapark, t.č. v rekonstrukci, zahájení provozu v letní sezóně 1998).

Modrá značka nás vede dál vlevo po silnici lesnatým údolím směrem do středu města. Asi po 600 metrech zahýbá vpravo k hotelu Střelnice, jehož jméno připomíná někdejší lázeňskou střelnici. My však v těchto místech značku opustíme a pokračujeme po silnici k někdejší klášterní myslivně Diana, zvané také Dianin dvůr, která sloužila jako kavárna a střelnice; dnes jsou tu rovněž tenisové kurty. Asi 150 metrů za Dianou přijdeme k rozcestí, kde vlevo vzhůru odbočuje asfaltová cesta. My se však nejdřív pustíme ostře vlevo po pěšině, která stoupá přes loučku ke Kapličce Lásky.

Drobná pseudogotická svatyně byla postavena v r. 1909 stavitelem Josefem Forberichem. Jméno má nikoli po vřelém lidském citu, ale po svém objednavateli, slavném řediteli lázeňského divadla Juliu Laskovi, který ji věnoval památce své zemřelé matky. Vrátíme se zpět téměř k silnici a vydáme se vlevo zvolna stoupající asfaltovou cestou; směrovka nás informuje, že vstupujeme do Geologického parku, založeného ve svahu Žižkova vrchu.

Na trase, dlouhé asi 500 metrů a vedené do okruhu, jsou vystaveny ukázky nerostů, které se vyskytují v CHKO Slavkovský les. Na začátku stezky je přehledný panel s označením jednotlivých nalezišť.Vrátíme se zpět na silnici a zahneme šikmo vpravo dolů svahem do parku u Lesního pramene. Obejdeme sousoší Goethe a Múza od německého sochaře H. Drakeho, které připomíná lázeňské pobyty velkého německého básníka, a sestupujeme k prostranství před Hudebním pavilonem.

Vpravo mezi rododendrony je pamětní kámen spisovatele V. Beneše Třebízského, který tu v r. 1884 trávil poslední dny svého života. Nedávno postavený Hudební pavilon slouží v sezóně k hojně navštěvovaným koncertům. Vpravo u potoka stojí pavilon Lesního pramene, klasicistní stavba z r. 1869 od místního stavitele F. Zicklera. Pramen byl znám od nepaměti; je zachycen již na plánku zdejší krajiny z roku 1683 pod názvem Schneidsäuerling, později se mu říkalo Větrový či Aeolský, protože prý působil slabě nadýmavě. Dnešní jméno dostal až po parkové úpravě okolí v letech 1827–28.

Tehdy nad ním vyrostl malý dřevěný altán, nahrazený dnešní stavbou. Voda z Lesního pramene se užívá u katarů horních cest dýchacích i u některých urologických chorob. Poměrně silný vývěr je zachycen přímo v pavilonu, který bývá otevřen v době pitných hodin denně od 6 do 12 a od 16 do 18 h. Můžeme ho však ochutnat přímo z potrubí při břehu potoka. Další malý vývěr je na budově Nových lázní, kam se voda vede do koupelí. Park u Lesního pramene patří mezi nejkrásnější sadové úpravy u nás.

Upravená plocha pozvolna přechází v les a je protkána hustou sítí cest. V blízkosti pramene stojí Lesní mlýn z r. 1833, který později sloužil jako kavárna, hostinec a hotel.Od prostranství před Lesním pramenem, které zdobí sousoší Olbrama Zoubka Grácie, pokračujeme po modré značce vlevo přes park, pak Ibsenovou ulicí k pavilonu Křížového pramene a kolem něj dolů přes Skalníkovy sady k výchozímu místu u Infocentra na Hlavní ulici.

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: