Vrch na hřebeni Slezských Beskyd, opředený mnoha pověstmi, je sám o sobě prvotřídním cílem, následující hřebenové putování pak dalším úžasným zážitkem. Túra je náročná, lze ji však podle chuti zkrátit. Na kole se sice dostaneme na Velkou Čantoryji, sjíždět ale v žádném případě nelze! Také další hřebenovka není pro kolo vůbec vhodná. Zdatnější jezdci by to mohli zkusit od Beskydského sedla. Na lyžích, pokud přežijeme sešup z Velké Čantoryje (je to drsné i s běžkami v ruce), nám to dál bude připadat až idylické. Od Velkého Stožku to už idylka není, opět se to vylepší za rozcestím s červenou.
(Bystřice nad Olší) Nýdek – Velká Čantoryje, chata 4 km – Velká Čantoryje, vrchol 4,5 km – Beskydské sedlo 7,5 km – Velký Sošov 10,5 km – Malý Stožek 13,5 km – pod Velkým Stožkem 14,5 km – Filipka 18 km – Filipka, rozc. 18,5 km – Bystřice nad Olší 25 km (Nýdek 24,5 km)
Na soutoku Hluchové, Olše a Kopytné ve výhodné poloze ve středu Jablunkovské brázdy leží Bystřice nad Olší* – výhodné místo k nástupu na turistické trasy. První zmínka o obci pochází z r. 1423, v 19. stol. se tady dobývala železná ruda. V r. 1587 byla postavena dřevěná svatyně a na jejím místě v r. 1897 dřevěný kostel sv. Kříže (nejcennější částí interiéru je renesanční křídlový oltář z r. 1588). V r. 1811 byl postaven zděný evangelický kostel. Roste zde chráněný dub letní o výšce 20 m a obvodu kmene 450 cm. V 19. stol. obec proslula paličkováním čepců (koronek) k těšínskému kroji. (Ubytování, stravování: motel U Bajusze, penzion Doktor; restaurace Koliba aj.)Bystřice nad Olší má velmi dobré železniční spojení, následně na ně můžeme využít autobusu a dojet do Nýdku.
S vlastním dopravním prostředkem po prohlídce Bystřice pokračujeme do Nýdku, kde je prostorné parkoviště.Nýdek*, ležící při soutoku Střelmy a Horského potoka s Hluchovou, se poprvé připomíná r. 1430. Ve vsi se dochovalo několik lidových staveb, hezkou chalupu vidíme např. naproti pohostinství Nýdečanka u parkoviště. V r. 1576 byl postaven dřevěný kostelík Sv. Mikuláše** (prohlídka možná červen–srpen PÁ, SO 8–17 h, NE v době bohoslužeb v 10.30 h).
Od konečné autobusu jdeme po asfaltové komunikaci, s červenou značkou pak zatočíme vpravo přes potok, stoupáme poměrně strmě (vlevo od nás vidíme skokanský můstek) zpevněnou komunikací. Pozor na odbočení vpravo – po úzké pěšině zamíříme k potoku, stoupáme podél luk a pastvin, postupně se odhaluje nádherná scenérie zalesněných kopců a vzdálenější údolí Olše. Vydýchneme na širší zpevněné cestě, po které zatočíme vpravo podél chalup osady Díly. Úchvatnému panoramatu** vévodí vrcholy Ostrého a Javorového. Ještě dnes tady potkáme pamětníky, kteří vzpomínají na šichty v Třineckých železárnách. Z té večerní se vraceli nočním vlakem do Bystřice a za tmy šlapali domů pěšky, v zimě se střídali v prošlapávání stopy. Po namáhavé směně to byl jistě úctyhodný turistický výkon…
Přetneme silničku a kamenitou cestou poměrně strmě stoupáme lesem, pak se trochu zmírní, následuje příjemný úsek smíšeným porostem, až staneme na rozbité lesní silničce. Po krátkém odpočinku odbočíme ze silničky pěkně strmou pěšinou vlevo, pak otevřeným terénem k osadě Zakámen*. Vlevo od cesty pamětní deska připomíná evangelického pastora Jiřího Třanovského, současníka Komenského, autora zpěvníku Cithara sanctorum. Právě v těchto místech se v 16. a 17. stol. konaly tajné evangelické bohoslužby.Vystoupáme kamenitou cestou nad osadu a neodoláme krátkému odpočinku, pohled** na okolní kopce patří k nejkrásnějším na celé naší trase. Z tohoto místa už to nemáme daleko na rozcestí Pod chatou na Čantoryji , na kterém červená značka uhýbá ostře vlevo, my pokračujeme vpravo vzhůru po modré.Zásobovací cesta vystoupá na hraniční hřeben k chatě Velká Čantoryje, postavené r. 1904 (stravování: bufet), kde je i hraniční přechod pro pěší do Polska (1. 4.–30. 9. v 8–20 h, 1. 10.–31. 3. v 8–18 h). Na polské straně je umístěno rozhledové schéma a informační tabule naučné stezky. Lavičky před chatou lákají k posezení, otvírá se odtud skvostný výhled** do údolí Wisly a na pásmo polských Beskyd.
Od chaty mírně stoupá takřka „promenádní“ cesta společně s modrou značkou na vrchol Velké Čantoryje**(995 m), nejvyšší ve Slezských Beskydech. V období předválečné ČSR se tady scházeli esperantisté. V nedávných letech tu byla otevřena rozhledna, jejíž nejvyšší zastřešené patro je 21,5 m nad zemí. Tvoří ji ocelová konstrukce, obezděná v přízemí. Za dobrých podmínek odtud přehlédneme úžasné panorama od Vysokých Tater po Jeseníky.Podle pověstí stávaly nahoře pohanské modly a uvnitř spočívají velké poklady. V hoře spí i vojsko slezských rytířů. Chudý pasáček tady jednou hledal zatoulaného vepře – dostal se tak až do podzemí. Kvičící vepř probudil stráž, ale rytíři se na hocha nezlobili, dokonce mu na cestu dali hůl – a ta se na světle proměnila v ryzí zlato. Vypráví se i o nýdeckém kováři Větrákovi. Jednou večer u jeho kovárny zastavil rytíř ve starodávné zbroji s podivnou zakázkou – za tři dny okovat tři sta koní. Kovář nakoupil materiál, vzal si z Bystřice pomocníka a vydal se na určené místo. V rozlehlém podzemí se ukrýval hrad, v něm pak sídlili slezští rytíři – až prý přijde jejich čas, vyrazí proti nepřátelům. Kovář splnil úkol, za práci ale dostal jen starý měch se smetím. Neříkal nic a temnou nocí zamířil domů. Netušil, že mezitím uplynul celý rok a jeho nejbližší nechali v nýdeckém kostele sloužit mši, myslili, že už je v pánu. Šťastné shledání bylo ještě veselejší poté, co rozbalil podivný měch – místo smetí v něm bylo tolik zlaťáků a stříbrňáků, že kovář už navěky neměl nouzi…
Sestup zahájíme kamenitou cestou přímo po státní hranici. Je to pěkná „drsňárna“, útěchou nám budiž, že opačným směrem je to ještě horší. Popadneme-li někde odhozený klacek, sloužící jako improvizovaná hůl, naše kolena nám jen poděkují… Ale zvládneme to, čeká nás ještě moc pěkných úseků. Vyjdeme z bukového lesa, krajina má charakter východoslovenských polonin. Následuje další velmi prudké klesání, skoro si můžeme sáhnout na samoty Krzystówka a Pazdzionka – tak těsně jsme na hranici. Chata Swiatovid na polské straně je vysvobozením – teď už bude následovat cesta podstatně pohodlnější.
V Beskydském sedle (684 m) je hraniční přechod (pro pěší, cyklisty, malé motocykly /do 50 ccm/ a zemědělské stroje /6–22 h/). Pokud nás zdolávání Velké Čantoryje příliš zmohlo, můžeme vpravo po zelené značce přes osadu Střelma (bufet) „utéci“ do Nýdku. Ale nevzdávejme to! Cesta po česko-polské hranici je zážitkem a otočíme-li se, mohutný vrchol Velké Čantoryje na obzoru je nám pobídkou – takový krpál už nás vážně nečeká. A tak mírně stoupáme na Malý Sošov, vidíme další z polských chat, a pak stoupáme na Velký Sošov – vyhlídky** jsou impozantní.
Na Velkém Sošově**(886 m) si sedneme na lavičku nebo se natáhneme do trávy a díváme se, jaké pěkné kopce se rýsují na polské straně nad hlubokým údolím Wisly. Je tady i malé ohniště.Z rozcestí odbočuje žlutá značka do údolí Hluchové*, odkud minibus jezdí do Nýdku, ale kousek otevřeného hřebene, ze kterého se díváme k východu i západu, přece jenom láká. Jdeme po temeni Cieslaru (921 m) – pozor, naše modrá se drží lesa, zatímco polská červená jde pohodlnější širokou cestou.
Po modré jdeme po okraji porostu, po levé ruce vidíme pár samot – na pozdrav odpoví hospodář polsky, už je na druhé straně státní hranice. Na rozcestí Malý Stožek odbočuje vpravo zelená značka do osady Kolibiska v údolí Hluchové (2,5 km občerstvení: Na Kolibiskách). Teď už to ale nezabalíme – pokračujeme po modré do sedla, nenecháme se zmást širokou pohodlnou cestou a pustíme se přímo do strmých svahů Velkého Stožku. Je to ostrý „krpál“, ve kterém vyhlížíme žlutou značku, která nás zachrání od dalšího výstupu. Nemůžeme ji minout, i když nám to připadá trochu nekonečné. Abychom odpoutali pozornost od té námahy, zavzpomínáme na tři nadšence, kteří se na Velký pátek vypravili na Stožek, aby ve skalách našli poklad, uloupený v ustroňském zámku. Když se v kostele četly pašije, země odkrývala svá tajemství, i ve Stožku se objevila díra, vedoucí do podzemí. Odvážlivci se dostali hodně blízko – dva kopali, třetí četl ze zaklínací knihy. Najednou se objevil velký kotlík naplněný dukáty. Ti dva břemeno nemohli ani pozdvihnout, a tak třetí nechal čtení a šel jim na pomoc. V tu chvíli ze země vyšlehl plamen a poklad zmizel. Hledači odešli s nepořízenou, marné byly i všechny další pokusy…
Konečně narazíme na rozcestí, odkud vpravo odbočuje žlutá značka. Trochu nás svádí širší pohodlná cesta, my ale sledujeme úzkou téměř vrstevnicovou pěšinu, která se brzy také mění v širší komunikaci klesající vysokým lesem. Pokračujeme po ostrohu na křižovatku více cest – dáme se přímo, aniž bychom ztráceli výšku. Mírně vystoupáme a pak po úzkém ostrohu scházíme dolů – vlevo je vidět hotel Pod Stožkem (ubytování, stravování), kudy přichází červená značka z Polska, vpravo hledíme do malebného údolí Hluchové. My pokračujeme po modré značce po vrstevnici asi 0,5 km, pak zatočíme doprava a prudké klesání nás dovede do sedla Groníček.
Zleva se k nám připojuje červená značka, bude naším průvodcem. Dáme se po ní, ale nepřehlédneme stezku, která zamíří z široké cesty vpravo do lesa. Příjemná pěšina vede hezkým vysokým smrkovým lesem, následuje opět široká cesta a zajímavé výhledy*. Zprava se připojuje žlutá značka od Malého Stožku a my vystoupáme na rozcestí těsně pod vrcholem Filipky (762 m), nad stejnojmennou osadou (tvořenou několika roztroušenými usedlostmi). Otvírá se odtud nádherná vyhlídka** na Velký Stožek. Na vrcholu je starý hraniční kámen. Scházejí se tady tři turistické značky (červená, zelená, žlutá), společně s nimi klesáme po široké cestě ven z lesa a nad loukami a pastvinami, míjíme malebné usedlosti, až dospějeme k dalšímu rozcestí u lesní silnice.
Pokud jsme zaparkovali vlastní dopravní prostředek v Nýdku, zvolíme červenou značku, která sleduje stále klesající silničku vpravo (cyklotrasa č. 6086). Ze silničky se otvírají hezké dílčí výhledy do údolí Hluchové, neustále sestupujeme, ale přece jenom to je poměrně fádní záležitost. Vracíme-li se do Bystřice nad Olší, pak zvolíme žlutou značku, která překročí silničku a po kamenité komunikaci stoupá k Loučce (835 m). Za dobrého počasí lze vidět i Slovenské Beskydy a Malou Fatru. Následuje strmější klesání, cesta se zmírní, projdeme osadou Paseky (stravování) a po silničce se vracíme do Bystřice nad Olší.
Další doporučené cíle:
Hrádek ve Slezsku* – původní místo založení Jablunkova (po vpádu Uhrů se „posunulo“ osídlení proti proudu Olše). Dnešní obec vznikla r. 1583. Chráněná lípa malolistá, vysoká 24 m, o obvodu kmene 670 cm. Řeka Olše tu vytváří asi 1 km dlouhý a 10 m hluboký kaňon. Na jejím břehu stopy tvrze Belkov, na níž dle pověsti sídlil loupeživý rytíř Belko – pronásledovaný výčitkami svědomí skočil do hluboké tůně v Olši…
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
