Celodenní putování nám nabízí seznámení s jednou nejhezčích částí celé oblasti. Rázovitá valašská obec Hutisko-Solanec má kvalitní zázemí služeb (dá se tu dobře najíst i ubytovat). Na trase výletu zažijeme pohled na typické valašské usedlosti, užijeme daleké výhledy, cesty lesem i po horských loukách. Čeká nás převýšení asi 400 m, to nejtěžší si odbudeme hned zkraje, pak už je trasa pohodlnější.
Hutisko-Solanec – Kyvňačky 5,5 km – rozc. Pod Kotlovou 7,5 km – Soláň, hřeben 10,5 km – Čarták 12,5 km – Tanečnice 19,5 km – Díly 24 km – Hutisko-Solanec 29 km
V r. 1960 se sloučily dvě původně samostatné obce Hutisko a Solanec. Solanec se poprvé připomíná v r. 1583. Ještě dnes je dobře patrný pasekářský způsob osídlení, kdy byly zakládány paseky a na stráních nad údolím Solaneckého potoka se pak stavěly chalupy. Jméno obce bylo odvozeno od vrchu Soláně. Snad v r. 1732 byla postavena dřevěná svatyně, již r. 1748 ale vyhořela. Náhradou za ni vznikl za prostředky Jiřího Křenka ze Soláně a díky darům farníků nový kostel sv. Josefa. V r. 1846 byla postavena věž. Bohužel – dva obrazy malíře F. Podešvy (Blažená smrt svatého Josefa, Nechte maličkých přijíti ke mně) – byly v 90. letech 20. stol. zamalované. Také Hutisko vzniklo zčásti z pasekářského osídlení a také z osady u sklářské huti, připomínané v r. 1627 poblíž Vigantic. V 18. stol. se sklárna přestěhovala na Prostřední Bečvu, ale svůj význam už obec neztratila. Její obyvatelé se živili především pastevectvím, koncem 19. stol. se rozšířilo ještě tkalcovství. Je zajímavé, že jednotlivé usedlosti Hutiska a Solance byly pěkně pomíchané, propletené, těžko se dalo určit, ke které vsi domy náležejí. Dnes je Hutisko-Solanec** pěkně upravenou valašskou obcí, jejíž střed tvoří náměstíčko s několika obchody. Zajímavou novodobou stavbou ze 70. let 20. stol. je smuteční obřadní síň ve tvaru valašského klobouku. Zcela ojedinělý, jediný v ČR je pomník Charlotty Masarykové z r. 1926 na Zákopčí (jihozápadně od obce při silnici do Zákopčí a při zelené turistické značce). V obci je koupaliště.
(Ubytování, stravování, občerstvení: Turisthotel Euro– restaurace deně 9–22 h, u hotelu koupaliště, tábořiště pro stany i karavany, hřiště a dětský koutek; Myacentrum, Škola v přírodě, penzion Eva, koliba U tety Fojtky ÚT–NE 15–23, restaurace Kyčera, hospoda Na Salaši PO–SO 9–22, NE 9–21, hospoda Na myslivně.)
Ze středu obce od autobusové zastávky jdeme po modré turistické značce po silnici, u okraje lesa odbočíme vlevo přes potok a hned za mostkem strmě stoupáme širokou cestou. Ta se několikrát zatočí v jehličnatém porostu, čím stoupáme výše, tím se mezi jehličnany objevuje i víc listnáčů. Zdoláváme vrch Kání (666 m), míjíme palouk a mírně stoupáme širší dobře udržovanou lesní cestou na Kyvňačky (815 m). Mírně klesáme do sedla Pod Kyvňačkou, odkud se otevřou nádherné výhledy do údolí, po okolních kopcích a na pasekářské usedlosti. Přicházíme k Martiňáku, zleva se k nám připojuje zelená značka, míjíme osamělé dřevěnky a prakticky po rovině dospějeme na půvabné rozcestí Pod Kotlovou**. Je to idylické místo, dýchající pohodou. Svěží zeleň, pastvina orámovaná lesem, typická valašská usedlost…
Pokračujeme po červené značce vpravo – mírně vystoupáme na horské louky, potěšíme se dalekými výhledy**, lesní cestou pokračujeme k Soláni. Tady se můžeme občerstvit (stravování: Valašský šenk ÚT–NE 10.30–18.30), další oblíbená pohostinská zařízení jsou i v sedle Čarták, kterým prochází silnice. Tu překročíme a stále po červené pokračujeme pohodlnou širokou cestou většinou lesem až k rozcestí Pod Leštím. Proti nám přišla zelená turistická značka – a k severu opouští hlavní hřeben (můžeme si tak zpáteční cestu do Hutiska-Solance zkrátit). Jinak pokračujeme společně s červenou a zelenou k vrcholu Tanečnice (912 m), s památníkem upálených partyzánů.
Od turistického informačního místa se dáme vpravo po modré značce, smíšeným lesem prakticky bez výhledů, kolem vrchu Herálky (891 m). O to větší zážitky nás čekají v okamžiku, kdy se stromy rozestoupí a před námi se otevřou nádherné výhledy** na Radhošťské Beskydy s dobře patrnými hlavními dominantami. Přicházíme na další rozcestí, zatočíme vpravo po žluté značce, cesta se mění v pěšinu a my dosti strmě klesáme lesem i po jeho okraji, v závěru pak širší lesní cestou na dohled Hutiska-Solance. Zprava se k nám připojuje zelená značka a a podél luk a pastvin scházíme do Hutiska-Solance.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech z edice Česko všemi smysly.)
