Via ferraty jsou krásné… Ale pozor!

Via ferraty jsou krásné… Ale pozor!

Zajištěné cesty jsou zábavou pro milovníky hor a to téměř každého věku. V podstatě je to jedna z nejvyhledávanějších horských aktivit. Jenže jak určitě víte, všechno si vybírá svou daň!

Via ferraty jsou hitem dnešní doby

Uměle zbudované cesty ve skalních stěnách, zajištěné ocelovými lany, případně kolíky, kramlemi nebo žebříky zpřístupňují vertikální svět takřka každému. Strmé stěny už tak nejsou pouze výsadou horolezců. A to je dobře! Má slova potvrzuje i sám Reinhold Messner svým výrokem: „Když vidím, kolik lidí učinily ferraty šťastnými, tak prostě nemůžu být proti.“

Historie via ferrat se datuje do roku 1843, kdy Fridrich Simony nechal částečně zajistit výstupovou rozsedlinu Randkluft na vrchol Hoher Dachstein. Smutná etapa jejich vývoje nastala v období první světové války v Dolomitech. Zajištěné cesty, galerie a tunely zde byly zřizovány pro usnadnění přístupu vojáků na pozice vysoko v horách. Na jejich pozůstatcích ovšem následně vznikly jedny z vůbec nejkrásnějších via ferrat na světě. Obrovský boom zajištěných cest nastal v 90. letech 20. století a trvá v podstatě dodnes. Nějakou tu feratu naleznete už v podstatě na kterékoliv zajímavé skále.

Tam, kde jsou lidé, je i byznys

Via ferraty, klettersteigy, zajištěné cesty, jak kdo chcete, se opravdu staly nejen trendem doby, ale pro mnohé také velkým byznysem. Jen české cestovní kanceláře každoročně vypraví stovky autobusů!!! na rakouské, italské nebo slovinské zajištěné cesty. Ne vždy jde ale byznys ruku v ruce s bezpečností klientů. Nehledě pak na ohleduplnost k životnímu prostředí nebo také k dalším feratovým turistům.

Představte si takový třiceti až čtyřicetihlavý dav nažhavených turistů, který se vyřítí z autobusu vstříc oblíbené zajištěné cestě. Ještě pod nástupem nám vznikne krásná kolona. Lezci podle zásad bezpečnosti musí mezi sebou dodržovat rozestupy minimálně jednoho lanového pole, tedy 3 – 4 metry. To je hodina a více, než všichni účastníci zájezdu do feraty nastoupí. To jistojistě odradí nemálo dalších zájemců o tuto zajištěnou cestu, kteří na ni ale také mají nárok! No, není to pěkná reklama pro český národ.

Tak nám tedy celý ten dlouhý had nastoupil do stěny. Pakliže jste na zajištěných cestách naprostými nováčky nebo jen nemáte tolik síly a překonání obtížného úseku vám činí problémy, nemáte se vůbec čeho bát. Nažhavený dav za vašimi zády vám stejně moc prostoru k projevení strachu nedá a vy obtížný úsek na hranici svých množností a eventuálního pádu, tak jako tak, překonáte. A kdyby něco, je 100 metrů nad vámi průvodce, který vám z té dálky určitě rád poradí, kam se lépe postavit nohou a kde se chytnout rukou.

Máte pravdu, takhle by to skutečně vypadat nemělo

Via ferraty jsou krásné, zážitky překypující „lanové parky“ ve skalách. Houpete se na lanovém mostě nad hladinou jezera, po vzdušném žebříku stoupáte kdesi vysoko vstříc vytouženému vrcholu nebo se proplétáte labyrintem hluboko zaryté skalní soutěsky. A pak italské Dolomity, kde kráčíte po stopách hrdinů první světové války. Nahlížíte do zbytků jejich příbytků, prolézáte vlastnoručně vyhloubenými tunely a přemýšlíte jak tohle všechno zvládali s kulometem na zádech a v tuhých dolomitských zimách.

Via ferraty byly, jsou a budou budovány pro lidi. Přesto je zde nutná jistá lezecká zdatnost a bezchybná manipulace s jistícími, rozuměj horolezeckými, pomůckami. Na první pohled se mohou zajištěné cesty zdát zcela bezpečné. Mají však také svá úskalí!

Nepřipomíná vám via ferrata tak trochu hromosvod? Ona totiž skutečně hromosvodem je. A odpolední bouřky v letních měsících nejsou žádnou výjimkou. Je ovšem vůbec reálně možné odhadnout rychlost postupu třicetičlenné skupiny účastníků různého věku a fyzické kondice tak, aby vás bouřka nezastihla ve stěně? Nechtěl bych se ocitnout uprostřed této skupiny, která se za bouřky snaží ze zajištěné cesty uniknout.

A z jaké pozice si vlastně dovoluji hodnotit?

Sám jsem se v minulosti jako průvodce na velkých zájezdech podílel. Brzy jsem však přišel na skutečnost, že jsem moc zodpovědný člověk na to, abych se s klienty pohyboval na tenkém ledě. Vydal jsem se tedy jinou cestou. Cestou malých skupin, individuálního přístupu a maximální bezpečnosti svých zákazníků. Samozřejmě, že tu ferratu pravděpodobně zdoláte tak jako tak, v malé nebo velké skupině a na vrcholu se vám na tváři rozlije blažený úsměv. Otázka však zní: „Je cílem vrchol nebo samotná cesta?“

Honza Navrátil je horský průvodce a instruktor lezení. Provozuje horolezeckou a ferratovou školu Summit Leader zaměřující se na malé skupiny osob a individuální přístup k zákazníkům.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: