Kniha „Skalní města“ vyšla v roce 2006 a je vlastně pořád aktuální. Skály se sice mění, ale ne tak rychle, aby publikace zastarala. Není to ani lezecký průvodce, ani podrobný turistický bedekr. Než po něm sáhnete, seznamte alespoň se stručnou recenzí.
Podivuhodný výběr skal
„Pojďme se nyní vypravit na procházku po našich nejvýznamnějších skalních oblastech. Nejprve navštívíme okouzlující skalní města Českého ráje, poté se vydáme do tajemného Českého Švýcarska a nakonec si představíme pohádkové Teplicko-Adršpašské skály,“ zní v úvodu základní přehled toho, co čtenáře v knize čeká. Už tady dochází k prvnímu nepochopení, neb seznam oblastí je mnohem větší. V knize jsou jednotlivé skalní výchozy Lužických hor (Pustý zámek), Jizerek (Štolpichy) či Českého středohoří (Vrkoč), ale na druhou stranu chybí celá skalní města, jakými jsou například Pulčínské skály. Nesystematičnost výběru je asi největší slabinou publikace. Proč jsou zařazeny pražské Barrandovské skály, které rozhodně nelze nazvat skalním městem (jak by odpovídalo názvu publikace) asi ví jen autoři. Naštěstí obsah vám prozradí, co se v knize najít dá a co ne. Ovšem musíte znát přesný název hledané oblasti, neb jsou jednotlivé skály i skalní města řazena abecedně. Tak se vedle sebe dostaly Barrandovské skály (Praha), Belvedér (Děčínsko) a Besednické skály (Maloskalsko, Český ráj). Jiná část Děčínska, Pastýřská stěna, ležící nedaleko Belvedéru je ve zcela jiné části knihy. Ale pokud víte přesně co hledáte, tak abecední řazení pátrání dost usnadní.
Co vás čeká
Kniha má 456 stran, leč pár posledních jsou jen reklamami na knihy autorů (Růžička J., Jordáková J.: Národní park České Švýcarsko) z nichž je jasné, že se snaží zrecyklovat již napsaná fakta. Všechny zmiňované skalní útvary jsou doprovázené kvalitními fotografiemi,ale jen velmi podrobné informace zvědavého turistu moc neuspokojí. Knize by prospěla i pečlivější redakční práce. „Skalní věže (Teplických skal) pilíře i stěny zůstaly lidským zrakům utajeny až do roku 1824, kdy vypukl v hlubokém lese mezi skalami ničivý požár. Před požárem bylo skalní město úkrytem loupežníků a lapků,“ píší autoři a možná se snaží naznačit, že loupežníci a lapkové sice ve skalním městě žili, nicméně skal si nevšimli.
Komu je tedy kniha určena? Lidem toulajícím se skalnatou krajinou. Těm kteří nemají ambice skálu „pokořit“, ale rádi se na ni podívají. A hledají nějaký cíl svého dalšího výletu.
Růžička J., Jordáková J. Pozlovská Z.:, Skalní města do kapsy, Praha 2006, nakl. KMa.
