Zajímavosti

Během tohoto výletu sice na vrchol Klínovce (1244 m) nevystoupíme, nicméně krále těchto hor se jistě sluší alespoň pozdravit – jeho dominantu si prohlížíme z mnoha úhlů. Délkou to je putování náročnější, nahlédneme-li do jízdního řádu, můžeme si pomoci třeba přejezdem vlakem mezi Kovářskou a Měděncem. Z větší části se pohybujeme po silnici či zpevněných komunikacích.

Podle pověsti již ve 12. stol. stála na staré Solné stezce u přechodu přes hraniční potok Polava hospoda, později tu pracoval hamr, nazývaný Weypert (původní majitel se jmenoval Wicberth), postupně tu vznikla osada hutníků a horníků. V r. 1617 se Vejprty staly svobodným horním městem, které se v novějších dobách proslavilo puškařstvím. Z pohraničního města se vydáme malebnou krajinou do romantického údolí Černé vody, dále vzhůru k neméně zajímavému městečku Kovářská, které za svůj název vděčí pro změnu rozvinutému řemeslu kovářskému…

To, že v Perštejnu, objevíme hotel nazvaný Meran, není náhoda – obec, malebně schoulená v horském údolí u Hučivého a Malodolského potoka, vyhledávaná turisty i hosty z nedalekých lázeňských center, se svěžím klimatem, bývala často srovnávána právě s italským Meranem. Vydejme se tedy z Perštejna do hor – čeká nás pěkná krajina, supervýhledy i výstup, který nám dá pořádně zabrat.

K nejpůsobivějším lokalitám nad levým břehem Ohře patří přírodní park Stráž, vyhlášený v r. 1979 na ploše 17 km2. Vyskytují se tady četné chráněné stromy a zajímaví plazi. Projdeme půvabnými kouty – z údolí Pekelského potoka vystoupáme za pěknou vyhlídkou a zdoláme i vrch Nebesa se zříceninou hradu Himlštejna.

Krásná, romantická je krajina krušnohorského podhůří v okolí Stráže nad Ohří, bohužel přizdobená poněkud smutnými „pomníky“ v podobě zpustošených kulturních památek. Budeme muset zapojit fantazii, abychom si dokázali představit např. majestátní Horní Hrad – Haunštejn – v plné kráse, v jaké se nacházel ještě po 2. světové válce, dřív než padl za obět nezájmu a vandalství. Nádherná příroda a skvělé výhledy nám však všechno vynahradí. V první části trasy budeme většinou stoupat, ve střední to s námi „půjde z kopce“, zatímco v závěru si vychutnáme pohodlnou cestu údolím Ohře. Jídlo a pití si tentokrát brát s sebou nemusíme, na trase nás čeká několik restaurací.

Malebné město Klášterec nad Ohří se slavnou tradicí výroby porcelánu, půvabná zákoutí při řece Ohři i dvě romantické hradní zříceniny – to je lákavá nabídka výletu, který můžeme rozdělit i do dvou částí. Okružní naučná stezka, po jejíž trase částečně putování vedeme, v době přípravy průvodce se v terénu hodně ztrácela, my si ale poradíme i bez „červených psaníček“…

  Již 25. 8. 2012 se protrhne startovací páska Yesenického maratonu a půlmaratonu. Přijďte zkusit tradiční maratonskou trať 42,195 km v maratonsky netradičním prostředí Jeseníků.

V Petrovicích se nacházíme v nejvýchodnějším cípu Krušných hor. Za Nakléřovským průsmykem se již rozrostírá Děčínská pahorkatina. Nabízí se nám zde výlet naplněnými dalekými výhledy, až se při tom dech tají. Nic náročného, po silnici, silničkách i pevné cestě, je to vhodné i jako krátká vyjížďka na kole.

Jedno z největších klasických vojenských střetnutí, jaké kdy Čechy zažily, se odehrálo v r. 1813 na úpatí Krušných hor, v prostoru mezi Nakléřovem a Přestanovem. Šlo vlastně o bitvy dvě, které se odehrály v rozmezí dvaceti dnů téměř na stejném místě a v nichž proti sobě stála stejná vojska – na jedné straně francouzská armáda císaře Napoleona, na druhé pak spojenecká armáda Rakušanů, Rusů a Prusů. V obou případech utrpěli Francouzi porážku, která předznamenala pozdější Napoleonovu prohru v Bitvě národů u Lipska. Krvavá vojenská střetnutí pod Krušnými horami si vyžádala desetitísíce mrtvých, desítky zpustošených vsí a osad a další obrovské hmotné škody. Na rozhodujících místech bojů byly později vystavěny pomníky, které spojuje naučná stezka. Tu také z větší části sleduje naše trasa.

S přírodním parkem Východní Krušné hory  se můžeme seznámit cestou z Komáří hůrky do Cínovce. Tentokrát se po jeho území vydáme na druhou stranu, k Telnici. Je to nenáročná, v první části možná trochu jednotvárná trasa, která zprvu vede odlesněnou horskou plání s častými výhledy, později pak stále dolů pěkným údolím Telnického potoka kolem lyžařského areálu v Zadní Telnici.

Zřícenině hradu Kyšperku se také říká Supí hora. Jednou za sto let se tady objeví přízraky šesti zakletých starců, každý ve své samostatné komnatě – v ten okamžik totiž hrad povstane z trosek a zasvítí bývalým leskem. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí obřadně poděkovat za pohostinství. Zatím se to nikomu nepovedlo, a tak se starci promění v černé supy a zmizí v temné noci. Za nimi se pak hrad Kyšperk opět rozpadne na sutiny. Snad nás supi nedostanou, když se vypravíme na tajemný hrad Kyšperk. Blízko to máme od příjemné železniční stanice v Unčíně s vyhledávanou hospůdkou, ale protože si vybereme trochu složitější cestu, spojenou s poznáním zajímavého koutu Krušných hor, vezmeme to pěkně „obchvatem“ a na Kyšperku se zastavíme až při návratu.

Jedno z nejstarších, nejznámějších a také nejlépe zachovaných horních měst v Krušných horách – Krupka – leží v dolní části hlubokého údolí pod Komáří hůrkou severoseverovýchodně od Teplic. Postupně s ní stavebně téměř splynula řada okolních obcí, které vytvořily rozsáhlou krupskou aglomeraci. Najdeme tu řadu významných kulturných památek vysoké umělecké úrovně, především se tu však na řadě míst setkáme s pozůstatky staré i novější těžby kovů – ústími štol, odvaly, pinkami apod. Naše trasa spojuje nejzajímavější místa v Krupce a blízkém okolí, není příliš dlouhá ani fyzicky náročná a je ideálním typem na příjemný rodinný výlet.

Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan by Teplice měly být nejstaršími lázněmi v Čechách – teplý pramen údajně objevil pasáček vepřů již v r. 762. Nálezy mincí a šperků, které tu zanechali již Keltové a staří Římané, jsou ovšem nezpochybnitelné. Následující vycházka nás seznámí s tím nejzajímavějším, co lze v lázeňském městě vidět – navíc si město a okolí prohlédneme i pěkně z výšky od výletní restaurace na Doubravské hoře.

Krušné hory bývaly proslavené bohatými ložisky drahých a barevných kovů, které se tu dobývaly na nespočetném množství míst. Jeden z nejznámějších revírů byl oblouk mezi Krupkou, Cínovcem a Mikulovem, kde se těžily hlavně stříbrné rudy, ale i další významné nerosty. Cestu, která tato místa staré hornické slávy spojuje, můžeme tedy bez nadsázky nazvat stříbrnou. V první části trasy půjdeme převážně po náhorních planinách, později sestoupíme na úpatí hor a budeme procházet hustě osídlenou aglomerací měst Dubí a Teplice. Výlet je poměrně dlouhý, ale bez výraznějších stoupání, až na výjimky budeme šlapat po kvalitních, dobře schůdných cestách. O žaludky si starosti dělat nemusíme – restauračních zařízení potkáme víc než dost.

Když se řekne Dubí, vybaví se většině z nás jistě především silnice E55 a její věrné družky, pracovité kněžny lásky, které tu často s velkou neodbytností nabízejí zejména německým řidičům své specifické služby. Dubí je však příjemné město v údolí potoka Bystřice, obklopené zelení, se zajímavou historií i památkami, které rozhodně stojí za návštěvu. Je ideálním výchozím místem k cestám na Cínovecký hřbet a k dalším zajímavým lokalitám, spojeným s tradicí těžby kovů. Naše trasa vede nejatraktivnější horní částí obce, ale i krásnými přírodními partiemi v blízkém okolí.Budeme se pohybovat až na výjimky po kvalitních cestách a silničkách, v první části budeme vytrvale, ale ne příliš prudce stoupat, ve druhé půlce to s námi půjde „s kopce“.