HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Přes Peklo na Nebesa: ze Stráže nad Ohří do přírodního parku Stráž

K nejpůsobivějším lokalitám nad levým břehem Ohře patří přírodní park Stráž, vyhlášený v r. 1979 na ploše 17 km2. Vyskytují se tady četné chráněné stromy a zajímaví plazi. Projdeme půvabnými kouty – z údolí Pekelského potoka vystoupáme za pěknou vyhlídkou a zdoláme i vrch Nebesa se zříceninou hradu Himlštejna.

Stráž nad Ohří – Osvinov 2,5 km – silnice 4,5 km – Srní 6,5 km – Himlštejn 11 km – Stráž nad Ohří 13 km

Mezi Doupovskými a Krušnými horami vedla kdysi obchodní cesta, spojující Sedlecko a Lucko, právě na místě Stráže nad Ohří* bývalo strážní místo. Ze středu obce od autobusové zastávky vycházíme po zelené turistické značce, sledující silničku údolím Pekelského potoka. Po necelém kilometru značka uhýbá vpravo do kopce, my pokračujeme stále pohodlnou komunikací na rozcestí, kde se naše cesta dělí – my se dáme vlevo přes můstek na pravý břeh potoka a stoupáme lesem, později mírně nabíráme výšku mezi loukami, vpravo pod námi je údolí a samota Peklo. To jméno prý získalo údolí pro svoji nehostinnost. Povznesme se tedy k Nebesům.

Nejprve zdoláme pár výškových metrů a staneme v osadě Osvinov, využívané z větší části k rekreaci. Otvírají se odtud hezké pohledy*, je to idylické místo, kam moc lidí opravdu nezabloudí. Na rozcestí ve středu osady zatočíme vpravo do kopce, jdeme po asfaltové silničce volným terénem, obzor se nám rozšiřuje, rozlišíme hlavní dominanty, pod námi nápadně vystupuje z okolní krajiny i kopec Nebesa, hlavní cíl naší cesty. Asfaltka nás přivede na rozcestí – můžeme pokračovat přímo širokou cestou, ta se nám ale později trochu ztrácí a v závěru bychom zdolávali hůře schůdný terén. Zvolíme tedy jistotu a zatočíme po asfaltce vlevo – tak dojdeme pohodlně na normální silnici. Po ní pak zatočíme vpravo, šlapeme si to ke křižovatce, zleva se k nám připojí zelená turistická značka. Pokračujeme místy takřka po vrstevnici, místy klesáme, míjíme pramen vody a vyjdeme z lesa – teď už jsme jako na vyhlídkové galerii.

Před vsí Srní nás turistická směrovka pošle ze silnice pryč – i tak ale pokračujeme pohodlnou cestou (vlevo širší, vpravo pěšina – obě se stejně sejdou), výhledy** jsou teď nejhezčí. Přecházíme pastviny, držíme se horského bočního hřbetu, pak zprava obcházíme zalesněný vrchol Pekelské skály (774 m), zabloudíme do království mohutných buků, klesáme a dáme si trochu víc pozor na značku. Uhýbá ze širší cesty vpravo, líp než zarostlou cestou je lepší jít po okraji louky. Sledujeme bedlivě značení – dobře ovšem odhadneme hradní kopec, z cesty bychom sejít neměli. Pustíme se trochu hlouběji do lesa – a po významové značce pak zdoláme vrch Nebesa (634 m), na kterém se ukrývají zbytky hradu Himlštejna**.

Na vrcholu strmého čedičového kužele, zvaného též Nebeská skála, postavil hrad patrně Vilém z Illburka, připomínaný jako jeho majitel v r. 1434. V r. 1528 získali Himlštejn Šlikové a hrad zpustnul. Původní dispozice objektu je i dnes dobře čitelná. Himlštejn je typickým představitelem hradů, které vznikaly za husitských válek. Účinnost obléhacího dělostřelectva zamotala hlavu stavitelům, v tomto případě pan Vilém zvolil až extrémní polohu, Himlštejn se v případě obléhání dal skutečně velmi dobře bránit. Opevnění bylo logicky především na přístupové straně. První brána stála ve vysunutém přihrádku, druhou tvořil portál v hlavní hradbě, do níž byla zahrnuta vedle brány rozměrná obytná věž obdélného půdorysu. Hlavní tíha obrany ležela na parkánu nad příkopem. Aby se sem dostala těžká děla, byla hlavní hradba nedaleko brány prolomena dalším rozměrným portálem. Na nejvyšším místě pak byly dvě volně stojící budovy. Z Himlštejna se dochovaly poměrně rozsáhlé zbytky, výhled je z větší části omezen stromy.

Od hradu se vracíme zpět na zelenou značku, scházíme na cestu, ze které odbočujeme brzy vpravo na úzkou pěšinu šikmo svahem, vracíme se opět na pohodlnější komunikaci, po ní scházíme k silničce (tudy jsme už stoupali k Peklu) a kolem areálu někdejšího thunovského dvora dorazíme do Stráže nad Ohří.

Další doporučené cíle:

Boč*– 1,5 km sv. od Stráže nad Ohří, pozdně barokní fara z 18. stol. s pozoruhodně zdobeným sálem (malby s biblickými výjevy), novorománský kostel sv. Václava z let 1874–75.

Čedičová žíla Boč**– přírodní památka o rozloze 0,98 ha, vyhlášená r. 1990. Čedičová žíla ve stěně zaniklého kamenolomu zvětrává do vějířovitě uspořádaných sloupů.

Malý Hrzín – 1,5 km vých. od Srní, lidová architektura.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: