HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: Ze života horského vůdce a skialpinisty Branislava „Gabo“ Adamce

ROZHOVOR: Ze života horského vůdce a skialpinisty Branislava „Gabo“ Adamce

Vyrůstal v horách, lyžování a turistiku provozoval od útlého mládí. Poté začal i s lezením a v Tatrách podnikal první skialpinistické túry – tehdy tedy v pohorkách s dvoumetrovými sjezdovými lyžemi a plastovými lyžáky v batohu. Povídali jsme si o životě horského vůdce UIAGM, skialpu v Česku a na Slovensku a největších chybách českých horalů. Bez čeho by na horskou túru nevyrazil a proč občas odmítne klienta vzít na kopec?

Ahoj Braňo, pověz čtenářům, jak ses dostal k horolezectví, skialpinismu a nakonec i horskému vůdcovství?

Vážně jsem začal lézt až na vysoké škole v Brně (rok 1980). Lezení mě ale totálně pohltilo. Skalky, letní a zimní Tatry. Za dva roky jsem byl v krajském manšaftu, pak v českém a následně i federálním. K tomu se přidaly výstupy a prvovýstupy v různých horách. Při zimním lezení v Alpách jsem začal používat i první opravdové skialpy. Bez nich bychom se nedostali pod stěnu a zase zpátky. To jsem už věděl, že když skončím s extrémním lezením, tak se ke skialpům vrátím.

Za ty roky jsi toho už hodně vylezl i sjel, co je tvá nejsilnější vzpomínka z hor?

Na každou etapu lezeckého života se vážou jiné typy vzpomínek, a všechny byly silné. Přelezení Hokejky, coby lezecké maturity, zimní přelez Weberovky, zimní přelez severní stěny Triglavu a přirozeně prvovýstup severní stěnou Shivlingu. Dále první klient, kterého jsem dostal na sedmitisícový kopec. Když jsem sám vylezl na Pik Komunizmu, byl takový vítr, že jsem se část sestupu plazil, než jsem se dostal do závětří. V poslední době to je více o sdílení pocitů, když klientovi umožníš si splnit jeho sen vylezením nějakého kopce nebo cesty.

Jaké túry vedeš nejraději? Skialpové nebo horské?

Každé období má svoje, ale vzhledem k mému věku je sjezd na lyžích z vrcholu příjemnější než sestup v suťovisku. Na druhé straně po pěkné lezecké túře mi nevadí ani ten sestup. Dnes si beru lyže i do destinací, jako je Peru. I sjezd 1 000 výškových metrů z vrcholu mi stojí za námahu tam ty lyže dostat. Já nejsem vůdce na plný úvazek. Vedu zastoupení značek Salewa, Dynafit, Pomoca Wild country a Evolv pro ČR, SR a Maďarsko, což je samo o sobě práce na plný úvazek. Na vodění mi zbývá jenom pár měsíců, a zimní sezona je vždy o něco delší než ta letní.

Co se ti při túrách obvykle honí hlavou? Myslím tím hlavně ve vztahu k tvým klientům.

V první radě řeším, jestli ti lidi na cestu mají, nebo ne. Pak přirozeně řeším podmínky, počasí, objektivní nebezpečí jiné skupiny kolem a podobně. Je toho dost, co musíš sledovat.

Někdy, když je stabilní počasí a dobrá skupina, můžeš relaxovat. Klienti jsou většinou v pohodě, ale je hlavně na tobě, abys jim vytvořil tu správnou atmosféru a pocit bezpečí.

Branislav Adamec žije v Tišnově, kde pracuje jako Country Manager pro ČR, SK a Maďarsko značek Salewa, Dynafit, Wild Country, Pomoca a Evolv.

Všestranný trénink

Jak si vybíráš klienty? Jsou tací, kterým řekneš: „Ne, bohužel vás nikam nevezmu.“?

Vzhledem k tomu, že mám jenom omezený počet dní, kdy můžu vodit, mám více méně stabilní skupinu klientů a s nimi plánuji cesty a túry. A téměř vždy se objeví někdo nový. Byly případy, kdy jsem raději člověka na túru nevzal. Třeba, když si myslel, že za peníze může dostat vše a chyběl mu respekt k horám. Z takových akcí raději vycouvám.

Baví tě s klienty chodit i vyloženě lehké túry, které jsi šel už třeba desetkrát?

Pro mě je to sice po X-té, ale pro klienty je to jejich cíl, takže klidně beru lidi na Gerlach, i když jsem to šel mockrát. Přirozeně se snažím mít v rámci mých možností větší pestrost. Lezecké cesty mi nevadí, ani když je lezu po X-té.

Jak se udržuješ v kondici? Máš speciální trénink?

Nemám žádný speciální plán. Prostě lezu, skialpuji, běhám a jezdím na kole. K tomu se snažím trochu cvičit střed těla a dělat strečink, občas i něco z jógy, a k tomu pravidelné saunování pro regeneraci.

Myslíš, že platí tvrzení: „Starý guide, dobrý guide“?

Žádné obecné poučky tady neplatí. Co guide, to jiná povaha, naturel a přístup. Co se týče profesionálního přístupu, měli by mít všichni guidi stejnou základnu. Jestli je guide dobrý, je spíše otázka povahy a naturelu než věku. Obecně ale můžu říci, že od staršího vůdce budeme očekávat určitou rozvážnost, nižší míru akceptace rizika a vyrovnanost než u mladšího vůdce. Ale tohle je jenom obecná rovina. Každý z nás je individualita a žádná obecná pravidla neplatí.

Byly případy, kdy jsem raději člověka na túru nevzal. Třeba, když si myslel, že za peníze může dostat vše a chyběl mu respekt k horám. Z takových akcí raději vycouvám.

Čechům chybí vzdělání o bezpečnosti

Bez jakého vybavení se na hory PROSTĚ NECHODÍ? Co nesmí v batohu nikomu chybět, když se vydá na skialpovou nebo horskou túru?

Na letní horskou túru určitě lékárnička. Vybírám ji dle délky pobytu. Jinou si vezmu na jednodenní túru relativně v dosahu pomoci a jinou na sedmidenní trek mimo civilizaci. Nepromokavé oblečení, zateplovací vrstva, pití, jídlo, mapa a GPS, bivakovací pytel (min. alufolie), čepice a rukavice. V zimě k tomu přibude lavinová výbava, více izolačních vrstev a termoska s horkým nápojem.

Jak jsou na tom Češi a Slováci s vhodností oblečení do hor? Naučili jsme se už správně oblékat, nebo jsme pořád ti s igelitkou v ruce a ponožkami v sandálech?

Tohle už dávno neplatí. Češi jsou outdoorový národ a jejich vybavení a oblečení se v poslední době výrazně přiblížilo tomu, co vidíme běžně na západ od nás. Největší mezeru vidím ve vzdělání v oblasti bezpečnosti. V Alpách funguje Alpenverein jako zastřešující organizace pro všechny horské aktivity. U nás je to rozdělené na horolezce a turisty. Navíc hodně lidí je úplně mimo jakékoliv organizace a dostat k nim to správné vzdělání je zhola nemožné. S nástupem ferrat a jejich obrovské popularity tady ale jednotná vzdělávací platforma chybí. Proto tu stále člověk vidí totálně špatně vybavené lidi, kteří jsou nebezpeční nejenom sami sobě, ale i okolí. Tam vidím obrovský prostor pro zvýšení bezpečnosti.

Další trend, který přetrvává, je nošení těžkého vybavení. Například chození v pohorách tvrdosti C do letních hor typu Dolomity nebo Tatry. Tam, kde bychom se mohli bezpečněji a rychleji pohybovat v lehčí obuvi typu approach, se trápíme v těžkých a tvrdých botách.

Co je tvůj nejoblíbenější kus oblečení, bez kterého se do hor nevyrážíš?

Můj jednoznačný favorit je bunda Mezallama z Polartecu Alpha od Dynafitu. Nosím ji v zimě i v létě a stala se jedním z nejoblíbenějších kusů mezi vůdci v Tatrách.

Češi jsou outdoorový národ a jejich vybavení a oblečení se v poslední době výrazně přiblížilo tomu, co vidíme běžně na západ od nás. Největší mezeru vidím ve vzdělání v oblasti bezpečnosti.

Regulace v outdooru?

Jaká je podle tebe budoucnost skialpu v České a Slovenské republice? A jak to vypadá s oficiálními terény pro skialpinisty?

Skialp je na vzestupu a ještě chvíli bude. Stále více lidí objevuje tento nádherný sport. Je jasné, že rozsah terénů je v Čechách omezený, ale pro začátečníky jich tady je dost. Omezení jsou především v Krkonoších v první zóně ochrany. Naštěstí máme oficiální trasy. Jinde to je celkem v pohodě – jak v Beskydech, Jeseníkách, Orlických horách, tak na Šumavě a v Krušných horách. Dokonce je více oblastí, které mají oficiální a značené trasy, kde skialpinismus podporují a vidí v něm další možnost rozvoje. Například Dolní Morava a Králičák. Ale zase mi tady chybí jednotná informační základna jak pro metodiku a bezpečnost, tak pro komunikaci chráněných zón a hledání rovnováhy mezi ochranou přírody a rozvojem skialpu. Pak je možnost se posunout do slovenských hor nebo do Rakouska.

Ocitáme se v době „outdoorové“. Obliba chození do přírody stoupá. Myslíš, že je to udržitelný trend? A pokud ne, co bychom měli začít dělat, aby byl?

Tohle nepůjde jenom tak zastavit, budou se muset hledat nové poměry mezi ochranou přírody a rozvojem outdooru. Je jasné, že některé oblasti se budou muset připravit na zvýšenou návštěvnost, a tím pádem na jinou infrastrukturu – cesty, chodníky, parkoviště a služby. Oblasti, které bude nutné chránit, naběhnou na systém regulace. Jako třeba na Novém Zélandu, kde se vydává jen omezený počet povolení ke vstupu do určitých parků nebo jejich zón. Tam to každý akceptuje, ale tady to bude ještě chvíli trvat. Ale dostaneme se tam.

Díky za rozhovor, a pokud bys chtěl  něco vzkázat čtenářům, sem s tím.

Každý z nás může svou troškou přispět k ochraně přírody a vzdělávání. Někdy stačí málo, sebrat papír nebo plastovou láhev, napomenout a vysvětlit, proč něco dělat nebo nedělat. Jsem optimista a věřím, že dříve nebo později, ale raději dříve (smích), i naše společnost dospěje a my všichni se začneme o dění kolem nás více zajímat a dokážeme se včas ozvat. Politici to za nás neudělají.

Jsem optimista a věřím, že dříve nebo později i naše společnost dospěje a my všichni se začneme o dění kolem nás více zajímat a dokážeme se včas ozvat. Politici to za nás neudělají.

Branislav Adamec

Narozen 20. února 1960 v Ružomberku. Od dětství lyžuje a chodí po horách. V roce 1980 začíná s lezením a skialpinismem. V roce 1983 se stal členem českého horolezeckého družstva a v letech 1985 až 1990 byl členem družstva federálního. Je ženatý, má tři dcery a žije v Tišnově, kde pracuje jako Country Manager pro ČR, SK a Maďarsko značek Salewa, Dynafit, Wild Country, Pomoca a Evolv.
DYNAFIT MEZZALAMA 2 POLARTEC ALPHA JACKET

DYNAFIT MEZZALAMA 2 POLARTEC ALPHA JACKET GABOVA NEJOBLÍBENĚJŠÍ BUNDA

Mezzalama je nejlehčí aktivně izolující bunda v Dynafit kolekci vážící pouze 344 gramů. Perfektně odvětrává a udržuje tepelný komfort. Dvě kapsy v přední části, reflexní prvky a kvalitní materiály Polartec Alpha a Dynastrech jí dávají náskok před ostatními high-end konkurenty.

Cena: 5 500 Kč / 220 €

Web: www.dynafit.com

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: