HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

ROZHOVOR: Denis Pail o tajích stavby lezeckých cest – Nestavím podle počítače, obtížnosti musím mít nalezené

ROZHOVOR: Denis Pail o tajích stavby lezeckých cest – Nestavím podle počítače, obtížnosti musím mít nalezené

Denis Pail je rodilý Ostravák, který se lezení věnuje od svých jedenácti let. Leze kdykoliv a kdekoliv, reprezentuje Českou republiku v lezení na obtížnost a našel se v řemesle, které do nedávna neexistovalo. Denis je profesionální stavěč cest na lezeckých stěnách.

Baví tě více stavění boulderů nebo dlouhých cest pro lezení s lanem?
Nedokáži říct, že by mě více bavilo jedno nebo druhé. Když to vezmu z pohledu závodní scény, tak mě baví více bouldery. Můžu si více vyhrát s širokým spektrem kroků a rozsahem pohybu, a taky mi přijdou zajímavější než stavět cesty pro lano.

Prohlédněte si celou fotogalerii k rozhovoru…

Co všechno pro stavění cest potřebuješ. Jak se taková cesta staví?

Základem jsou vrtačky a rázový utahovák. Pak to je sedák, lavička, expresky karabiny, odsedky, jumar… těch věcí je strašně moc. Bouldery jsou jednodušší. Stačí základní výbava jako vrtačky a nějaký pytlík na šroubky.

Jak probíhá proces stavění cesty?

Ten proces je docela složitý. Hodně lidí si myslí, že přijdu na stěnu a podle nějakého počítačového programu tu cestu našroubuju. Tak to ale není. Cestu stavím tak, že nejprve dostanu zadání od majitele stěny, jak těžkou cestu a v jakém profilu můžu postavit. Například mám postavit sedmičku (7 UIAA) v převise. Nejprve nějakou starou cestu sundám, chyty musím umýt a následně vysušit, a teprve potom se můžu začít zabývat novou cestou. Prvně musím vybrat určitý typ chytů. Aby to opravdu byla sedmička, tak si nevyberu malé lišty, ale nějaké větší chyty, pak začínám stavět. Většinou pod třetí expresku to musí být bezpečné, protože hrozí největší riziko pádu. Od třetí expresky dále by ta cesta měla být vyrovnaná. Cesty se snažím stavět na třech pilířích. Zaprvé flow – každý pohyb by měl být přirozený a bezpečný. Zadruhé konzistentnost – to znamená, aby každý krok byl stejně těžký. A třetí je dosah – to znamená, aby dosáhl jak dlouhý, tak krátký lezec.

Občas si musím přelézt i šestku…

Jakým způsobem se určuje obtížnost cest? Jak dokážeš říct, že to je sedmička, a ne devět plus?

V prvé řadě, by měl samotný lezec tu obtížnost lézt. Určitě by se nemělo stát to, že sedmičkový lezec bude na stěně stavět devítku, protože úplně neví, jak ta devítka má vypadat. Když stavím třeba nějakou lehčí cestu (6 UIAA), musím si dát hodně pozor, protože často šestky nelezu. Jako stavěč se o to ale musím zajímat a i někdy si nějakou na stěně přelézt, abych věděl, jak ta šestka vypadá. A většinou čerpám ze zkušeností. Někdy tu obtížnost trefím, jindy úplně ne. Ale proto tam dávám pod cestu cedulku, ať mají i ostatní lezci možnost se k obtížnosti cesty vyjádřit.

Takže, jakou obtížnost vlastně lezeš?

Lezu do 8c+ (11-/11 UIAA), to je má nejtěžší přelezená cesta.

Skály u mě vedou

Když opustíme překližku, jak to máš se skálama?

Já se od mala považuju spíše za skalního lezce. Skály mě více přitahovaly. Na umělých stěnách jsem potřeboval trénovat, abych to pak mohl zúročit na skalách a závodech. Letos chci vynechat všechny závody a působit na nich hlavně jako stavěč. Závody mě hodně baví, ale nebaví mě tolik, abych se zavřel na umělou stěnu a celý rok trénoval na ten jeden hlavní závod.

Lano je věc, která nás lezce drží při životě. Jak často padáš do lana?

Samozřejmě se do lana snažím padat co nejméně, protože chci cestu vylézt hned, ale pádu se nejde vždycky vyhnout. Pokud lezu nějaký projekt nebo jdu do nějakého pokusu, tak se stane, že do lana padám třeba i těch 15 m. Někdy nepadám vůbec a daří se, a jindy padám třeba desetkrát. Na druhou stranu i při tom padání zažívám skvělý pocit, užívám si to.

Co vydrží lano?

Na jakých lanech vlastně lezeš?
Používám česká lana od Tendonu. Nejčastěji Tendon Master Pro 9.2. Myslím si, že to je dobré univerzální lano jak na těžké cesty, tak i ty lehčí. Tím, že je hodně lehké a má nízký průměr, tak s ním můžu lézt cesty na hranici svých možností.

Stalo se ti někdy, že jsi lano při lezení zničil? Nebo lana jen měníš, kvůli běžnému opotřebení?

Lano se mi při lezení naštěstí nikdy nepřetrhlo. Když jsme ale jednou lezli v nepevné skále, uvolnil se jeden blok a při pádu na zem lano přesekl.

V Plzni jsi byl hostem workshopu Co vydrží lano v rámci Tendon Akademie 2019. Co se tam mohli lezci dozvědět?
Spousta lidí neví, jaké lano si má v obchodě vybrat… A právě s tím jim poradila první část workshopu o technologiích výroby lan a o tom, na co jsou které lana vhodná. Já jsem během dne postavil dvě cesty a v druhém bloku akce si lezci mohli kromě postavených cest vyzkoušet i manipulaci s lany od Tendonu ve vlastních jistítkách. Dál si lezci mohli poslechnout doporučení ČHS o bezpečném indoor lezení. Na závěr dne jsem měl přednášku na téma stavění závodních a komerčních cest a co to všechno obnáší.

Otázka na závěr: Jaké máš plány do budoucna?

Na skalách bych chtěl přelézt stupeň 9a. Dopsat bakalářku a jako stavěč si chci dodělat mezinárodní stavěčskou licenci, abych mohl stavět cesty na světových pohárech.

TIP: Více o lanech se můžeš dozvědět na mytendon.cz

Denis Pail.

Denis Pail

Denis studuje 3. ročník rekreologie na pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Jeho snem do budoucna je živit se stavěním lezeckých cest.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: