Rekord na Great Himalaya Trailu: 1500 km dálkovou trasu v Nepálu překonali Ryan Sandes a Ryno Griesel za 25 dní

Great Himalaya Trail (GHT) je označení dálkové trasy napříč bludištěm horských štítů a údolí celého Himálaje. Ačkoli existuje návrh na propojení celkem 4500 km, které by procházely Pákistánem, Indií, Nepálem, Bhútánem a Tibetem, reálně se dá mluvit o stezce s délkou asi 1700 km spojujících východní a západní hranice Nepálu.

GHT si navíc nejde představit jako jednolitou trasu s vlastním značením, spíš jde o propojení existujících stezek. GHT má několik variant – High Route horskými partiemi nebo Low Cultural Route přes horské vesnice ve středních polohách Nepálu a jejich kombinace.

Mrkni na volně přístupné video o rekordu na Greta Himalaya Trailu.

Start z tibetského pohraničí

Rodáci z Jižní Afriky Ryan Sandes a Ryno Griesel odstartovali 1. března 2018 z městečka Hilsa v pohraničí s Tibetem. Čekala je trasa dlouhá 1500 km s převýšením přes 68 000 m, což by normálnímu smrtelníkovi zabralo minimálně pět měsíců pěší chůze. V podstatě tak museli každý den zaběhnout vzdálenost ultramaratonu, a to v náročném terénu, vysoké nadmořské výšce a navíc podle vlastní navigace.

Jejich cílem bylo překonání dosavadního rekordu trasy, který dva roky před nimi stanovil jejich krajan Andrew Porter na 28 dní, 13 hodin a 56 minut. Ryan a Ryno trasu plánovali tak, aby prošli všech dvanáct checkpointů a mohli tak usilovat o překování času svého krajana.

Křest ohněm

Nebo spíš křest mrazem. Takové uvítání pro dvojici západní část stezky nachystala. Po pár úvodních dnech je navíc čekal nejodlehlejší a nejnáročnější úsek v regionu Dolpa. Bez signálu a podpory se tři a půl dne probíjeli sněhem. Na řadu přišly i cepíny a lano, když překonávali sněhem zaváté horské sedlo, které před nimi od zimy nikdo neprošel, což značně ztěžovalo postup i orientaci v terénu.

Do tuhého šlo ve chvíli, kdy dorazili do opuštěné vesnice, kde chtěli přenocovat, jenže v ní nenašli ani živáčka. Zachránil je až místní klášter, kde si vyprosili nocleh, jinak by je čeklala velmi mrazivá noc. Kombinace obrovského vyčerpání a pohybu na hranici podchlazení si však vybrala svou daň. Ryno si během manipulace s GPS na chvíli sundal rukavice, což se mu v -15 °C stalo osudné. Odnesly to konečky prstů na ruce, které mu omrzly.

Z regionu Dolpa pokračovala dvojice oblastmi kolem Annapuren a Manaslu, které jsou více obydlené a je možné se po cestě stavit řeba na pizzu, což byla pro borce příjemná změna. Také dechberoucí panoramata zasněžených horských štítů a výhledy na ikonické osmitisícovky zvedly náladu v týmu.

Právě tehdy ale zasáhla nešťasná náhoda podruhé. Rynovi slyšitelně luplo v noze a byl sotva schopný chodit. Dál ho vedla jen kombinace síly vůle, tvrdohlavosti a odhodlání.

Na hraně selhání

To, že bude přeběh GHT fyzicky náročný, bylo od začátku zřejmé. Že se však snaha o sportovní výkon změní v boj o život, nikoho na začátku nenapadlo. 19. den přeběhu, asi 40 km před Patanem vyhlásilo Rynovo tělo stávku. Trpěl křečemi v hrudníku a zrychleným dýcháním a zdálo se, že zkolabuje.

„Opravdu jsem si myslel, že padne mrtvý k zemi přímo na stezce, ale běžel dál. Měl zrychlený tep a horečku. Nikdy jsem nikoho neviděl v tak bídném stavu pokračovat dál,“ popisuje Ryan dramatickou situaci na svém blogu.

Ačkoli Ryno odmítal běh ukončit, tehdy Ryan opravdu přemýšlel, že pokus o rekord odpíská. Po pár hodinách spánku se však Rynovi udělalo líp, a ač se to může zdát jako holé šílenství, pokračovali oba sportovci v cestě.

Pohostinnost Nepálců

Přeběh by ovšem nezvládli bez pohostinnosti místních lidí. Často zaklepali v některé z odlehlých rurálních vesnic a prosili o přístřeší na noc. Setkávali se s přívětivým uvítáním. „U dveří se jim objevili dva zarostlí, špinaví Jihoafričané, co mluví nepatrně nepálsky, a nejen, že nás pustili do svých domovů, ale také nám nabídli své postele a šli spát k sousedům, abychom měli pohodlí. Je to skutečná lekce pokory, potkat takové neuvěřitelné lidi.“

Euforie v cíli

Posledních 300 km běželi Ryan a Ryno nonstop ve dne v noci jen s krátkými pauzami. K závěrečnému checkpointu v Pashupatinagar na hranici s Indií dorazili po svítání 25. března 2018.

„Bylo to největší dobrodružství mého života, ale zároveň nesmírně náročné, zvlášť na psychiku,“ nechal se Ryan slyšet u posledního checkpointu. „Překonání jakékoli verze Great Himalaya Trailu byl můj sen. Cestou nás potkalo tolik pozitivního i negativního, o čem se nám ani nezdálo, ale jsem nadšený, že jsme vydrželi a zvládli to. Je to jeden z mých největších dosavadních sportovních počinů!“

Co měli s sebou?

• boty Salomon XA Alpine se speciálními podrážkami pro ultradlouhé běhy
• boty Salomon XA Alpine se speciálními podrážkami pro ultradlouhé běhy
• batoh S-LAB Peak 20 s bederákem
• šortky S-LAB Shorts s všitými spodky
• trika S-LAB Sense a Fast Wing
• dlouhé kalhoty Long Salomon Tight
• bunda S-LAB X Alp (voděodolná)
• péřová bunda Salomon Down (voděodolná)
• základní vrstvy Primo Warm LS Baselayer a Salomon Bonati Pants
• šátky na hlavu a na krk
• lehké rukavice na běhání a teplé lyžařské rukavice, oboje Salomon

Článek vyšel v zimním vydání časopisu Svět outdooru – nejčtenějším magazínu pro milovníky hor a outdooru. S výhodným předplatným Ti žádný zajímavý článek neuteče!