Radek Jaroš: Cesta za Korunou planety je můj cíl

V rámci projektu Koruna planety se loni vydal do Austrálie na vrchol Mt. Kosciuszko a na přelomu roku ještě na Mt. Vinson na Antarktidě. Zeptali jsme se na detaily z cest i plány na další rok.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Zítra odjíždíte do Nepálu do base campu Everestu. V květnu to bude přesně dvacet let od vašeho výstupu první osmitisícovky. Jak to oslavíte?

Oslavíme to pracovně. Jedeme tam dělat dotáčky do filmu Koruna Himálaje, který by měl být hotový na konci roku nebo na začátku toho dalšího. Poprvé v životě jedu do Himálaje ne za lezením, ale na trek.

Jak na ten tehdejší výstup po dvaceti letech vzpomínáš?

Já si to výročí zatím nějak neuvědomuji. Podařilo se nám ale domluvit sraz celé expedice, která tam tehdy byla. Tam teprve přijdou vzpomínky a historky, které člověk za ta léta zapomněl. Budu se snažit vydat v budoucnu další knihu, tentokrát o Koruně světa, a tam samozřejmě příběh Everestu patří. I když už byl popsaný, tak je pořád spousta věcí, které v knize nebyly. Příběhy, které tam zazní, mi to všechno oživí.

V prosinci ses vypravil na Antarktidu, kde čekal na vylezení Mt. Vinson (4892 m). Jaké panují na nejvyšší hoře nejjižnějšího kontinentu podmínky pro lezení?

Je to pohoda. Oproti Himálaji, ale i některým alpským kopcům. Třeba Mont Blanc je technicky těžší. Výstup nahoru není žádný lezecký extrém, extrém je cena a dostat se tam.

V plánu bylo vylézt na vrchol na Štědrý den. Proč to nevyšlo?

V base kempu nás tři dny zdržela silná vichřice, která nám zničila stan, potrhala nám plachtu a polámala tyčky. Kdybychom nebyli schopní ho opravit, měli bychom opravdu problém. Tohle k horám ale prostě patří.

Na Antarktidě jste byli v období tamního léta, jaké v tu dobu panují teploty?

Na Antarktidě se leze velmi krátce, sezona je jen v prosinci a v lednu. V tu dobu slunce vůbec nezapadá, maximálně zajde za nějakou horu a vrhne stín, ve kterém je pak rázem třeba -20. Jedna z největších výhod je, že se tam člověk nemusí bát, že by někde zatměl. Na vrcholu bylo -30 a foukalo, takže tam jsme dlouho nevydrželi. Na druhou stranu byly okamžiky, kdy jsme na slunci chodili mezi tábory jen v triku. Arktický mráz je navíc příjemný. Nejhorší je naše vlezlá zima, kdy je vlhko a okolo nuly.

Jak jsi v těchhle podmínkách řešil vrstevní oblečení?

Měl jsem s sebou péřovou mrazobijku, se kterou jsem byl na všech himálajských vrcholech. Velkou péřovku jsem ale použil až na vrcholu, do té doby jsem chodil jen ve slabších bundách. Jako základní vrstva sloužilo skvěle termoprádlo od Sensoru, které fungovalo na sluníčku klidně i jako vrchní vrstva.

Projekt Koruna planety je oproti Koruně Himálaje spojený víc s cestováním. Je to velká změna?

Právě to se mi na tom líbí. Kdyby se mě někdo zeptal před deseti lety, tak bych řekl, že Korunu planety nikdy nepolezu. Ale člověk se mění, vyvíjí a stárne. V Himálaji jsem strávil dvacet let, něco jsem tam dokázal, ale je to pořád jedna část světa. Koruna planety mi dává možnost poznávat svět, objevovat jednotlivé kontinenty, různá podnebí, potkávat zajímavé lidi. Cestování je na tom to fantastické. Baví mě to a naplňuje.

Netvrdím, že jsou to extrémní horolezecké expedice. Vždycky si kopec spojím s nějakou přidanou hodnotou. Na Elbrus jsme z Nového Města na Moravě jeli 3500 kilometrů na kole. Vylézt Mt. Kosciuszko byla pro mě spíš záminka jet do Austrálie, protože pro mě byl hlavní cíl legendární závod na horských kolech Crocodile Trophy. Nakonec i cesta je cíl a v tomhle případě to platí beze zbytku.

Osmidenní etapový závod Crocodile Trophy bývá označovaný za nejtěžší MTB závod světa. Jaké z něj máš dojmy?

Cyklistiku jsem začal intenzivněji dělat až kvůli omrzlinám před pěti lety. Legendu Crocodile Trophy jsem znal dlouho, ale ještě před pár lety bych nevěřil, že ho kdy pojedu. Myslím si ale, že ten závod má větší věhlas, než si zaslouží. Bezesporu je krásný a výjimečný, ale už jsem si hrábl víc. Samozřejmě u mě to bylo dané také tím, že jsem první čtyři dny řešil technický problém a nemohl jsem jet naplno. Užili jsme si ale všechno – vedro, déšť, bláto, jak to organizátoři slibují.

Pět z osmi vrcholů Koruny planety máš vylezené. Zbývají „už jen“ Puncak Jaya (4884 m) na ostrově Nová Guinea v Oceánii, Kilimanjaro (5895 m) v Tanzánii a Aconcagua (6961 m) v argentinských Andách. Jaké expedice na letošek chystáš?

Letos bude pravděpodobně na pořadu Aconcagua. Rád bych to spojil s nějakou vodou, protože v Jižní Americe jsou jedny z nejdelších sjezdů na raftech na světě. Další rok pak zamířím nejspíš na Novou Guineu. Je to v tropech, stoupá se přímo od moře. Těším se, že to bude zase něco úplně jiného.