HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Přes hory a doly k Bobravě

Krajinou západně od Brna protéká řada říček a potoků, které většinou vytvářejí malebná, turisticky atraktivní údolí. Některými z nich prochází nebo je protíná i tato trasa. Vede členitým, z větší části zalesněným terénem a místy klade zvýšené nároky na orientaci. V létě a na podzim si můžeme cestu zpestřit i hledáním hub.

Okružní trasa začíná a končí v Zastávce, velmi mladé obci, jejíž nedlouhá historie je neodmyslitelně spojena s těžbou uhlí. Vyrostla jako hornická osada v letech 1840–50 při zájezdní hospodě Boží požehnání či Zastávka. Pro horníky tu bylo postupně vystavěno několik kolonií – v r. 1853 Dělnická zv. také Amaliengrund, v r. 1862 Hutnická a v r. 1872 Nová. Zdejší uhelné doly na černé uhlí (a kamenec) zahájily provoz už v r. 1760 a jsou nejstarší na Moravě. Původní štoly dnes už většinou připomínají jen názvy jako Dědičná, Silniční, Herringova, doly Ferdinand, Julius, Okrouhlík aj. V r. 1803 tu bylo založeno Horní těžířstvo, které se v r. 1870 změnilo na Rosickou akciovou společnost. Na těžbu uhlí navázala v letech 1859–62 hutní výroba, v obci vyrostla válcovna, slévárna a koksovna. V r. 1921 byla Zastávka střediskem velké dělnické stávky. Městečko, rozložené v údolí potoka Habřiny při silnici z Brna na Třebíč, se velmi rozrostlo po r. 1945, kdy tu vznikly nové podniky a sídliště. Chráněnou technickou památkou jsou pozůstatky dolu Herring, mimořádně reprezentativního objektu z r. 1852 se zděnou těžní věží a bočními křídly ve svahu nad údolím. Po ukončení těžby v r. 1877 se objekt využíval jako mateřská škola a škola, později adaptován na byty. Pozoruhodný je i komplex dolu Nová jáma/Julius z let 1870–76 v dominantní poloze na návrší nad obcí. Jeho ocelová těžní věž byla po ukončení těžby v r. 1991 snesena. (Stravování: Nádražní restaurace PO–ČT 8–22, PÁ 8–24, SO 10–24, NE 10–22 h; restaurace Hornický dům PO–ČT 9–23, PÁ, SO 10–24, NE 10–22 h.)Na cestu se vydáme od žel. stanice . Povede nás červená značka. Zprvu sledujeme trať, mineme průmyslový objekt a při odbočce vlečky zahneme vpravo. Vyjdeme na silnici, o kus dál na křižovatce se dáme vlevo po hlavní silnici proti toku Habřiny (pozor, silný provoz!). Opustíme obec, u mostu přes potok a žel. nadjezdu zahneme vpravo na úzkou asfaltovou silničku. Ta sleduje potok, dvakrát podejde žel. trať a dovede nás k rozcestí, odkud pokračujeme mírně vlevo kolem turistické orientace pod hájovnou Habřina . O kus dál se silnička stočí vpravo. Po 150 m ji značka opouští a jde vlevo na cestičku, přejde potůček, zahne doprava a stoupá smíšeným lesem na táhlý ostroh. Na kraji hustšího smrkového lesa se pěšina změní v cestu, přetne rozcestí na pasece a pokračuje stále v přímém směru vysokým lesem. Asi po 1200 m cesta sestoupí do údolí potoka, stočí se vpravo a krajem lesa, pak mezi oplocenými zahrádkami nás dovede na křižovatku v dolní části vsi Příbram.

Původní osada se připomíná již v r. 1237. V domě čp. 113 se narodil středoškolský profesor Rajmund Chatrný (1907–60), spisovatel, který svá literární díla podepisoval pseudonymem Habřina (nechal se inspirovat názvem blízkého potoka). Ve své prvotině Ohnivá země z r. 1938 se zabýval událostmi kolem dělnické stávky na Rosicku v r. 1920. Poněkud sentimentální příběh o lásce mladého sedláka k havířské dcerce je poplatný tehdy módnímu stylu zv. ruralismus, který oslavuje venkov jako nejjistější základ národního života. Habřina psal především historické romány z minulosti Valašska, několika básněmi oslavil nedaleké Kralice a jednu svou povídku věnoval osobnosti Jana Sokola z Lamberka. U turistické orientace  v Příbrami opustíme červenou značku a půjdeme dál po žluté. Vede nás západní částí obce, u hřiště zahne vlevo na cestu podél potoka. Za osamělou chatou se dáme vpravo mírně vzhůru do lesa, po 60 m mírně vpravo pěšinou. Na jejím konci pokračujeme vlevo po cestě do lesa. Pozorně sledujeme značení, protože žlutá po čase míří vpravo, vyústí na širší cestu a dovede nás na rozcestí při kraji lesa. Odtud půjdeme vlevo až k silnici u osady Březina. Po silnici projdeme okrajem osady kolem průmyslového závodu, přetneme křižovatku a sestupujeme do velké vsi Zbraslavi. Dominantou obce je původně gotický kostel sv. Jiljí , přestavěný ve 20. stol., jednolodní stavba s hranolovou věží, která má na jižní straně přistavěné půlválcové schodiště. V sakristii a presbytáři se zachovaly zbytky gotické křížové klenby. Na zčásti zalesněném ostrohu zv. Hradisko nad údolím potoka Bílá voda asi 2 km jihovýchodně od obce stával hrad, který byl sídlem pánů ze Zbraslavi, z nichž vzešel rod pánů z Kunštátu a Obřan. Jako první se uvádí Herald či Gerhard (1222–40), který zastával významné úřady na dvoře krále Václava I. Hrad zřejmě zanikl již ve 14. stol., kdy se již v žádných písemných pramenech neuvádí. Dnes jej připomínají příkopy široké 20 a hluboké 4,5 m, oddělující předhradí, valy a nepatrné zbytky základového zdiva. (Stravování: Zbraslavský hostinec PO 17–22, ÚT–ČT 11–22, PÁ, SO 11–23, NE 10–21 h.)Ve Zbraslavi se rozloučíme se žlutou značkou a dáme se silnicí dolů kolem kostela. Za ním pokračujeme vpravo mezi přízemními rodinnými domky ven z obce. Na jejím konci mineme oplocenou barokní sochu a stále po asfaltce přes pole míříme k hezkému údolí Bílé vody.

Silnice se stočí vpravo a začne sestupovat k potoku. Přejdeme po mostě na druhý břeh a dost prudce stoupáme zalesněným svahem, později mezi poli do Litostrova. Jádro vsi tvoří zástavba podle stoupající ulice, na kterou na horním konci navazuje komunikace z Rosic do Domašova. Litostrov se poprvé připomíná v r. 1376, od konce 14. stol. patřil k rosickému panství. U prosté kapličky stojí kříž z r. 1781 od kameníka A. Majera. (Stravování: hostinec U Pelikánů ÚT–ČT 11–14 a 18–22, PÁ 11–14 a 18–23, SO 12–23, NE 12–21 h.) Na horním konci vsi přejdeme přes křižovatku a pokračujeme přímo zpevněnou cestou k lesu, pak lesem přes paseku k širokého průseku. Asi 100 m za ním na rozcestí zahneme vlevo, cesta se obloukem vrátí k průseku u osamělého zděného objektu a začíná klesat, po 300 m se stáčí vlevo a přivede nás do hlubokého Chroustovského údolí protékaného potokem Bobravou. Projdeme kolem bývalé Chroustovské hájovny a po můstku se dostaneme k asfaltové silničce a turistické orientaci na protějším břehu . Tady se napojíme na červenou značku přicházející od Domašova a Šmelcovny a půjdeme po ní vpravo podél Bobravy. Silnička nás vede úzkým zalesněným údolím asi 2 km, pak se vlevo objeví loučka. Na jejím konci zahýbá značka na pěšinu vpravo, krátce stoupá a pak nás dovede k turistické orientaci na konci Mariánského údolí , jak se nazývá dolní část údolí Bílé vody před jeho ústím do Bobravy. Přetneme silnici, přes pole dojdeme k potoku, který přebrodíme nebo přejdeme po provizorní lávce z klád a přes loučku zamíříme k lesu. Dost prudké stoupání zalesněným svahem nás přivede k hornímu konci Zastávky, uličkou mezi domky dorazíme k silnici a po ní vlevo sestoupíme k žel. stanici.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: