Centrem Radhošťských Beskyd je bezesporu Frenštát pod Radhoštěm, historické, ale i průmyslové město při soutoku Lomné a Bystrého potoka s Lubinou. Leží ve sníženině (401 m), která odděluje hlavní beskydské hřebeny od Štramberské vrchoviny a skupiny Ondřejníku. Mělo vždy štěstí na slavné rodáky, osobnosti, které proslavily Frenštát nejen u nás, ale prakticky po celém světě. Je to město příjemné, úpravné, které bychom při návštěvě Beskyd rozhodně neměli vynechat. Náš okruh seznamuje nejen s památkami historického jádra, ale i s pozoruhodnými místy v blízkém okolí. Je nenáročný, ideální jako polodenní výlet pro méně zdatné turisty i rodiny s dětmi.
Frenštát pod Radhoštěm, žel. st. – Frenštát p. R., nám. 1 km – Frenštát p. R., u mostu 2,5 km – Valašská hospoda 3 km – hotel Vlčina 3,5 km – Koliba, rozc. 4 km – lyžařský areál 4,5 km – Frenštát p. R., nám. 6,5 km – Frenštát p. R., žel. st. 7,5 km
Kdo a kdy Frenštát pod Radhoštěm** založil, není známo. Pravděpodobně k tomu došlo na přelomu 13. a 14. století některým příslušníkem rodu Huckeswagenů, majitelů Hukvald. Ves, tržní středisko šostýnského panství, dostala jméno podle lokátora Franka z Choryně. První písemná zpráva pochází až z r. 1382 (Frankenstat). Součástí šostýnského panství zůstala obec do r. 1437, kdy přešla, už jako městečko, pod panství hukvaldské. Poměrně malé vnitřní město si uchovalo charakteristický lokační půdorys, jehož jádro tvoří obdélné náměstí. Leželo na křižovatce cest, což příznivě ovlivnilo jeho rozvoj, ale způsobilo i četné válečné pohromy. Již v r. 1479 bylo vydrancováno uherskými vojsky. V 16. století se rozvíjela řemesla, vzkvétal obchod a trhy, zejména po r. 1556, kdy biskup Marek Khuen udělil Frenštátu právo týdenního a výročního trhu, o 10 let později dále rozšířené. Vyrábělo se tu tradičně plátno, v železném hamru se zpracovávala ruda, těžená v okolí, v 17. století vznikly vysoké pece a železárny.
Třicetiletá válka a valašská lidová povstání postihla i Frenštát: v r. 1626 byl vypálen, r. 1646 obsazen Švédy, dvakrát jej postihla morová rána. V r. 1661 jej poškodil oheň, r. 1680 vtrhli do města kuruci a zapálili je – vyhořelo celé centrum i s kostelem. Koncem 17. a v 18. stol. přichází hospodářský rozvoj, rozvíjí se tkalcovství a soukenictví, příznivě působí také pasekářská a valašská kolonizace. V r. 1781 byl Frenštát povýšen na město; jeho městský znak se vyvinul patrně z pečeti s obrazem patrona městského chrámu sv. Martina z Toursu, který se postupně změnil na zobrazení biskupa Martina sedícího na trůně s mitrou na hlavě a biskupskou berlou v pravici. Trůn stojí na třech stupních, na spodním jsou dvě ke středu obrácené husy se zlatýma nohama a zobáky. – V polovině 19. stol. přestává jít textilní produkce na odbyt, což vedlo k početnému vystěhovalectví do Ameriky. Přesto se i tady rychle rozvíjí průmysl, kromě mechanických tkalcoven to bylo i barvířství, punčochářství, výroba ohýbaného nábytku atd. Obchodu a průmyslu napomohlo i vybudování železnice (trať Ostrava–Valašské Meziříčí, 1888) a nových silnic. Zejména po obvodu vnitřního města vyrostla řada nových budov, jako školy, radnice, sokolovna, spořitelna, později i kino.
Bohatá byla zdejší spolková činnost; nejvýznamnějším spolkem byla Pohorská jednota Radhošť (1884), která položila základy organizované české turistice: stavěla chaty a útulny, budovala a značila cesty, zřizovala vyhlídky, propagovala lyžování atd. Zejména ve svých počátcích zabránila pronikání německých turistických spolků do okolních hor a podílela se na společenském životě v regionu. Dnes má Frenštát pod Radhoštěm asi 11 500 obyvatel, v letní i zimní rekreační sezóně se podle odhadů zvyšuje jejich počet až na 50 000. Město navštívila řada významných osobností, např. dr. Fr. Rieger, prezidenti T. G. Masaryk a E. Beneš, Fr. Palacký, P. Bezruč, J. Seifert, J. Hora, Fr. Halas, V. Holan, J. Glazarová, D. Jurkovič, malíři M. Aleš, J. Mařák, V. Špála a další. Z frenštátských rodáků jmenujme alespoň básníka Josefa Kaluse (1855–1934), sochaře Albína Poláška (1879–1965), malíře Břetislava Bartoše (1893–1926) a v neposlední řadě i skokana na lyžích – olympijského vítěze Jiřího Rašku (1941). – Kromě lyžařského areálu, který si představíme během výletu, je ve Frenštátě pod Radhoštěm ještě řada dalších moderních sportovišť, např. krytý plavecký bazén, kluziště s umělou ledovou plochou, městská sportovní hala, sportovní střelnice, tenisové a volejbalové kurty, jezdecký areál atd.
Od žel. stanice se vydáme vlevo spolu s červenou turistickou značkou po Nádražní ulici. Procházíme frenštátským předměstím s řadou průmyslových podniků. Vpravo před křižovatkou se Střelniční ulicí je areál textilky Slezan, bývalá továrna ing. V. Křenka, jedna z prvních staveb se železobetonovým skeletem u nás z r. 1911. Za křižovatkou míjíme vlevo malý parčík, který zdobí plastika Strůjce svého osudu z r. 1962 od Čechoameričana, frenštátského rodáka A. Poláška, autora plastik Radegasta a Cyrila a Metoděje na Radhošti. O kus dál vpravo je rodný dům básníka J. Kaluse čp. 121 s Poláškovou pamětní deskou. Horní ulice, která vystřídala Nádražní, nás dovede k filiálnímu kostelu sv. Jana Křtitele, pozdně gotické stavbě z r. 1634. Před kostelem stojí kamenný krucifix z r. 1753, lipové stromořadí bylo vysázeno v r. 1862. Naproti přes ulici v parčíku je bývalá česká chlapecká měšťanská škola, druhá česká škola na Moravě, pseudorenesanční stavba z r. 1875 (dnes zvláštní škola). U vchodu jsou pamětní desky spisovatele K. Kálala a obětí 2. světové války; před školou je hodnotná bronzová plastika Pravěký zápas z r. 1938 od A. Poláška.
Přejdeme křižovatku a dostaneme se na náměstí Míru. Náměstí lemují domy ze 17.–19. stol., na dvou stranách se zachovalým podloubím. Dominantou je rohová budova radnice, novoromantická stavba z r. 1891, která stojí na místě původní barokní radnice z r. 1796. Na fasádě jsou reliéfní portréty J. A. Komenského, J. Jungmanna, Fr. Palackého a B. Jablonského a pískovcový znak města. V radnici sídlí Městský úřad a Městské muzeum, najdeme tu i informační centrum. Muzeum má národopisnou expozici a expozici o historii tkalcovství (otevřeno: ÚT–PÁ 9–12, 13–16 h, Ne 9–12, v letní sezóně i v SO 9–12 h). Uprostřed náměstí stojí sloup P. Marie z r. 1686 a kašna se sochou Neptuna z r. 1840, obklopená skupinou lip a lípou Svobody z r. 1918. V horní části náměstí jsou barokní pískovcové sochy sv. Floriána (1773) a sv. Jana Nepomuckého (1719).
Z náměstí pokračujeme ke kostelu sv. Martina, barokní stavbě, vybudované po požáru staršího kostela v r. 1661. Boční kaple sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého pocházejí z r. 1740. V kostele je známý obraz A. Liebschera Valašská Madona, jejíž kopii najdeme v kapli na Radhošti, ve výklenku pod věží Pieta od lidového umělce z r. 1910.
Od kostela jdeme vlevo do Dolní ulice a po ní vpravo. Přetneme křižovatku a pokračujeme stále v přímém směru až k mostu přes Lubinu. Za ním je turistická orientace, od které se dáme vlevo spolu s červenou značkou místního značení (červenobílý úhlopříčně dělený čtverec). Krátce nás provází klasická červená značka. Zprvu sledujeme Lubinu, pak se dáme vpravo chodníkem pod železniční trať, za ní stoupáme k první zatáčce, kde odbočíme mírně vlevo pěšinou do zalesněného svahu (červená značka pokračuje chodníkem). Dost strmě vystoupíme k vodojemu, za ním ke kraji lesa a pak již prakticky po rovině ke stylové Valašské hospodě U Janíka v místní části Horečky*** (stravování: PO, ČT 14–22, PÁ, SO 15–24, NE 14–21 h). Poblíž stojí pomník malíře Břetislava Bartoše. Za hospodou jdeme vpravo silničkou kolem laviček, odkud se otvírají pěkné výhledy na Štramberskou vrchovinu. Vstoupíme do lesa a dorazíme k půvabně položenému areálu hotelu Vlčina**. Komfortní hotel zbudovalo město a předalo veřejnosti v r. 1946. Stěny vinárny a jídelny zdobí rozměrné fresky A. Strnadela Valašský soud, Zbojnický tanec, Ondráš a Juráš a salonek freska E. Miléna Tři řeky. Vedle hotelu stojí tzv. Stará Vlčina, rázovitá hospoda, kterou dalo zřídit město v r. 1905 ze zemědělské usedlosti. (Ubytování, stravování: hotel Vlčina, 37 pokojů kategorie A, 4 pokoje kategorie B, celkem 89 lůžek, tel. 0606/83 51–3, restaurace denně, Stará Vlčina PO–SO 11.30–23, NE 11.30–21 h.)
Místní značení nás vede dál silničkou mírně vzhůru lesem až do zatáčky, nad níž stojí Koliba nad Vlčinou, rázovitá dřevěná stavba doplněná zvoničkou (stravování: denně 17–24 h). O kus dál dojdeme k turistické orientaci; vpravo odbočuje další místní okruh (modré značení) k restauraci Rekovice a k zotavovně Horečky s ubytovnou Panimáma a denním barem Pantáta, celkem asi 1,5 km. Naše hlavní trasa však míří vlevo dolů kolem zpustlé letní scény k hornímu okraji lyžařského areálu**. Začátky organizovaného lyžování ve Frenštátě spadají již k r. 1910. Zpočátku se soustřeďovalo do oblasti Pusteven, které např. během 2. světové války byly jediným střediskem českých a moravských lyžařů. Velký rozmach lyžařských sportů nastal ve Frenštátě po r. 1945.
Od konce 60. let je nejúspěšnější disciplínou skok na lyžích, především zásluhou olympijského vítěze Jiřího Rašky a mistra světa Jiřího Parmy. Úspěchy byly impulsem k vybudování střediska skokanských můstků s umělou hmotou na svazích Horeček. Po Raškově vítězství na X. ZOH v Grenoblu byl v rekordním čase 40 dní postaven můstek s kritickým bodem 42 m, současně byla zahájena výstavba středního a velkého můstku (K 72 a K 90 m) podle projektu J. Zity. V letech 1969–73 byl vybudován areál můstků v dnešní podobě včetně parkoviště a nočního osvětlení. Můstek K 90 byl jako první na světě této velikosti pokryt umělou hmotou. Každý rok se tu konají mezinárodní závody Grand Prix za účasti světové špičky a některé další soutěže. Po instalaci sněhových děl, postavení sedačkové lanovky a celkové modernizaci areálu se zlepšily i podmínky pro pořádání závodů na sněhu. Z frenštátské líhně pocházejí – kromě Rašky a Parmy – i další špičkoví skokani Sakala, Jež, Dluhoš, Raška junior, Krompolc, Sucháček, Kahánek a Janda, mnozí rovněž ověnčení medailemi ze světových soutěží. Lanovka v areálu skokanských můstků bývá v provozu celoročně od 8 do 17 h, od května do září do 18 h. (Stravování: restaurace Na můstku, PO, ST, PÁ 10.30–22, Út 13–22, SO, Ne 9–22 h.)
Místní červené značení nás vede vpravo podél velkého můstku. Po schodech sestupujeme kolem věže rozhodčích do dolní části, přejdeme přes dojezdovou plochu a kolem středního můstku míříme k můstku malému. Pod ním pokračujeme přes louku k rozcestí, kde se zleva přidá zelená značka (z Velkého Javorníku). Spolu s ní jdeme podél Lubiny k lávce, po ní překročíme řeku a po zelené značce (místní červené značení zahýbá vlevo po břehu Lubiny) míříme k městu. Mineme tenisové kurty a přes volné prostranství dojdeme k ulici Příčnice. Podejdeme železniční trať a pokračujeme Jandovým stromořadím; vlevo v parčíku stojí pomník městského lékaře Josefa Jandy od J. Knebla z r. 1933. Přetneme křižovatku s ulicí Zahuní, na další se dáme vpravo po Dolní ulici. Již známou cestou se vrátíme na náměstí, případně až k žel. stanici. (Ubytování, stravování: EB Sporthotel, 25 pokojů, 58 l., tel. 0656/83 51 20, restaurace denně 11–23 h; hotel Přerov, 10 pokojů + 2 apartmá, 40 l., tel. 0656/83 59 91, restaurace denně 11–22 h; hotel Radhošť, 14 pokojů, 40 l., tel. 0656/83 13 40 nebo 0602/79 13 32, restaurace denně 11–22 h, pizzerie 10–22 h; penzion Šenk, 6 pokojů, 12 l., tel. 0656/83 54 15, restaurace ÚT–ČT, NE 10–21, PÁ, SO 10–22 h; jídelna na náměstí PO–PÁ 6–15.30 h; restaurant Havrlant PO–PÁ, NE 8–22, SO 8–12 h; bistro Pod věží PO–PÁ 7.30–16.30, SO 8.30–14, NE 8.30–16.30 h; vinárna Pod věží PO–PÁ 10–20, SO 10–14, NE 10–19 h. Podrobné informace najdeme v Informační centru na nám Míru, tel. 0656/ 83 69 16.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
