Letem Českým Světem 1898

Údaje vydavatele:
Titul: Letem českým světem
Půl tisíce fotograf. pohledů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska
Vydalo: Nakladatelství Jos. R Vilímek v Praze 1898

Ze zaprášeného batohu jsme vylovili více než sto let starou podivuhodnou knihu nakladatele Jos. R. Vilímka, v níž je otištěno 500 velkoformátových fotografií památek a krajiny z území pozdějšího Československa. Ve zmíněném seriálu najdete články o starším a starém vybavení, jakýsi retrooutdoor.

Ačkoliv se náš web zabývá především vybavením, občas zveřejňujeme i recenze na knihy a dokonce i v zaprášeném batohu jsme už nějakou tu knihu vylovili. Musím předeslat, že v publikaci Letem českým světem není o vybavení ani zmínka. Ale jde o unikátní dokument doby, jedinečný archiv, jak před sto lety viděli naši dědové tehdejší památky, města i obce. Věříme, že článek o této knize potěší i v době digitální revoluce.

Rozměry každého z dvou dílů knihy jsou úctyhodné, 36 x 28 cm, samotné fotografie mají rozměr 20 x 25 cm. Autoři fotografií nejsou v knize uvedeni, jednalo se jak o známé fotografy, tak o zcela neznámé amatéry, celkem jde asi o 90 autorů. Fotografie jsou doprovázeny krátkým textem z pera desítek autorů, mezi nimi např. J. Guth, A. Heyduk, K. Klosterman, K.V. Rais, S. H. Vajanský a další. Fotografie původně vycházely v sešitech, později k nim byly vydány desky navržené Alfonsem Muchou. Vzniklo tak velkolepé dílo, které má co říci i po více než sto letech.

Obdivuhodný nakladatelský počin J. Vilímka nepřestává inspirovat. Zajímavá myšlenka vznikla při výročí 100 let vydání této publikace. Skupina českých fotografů v čele s Jaroslavem Bártou, vedoucím katedry fotografie FAMU v Praze, zhruba 5 let připravovala identické fotografie ze stejných míst a dokonce i za stejných podmínek (což musela být nepředstavitelná práce). Publikace vyšla v roce 1998 jako obraz proměny českých zemí v odstupu století.

V roce 2004 natočil režisér Josef Císařovský film o vzniku fotografií po sto letech, v roce 2006 pak vyšla kniha „Praha letem po sto letech“, která představuje 73 originálů pražských fotografií z Vilímkovy publikace v porovnání se současností (respektive s rokem 1998) a stejně pojmenovaná byla v Muzeu hlavního města Prahy na přelomu let 2008 a 2009 úspěšná výstava představující tytéž fotografie, které od sebe dělí celé století. Obě zmíněné publikace si zaslouží pozornost. Publikace Letem českým světem z roku 1898 je označována jako fotografická pocta  krásám  českých zemí a Slovenska. Stejně zajímavá je i srovnávací publikace z roku 1998 nebo 2006. Pokud na některou z těchto knih narazíte, určitě doporučujeme si ji prolistovat a vychutnat si jak pohledy dávných fotografů, tak sloh doprovodných textů.

Zašlete současné nebo i starší foto
Připravili jsme pro představu několik reprodukcí, a pokud máme k dispozici, tak postupně doplňujeme i srovnání se současným stavem. Zároveň se omlouváme, že v některých případech jde o výřezy ze starých fotografií. Pro přímé porovnání jsme chtěli dát staré a nové foto vedle sebe, jenže ve Vilímkově publikaci je většina fotografí umístěna na šířku, takže fotka v článku by byla malá. Proto jsme někde zvolili raději výřez na výšku. A protože jsou některé nové záběry trochu z jiného úhlu, nebo vůbec nejsou k dispozici, máme návrh. Pokud nám zašlete současný snímek, který bude více podobný starým fotografiím, rádi ho k článku přidáme či vyměníme (snímky ze zmíněné deset let staré publikace nemáme k dispozici). Je zajímavé vidět, jak se změnila krajina a památky za více než sto let. A pokud najdete ve svých archivech i starší podobný snímek, můžeme přidat i postup této proměny. Fotografie posílejte nejlépe v šířce 1000 px (větší nevadí, ale pro web je to zbytečné). Adresa pro poslání foto: in**@sv**********.cz, předmět „Letem“. U každé fotografie napište autora a rok pořízení. A nyní už ukázky. Na úvod jsme nechali i repro původního popisku, další popisy postupně přepisujeme.

45. Zříceniny královského hradu Bezděze u Bělé na Boleslavsku. Jako posvátný Athos vypíná se na mohutném znělcovém vrchu Bezděz podle nižšího „malého Bezdězí“ nad lesnatou rovinou, malebně protkanou několika rybníky. Bezděz mimo nejvýraznější v krajině hrady Rálsko a Trosky jest typickým znamením celého kraje, jejž spatřiti lze zdáli již od Prahy. Hrad připomíná se již v XIII. století za Přemysla Otakara II. a byl důležitou tvrzí, v níž, jak známo, Otta Braniborský držel v zajetí kraleviče Václava II. s jeho mateří Kunhutou. Za Karla IV. čítán jest Bezděz mezi přední královské hrady. Z dob Otakrových pochází krásná gotická hradní kaple, ku jejíž obsluze dosazoval král kněze Augustiány z pražského Karlova. Zbytky stavitelských památek této svatyňky s krásně pracovaným sloupovím lodi a žebrovím oken svědčí, že to byla pravá perla domácího stavitelství, jež vyjma kostel na Ojbíně byla jedinou toho druhu na severu Čech. Později vystřídali se různí majitelé v držení hradu; po bitvě bělohorské přešel v majetek královské komory a od té na pana Adama z Valdštejna. Po smrti Albrechta, vévody Fridlandského, připadl opět královské komoře. Ferdinand III. osadil zde Benediktiny, kterí r. 1666 zřídili tu klášter. Císař Josef II. zrušil klášter, a když zpustl, prodán byl za nepatrnou cenu jistému soukromníku, posléz připadl opět k panství Valdštýnskému. Zříceniny hradu mimo kapli zajímají svou malebností, pozoruhodnými branami, tak zvanou „Čertovou věží“ a vysokou hlavní okrouhlou hláskou, s jejíhož cimbuří jest úchvatný pohled do dalekého okolí. Podél cesty k hradu jsou kapličky s křížovou cestou, v podhradní vesnici nalézá se z části románský kostel starého původu. (J. Prousek. 1898)

135. Kathedrální a metropolitní chrám sv. Václava na hradě Olomúckém spadá svým založením již do počátku XII. století, od kteréžto doby prodělal všechny možné obdoby stavitelské od prvotního slohu románského až k dnešní nádherné gotice. V prvních dobách, počátkem XIII. století, pak v polovici téhož století a posléze nanovo za sto let roku 1365. utrpěl velkými požáry a v roce 1616. – 1619. již p osvé gotické restauraci neméně porušen v ladném svém vnějšku renaissanční přestavbou prebystáře, dosti střízlivě v nepřiměřených rozměrech ke gotické lodi vedením arcibiskupa Dietrichsteina přilepeného. Teprvé v roce 1883 za kardinála arcibiskupa Bedřicha Fürstenberka počalo se s důslednou opravou slohovou v té podobě, již chrám nyní má. Z té doby pochází imposantní, 100 m poboční věž, přestavba hlavního portálu i obou věží průčelních, veškerý nádherná vnější detail, jakož i celé skvostné vystrojení vnitřku. Oprava tato pořízena nákladem milionů zlatých a poslední kardinál olomúcký si jí zabezpečil pomník trvalý. Chrám honosí se největším zvonem na Moravě, zvonem »Sv. Václav«, velkolepými varhanami a bohatým pokladem kostelního náčiní, většinou to dary vznešených osobností. Vlevo na našem obraze, v sousedství starobylého kapitulního děkanství, přiléhá ke kathedrále památná sv. Anny, druhdy sv. Maří Magdaleny, v níž volí se olomúčtí biskupové. »Na dómě«, jak se tomuto místu všeobecně říká, zvoní se ode dávna na základě staré tradice poledne o jedenácté hodině. (Fr. S. Procházka. 1898)

167. Zámek v Bělé pod Bezdězem postaven byl jako tvrz hned při založení města toho Hynkem Berkou z Dubé roku 1337., ale ovšem od těch dob tak často přeměňován a přestavován, že z původních jeho budov nezbylo nic. Jen příkop, který zámek odděloval od předhradí, posud je znáti; jeť proměněn v zahradu. Nynější stavení zámku zbudováno jest z většího dílu ve slohu pozdní renaissance; jen západní a severní křídlo jsou starší. Toto jmenovitě liší se vysokým krovem svým patrně od ostatních stavení a má ve výstupku do dvora povydaném pěkné, starodávné táflování, na němž se erb Berkovský a Slavatovský spatřuje…

174. Lednice. Zámek knížat Lichtensteinů v Lednici.

194. Kamenný dům na Horách Kutných. Za časů dřívějších stavěli horníci „kobky“ ze dřeva. Takových kobek měla Hora veliké množství. Mezi nimi vynikal na Sv.-Vácslavském náměstí dům s vysokým štítem, vystavěný z kamene. Nazván proto již tehdy „kamenný dům“ a název ten podržel až do dnešního dne. Kamenný dům po velechrámu Sv.-Barborském – vyniká svým uměleckým provedením nad veškery místní památky. Z pilíře přízemního klenutí vystupuje silný sloup, na němž spočívá gotický, pěkně zdobený arkýř, kterýž dosahuje druhého patra a ukončuje balkonem. Arkýř ten jest hvězdovitě sklenut, a na jeho prvním svorníku spatřujeme hlavu Sv. Jana Křtitele, na druhém beránka božího a kalich s hostií. Nad druhým patrem vypíná se štít v podobě trojúhelníka, jeho půdice zdobena jest stylisovanými rostlinami a zvířaty. Ramena štítu jsou různými kruhy a fialami zdobena. Pod úhlem vrcholkovým stával strom poznání dobrého a zlého, kterýž hluboko dolů větve své rozpínal. Pod těmi stáli Adam a Eva a mezi nimi znak království Českého. V obou úhlech štítových vytesáni jsou dva jezdci v plném trysku k boji se chystajíce. Pod krajními okny zříme dva hornické štíty „šlígle a pemrlice“ a pod prostředním znak městský. Po obou stranách arkýře jsou dva výklenky s baldachýnem a konzolkou. V jednom stojí socha sv. Vácslava, v druhém stávala socha šlechetného krále Jiříka, která v dobách náboženské nesnášenlivosti zmizela. Dům vystavěl v XV. století slavný Rejsek, stavitel chrámu sv. Barbory. V Kamenném domě – nynější radnici – uschovány jsou staré vzácné památky a v druhém patře uložen jest bohatý archiv městský. (Ant. J. Zavadil. 1898)

246. Orlík nad Vltavou. Směle jako hnízdo orlovo, po němž jméno nese, pohlíží starý tento zámek s výše strmé skály nad Vltavou vystupjící. Ovládaje veškerou plavbu po této řece, býval před věky pevným, ba nedotknutelným hradem, ale když roku 1802. vyvolen byl za sídlo knížecí Švarcenberské sekundogenitury, tu opraven a upraven jest tak, že všude v něm nové se starým sloučeno se nachází. Vnitřek zámku chová pěknou sbírku starožitných a uměleckých předmětů, jimiž skvostné síně jsou ozdobeny. Hrad Orlík vystavěl snad teprvé císař Karel IV. a udělil jej v manství svému oblíbenci biskupovi Mindenskému. R. 1369. postoupil jej císař Hynčíku Pluhovi, a ten směnil jej se Zikmundem Hulerem za jiné statky. Bratr a dědic Hulerův Ondřej prodal Orlík Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, při jehož rodu do r. 1514 trval. Petr Zmrzlík, jenž hrad pevněji vystavěl, byl bohatýr statečný a jako nejvyšší ministr poctivec na slovo vzatý; manželka jeho Anna s Frymburku patřila k nejvýtečnějším ženám svého věku a jsouc ve veliké vážnosti u krále Václava, nejednou mu i radívala. Po smrti králově přilnul Petr ku kališníkům, k jichž předním mužům náležel; potomci jeho nezlomně stáli ku králi Jiřímu a straně národní vůbec. Od nich získali Orlík Švamberkové, i sdílel potom osud ostatních jejich statků. Okolí zámku proměněno bylo za panování nynějšího majitele, knížete Karla ze Švarcenberků, ve skvostný přírodní park. (Red. 1898)

382. Žebrák a Točník. Asi hodinu od města Hořovic vzdáleny oživují zříceniny hradů Žebráka a Točníka střízlivou celkem krajinu.

© Svět outdooru, léto 2010, připravil Jiří Červinka