Možná již s příchodem římských legií do vídeňské kotliny v prvních staletích našeho letopočtu dostala se na Znojemsko vinná réva. Pravda je, že k naší oblasti patří dobré víno a že vinná réva tvoří milou kulisu i při turistických toulkách. Následující putování nás povede takříkajíc od „pramene“ (v Šatově je sídlo Znovínu Znojmo, který mj. připravuje i zajímavý agroturistický vinařský program) nejen k vinohradům, ale i na další pozoruhodná místa nad pravým břehem Dyje.
Obec Šatov byla založena kolem r. 1200 a r. 1497 povýšena na městečko. Stavební dominantou je v jádru pozdně gotický farní kostel sv. Martina z 15. stol., upravovaný v 17.–19. stol. Za ním v 19. stol. vznikla kaple Božího hrobu. V kostele jsou mj. obrazy od J. Winterhaldera ml. Fara byla postavena v 18. stol. na starších základech. V r. 1876 byla založena továrna na výrobu dlaždic a keramických obkladů. V Šatově je i parní mlýn a brusírna skla. Především bychom se ale v Šatově měli seznámit s dobrým vínem. Příležitost máme ve sklípku uprostřed staré sklepní uličky (objednávky na tel. 0624/23 22 73), vyhledávaný je tzv. malovaný sklep vyzdobený naivním uměním jednorukého li-dového malíře (prohlídku spojenou s degustací objednáme na tel. 0624/22 16 78). V blízkosti tohoto sklepa jsou dva bunkry tzv. Maginotovy linie, oba s pohnutou historií.
Jeden z nich byl první, který po obsazení naší republiky navštívil A. Hitler, u druhého K. Gottwald vyoráním první brázdy zahájil tzv. kolektivizaci vesnice. (Stravování, občerstvení: restaurace U Fandy, vinárna Moravský sklípek, cukrárna Na kopečku atd.)(Do středu Šatova to je od žel. zast. asi 2 km, u hlavní ulice procházející zástavbou po pravé straně je sídlo Znovínu Znojmo.)Od křižovatky silnic v údolí potoka Daníž pod kostelem se vydáme směrem na Havraníky – za posledními domky odbočíme vpravo po silničce, která nás dovede na parkoviště u cukrárny v blízkosti malovaného sklepa. Dál pokračujeme polní cestou vlevo podél oplocení sadu.
Tady se prostírají vyhlídkové Skalky. Území je přírodní památkou o rozloze 10,9 ha. U skal se drží teplomilná vegetace. Cesta nás přivádí na rozcestí, tady zatočíme vlevo, vrátíme se k silnici. Po ní vpravo brzy dorazíme na křižovatku a za ní vpravo pokračujeme do Havraníků. Poprvé se připomínají r. 1269 jako majetek premonstrátského kláštera v Louce, ve 14. stol. je postupně získali křižovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita. Na křižovatce se dáme vedlejší ulicí vlevo (vpravo bychom došli k vinným sklepům) ke kostelu sv. Linharta , postavenému v letech 1815–16 na místě kaple ze 17. stol. Jeho zařízení pochází asi většinou ze zrušeného augustiniánského kláštera ve Vratěníně.
U kostela je sousoší Loučení Krista s P. Marií z r. 1747, barokní plastika sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. je ve vsi a na návsi barokní socha sv. Floriána z r. 1767. Fara je pronajata jako ateliér. (Stravování, občerstvení: Café bar U Wintrů, AZYL atd.)Nad kostelem u informační tabule uhýbáme po silničce vpravo k vinicím, zleva se k nám připojuje červená turistická značka. Po ní scházíme k poutní kapli Panny Marie pod chráněným Havranickým vřesovištěm k plotům, podle nich vpravo a pak vlevo do Popic. (Podrobnější popis tohoto úseku cesty a obce na str. 34) Pokračujeme po červené ¬značce k restaura-ci a odtud ostře vlevo takřka do protisměru po značce ¬zelené (tzv. Popic-ký okruh). Kameni-tá komunikace nás přivádí k lesu (mo¬toristé tady narazí na zákaz vjezdu). Pokračujeme mírně vzhůru „jižní krajinou“ s porosty akátu. Z širší cesty (sledujeme dobře značku přes několik roz¬cestí) odbočíme na užší stezku, která nás ¬dovede k Seals¬fiel¬do¬vu kameni . Z monumentální skalní stěny, tvořené dyjskou žulou, se ¬otvírá nádherný výhled na údolí Dyje a protilehlý Králův stolec i na Mločí údolí.
Upravená vyhlídka bývala oblíbeným místem spisovatele Charlese Sealsfielda (1793–1864), rodáka z nedalekých Popic. Původním jménem Karel Postl (pseudonym byl odvozen podle pozemku jeho rodičů zvaného Siegelfeld) vystudoval ve Znojmě gymnázium a poté v Praze vstoupil do řádu křižovníků. Po neshodách opustil r. 1823 tajně Rakousko-Uhersko a usídlil se v New Orleansu v Americe. Byl nazýván „velkým neznámým“ a „hrabětem Monte Christem literárních dějin“, vždy stál na straně utlačovaných. Ve svém pestrém životě vystřídal mnohé profese – byl obchodníkem, farmářem, novinářem. Žil i v Londýně a Paříži, vracel se do Ameriky, ale nakonec zakotvil ve Švýcarsku, kde dožil svůj život sice v přepychu, ale sám. Měl řadu obdivovatelů, mezi nimi např. B. Němcovou.
Z jeho díla došly obliby především šestisvazkové Obrazy ze západní polokoule, román Tokeah anebo Bílá růže o boji Indiánů za svá práva, i Rakousko jaké je, s kritickým pohledem na rakouskou monarchii. Rukopis autobiografického románu Muž z lidu před smrtí spálil.Od Sealsfieldova kamene jdeme po žluté turistické značce lesem nad údolím a poté místy dosti strmě klesáme k řece. Dál nás vede příjemná cesta po pravém břehu pod skalnatou stráň zvanou Nad papírnou, kde ruiny připomínají někdejší papírnu , na kterou byl přeměněn původní mlýn. Informační tabule nás seznámí s řadou podrobností, týkajících se lokality nazývané Devět mlýnů.
Na 2,5 km dlouhém úseku Dyje se spádem 13 m stávalo původně devět mlýnů, to bylo nejhustší seskupení na Znojemsku. Tři z nich zanikly již v dávné době, ostatní připomínají především splavy. Ještě v roce 1945 čtyři z devíti mlýnů stály, v padesátých letech 20. stol. ale definitivně zanikly. K lokalitě se váže pověst o loupeživém rytíři z hradu Kája, který dal jako zrádce popravit jistého Procházku, Slavíka a Bandu, tři zdejší mlynáře.Pokračujeme k rozcestí a bývalému Baštovu mlýnu. Z rozcestí značených cest vpravo po červené můžeme odbočit na prosluněné jižní svahy vinice Šobes (Římská cesta) pod stejnojmenným skalnatým hřebenem, po kterém procházela stará obchodní stezka. Vinice má jedinečné mikroklima, je osázena nejkvalitnějšími odrůdami, již odedávna se odtud dodávalo víno i na císařský dvůr, víno ze Šobesu bylo oblíbeným nápojem českých králů. S pěstováním vinné révy bylo spojeno mnoho zvyků – jedním z nejdůležitějších bylo „zavírání hory“. Po sv. Vavřinci (10. srpna) byl vinohrad symbolicky uzavřen.
Od té doby nesměl nikdo večer vkročit do vinice, pokud nechtěl přijít o ruku. V minulých letech ležel Šobes uvnitř hraničního pásma, dnes je průchod dovolen pouze po turisticky značené trase. V době dozrávání hroznů a vinobraní (září a začátek října) je průchod uzavřen a je třeba vinici obejít po náhradní (vyznačené) trase. (Informace na tel. 0624/22 16 56, 22 16 57 – zde se dozvíte podrobnosti o celém Vinařském turistickém programu.)Od Šobesu se vracíme na rozcestí a pokračujeme po žluté turistické značce po strmé asfaltové silničce vzhůru, po cestě si zkrátíme její zatáčku a pak po silničce dojdeme na širší komunikaci. Po ní jdeme vlevo k objektu pohraniční policie (parkoviště, jinak dál je zákaz vjezdu). Žlutá značka odbočuje vpravo do Hnanic, my jdeme stále přímo na křižovatku silnic a za ní stále po silnici se vracíme do Šatova.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
