Kolem přehrady Slezská Harta k jesenickým sopkám

Kolem přehrady Slezská Harta k jesenickým sopkám

Panenská příroda i terén krajiny Nízkého Jeseníku, rozprostírající se kolem údolní nádrže Slezská Harta na Bruntálsku jsou natolik zajímavé, že si je slavný francouzský režisér Luc Besson vybral pro natáčení známého historického velkofilmu Johanka z Arku. Čím konkrétně si ho krajina získala?

Tato zvláštní krajina však nepřitahuje jen filmaře, či rekreanty, využívající přehrady na řece Moravici ke koupání, windsurfingu či jachtění. Jedná se totiž o jedinou vulkanickou oblast na Moravě, v níž se můžeme setkat s důkazy sopečné činnosti nejmladších sopek v České republice. Jesenické sopky, které byly činné ještě počátkem čtvrtohor, tvoří nápadný a nepřehlédnutelný prvek krajiny Nízkého Jeseníku.

Ve starší době kamenné, kdy náš předchůdce „lovec mamutů“ začal obývat tuto krajinu, prorazily obrovské zemské síly spodnokarbonské vrstvy a vyzdvihly nad povrch této vrchoviny kužely jesenických sopek, které začaly v určitých intervalech chrlit oheň, lávu a popel. Většina těchto sopek se vyznačovala střídáním explozivní a výlevné činnosti. Při explozích byla láva vyvrhována na větší vzdálenost a při tuhnutí pak dopadala na zem v podobě nesoudržných sopečných vyvrženin, zvaných pyroklastika (sopečný popel, lapilli, sopečné balvany, tuf), zatímco při výlevech z kráterů volně vytékala a tvořila lávové proudy. Z tohoto střídání pyroklastického materiálu s lávovými proudy je odvozen i název těchto sopek – stratovulkány (vrstevnaté sopky).

Uhlířský vrch (672 m)

Tato přírodní památka je jednou z nejmladších sopek na našem území, jejíž stáří se odhaduje na 2,4 milionu let. Jedná se o typický stratovulkán, jehož vrcholový kužel tvoří krajinnou dominantu jihozápadně od Bruntálu a je zároveň i významným poutním místem. Malebný barokní kostel Panny Marie na jeho vrcholu, postavený v letech 1756-1765 na místě kaple z roku 1653 upoutá každého již z dálky.

Od náměstí v Bruntále, jednoho z nejstarších měst na severní Moravě, založeného roku 1213, směřuje k Uhlířskému vrchu 3 kilometry dlouhá zeleně značená turistická cesta. Ta prochází městem kolem Kobylího rybníka k památné čtyřřadé lipové aleji z roku 1770, jež vede až ke kostelu na vrcholu sopky.

Vzhledem k tomu, že do roku 1960 probíhala na jižní straně kráteru těžba sopečných tufů, používaných pro výrobu tvárnic, došlo tím k odříznutí části kopce a vytvoření lomových stěn, které poskytují přehledný řez celým vulkánem. Možnost pozorovat zde na vlastní oči uložené vrstvy ztuhlého sopečného magmatu, od hráškově drobných tufů po sopečné pumy i balvany je unikátním zážitkem nejen pro zájemce o pradávné dějiny Země. Z Uhlířského vrchu se k severozápadu otvírají zajímavé pohledy na vzdálenou nejvyšší horu Hrubého Jeseníku – Praděd (1492 m) a táhlý hřeben Jeleního hřbetu s Velkým a Malým kotlem, zatímco na jihovýchod je na dohled další jesenický vulkán –

Venušina sopka (643 m)

K Venušině sopce nás čeká vyšlápnout z Uhlířského vrchu necelých šest kilometrů; pokračujeme dál po zelené značce dolů do vesnice Slezský Kočov a po silnici projdeme částí Moravskoslezského Kočova až k rozcestníku se žlutou značkou. Ta po kilometru překříží hlavní silnici i železniční trať na Bruntál a vystoupá protilehlým svahem k horní části obce Mezina. Zde u rozcestníku přejdeme doprava na modrou značku, která nás dovede k hospodářskému stavení na konci obce, od něhož vede vlevo necelý kilometr dlouhá turistická odbočka k vrcholu Venušiny sopky. Prohlídka vrcholové plošiny, tvořené rezavě zbarvenými struskami a sopečným pískem s hlavním mísovitým kráterem, vzniklým v minulosti těžbou sopečného tufu, jakož i jeskynního lávového převisu na východní, pravé straně kráteru, je rozhodně zajímavá i poučná.

Jelikož by však bylo škoda opustit Venušinu sopku a přitom si neprohlédnout další přírodní zajímavost, nacházející se na jejím severovýchodním úpatí – rozsáhlý lávový proud, který sem kdysi vytékal ze žhavého sopečného jícnu. Ochlazením tohoto lávového proudu vznikla řada svislých čedičových sloupů, vytvářejících krásný přírodní výtvor, připomínající známé „Varhany“ v severočeském Kamenickém Šenově. Tento chráněný přírodní výtvor můžeme spatřit v bývalém lomu, k němuž se dostaneme od silniční křižovatky ve spodní části obce Mezina. Po necelém kilometru silnicí, vedoucí vpravo podél Černého potoka se dáme před mostem opět vpravo na silničku se zákazem vjezdu. Po několika metrech se vpravo u samoty připojuje lesní cesta, jež nás dovede k této rozsáhlé čedičové skalní stěně, vysoké asi 25 metrů.

Velký Roudný (780 m)

Tato nejvyšší jesenická sopka tvoří spolu s Malým Roudným (771 m) dva nápadné vrcholy, zdvíhající se nad jihovýchodní částí obce Roudno. Obec, jejíž historické prameny sahají do roku 1397, leží na jižním břehu Slezské Harty a je dostupná z hlavní silnice Bruntál- Šternberk odbočkou z obce Valšov.

K vrcholu Velkého Roudného vede od turistického rozcestníku u horní křižovatky silnice z Roudna na Křišťanovice zeleně značená odbočka, která nad obcí po půl kilometru uhýbá ze silnice doleva, kolem informačního panelu o sopečné činnosti na Jesenicku. Než se pěšinou, vedoucí loukami kolem remízků s výhledy na Slezskou Hartu, zasazenou do okolní krajiny vyškrábeme k zalesněnému vrcholu, trošku se i zadýcháme. Na pravém okraji vrcholu této vyhaslé sopky můžeme spatřit Čertův kámen – rozlomený stolový kámen ze sopečného tufu, v němž je patrná prohlubenina připomínající šlépěj. Podle lidové pověsti tu na kameni bojoval Pán Bůh s vládcem pekel Luciferem a „šlépěj“ představuje otisk Boží nohy, zatímco škrábance vedle pak drápy ďábla.

V levé části vrcholové plošiny, tvořené struskovými vrstvami i sopečným popelem je patrná kuželovitá prohlubeň, považovaná za zbytek kráteru. Vrchol sopky, sloužící opět jako poutní místo, zdobí opravená kamenná kaplička, za níž se v lese nachází obnovená křížová cesta, kolem níž lze sejít dolů do obce. Svůj výstup na tuto nejvyšší jesenickou sopku můžeme zapsat do vrcholové knihy ve schránce na mohutném modřínu před kapličkou.

Vrátíme-li se z vrcholu zpět k silnici na Křišťanovice a budeme po ní pokračovat zhruba dva kilometry, můžeme se podívat k sousední menší sopce…

Malý Roudný (771 m)

Před klesáním odbočíme ze silnice vpravo na luční cestu kolem pastvin, odkud po pár set metrech vede k vrcholu špatně znatelná stezka. Hnědočervené zbarvení hlíny dává tušit sopečný původ tohoto vršku; odměnou z cesty k tomuto vrcholku jsou hezké pohledy na okolní krajinu.

Červená hora ( 749 m)

Tento táhlý zalesněný masiv, jehož dominantu tvoří zdaleka viditelná telekomunikační věž, leží asi 13 km jihovýchodně od Velkého Roudného, mezi Moravským Berounem a Budišovem nad Budišovkou, na okraji Vojenského výcvikového prostoru LIBAVÁ. Z Roudna se sem přesuneme silnicí přes Křišťanovice do Horních Guntramovic, odkud vede k vrcholu modře značená cesta. Proti toku Budišovky pozvolna vystoupáváme zvlněným terénem luk a pastvin asi tři kilometry až k lesnímu rozcestníku Zlatá lípa. Nedaleko odtud navazuje na modře značenou lesní cestu značená odbočka k vrcholu Červené hory, kde se kromě telekomunikační věže nachází i meteorologická stanice, o jejíž historii se dozvíme z informační tabule, umístěné před ní.

Na stopy sopečné činnosti však přímo na vrcholku nenarazíme; dobře patrná je ve dvou stěnových lomech na západním úbočí Červené hory, asi půldruhého kilometru od vrcholu. Chcete-li si je prohlédnout, vydejte se po modré značce zpět a pokračujte od rozcestníku odbočkou ke Zlaté lípě. Pod tímto památným stromem, u něhož je dnes zbudované odpočívadlo s informační tabulí, měl po vítězné bitvě s pruskými vojsky u nedalekých Guntramovic v roce 1758 odpočívat rakouský generál Gideon Ernst von Laudon. Ten díky zničení jejich zásobovací kolony znemožnil Prusům obléhání Olomouce a donutil je tak od města odtáhnout.

Menší z obou bývalých lomů, který je již z větší části zarostlý travinami leží asi 500 metrů jihozápadně odtud a lze se k němu dostat polní cestou, vedoucí odsud doleva. K většímu lomu, v němž probíhala těžba sopečného tufu k výrobě tvárnic na dvou terasách a jehož výška stěny dosahuje asi 18 metrů se musíme vydat západně pár set metrů přes louky směrem k okraji lesa. A zde je již naše putování po čtvrtohorních sopkách u konce; z odpočívadla ve stínu Zlaté lípy se naposledy rozhlédneme se po krajině, v níž si v pradávné minulosti mohutné.

Praktické informace

Doporučené mapy

Edice KČT č.56, NÍZKÝ JESENÍK 1:50 000

Šternberk, Moravský Beroun, Budišov nad Budišovkou č. 58 BRUNTÁLSKO, KRNOVSKO 1 : 50 000

Možnost ubytování

Hotel SLEZAN  Bruntál

tel.: 554711907

web: www.hotelslezan.cz

e-mail: in**@ho*********.cz

Apartmán U Tomáše Mezina

tel.: 567 214 854, 777 758 580

Penzion U Jelena Nová Pláň

tel.: 554 712 771, 606 747 304

web: www.ujelena.bruntal.com

e-mail: uj*****@ti*****.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: