HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

K Asuánu, ne však do Egypta

Asuán je egyptské město s více než 200 000 obyvateli, známé především dvěma mohutnými přehradami na Nilu. Svou vodní nádrž Asuán má však i jižní Morava, i když rybník tohoto jména je mnohem skromnějších rozměrů a nenapájí jej majestátní Nil, ale o poznání menší Bihanka. Putování k Asuánu a za dalšími turistickými zajímavostmi na východ od Jemnice je vcelku nenáročné, po kvalitních, dobře schůdných cestách, a s výjimkou krátkého výstupu k Velkému Újezdu i bez větších výškových rozdílů. Většinou půjdeme po neznačených cestách, trasa však neklade žádné mimořádné nároky na orientaci.

Od žel. zastávky Lhotice u Jemnice na trati 243 z Moravských Budějovic do Jemnice půjdeme po silnici severním okrajem obce. Asi půl kilometru za vsí stojí chráněná lípa srdčitá, mohutný strom s obvodem kmene 3,9 m a výškou 18 m , pod ní ohrazený kříž. U lípy odbočíme ze silnice vpravo a úzkou asfaltovou cestou dojdeme do vsi Slavíkovice. Vpravo u cesty nad rybníčkem nás upoutá mohutná sýpka, o jejímž značném stáří svědčí zbytky sgrafitové výzdoby na omítce. Naproti je výklenková kaplička. Kolem dvora, v jehož středu stojí obytný panský dům, se dostaneme ke kostelu . Ves mívala tvrz, poprvé připomínanou v r. 1350, kdy patřila vladykům ze Slavíkovic. V 17. století bylo slavíkovické panství spojeno s budkovským a tvrz brzy zanikla. Stávala poblíž kostela a dochoval se z ní sklep pod budovou dnešní fary.

Zajímavý je kostel sv. Kateřiny, obklopený hřbitovem. Byl postaven v letech 1749–67 podle plánu známého stavitele M. Kirchmayera z Dačic v místech původního gotického. Kostelní věž má báň neobvyklého tvaru se šindelovou střechou. Stejná krytina pokrývá i střechy dvou polygonálních kaplí při hřbitovní zdi.Od kostela pokračujeme dál silničkou nad břehem rozlehlého Návesního rybníka, jehož západní strana pomalu zarůstá. Dojdeme až téměř k hrázi, pod níž stojí budova bývalého mlýna.

Za transformátorem silničku opustíme a dáme se vlevo cestou vzhůru ke kravínu a dál podél stohu do polí. Cesta nás dovede na východní okraj Mladoňovic, přejde po hrázi nevelkého Mladoňovického rybníka a vyústí na silnici. Po ní se dáme vpravo kolem areálu dvora do středu vsi. Mladoňovice jsou pěkná, vzorně upravená obec, s čistými opravenými domy. Na návsi stojí památník Mistra Petra z Mladoňovic  s pamětní deskou. Petr býval rektorem pražské univerzity a děkanem její filozofické fakulty.

Proslul jako stoupenec a blíz-ký přítel M. Jana Husa. Účastnil se jednání církevního koncilu v Kostnici jako sekretář Husova doprovodu a stal se i očitým svědkem jeho odsouzení a upálení. O těchto událostech sepsal podrobný latinský dokument, nazvaný „Zpráva o odsouzení Mistra Jana Husa na kostnickém koncilu“, který byl Husovou obranou proti tendenčním vykladačům. Zpráva je důležitým historickým pramenem. ¬Mistr Petr z Mladoňovic se narodil v r. 1390 a zemřel r. 1451. O kus dál stojí pěkná klasicistní kaple. V Mladoňovicích bývala i tvrz, vystavěná snad koncem 15. století za Krajířů z Krajku, poprvé připomínaná v r. 1560. Stála ještě v r. 1629, v dalším průběhu třicetileté války však zanikla. Její rozvaliny byly patrné ještě v 19. stol. dnes po ní nezůstaly žádné stopy. (Občerstvení: restaurace ÚT–ČT, NE 15–23, PÁ 15–24, SO 17–24 h.)

Pokračujeme stále v přímém směru, přetneme křižovatku a pokračujeme po široké cestě kolem oploceného zemědělského areálu. Mezi poli dojdeme asi po 600 metrech k osamělé lípě s velkým kamenným křížem. Pak cesta zvolna klesá do údolí potoka Bihanky. Vpravo vidíme hladinu rozlehlého rybníka Asuán v romantické poloze, z východní strany lemovaného strmým zalesněným svahem (možnost koupání).

Dojdeme až k mostu přes potok , ještě před ním se však dáme vlevo na pěšinu, která sleduje jeho břeh. Pěšina místy mizí, my se však stále ¬držíme potoka a pokračujeme po dobře schůdné louce. Po 500 metrech sestupuje do údolí cesta. Vydáme se po ní vlevo, v místech, kde se stáčí ostře doleva, ji opustíme a míříme mírně vpravo po jiné, méně výrazné cestě, která mezi křovinatým porostem znovu sestoupí na louku k Bihance. Podél potoka jdeme ještě asi 150 metrů, pak po panelech přejdeme potok a pokračujeme po jeho druhém břehu, stále příjemnou loukou, až k cípu lesa se skupinou borovic.

Tam se objeví cesta, která nás vede dál nad levým břehem Bihanky při kraji lesa. Bihanka, levostranný přítok Želetavky, pramení u Budkova v nadmořské výšce 578 metrů a na svém 16,8 km dlouhém toku napájí několik rybníků. Nad ústím do Želetavky vytváří malebné, přes 4 km dlouhé skalnaté údolí (viz str. 52). Na horním toku, který sledujeme my, je její údolí mělčí, jen od jihovýchodu uzavřené strmými zalesněnými svahy. – Dojdeme až k malému vodárenskému objektu, kde se cesta stočí vpravo a bočním údolíčkem vystoupá k silnici. Po ní se po chvíli dostaneme na prostranství před kostelem v centru vsi, která svou malou rozlohou ostře kontrastuje se svým jménem – Velký Újezd. Výraznou dominantou nejen obce, ale i širokého okolí je klasicistní kostel sv. Petra a Pavla z r. 1859 .

V jeho sousedství stojí krásná patrová rokoková fara z 2. poloviny 18. století s mansardovou střechou. Protiváhu kostela tvoří rozlehlý objekt domova důchodců, situovaný do hezkého parku. Kostel obklopuje hřbitov obehnaný zdí. Do jejího rohu z vnější strany poblíž turistické orientace je zasazen starý kamenný kříž, doplněný reliéfem Cyrila a Metoděje. Jde o typ křížů, označovaných nesprávně jako cyrilometodějské a spojované s působením těchto světců. Tento kříž stával původně (spolu s dalšími dvěma) v nedalekém lese Dubina nad samotou Spetice, odkud byl při rozšiřování újezdského hřbitova vyzdvižen a druhotně zazděn na současné místo.

Podle pověsti byl umístěn při cestě, po které šli Cyril a Metoděj na Bítov šířit křesťanství. Jiný, mnohem pravděpodobnější výklad hovoří o tom, že připomínal místo, kde se pohádali dva dráteníci a jeden druhého zabil. Podobné kříže, zvané smírčí, se skutečně vztyčovaly tam, kde došlo k nějakému násilnému činu nebo neštěstí.V dalším úseku nás bude provázet modrá značka. Vede nás po cestě podél hřbitovní zdi, pak dolů svahem do krátké aleje v údolí menšího potoka. Na rozcestí u výklenkové kapličky při kraji lesa pokračuje vlevo, pak vpravo cestou mezi lesem a polem. V mělkém údolíčku odbočí doleva na mez, která místy silně zarůstá. Držíme se jejího dolního kraje, asi po 250 metrech se objeví pěšina, která nás vede ve svahu nad Bihankou kolem božích muk, pak zalesněnou strání.

Na několika stromech tu jsou zavěšeny mariánské obrázky. Sestoupíme k široké cestě, po můstku přejdeme malý potok a míříme do vsi Rácovice. Dostaneme se k hlavní silnici; modrá značka ji protíná a pokračuje k železniční zastávce, kde můžeme cestu ukončit. Naše hlavní trasa však zahýbá vlevo na státní silnici, procházející po hrázi Rácovického rybníka. Dlouhý a úzký rybník, zachycující vody Bihanky, teče pod hrází hlubokou průrvou, vyraženou v živé skále.

Za rybníkem silnice stoupá (pozor, silný provoz) ke kótě 475 m; stojí tu mohutný kříž. O chvíli později vstoupíme do vsi Třebelovice. Na protáhlé návsi stojí barokní kaple sv. Floriána a socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Některé domy, např. čp. 106 a 109, jsou hezkými ukázkami lidové architektury z 19. století (občerstvení: restaurace). Na konci vsi přejdeme železniční trať a podél ní stále po silnici dojdeme k žel. zastávce.

(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: