HRP ULTIMATE CROWN: pěšky přes Pyreneje podruhé a trochu jinak

Motivace a naše pojetí

V srpnu roku 2019 jsem přešel Pyreneje po trailu GR 11 od Atlantiku k Mediteránu a totálně jsem tak propadl tomu, čemu my hikeři říkáme „život na trailu“. Od té doby jsem tuto aktivitu začal milovat. Každé léto jsem vyrazil na nějaký dlouhý trail, takže i tentokrát jsem snil o další velké cestě. Pyreneje mě tehdy naprosto očarovaly a já jsem si slíbil, že se tam jednou vrátím. Můj kamarád Fiki je v roce 2021 přešel po GR 11 taky, nadobro mu změnily život, a tak jsme spojili síly a v létě letošního roku jsme na přechod Pyrenejí vyrazili oba podruhé a společně.

Už to zdaleka není o přemáhání, o vzdálenosti nebo o výškových metrech, ale spíše o tom, že se mi líbí to, kým jsem, když žiju život na trailu, když žiju život pohybem v horách. Chodit přes hory na dlouhé vzdálenosti je pro mě komfortní zóna a životní styl. Zároveň mi nestačí nějaký trail jen „projít“. To, co dělá z obyčejných vzpomínek nezapomenutelné zážitky, jsou emoce. Emoce na trailu jsou způsobovány vnímáním a užíváním si maličkostí, které vám stezka a tento životní styl přináší. Tentokrát jsme si řekli, že celý trail prožijeme venku, budeme neustále v přírodě a za ubytování neutratíme ani cent. Mytí a nějakou tu hygienu jsme v naprosté většině případů prováděli ve všudypřítomných potůčkách, říčkách či v jezerech, díky čemuž jsme se i otužovali a posilovali svou imunitu.

Potenciálně ušetřené peníze z ubytování jsme utratili za stravování a jedli a pili, jak zatím nikdy v životě. Je až neuvěřitelné, co se do člověka vejde a jak velký může mít hiker na trailu hlad. Na každé horské chatě jsme si dali alespoň jedno pivo, v každém městečku jsme si zašli do restaurace, kde jsme se najedli k prasknutí a zároveň jsme si tam dobili naše powerbanky. Právě díky tomuto pojetí jsme pociťovali značnou nezávislost a nepotřebovali jsme ani navštěvovat kempy nebo hotely po cestě.

Porovnání HRP a GR 11

Pro tentokrát jsme na přechod Pyrenejí vyrazili z druhé strany (od Mediteránu k Atlantiku), a to po speciálně vyladěném trailu, který jsme pojmenovali HRP Ultimate Crown. Základ tvořila trasa HRP (Haute Randonnée Pyrénéenne), což je jedna ze tří dálkových pěších tras procházejících přes Pyreneje, a zároveň z hlediska kombinace délky a obtížnosti terénu jedna z nejnáročnějších v Evropě. Ultimate zahrnovalo různé odbočky na exponované hřebenovky, vrcholy nebo sekce divočinou. Crown pak Korunu Pyrenejí – tři nejvyšší vrcholy pohoří. Toto všechno dohromady nám zprostředkovalo unikátní a 46 dní trvající fenomenální zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.

Základní trasa HRP je členěna do pěti sekcí, které samy o sobě nabízí řadu variant a odboček k vrcholům, jenž se nachází v blízkosti základní trasy. Každý hiker si tak může svou trasu vybrat podle svých preferencí, počasí či časových možností. Oproti GR 11 se HRP snaží co nejvíce držet hlavní hřeben Pyrenejí. Často tak protíná hranici mezi Španělskem a Francií. My jsme během našeho přechodu „zelenou hranici“ překročili celkem 24×. Z vlastní zkušenosti mohu posoudit, že na HRP je oproti GR 11 celkově méně signálu, více divočiny, větší koncentrace výhledů a výrazně náročnější terén. HRP místy využívá více vyšlapané a dobře značené trasy jako jsou GR 10, 11, 12 a další. V lokalitách, kde je vedeno pouze HRP, je ve většině případů minimum značení a náročný terén.

Na druhou stranu stezka GR 11 člověka zavede častěji do údolí, kde se nachází původní lesy a malebné vesničky s místními obyvateli, což kromě kulturního zážitku nabízí i možnost častějšího doplnění zásob. Velkou výhodou GR 11 oproti HRP je větší pravděpodobnost stabilnějšího bezoblačného počasí v letním období. Kdybych to měl shrnout, zkusme si Pyreneje představit jako jedno velké šťavnaté jablko, kde GR 11 by bylo kousnutí do jablka a HRP jablečná tartaletka.

*odvíjí se od denní kilometráže, kterou je člověk schopen zvládnout

Divočina a chůze off-trail

Zpestřením našeho trailu byly i sekce úplnou divočinou a chůze off-trail (mimo jakoukoli fyzicky existující stezku). Z důvodu absence takovéto divočiny jsme z naší trasy například úplně vypustili Andorru a upřednostnili jsme sekci severně od andorsko-francouzské hranice v oblasti Ariège. Tato sekce měla 55 km, a i když v aplikaci Mapy.cz byla stezka vyznačena slabou čárkovanou linií, reálně tam žádná neexistovala. Vzpomínáme na to jako na dny bez lidí, bez signálu, kdy jsme lezli kolmo na vrstevnice po strmých stráních. Vhodnou cestu jsme vymýšleli až za pochodu. Zkrátka nikde žádný trail, jen my dva, stáda kamzíků, ostré kameny, pět horských sedel a nespoutaná příroda. To byla čistá SVOBODA!

Do naší trasy jsme přidali i panoramatické hřebenovky a vyhlídkové stezky, které se nacházely mimo základní HRP. Oba jsme „vyhlídkový typy“ vyžívající se v náročnosti a překonávání zdánlivě nemožného, či obtížně překonatelného. Rovněž jsme chtěli zažít něco speciálního, co se nám zaručeně vryje do paměti. Celkem jsme k základní trase HRP zahrnuli šest panoramatických stezek: Guillem cresta, Bastiments cresta, Crête d’Arial, Cresta de las Espadas, Mont Perdu par la brèche du Roland a Faja de las Flores. Všechny tyto stezky charakterizuje opravdu náročný terén a fantastické výhledy.

Koruna Pyrenejí

Jedním z dílčích cílů našeho HRP bylo vylézt Korunu Pyrenejí, která zahrnuje tři nejvyšší vrcholy pohoří – Pico de Aneto (3404 m n. m.), Pico de Posets (3375 m n. m.) a Monte Perdido (3355 m n. m.). Těmto vrcholům jsme podřizovali vedení naší trasy a většinou jsme si na každý z nich vyhradili jeden extra den. Během naší cesty jsme se rozhodli ještě pro další dva třítisícové vrcholy Tuc de Molières (3010 m n. m.) a Grande Fache (3005 m n. m.), jenž se naházely nedaleko základní trasy. Kromě nejvyššího vrcholu Pico de Aneto nebyly nikde jinde potřeba nesmeky či další specifické vybavení.

Žít svůj sen

Představte si, že nějakou aktivitu tak milujete, že jí dobrovolně chcete podřizovat svůj život. Představte si, že si v rámci takové aktivity vysníte něco velkého. Něco, k čemu směřujete svůj život a svoje sny. No a pak se to stane realitou, ze které vás nic neprobudí a vy svou aktuální realitu hltáte plnými doušky týdny a týdny v kuse. 

V Pyrenejích se člověk každý den ponoří do úchvatné přírody, která na každém kroku dokáže ohromit, ale i potrápit. Zaručeně ale umí pročistit hlavu i mysl, a třeba i najít nové přátele. Zdejší příroda je plná náročného a technického terénu, původních bukových a borových lesů, vysokých horských štítů, hlubokých údolí, ledovcových jezer a člověkem neovlivněných vodních toků. Pyreneje jsou z geografického hlediska unikátní pohoří a troufnu si říci, že jsou to ty nejhezčí evropské hory na dálkový přechod. Tuto skutečnost si moc dobře uvědomuje i řada hikerů, která Pyreneje přechází každý rok, pokaždé po jiné trase, nebo i zkušení američtí či australští thru-hikeři, kteří do Evropy létají jen, aby si prošli HRP.

Zkuste si žít život na trailu i vy. Ať už to bude GR 11, HRP nebo jakýkoli jiný trail a vy si budete myslet, že je to moc náročné, pamatujte, že až se jednou za tím zážitkem zpětně ohlédnete, řeknete si: „Jo, stálo to za to!“.