HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Pyreneje nejsou jen GR 11. Zvládnete poskládat Korunu Pyrenejí?

Pyreneje nejsou jen GR 11. Zvládnete poskládat Korunu Pyrenejí?

Asi byste nenašli člověka, který by si Pyreneje na první pohled nezamiloval. Horské pásmo táhnoucí se v délce 400 kilometrů nabízí krajinu tak rozmanitou, že podobnou jinde v Evropě takřka nespatříte. Mezi středomořskými plážemi a Atlantikem leží svěží louky, věčně zasněžené vrcholky hor, sluncem vyprahlé křivolaké skalnaté kaňony. Rostou tu husté lesy, pestrobarevné kytky, k nebi se tyčí prapodivné tvary vápencových skal a zavítat můžete do údolí, jež jsou tak sevřená, že do nich sotvakdy pronikne paprsek světla. Pojďme společně objevit jejich krásu ze tří nejvyšších vrcholů.

Pyreneje návštěvníka spíše vítají a vyzývají k činům, než že jej zastrašovaly. Profil hřebenů je převážně zaoblený, jejich povrch se často drolí. Většinu vrcholků mohou zlézt i lidé s minimem zkušeností s pohybem ve vysokohorském terénu. Nejvyšší vrchol Pyrenejí Pico de Aneto (3 404 m) zdolá každý, kdo má vůli, odvahu a řádné vybavení. Podobně jsou na tom i ostatní nejvyšší hory, Pico Posets (3 376 m) a Monte Perdido (3 355 m). Stejnou klasikou jako přejít Pyreneje po dálkové trase GR 11 je i zkompletování takzvané Koruny Pyrenejí čili výstupu na tři nejvyšší vrcholy.

Monte Perdido

Ztracená hora je třetím nejvyšším vrcholem Pyrenejí. Monte Perdido má však díky úžasnému přírodnímu prostředí dvou nejkrásnějších pyrenejských kaňonů – Añisclo a Ordesa, punc hory nejvíce navštěvované, ne-li přímo kultovní. Vápencová hora tak již více než 200 let přitahuje magickou silou zástupy dobrodruhů, přírodovědců, turistů a horolezců. Název Ztracená či možná lépe Schovaná hora dali vrcholu Francouzi (Mont Perdu). Pro ně je totiž nejvyšší vrchol celé centrální části Pyrenejí zdánlivě ukryt za mohutný kolos Marboré.

Výstup na vrchol je za normálních podmínek jednoduchou záležitostí, to však neznamená, že by se jednalo o nějakou procházku. Výška společně s velehorským terénem může milovníku hor přichystat nejednu horkou chvilku. Nejčastější variantou výstupu je dnes již klasická cesta od španělské chaty Goriz na jihozápadě masívu. Úzká pěšina kličkuje vzhůru přes několik skalních prahů různých hornin a barev, tak jak se kdysi usazovaly sedimenty.

Chaotickým bludištěm zřícených skalních bloků vyjdeme ke skvostu celé oblasti – temně modrému Zmrzlému jezírku – Lago Helado. Jak již název napovídá, rozhodně se nejedná o žádné termální koupaliště, neboť i v parném létě zde mohou jako miniaturní křižníky plout kusy ledu. Zde se výstupová cesta ostře lomí na východ. Před námi leží pověstný koridor La Escupidera. Jedná se totiž o nejnáročnější místo výstupu. Strmou sutí vede nepatrná pěšina a úsek je po většinu roku vyplněn sněhem, proto se hodí s sebou mít cepín a mačky. Žleb ostře vystoupá do výrazného plochého sedla, odkud je to na vrchol již jen skok. Výhled z vrcholové plošiny překoná vše, o čem jsme doposud jen snili. Dokonalé kruhové defilé horských krás, rozbouřené moře vlnících se hřebenů, vrcholů a tajemných údolí. Díky poloze vrcholu, takřka uprostřed celého horského masivu, odtud přehlédneme Pyreneje doslova od moře k oceánu.

Daleké výhledy z vrcholu Monte Perdido v Pyrenejích
Daleké výhledy z vrcholu Monte Perdido v Pyrenejích

Pico Posets

Nachází se v národním parku Posets-Maladeta a vrchol této docela nenápadné hory poskytuje úžasný rozhled. Nejjednodušší přístup je z horské chaty Ángel Orús (2 115 m n. m.), která představuje perfektní základnu pro výstup. Posets není tak populární jako Pico de Aneto nebo Monte Perdido. Protože většina turistů o ní ani neslyšela a lidí, kteří na ni vystoupili, není mnoho, jedná se o příjemný výstup v horském tichu. Název hory je odvozen od množství „posets“ (pramenů) na západní straně. Druhé jméno, aragonsky Tuca Llardana, naopak získala podle aspektu „spálená“ z východní strany.

Posets nepatří k nejtěžším horám, proto není třeba vstávat ani zvlášť brzy, stačí těsně před rozedněním. Na vrchol lze vyrazit nalehko a většinu věcí nechat v chatě. Zpočátku cestička příjemně stoupá mezi trávou a oblými žulovými kameny až na rozcestí, kdy se odklání od značené trasy (1,5 hod) a začíná strměji stoupat mezi skály, kudy se šplhá vysněženým žlebem Canal Fonda (občas je potřeba nasadit mačky). Zhruba za další hodinu stojíte v sedle Collado del Diente – skála opravdu připomíná zub. Ze sedla cesta v serpentinách pokračuje vzhůru na závěrečný hřebínek. Celý výstup zabere asi čtyři hodinky. Vyjde-li krásný den, jsou od vrcholového sloupku vidět prakticky všechny významné pyrenejské třítisícovky – Aneto, Perdido, Maladeta, Cilindro… Prostě nádhera. Sešup je rychlejší a s krátkou pauzou na chatě Ángel Orús se během odpoledne dá sejít až do městečka Eriste v údolí.

Pico Posets, Pyreneje
Pico Posets, Pyreneje

Pico de Aneto

Leží v místě setkání tří horských hřbetů: Medio od severozápadu, Tempestades od jihovýchodu a Llosás od jihozápadu. Vystoupit na vrchol lze ze dvou stran – z jihu od přehradního jezera Llosás přes stejnojmenný hřbet a ledovec Coronas nebo ze severu od potoka Maladeta přes hřbet Portillones a ledovec Aneto. Výstupové trasy se v poslední etapě setkávají a vedou na vrchol společně. V okolí vrcholu se nachází několik ledovců – největší je Aneto, který je kilometr dlouhý a 1,6 km široký a stéká ze severní strany masívu pod vrcholem Pico de Coronas (3 293 m n. m.).

Výstup na vrchol si lze zjednodušit startem z tábořiště u chaty Renclusa (2 140 m n. m.), kam je třeba nastoupat předchozí den odpoledne. V tábořišti si užijete nádherný večer v náručí hor. Po budíčku v pět ráno se rychle nasnídejte a s ranním šerem vyrazte. Dřina v příkrém nástupu trvá dvě hodiny. To se již ale rozední a člověk si může užít fantastické výhledy na okolní hory. Příkré stoupání má přetržku v sedle Portillón Superior (asi 2 900 m n. m.). Zde se můžete dostat přes hřeben Crencha de los Portillones, kde začíná ledovec a firnová pole. Pro jistější krok doporučujeme nasadit mačky.

Zpočátku trasa po ledovci traverzuje a nabírá výšku jen postupně. Závěrečná část, asi 2,5 km cesty po ledovci, je však velmi prudká a díky nadmořské výšce i vysilující. Nakonec se dostatečně motivovaný turista dostává až k tzv. Mohamedovu můstku. Skalnatý úsek Mohamedův můstek je asi 30 metrů dlouhý, velmi úzký a exponovaný. Jeho obtížnost není vysoká (II+ UIAA), proto by zkušeným turistům neměl činit větší problémy. Stěny hřebínku však spadají příkře hluboko do údolí a psychická zátěž je zde velká.

Na vrcholu s masivním křížem se kromě kruhového rozhledu dostaví i příjemný pocit z dosažení nejvyššího místa mohutného horského pásma, které Pyreneje představují. Sestup vede stejnou trasou, jakou vedl výstup. V poledním slunci je sníh rozměklý, proto si dávejte pozor – slunce a únava už bude znát. Po několika hodinách sestoupíte ke konečné zastávce autobusu La Besurta, odkud se dá pendlem dojet až do horského střediska Benasque.

Výstup na nejvyšší vrchol Pyrenejí, Pico de Aneto
Výstup na nejvyšší vrchol Pyrenejí, Pico de Aneto

Není nic krásnějšího než být obklopen horskou přírodou s nekonečnými výhledy na rozeklané skalní vrcholy a do zelených táhlých údolí. Pro milovníky vysokohorské turistiky nabízíme různorodé zájezdy od jednodenních výletů s malým batůžkem až po vícedenní přechody po nejhezčích evropských hřebenech.

Vyberte si svůj zážitek na www.kudrna.cz.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: