Výstup na Malou Mojstrovku zajištěnou cestou

Mojstrovka je velmi hezký, výrazný a přitom jednoduše dostupný vrchol v horské skupině Mangart – Jalovec. Masív se skládá hned z několika vrcholů. Mimo turisticky dostupné Malé Mojstrovky je to nejvíce na jihozápad vysunutá kóta Velika Mojstrovka (2 366 m), nejvyšší bod masívu je však Zadnja Mojstrovka (2 369 m). Od sedla Vršič nepůsobí hřeben Mojstrovky nijak impozantně, zato ze severní strany spadá mohutnými několikasetmetrovými stěnami. Právě zde zahynul v r. 1996 jeden z nejslavnějších slovinských horolezců, účastník himalájských expedicí Vanja Furlan. Pokud bychom zvolili za cíl jen samotný vrchol Malé Mojstrovky, dostaneme se na něj po bezproblémovém chodníku ze sedla Vršič přes hřeben Grebenec. Na této cestě musíme dávat pouze pozor na padající kameny, uvolňované především turisty, pohybujícími se nad námi. Sportovně mnohem hodnotnější a velkolepější je přechod přes vrchol od severu po závratně jištěné cestě.

Ze silnice v sedle Vršič jdeme západním směrem takřka po vrstevnici mezi kosodřevinou na nevýrazné sedlo Vratca (1 807 m). Ze sedla pokračuje suťovou dolinou k úpatí stěny Mojstrovky chodník, vedoucí k nástupu na jištěnou cestu od sedla Slatnica (1 815 m). Na stěně je z dálky viditelný červený kruh, označující správný směr nástupu. Ve spodní části leží dlouho do léta tvrdý firn. Velice vzdušně a exponovaně překonáváme asi 300 metrů vysokou stěnu jak přímým výstupem, tak po vzdušných horizontálních policích až po vyústění na hřeben. Tento úsek je nejtěžší části výstupu. Cesta je dílem průvodce z Trenty Ivana Vertelja-Hanzy a nese po něm název – „Hansova pot“ (pozor – stejně označenou cestu najdeme také v severní stěně Prisojniku). Zajištění je v dobrém stavu a jedná se asi o nejlehčí zajištěnou cestu Julských Alp. Každopádně je však určena zkušeným a technicky vybaveným turistům (úvazky, karabiny, smyčky, ale především přilba – často padající kameny).

Po dosažení hřebene jdeme výrazně snadnějším terénem k vrcholu, který vyniká skvělým rozhledem. Jihozápadně od nás leží nejvyšší vrchol Zadnja Mojstrovka (2 369 m), ke kterému vede skalní hřeben s obtížnosti I. stupně. Je tedy přístupný i zkušeným vysokohorským turistům se zažitým pohybem v exponovaném terénu (cca 20 minut lezení po skále, pozor na orientaci). Sestup již není náročnou záležitostí. Nejprve dosáhneme hřebene Grebenec a přes jedno poněkud těžší místo sejdeme k sutím na úpatí. Stezka kličkuje kamením a štěrkem a jednoznačně sejde k silničnímu sedlu Vršič nedaleko chaty Tičarjev dom na Vršiču. Ideální variantou je spojit výstup na Malou Mojstrovku s následující túrou na Sleme. Dostaneme tak vděčný celodenní výlet s nádhernými výhledy.

V okolí silnice stojí velké množství chat. První z nich (ve směru od Kranjske Gory) je Mihov dom (1 085 m, majetek PD, kapacita 22 kůžek, otevřeno celoročně, tel.+386 41 240 137). Chata nese jméno Miha Arika, slovinského horolezce, který padl za války v Julských Alpách v partazánském odboji. V blízkosti stojí kaple Ruska kapelica – památník ruským zajatcům, zasypaných lavinou počas výstavby silnice na sedlo Vršič). Dále míjíme Koču na Gozdu (1 226 m, majetek PD, kapacita 43 lůžek, v provozu celoročně, tel. +386 41 682 704), bývalou vojenskou strážnici, která byla později přestavěná na turistickou chatu). Dalším zařízením je stylová chata Erjavčeva koča (1 525 m, majetek PD, kapacita 99 lůžek, otevřena celoročně, tel. +386 51 399 226). Stavení pocházející z r. 1901 bylo postaveno německým alpským spolkem DÖAV pod původním názvem Vosshütte. Před chatou malé parkoviště (výhodnější než v sedle, kde se vybírá poplatek). Přímo v sedle Vršič najdeme poslední turistické zařízení. Je jím chata Tičarjev dom (1 618 m, majetek PD, kapacita 91 lůžek, otevřena od konce května do konce října, tel. +386 51 634 571).

Z „hlavního města“ Julských Alp Kranjske Gory po silnicí na sedlo Vršič, od jihu vede cesta z města Bovec.