HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz
Trek okolo Annapuren: ochutnávka rozmanitosti Nepálu
Treky

Trek okolo Annapuren: ochutnávka rozmanitosti Nepálu

Ze subtropického pásu do vysokohorské pustiny, z hinduistického světa do světa tibetského buddhismu. Trek kolem Annapuren je středně těžkou turistikou Himálajem i kompletní ochutnávkou Nepálu s jeho přírodními krásami a kulturní rozmanitostí.

Annapurna Himal – Nepál

Typ
11 a více denní
Stát
Nepál
Další státy
Nepál
Počet dní
15
Vhodné měsíce
březen, duben, říjen, listopad, prosinec
Délka
200 km
Nejvyšší bod
5416 m n. m.
Převýšení
4576 m
Ledovec / sněhová pole
ano
Obtížnost
Mírně náročný
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Přestože byla před lety dostavěna prašná silnice spojující Besi Sahar s vysokohorským městečkem Manang, obavy z výrazného zkrácení treku se nenaplnily. Po silnici sice víří prach terénní auta i motorky a Manang trochu ztratil ze své atmosféry těžko dostupného „konce světa“, ale přesto platí, že „cesta je cíl“ a široká pěšina s mnoha řetězovými mosty přes burácející řeku Marsyangdi si zachovala svoje kouzlo. Vede mimo silnici přes živé vesnice, v nichž Nepálci pracují na svých políčkách, posílají děti do školy, točí se tu modlitební mlýnky a v klášterech se medituje.

Rýžovými terasami subtropického pásu

Po přibližně pěti hodinách přijíždíme z Káthmándú do městečka Besi Saharu (820 m). Nad širokým zeleným údolím posetým rýžovými terasami, o něž se starají obyvatelé tisíce roztroušených domečků, se v dálce bělá mohutný hřeben Annapurny. Abychom se vyhnuli krajině znásilněné stavbou vodního díla, pokračujeme terénním autem podél řeky v bujné zeleni bambusů, palmových a banánových lesíků, zurčících vodopádů a květů všech barev až do vesnice Jagat.

Kamenné domy kryté vlnitým plechem zdobí vyřezávaná ostění a pavlačové balustrády, stěny nasušených kukuřic či obilí a sušící se prádlo. Většina obydlí se přeměnila v útulné ubytování se signálem wi-fi a plnou penzí, a tak můžeme jít celý trek téměř „nalehko“. Usměvaví lidé pracují na políčkách nebo sbírají jablka a odpočívají ve stínu košatých stromů, děti si hrají na kamenných chodnících uvnitř vesniček, které procházíme. Na každém kroku nasáváme každodenní život místních, jehož součástí se stal i téměř nekončící proud trekařů z celého světa.

Podívej se na dokument Nepálský trojboj, který srovnává tři naprosto odlišné treky v Nepálu: jeden z nejnáročnějších treků v zemi kolem sedmé nejvyšší hory světa Dhaulaghiri, jeden z nejkrásnějších treků na světě a současně velmi frekventovaný trek kolem Annapuren a duchovní putování Langtangem. v podobě nenáročného Heritage Tamang trailu.

Vesnice Jharkot se vypíná nad údolím Jhong Khola jako hnízdo dravých ptáků, Annapurna circuit, Nepál.Vesnice Jharkot se vypíná nad údolím Jhong Khola jako hnízdo dravých ptáků, Annapurna circuit, Nepál.

Kde voní borovice a horský vzduch

Řeka se zařezává do skalnatého kaňonu a krajina začíná pomalu ztrácet na sytě zelené barvě, rýžová políčka střídají příkré pastviny, listnaté stromy uvolňují prostor borovicím a ve vzduchu je cítit téměř alpské klima. Z Jagatu a Chamje (1410 m) vede naše první etapa piniovým lesem stále vzhůru přes Sattale až do vesnice Tal. Údolí se na chvíli zmírňuje, řeka proudí ve velkém oblouku a usazuje naplavený bílý štěrk. Nad vesnicí Tal se řítí obrovský vodopád a my stoupáme do Dharapani (1860 m), kde se připojuje Manaslu trek.

Kousek od nás stojí první čorten, jako strážce a symbolický vstup do tibetského světa. Na kopci nad Dharapani se tyčí buddhistický klášter, my stoupáme lesem k obci Bagarchap a směřujeme dále až do Chame. Řeka Marsyangdi je nyní pořád po pravici a mezi borovicemi můžeme poprvé spatřit vrcholky hor Lamjung Himal (6983 m) a Annapurna II. (7937 m). Než dorazíme do cíle druhého dne, vesnice Chame (2710 m), míjíme několik vesnic položených na plošinách jinak prudkých úbočí. Políčka s obilím a kukuřicí se červenají po sklizni a obklopují nízké dřevěné domky se šindelovými střechami chráněnými kameny před ulítnutím. Místní mají ve svých skromných kuchyních vždy něco dobrého, ať už je to oblíbený dalbát – rýže s čočkovou omáčkou, který si můžeme přidávat, dokud nejsme plní, nebo vajíčka na všechny možné způsoby. Po ránu pak dostaneme čapáti s marmeládou.

Ráno pokračujeme z Chame po vrstevnici do vesnice Bhratang. Nad ní se tyčí kamenná stěna Paungda Danda vysoká více než 1500 m. Po jednom z mnoha visutých mostů přejdeme na jižní břeh Marsyangdi a přes les docházíme do starobylé vesnice Dhukure Pokhari. Ploché střechy kamenných, na sucho pojených domečků slouží k sušení obilí a různých plodů i k uskladnění dřeva, terasová políčka zdobí svah pod vesnicí. Tady začíná údolí Pisangu (3250 m), které má suchý vysokohorský charakter. V zimě tu čtyři měsíce leží sníh a během letních monzunů je oblast ve srážkovém stínu vysokých hor.

Pisang: vstupte do tibetského světa

S výškou řídnou stromy i vesnice, zato však přibývá známek intenzivního duchovního života. Ze strání vykukují buddhistické stúpy čorteny, podél cest vidíme kamenné zídky mani vyskládané kameny s vyrytými mantrami, při hlavních dlážděných komunikacích vesnic můžeme roztáčet modlitební mlýnky ozdobené modlitbami, které letí do světa stejně jako z třepotajících se barevných praporků.

Závěrečný úsek cesty do Manangu je rovný a pohodlný. Široké údolí řeky se zelená sotva v létě a teď se na zlatavě hnědých chomáčích trávy mezi sklizenými políčky ohraničenými kamennými zídkami pasou jaci a ovce. Nad údolím se zvedají kopce porostlé už jen keři a výjimečně zakrslými borovicemi a nad nimi se tyčí bílé ledovcové vrcholky Annapuren.

Stoupáme do vesnice Mungli a směřujeme dále k bizarně erodovaným skalám tvořícím pozadí pro starobylou tibetskou vesničku Braga. Kamenné střechy domků slouží jako terasa domu položeného výše. Každý z domů má ve svém vstupu vyskládané zásoby obilí, kukuřice, pohanky a sena na zimu. Šedou vesnici, kterou se třepotají tibetské vlajky a prapory u každého z domů, oživují dva sněhobílé čorteny a bílé omítnutá gompa z 16. století. Kláštery jsou tu volně přístupné a jejich návštěva patří k nejkrásnějším zážitkům treku, ať už stihneme meditační bohoslužbu nebo si jen popovídáme s usměvavým lámou.

Modlitební mlýnky lemují cestu v Pisangu. Annapurna circuit, Nepál.Modlitební mlýnky lemují cestu v Pisangu. Annapurna circuit, Nepál.

Manang láká k výletům: Ice Lake a Tilicho Lake

Cítím, jak se vše zpomaluje, v uších mi ještě zní monotónní zvuky manter a s klidem na duši i uvědoměním si své maličkosti vzhlížím cestou podél modlitebních kamenů na bílé velikány, jedny z nejvyšších naší planety. Vstupujeme do Manangu (3540 m), abychom tu zůstali dva dny, aklimatizovali se a hlavně si užili atmosféru tibetského světa. V centru městečka, které funguje jako základna pro turisty, okresní město pro nepálské horské vesnice a zároveň je nádherným příkladem staré tibetské architektury kamenných domků s výraznými ostěními a malovanými okenicemi. Najdeme tu výtečnou pekárnu, desítky restaurací a komfortní ubytování.

Nejhezčím výletem z Manangu je celodenní trek k jezírku Ice Lake (4600 m). Snadná pěšina překonává 1000 výškových metrů a zabere v obou směrech sedm hodin. V polovině cesty potkáváme malou čajovnu, později pastviny divokých „modrých ovcí“, a nakonec se kocháme pohledem na jiskřivě bílý hřeben Annapurny, Gangapurny a Tilicho Peaku zrcadlící se v jezeře. Půldenní procházka pak směřuje ke skalnímu klášteru Praken Gompa. Pokud není přítomen lama Tashi, dostáváme alespoň požehnání od staré mnišky.

Před výstupem do sedla Thorung La je potřeba udělat nějaký delší aklimatizační výlet. Nejlépe se k tomu nabízí dvoudenní cesta k nejvýše položenému jezeru Tilicho lake. První část cesty jde po prudkém úbočí velmi nestabilního svahu a je potřeba dávat velký pozor na sypající se kamení. Po přespání na Tilicho lodge pokračujeme pohodlně stále vzhůru k hranici 5000 m a kousek výše už se otevírá pohled na modrou hladinu velkého jezera, v němž se zrcadlí sedmitisícový Tilicho Peak. Jezero leží téměř v sedle Mesokanto, odkud pak cesta klesá do Jomsonu v údolí Kali Gandaki. My se ale vracíme na hlavní trek a pokračujeme podél říčky Jhargeng Khola do vesnice Yak Kharka (4050 m), poslední trvale obývané osady.

Cesta k Tilicho Lake pod hřebenem Annpurny. Annapurna circuit, Nepál.Cesta k Tilicho Lake pod hřebenem Annpurny. Annapurna circuit, Nepál.

Výstup do sedla Thorung La

Poslední etapou před výstupem do sedla je poměrně nezajímavá úboční cesta k lodžiím v Thorung Phedi (4450 m) nebo vyššímu „high kempu“. Pokud se ubytujeme výše, pravděpodobně toho moc nenaspíme, zato ráno už nám zbude jen 600 výškových metrů. Cestu do sedla využívají karavany už stovky let, a je proto velmi pohodlná a bezpečná, vede však často po sněhových polích, které mohou postup brzdit. Vyrážíme před svítáním, abychom mohli volit pomalé tempo a zbytečně nezatěžovali tělo ve vysoké nadmořské výšce. Je také často zastavovat na pití, aby nás později nebolela hlava.

Konečně docházíme do sedla ověšeného praporky a fotíme se jako tisíce lidí před námi. Pokud je pro nás sedlo Thorung La (5416 m) výškovým rekordem, můžeme si dát na oslavu teplý čaj v místním kiosku. Horské panorama se směrem na jih rozevírá k masivu Annapuren s Gangapurnou a k blízkému Khatung Kang (6484 m). Na severní straně se nad Thorung La vypíná Yakawa Kang (6482 m) a východním směrem leží otevřené údolí řeky Kali Gandaki.

Je na čase vydat se dolů, do vesnice Muktinath (3800 m). Tříhodinový sestup vyschlým hnědým svahem je nesmírně únavný a oživuje ho jen pohled na krásnou osamělou osmitisícovku Dhaulagiri (8176 m). Konečně se sem tam objevují stromy, načervenalé keře a první malé čorteny. Původně byl Muktinath hlavně chrámovým okrskem – najdeme tu kromě tibetského chrámu také jeden hinduistický, ovšem místo se zcela přeměnilo v turistickou vesničku plnou barevných hotýlků a restaurací. Kromě zaslouženého odpočinku si také dopřáváme poněkud tuhou místní specialitu, jačí steak.

U brány Mustangu

Poslední etapa z Muktinathu do Jomsonu nás vede stále dolů po strmém holém svahu až do starobylé vesnice Jharkot. Krajina má prašný pouštní charakter, podobně jako v Tibetu, a ostře kontrastuje s modrou oblohou a zelenými oázami vegetace. Holé kopce se barví do jemných odstínů růžové, nazelenalé či žluté v závislosti na nerostných příměsích. Vstup do vesnice střeží malované čorteny, které slouží zároveň jako vstupní brána. Vícepatrové domy nalepené jeden vedle druhého jsou omítnuté bílou nebo červenou barvou, jejich malá okénka zdobí nádherné řezby a malby ostění. Je tu cítit vliv sousedního, těžko přístupného Mustangu.

Pěšina pokračuje nádhernou krajinou nad erodovanými skalami v údolí říčky Jhong Khola. Konečně přibývá terasových políček lemovaných břízami a barevnými keři. Plodiny z polí už jsou sklizené a políčka zoraná, ale mezi nimi hrají všemi barvami ovocné stromy. Je čas sklizně, a tak potkáváme spousty místních lidí, jak pilně pracují. Díky mírnějšímu klimatu Nepálci v chráněných údolích pěstují broskvoně, z jejichž jader se lisuje olej.

Sestupujeme do Kagbeni (2840 m), brány do údolí Mustang a mohutného údolí Kali Gandaki. Ještě než se pustíme do větrné a prašné cesty do Jomsonu, vcházíme čortenem do uliček starého Kagbeni. Jsou plné lidí a zajímavých zákoutí. Navštívit můžeme také gompu Kagchode Thubten Shampheling, která patří sektě Gelukpa se žlutými čepicemi. Uvnitř najdeme strašidelné podoby bohyně Kálí.

Z Jomsonu nás veze terénní autobus až do místa zaslouženého odpočinku v Tatopani (1190 m), cestou míjíme krásnou vesnici Marpha i destilérku mrkvovice v Tukuche. Tatopani znamená v nepálštině „horká voda“ – nad vesnicí se nacházejí termální vřídla. Z trubek vyvěrá horký pramen do vybetonovaných bazénků, kam se po několikadenní námaze noříme s pivem v ruce.

Pokud se na trek vydáme se zkušeným průvodcem cestovní kanceláře, vše bude ještě snazší a potřebujeme pouze trekové hůlky a batoh s teplým oblečením, případně (z hygienických důvodů) vlastní spacák. SANCHO TOUR je slovenská cestovní kancelář, která organizuje poznávací a turistické zájezdy a expedice, vždy pro malé skupiny klientů z Čech a Slovenska. Zaměřuje se hlavně na Nepál a Indii, země perfektně zná a umí mezi účastníky připravit fajn atmosféru. www.SanchoTour.sk

Jaci jsou symbolem Himálaje. Annapurna circuit, Nepál.Jaci jsou symbolem Himálaje. Annapurna circuit, Nepál.

Ubytování a jídlo

ve vesnických lodžích, není potřeba mít s sebou stan ani jídlo

Potřebné vybavení

běžná trekingová výbava, pevné boty, nutné oblečení a spacák do nízkých teplot, mačky a cepín nejsou třeba

Přístup na začátek

Jagat/Jomsom jeep a dále pěšky

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

ano 2000 Rs (cca 700 Kč)

Počet lidí za rok (odhadem)

500

Základní trasa

Jagat – Manang – Thorung La – Jomsom

Orientační rozpis po dnech

(Kathmandu – Ngadi (pěšky část Khudi – Ngadi)
Ngadi – Jagat)
1. Jagat – Dharapani
2. Dharapani – Chamé
3. Chamé – Lower Pisang
4. Lower Pisang – Manang
5. Manang
6. Manang – Yak-Kharka
7. Yak-Kharka – Thorung Phedi
8. Thorung Phedi – Ranipauwa
9. Ranipauwa – Kagbeni
10. Kagbeni – Jomson
(Jomson – Ghasa
Ghasa – Tatopani
Tatopani – Pokhara (pěšky Tatopani – Baishari))

Další možnosti túr v okolí

Zkušenosti čtenářů

Don

Ahoj , máte někdo zkušenost s cestou v protisměru? Jaké jsou největší rozdíly aŤ kladné nebo záporné? Díky

Jirka
Don:

Ahoj, byl jsem tam loni a šel jsem po směru. Moc bych to v protisměru nedoporučoval. Nebo spíš vůbec. Ve k klasckém směru je cesta za sedlem (od Jomsonu) sjízdná pro jeepy a busy a je celkem nepříjemný po ní jít. Je tam docela dost provoz a cesta je úzká a hodně prašná. Co jsem se ptal místních, tak je takhle propojená jen posledních pár let. Takže v průvodcích z roku 2005 najdeš, že se cesta buduje. Pokud bys dojel busem do Jomsonu a pak šel pěšky, tak v podstatě nebudeš mít aklimatizaci. V klasickém směru je aklimatizace daleko lepší.

Pokud se rozhodneš jít tento trek (monžná bych doporučil i nějakej jinej, míň profláklej, třeba Mustang nebo tak něco), tak určitě z Besisaharu. Do sedla se dostaneš asi za 10 dní. Cestu busem z Jomsonu docela doporučuji. Je to fakt zážitek. Už jsem pár zemí projel (Indie, Venezuela, Bolívie, Peru…), ale takhe jsem se v busu nikdy nebál. Kvalita tý cesty je opravdu hrozná. Každou chvíli se jede v suťovištích. Občas jede autobus tak nahnutý, že mám pocit, že to nemůže ustát. My jsme dokonce zůstali stát autobusem v řece, kterou jsme přejížděli a pak nás museli vytahovat. Občas jsme skákali v autobuse metr vysoko. Byl jsem z toho pěkně dotlučenej. Jinak rychlost autobusu je taková, že když bys do něj dal batoh a na nohy si dal sportovní boty, a utíkal, tak ti neujede. A jak jsem psal, část tý cesty (za sedlem) jsme šli pěšky, a není to nic moc. To si radši udělej výlet na Tilicho, jestli máš na ten trek vymezených 14 dní.

Libor
Jirka:

Šel jsem celý trek v protisměru. Aklimatizace není ideální, ale dá se to zvládnout, pokud přespíte v Muktinathu (3700 m n.m.) a pak 2 noci v nejvyšší lodgi ve výšce 4100 m n.m. Den před sedlem vystupte aspoň do 5000 m a zpět. Raději ale nejděte sami, nejlépe si najměte na přechod nosiče, který se bude vracet přes sedlo další den zpět (někteří lidé si najímají nosiče jen na nejvyšší část treku do Muktinathu).

Pokud nemáte čas jít z Jomsomu na jih, což je jinak stále pěkný trek, často daleko od silnice po druhém břehu řeky a s minimem turistů, navíc s krásnými výhledy na Dhaulagiri a další vysoké hory, doporučuju jet v terénním autě (pokud nechcete letět). Je to jen o málo dražší než autobus, možná stejné. Budete asi sedět 4 na zadní sedačce nebo na podélných lavicích v kufru, kde se práší, místní jezdí i na střeše, ale je to stále lepší než autobus. Já jel jen ten nejhorší úsek Tatopani – Ghasa, kde možná lidi musí z autobusů někdy i vystoupit a tlačit ho.

Nejhezčí úsek z celého treku je odbočka na jezero Tilicho, úsek od poslední lodge na sedlo v 5000 m n.m. Tam je celoročně sníh (může se do něj i dost bořit), zatímco na Thorung La jsem v půlce dubna do sněhu ani nemusel šlápnout (bylo tam jen pár sněhových polí). 2. nejhezčí byl při východu slunce výhled z Poon Hill porostlým začátkem dubna rozkvetlými rododendrony.

Jirka
Don:

Jinak ještě bych upřesnil tu aklimatizaci. Kdybys to šel v opačným směru, tak poslední dědina (je tam spíš jen pár stavení a nějaká restauračka, kde dělají strašně dobrý tibetian bread se sýrem, kterej chutná jak langoše… my jsme si k tomu ještě nechali dát česnek… bylo to fakt moc dobrý)… tak ta poslední dědina je minimálně 1500m pod sedlem – jestli si dobře pamatuji. V opačném směru by to bylo opravdu jen pro někoho, kdo ví, že nebude mít problém z výškovou nemocí. Je to daleko prudší než na opačný straně a podstatně vyšší převýšení… A ještě ti pravděpodobně bude chybět ta předchozí aklimatizace (pokud pojedeš busem).

Ina
Jirka:

Zdravím, přečetla jsem si Vaše poznámky z cest a HODNĚ jsem Vám záviděla. Nevzal byste mne na nějakou další cestu. Ráda bych na jaře do Himalají.Díky za mejlík. Ina

Miloš
Don:

Mám v pláne sólo trek Nayapul-Ghorepani-Poonhill-Ghandruk-Nayapul.Na fóre Lonely Planet sa spomína,že je potrebný nejaký TIMS permit a permit pre Annapurna conservation area.Ak je to pravda,viete niekto čo to je?

Pája

Ahoj, chystáme se na trek kolem Annapuren v květnu. Máte někdo zkušenost s tímto obdobím? A jak to vypadá s místními „průvodci“, které je povinnost si najmout, jsou v pohodě?
Moc děkuji.

Jitka
Pája:

Okolo Annapuren žádná taková povinnost najmout si průvodce není.

Jarda

Ahoj, nevíte někdo kolik asi stojí letenka z Jomsomu do Pokhary – příp. Kathmandu?
Nemáte někdo zprávy z Thorang La ? je tohle sedlo v půlce dubna průchodné?
Díky

Aleš
Jarda:

Ahoj Jardo,
cena letenky z Jomsonu je různá, ale počítej tak kolem 80 dolarů. Dá se sehnat i levněji, ale i dráž. Sedlo by mělo být v půlce dubna bezproblémů průchodné, pokud nepřijde nějaká sněhová bouře, pak je lepší počkat až to expedice prošlápnou. Když budeš potřebovat nějaké další informace napiš, rádi ti předáme informace. http://www.nepal.estranky.cz

Michal

Jaky jste meli rozpocet na tomto treku, da se to cele zvladnout za 30.000,- Kč i s letenkou? Ty ceny cestovnich kancelari mi prijdou jako zly vtip.

Jarka
Michal:

Za 30000 i s letenkou se to dá zvládnout, ale skromě, autobusy, bez letadla mezi Katmandu a Jomsonem a jen s velmi drobnými dárky domů.

Vašek

Vašek
Chystáme se už od 2.10.2010 kolem Annapuren. Stále nemám potvrzenou informaci, že již není třeba treking permit. Potvrzoval mi to nejasně i konzul. Víte to někdo?

Pecik

Ahoj.
Chtěl bych jít s několika kamarády,trek kolem Annapuren.Letecky do Kathmandu,busem někam k začátku treku,a pak samotný trek.Zkušenosti jsou z dálnice k Bc.Everestu.Jak na tom je tento trek ,ohledně vytíženosti .
ps:jaká by byla nejvhodnější doba
Díky

Lenka

TRek okolo Annapuren pristi rok na podzim, prida se nekdo?

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: