Premužićova stezka: chorvatským Velebitem s výhledem na Jadran
Treky

Premužićova stezka: chorvatským Velebitem s výhledem na Jadran

Chorvatsko je pro mnoho lidí synonymem průzračného moře, oblázkových pláží a množství ostrovů a ostrůvků. Ale co takhle vícedenní trekování? Největší chorvatské pohoří Velebit se táhne podél pobřeží Jadranu v délce přes 140 km a prochodit ho můžete křížem krážem. Třeba po Premužićově stezce, na které čekají vápencové věže, krasové útvary a jeskyně a užijete si i výhledy na moře téměř z ptačí perspektivy.

Dináry – Chorvatsko

Typ
3-denní, 4-6 denní
Stát
Chorvatsko
Další státy
Chorvatsko
Počet dní
5
Vhodné měsíce
duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen
Délka
57 km
Nejvyšší bod
1000 m n. m.
Ledovec / sněhová pole
ne
Obtížnost
Lehký – pro úplné začátečníky
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Velebit je pohoří na Balkáně, konkrétně v Chorvatsku a kopíruje pobřeží Jaderského moře severně od Zadaru. Táhne se od sedla Vratnik (698 m) na severu až po kaňon říčky Zrmarja na jihu. V severním Velebitu leží řada vrcholů přesahujících výšku Sněžky, nejvyšším vrcholem je však Vaganski vrh (1757 m) v jižní části pohoří. Velebit je složený převážně z vápenců. S nimi je spojený na jedné straně výskyt jeskyní, krasových závrtů a propastí nebo rozeklaných skal, ale na straně druhé také nedostatek vody v hřebenových oblastech. Neprostupné bukové a smrkové lesy střídají na hřebenech bělostné vápencové věže, skaliska a obelisky až bizarních tvarů.

Start Premužićevy stezky

V národním parku Severní Velebit začíná trekové lákadlo celého pohoří – Premužićeva staza, kterou byly před téměř devadesáti lety zpřístupněny odlehlé skalnaté oblasti pohoří. Stezka, pojmenovaná po řediteli lesního závodu v Sušaku a milovníkovi Velebitu Ante Premužićovi, začíná poblíž horské chaty Zavižan a vede v délce přes 57 kilometrů bez velkého převýšení severním a středním Velebitem do sedla Oštarije (927 m).

Ještě, než vyrazíte, podnikněte od chaty Zavižan okruh unikátní Velebitskou botanickou zahradou. Odbočuje se k ní doprava do údolí za kaplí sv. Antonína. Kromě rostlin všech výškových pásem Velebitu tu uvidíte také alpinskou květenu a některé vzácné endemity. Návštěvu zahrady je možné propojit se západním vyhlídkovým hřebínkem přes vrcholy Velika Kosa (1622 m) a Balinovac (1602 m) a za zahradou vystoupit ještě na dominantu této oblasti, Veliki Zavižan (1676 m)

Skalnaté pasáže na úvod

V prvním úseku mezi Zavižanem a sedlem Veliki Alan čeká nejskalnatější část stezky, která vede po úzkých chodnících vytesaných přímo do vápencových skal. Asi po šesti kilometrech podnikněte krátkou odbočku na nejvyšší vrchol Severního Velebitu – Gromovača (1676 m), s fantastickým výhledem na moře, který byste určitě neměli vynechat. Kousek za ním už je pod skalou první bivak – Rossijevo sklonište (1580 m). Premužićeva staza pokračuje přes Crikvenu (1641 m) pod Seravski vrh (1661 m) kolem nejhlubší chorvatské propasti Lukina jama, hluboké úctyhodných 1392 m. Stezka dál klesá až k silnici protínající Velebit ze západu na východ v oblasti Kosica, kde nabízí zázemí chata Alan (1305 m).

Výhledy na Jadran

Od kuće Alan se přechází do středního Velebitu s parádní vyhlídkovou trasou, odkud se po celou dobu otvírají po pravé ruce překrásné výhledy na moře. V modravých vodách Jadranu se koupou ostrovy a ostrůvky Kvarnerského zálivu: Rab, Krk, Lošinj a další. Za dobré viditelnosti možná na obzoru zahlédnete i břehy Itálie.

Alternativní odbočkou může být kousek za přístřeškem Skorpovac trasa přes skalní labyrint Dabarski kukovi: přes Budakovo brdo (1317 m) do sedla Dabarska kosa, kde se tato trasa napojuje opět na Premužićovu stazu. V oblasti Dabarski kukovi lákají k prozkoumání krásné průchody různými skalními útvary, ale na většině míst chybí pro mnohé to hlavní – výhledy na Jadran. Zbývá posledních pár kilometrů sestupu do sedla Baške Oštarije, kde úspěšně zakončíme přechod Premužićovy stezky.

Až do lezeckého eldoráda v Paklenici

Hřebenovka pokračuje dalších asi 50 km po stezce Velebitski planinarski put celým jižním Velebitem do oblasti nejvyšších vrcholů – Babin vrh (1738 m), nejvyšší Vaganski vrh (1757 m) až po jižní cíp hřebene na vrcholu Sveto Brdo (1751 m), na hranicích národního parku Paklenica. Ačkoli pohoří Velebit nemusí být všem v Česku známé, minimálně tahle část je v lezecké komunitě velkým pojmem. Paklenica je proslulá dvojicí hluboce zaříznutých vápencových soutěsek a skvělými podmínkami na lezení především v jarních a podzimních měsících.

Praktické informace

Délka: 57 km, 4–5 dní (přechod celého pohoří zabere 8–10 dní)

Mapy: Základní trasa přechodu je dostatečně zobrazena i na mapy.cz. Podrobnější mapy seženete v knihkupectvích v chorvatských městech, případně i v mapových speciálkách v ČR.

Roční období: Přechod Velebitu je možné uskutečnit celoročně. Nejvhodnějšími obdobími jsou konec jara nebo začátek podzimu.

Ubytování a jídlo

Spaní: Stanovat se dá u chat a přístřešků. Na Premužićově stezce – chaty Zavižan a Alan, přístřešky Rossijeva koliba a Skorpovac. Ve Velebitu najdeme asi čtrnáct turistických chat a nocležišť. Více informací o chatách (hrvatske planinarske kuće) najdete na www.hps.hr.

Jídlo a voda: V období od jara do podzimu je na hřebeni málo vody, proto je potřeba doplnit dostatečné zásoby na chatách a dobře s ní hospodařit. Jídlo s sebou.

Potřebné vybavení

kromě pevné obuvi a běžného vybavení na turistiku přibalte dostatek vody, pokrývku hlavy a opalovací krém.

Přístup na začátek

Do NP Severní Velebit se dostanete z městečka Otari. Po zaplacení vstupu do NP je možné autem pokračovat ještě několik kilometrů až na parkoviště do výšky přes 1500 metrů kus od chaty Zavižan (1594 m). Při přechodu Velebitu je ale lepší nechat auto buď na vstupu do NP, anebo ve Svetem Juraju na pobřeží.

Základní trasa

Vratnik – PD Zavižan 7,5 h, PD Zavižan – PS Alan 6 h, PS Alan – Skorpovac 8 h, Skorpovac – Ravni dabar 7 h, Ravni dabar – Baške Oštarije 3 h. (Od Baške Oštarije je to dalších pět dnů – Šugarska duliba 6 h, Stap 5 h, Struge 7 h, Ivine vodice 7 h a Paklenica 6 h)

Orientační rozpis po dnech

Orientační časy: Vratnik – PD Zavižan 7,5 h, PD Zavižan – PS Alan 6 h, PS Alan – Skorpovac 8 h, Skorpovac – Ravni dabar 7 h, Ravni dabar – Baške Oštarije 3 h. (Od Baške Oštarije je to dalších pět dnů – Šugarska duliba 6 h, Stap 5 h, Struge 7 h, Ivine vodice 7 h a Paklenica 6 h)

Další možnosti túr v okolí

Na jihovýchod od Velebitu leží NP Krka a ještě vyšší pohoří Dinara.

Zajímavé vybavení

Zkušenosti čtenářů

Michal

Podle mne jedna z nejkrásnějších cest Evropy, doporučuji přijít na stezku z jižního Velebitu, protože tak bude gradovat zážitek z cesty. Bohužel před 10 lety, kdy jsem cestu šel, byla některá místa v jižní části pohoří zaminovaná.

Štěpán Mairovský
Michal:

Mohu se zeptat, kolik tam letos v létě bylo lidí? A je spaní ve stanu poblíž chat v pohodě?

Tereza

Cestu jsme šli podle tohoto článku loni v první polovině září a byla vážně skvělá. Kromě úseku mezi Zavižanem a Alanem jsme lidi potkávali výjimečně, ale i tam jich nebylo nějak moc. V nocovištích jsme byli sami, jen ve Skropovci s námi byl ještě jeden člověk, takže se spaním nikde nebyl problém a se stanem si to ne všude dokážu představit. Všecha nocoviště, která jsme využili, byla zdarma/ za dobrovolný příspěvek. Abychom nemuseli řešit dopravu na začátek trasy, šli jsme z městečka Senj, avšak tato část nebyla příliš zajímavá. Vyrazili jsme k večeru, přespali jsme pod širákem a druhý den jsme pokračovali kolem chaty Sijanset, která byla zavřená a bez přístupu k vodě. Tu jsme dolnili až ve vesničce Stolac. Další chtata Oltari byla také zavřená, možnost nabrat vodu a případně přespat pod střechou by však byla. My jsme ale přespali až pod přístřeškem na parkovišti u vstupu do NP. Ráno jsme po zaplacení poplatku pokračovali přes Zavižan, zde byla i možnost občerstvení, k Rossijevu skloništi, kde jsme přespali ve společnosti plchů. Další den jsme došli až ke Skorpovci. Cestou byla v chatě Alan možnost vody pouze k zakoupení, nabrat se pak dala u nocoviště Ogradenica, které je jinak dost skromné. Od Skorpovce jsme pokračovali do Baške Oštarije, kde jsme si dali jídlo v restauraci a rozhodli jsme se dojít až na nocoviště Ždrilo. Dorazili jsme sice poměrně pozdě, ale rozhodně to stálo za to- nádherné místo, výhled a chatička s elektřinou, tekoucí vodou a výbavou pro nouzové přespání. Poslední den jsme sešli k silnici do Karlobagu, odkud jsme pokračovali stopem na pobřeží. Určitě by stálo za to si někdy cestu zopakovat a dojít až do Paklenice.

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: