Cesta hrdinů SNP

Dálková trasa napříč Slovenskem je pojmenovaná na počest hrdinů Slovenského národního povstání. Cesta prochází mnohými oblastmi, které sehrály důležitou úlohu v protifašistickém odboji na konci druhé světové války. Nejviditelnější upomínky na boje najdeme v úseku mezi Duklou a Svidníkem.

Trasa Cesty hrdinů SNP společně se Stezkou Českem tvoří 1700 km dlouhý Czechoslovak Trail / Stezku Československem.

Nízké Beskydy: Dukla – Košice (160 km)

Hned na začátku na vás doslova dýchne historie. Začínáte poblíž památníku a muzea Karpatsko-Dukelské operace. Po cestě tvořené krásnými, převážně bukovými lesy Nízkých Beskyd, budete míjet další památníky v podobě tanků, děl a zákopů, rozmístěných různě v přírodě nebo ve vesnicích. Ve Svidníku doporučují prohlídku blízkého památníku a vnitřní i vnější expozice vojenského muzea. Ve městě je také možnost dokoupit jídlo, ubytovat se nebo navštívit řadu restaurací. V tomto úseku budete procházet dostatečným počtem vesnic a menších měst, takže není nutné nosit velké množství zásob.

Hned ze Svidníku se cesta zvedá na Černou horu s rozhlednou a pěknou útulnou. Dále lesními cestami k odbočce na Zborovský hrad, nebo směrem na Zborov, kde na okraji města projdete romskou osadou. Po následném prudkém stoupání na Stebnickou Maguru si můžete odpočinout v Bardejovských kúpelích. Odtud už je to jen kousek do Bardějova, kde projdete historickým středověkým centrem zapsaným i do UNESCA. Doporučuji se i dozásobit.

Za Bardějovem následuje dřevěný kostelík v Hervartově (UNESCO), rozhledna Žobrák, vrch Čergov s místní útulnou. Cestou do Velkého Šariše a v okolí budete bohužel procházet po velkém množství asfaltových cest. Odměnou může být točené pivo z místního pivovaru. V Kysaku je možnost dokoupit jídlo v místní samoobsluze a cestou na Vysoký vrch se lze občerstvit na krásné vyhlídce Jánošíkova bašta hned za obcí. Za útulnou pod Vysokým vrchem následuje jen dlouhé klesání až na předměstí Košic.

Volovské vrchy: Košice – Telgárt (120 km)

Pokud dáváte přednost menšímu počtu lidí, tak tento úsek přes Volovské vrchy (jeden z celků Slovenského rudohoří) se vám bude líbit. Před nástupem ještě doporučuji dokoupit v Košicích potraviny. Přímo na trailu jsou pak pouze restaurace.

Přímo z Košic začnete dlouhým stoupáním do skiareálu Jahodná. Po ceste nahoru budete míjet spoustu malých turistických přístřešků. Doporučuji ale vydržet a dojít až na Jahodnou, kde je velký altán s krbem. Za Jahodnou minete už jen chatu Lajošku a chatu Eriku. Potom turisté zmizí a vy můžete vnímat jen les a případné medvědy a vlky.

Tento úsek byl pro mě velkou neznámou. Po cestě nepotkáte moc lidí a neprocházíte ani žádnou vesnicí. Skoro celou cestu jen „divočinou”. U mě to umocnil fakt, že jsem šel cestu SNP sám a zrovna na podzim 2021 byly všechny chaty v rekonstrukci. Nakonec to je ale podle mě jedna z nejzajímavějších částí na cestě. Jde se jen po pěšinách nebo lesních cestách. Půjdete bučinou, travnatými loukami nebo úplně vymýcenými pláněmi. Na vrcholcích Skalisko a Stromiš uvidíte jedny z nejhezčích výhledů na trase a na Úhorné a Galové potkáte jedny z nejhezčích útulen. Jakmile se budete blížit k Telgártu, tak se vám otevře krásný výhled na Kráľovu hoľu v Nízkých Tatrách.

Nízké Tatry: Telgárt – Donovaly (93 km)

Teď máte před sebou náročný horský přechod hřebene Nízkých Tater. V Telgártu je nutné se dozásobit na celý úsek. Po cestě jsou jen horské chaty. Tento úsek je chladnější než zbytek cesty a může dojít k extrémním výkyvům počasí. Před nástupem je tedy dobré si ještě zkontrolovat předpověď počasí a podle toho přizpůsobit místa na přespání. Jedná se o národní park a místa pro přespání jsou tedy vyhrazená správou parku. Ač je tento úsek nejkratší, je kvůli velkému převýšení fyzicky tím nejnáročnějším.

Přímo z Telgártu začnete prudkým a dlouhým stoupáním na Kráľovu hoľu (1946 m), kde se za jasného počasí otvírá nádherný výhled na Vysoké Tatry a na hřebenovou trasu několika následujících dní. Východní půlka hřebenovky až po sedlo Čertovica je vedena spíš v lesnatějším terénu a výhledů si moc neužijete. Jelikož je les opravdu hustý, doporučuji dát si velký pozor na medvědy. Projdete přes útulny Andrejcová a Ramža. V sedle Čertovica je možnost přespání v několika penzionech (doporučuji ověřit předem telefonicky). Vody není moc, doporučuji nabrat u zmíněných útulen.

Západní část hřebenovky Nízkých Tater je vedena otevřenějším a skalnatějším terénem. Výhledy vás čekají doslova na každém kroku a rozhodně patří ke zlatým hřebům celého trailu. Je to taky úsek s větším počtem dalších turistů a samoty si, obzvlášť v létě, moc neužijete. Frekventovaný je úsek kolem nejvyšší hory Nízkých Tater a současně nejvyššího bodu celé trasy, Ďumbieru (2043 m n. m.). Přes sousední Chopok se pokračuje stále po hřebeni s leteckými výhledy na všechny strany. Přechod Nízkých Tater můžete ukončit v útulně pod Kečkou, respektive v Donovalech.

V tomto úseku je také mnohem extrémnější počasí. Není problém narazit i v létě na teploty lehce nad nulou. Vody je také málo. Doporučuji nabrat na Štefánikově chatě, chatě pod Ďurkovou, Hiadelském sedle, případně u útulny pod Kečkou.

Donovaly – Štefánikova mohyla (237 km)

V Donovalech máte možnost se slušně dozásobit. Další možnosti k dozásobení budou omezené. Na začátku tohoto úseku vystoupáte na vrchol Križny (1572 m) ve Velké Fatře. Velkou Fatru ale bohužel hned opustíte a budete pokračovat přes Kremnické vrchy s klášterem kapucínů a geografickým středem Evropy. Dále bude následovat jižní část Malé Fatry s dalekým výhledem z vrcholu Vyšehradu a Strážovské vrchy s dědinkou Čičmany, známou unikátní dřevěnou a malovanou architekturou. A následně budete pokračovat přes známé chráněné vápencové vrcholy Strážov a Vápeč až do Trenčína. Trenčín je asi jediné velké město přímo na trailu, proto zde máte hodně možností k dozásobení, regeneraci, ubytování a návštěvě památek.

Z Trenčína pokračujete směr Bílé Karpaty a hranice, které na chvíli překročíte do ČR. U Vyškovce projdete kolem památníku amerických letců z druhé světové války, kteří v těchto místech padli při letecké bitvě. Dále projdete přes několik rozhleden, až se opět vrátíte k hranicím na vrcholu Velké Javořiny (960 m). Zanedlouho už opustíte CHKO Bílé Karpaty a přes Myjavu dojdete k zajímavé a ohromující mohyle M. R. Štefánika z bílého vápence na vrcholu Bradlo.

Malé Karpaty: Štefánikova mohyla – Devín (117 km)

Z Bradla už přecházíme do Malých Karpat, kde Cesta hrdinů SNP pokračuje jako Štefánikova magistrála až do Bratislavy.

Malé Karpaty, malé vápencové pohoří, byly pro mě překvapením. Do Bratislavy vede cesta prakticky jen bukovým lesem s nevelkým převýšením. Velmi příjemně mě ale překvapila rozmanitost této malé finální části, kterou přejdete během posledních pár dní. Cestou totiž potkáte zříceninu Dobrovodského hradu, NPR Záruby se zříceninou hradu Ostrý Kameň, vápencový hřeben NPR Roštún s netradiční rozhlednou Vápenná, rozlehlé bukové lesy, až se dostanete do Bratislavských městských lesů. Zde si můžete vybrat z nepřeberného množství přístřešků. Nakonec vás cesta zavede Bratislavou přes vysílač na Kamzíku, památník na Slavíně a okolo Devínské kobyly až do cíle cesty u hradu v Devíně.

Uvažujete o tom, že se na trek vydáte, ale chybí vám nakopnutí, nějaká motivace? Projdi si trasu krok za krokem ve fotoreportáži z Cesty hrdinů SNP nebo se podívej na video, které zachycuje cestu mladého slovenského páru.

Orientace

Celá trasa je značena pouze turistickou červenou barvou. Nicméně je vhodné kombinovat orientaci s offline mapami a webem cestasnp.sk. Značení na některých místech je poskromnu, nebo je chaotická orientace, např. kvůli těžbě.

Kdy vyrazit

Prakticky po celý rok. Záleží jen, jaké má člověk schopnosti a znalosti. Ale i celoročně je nutné počítat se vším. Obzvláště v Nízkých Tatrách s možným výskytem extrémního počasí. V létě je dobré počítat s vyšší frekvencí dalších turistů a s menším výskytem vody.

V rámci mé cesty (v říjnu) jsem se setkal snad se všemi klimatickými podmínkami. Na Dukle mě čekalo bahno, déšť a zima. V okolí Prešova mě potkalo příjemné slunečné počasí (teplota okolo 25°C) a naopak v Nízkých Tatrách sníh. Po zbytek cesty docházelo ke střídání počasí (chladno, teplo, vítr).

Nocování na Cestě hrdinů SNP

Po celé trase je dostatečné množství přístřešků, útulen a hotelů. Menší počet míst k přespání je ale např. na Volovských vrších, v Kremnických a Strážovských vrších a v Bílých Karpatech. Místa jsem plánoval spíš za pochodu, vždy večer na další den, podle náročnosti terénu a počasí. Je dobré využívat offline mapy.cz a web cestasnp.sk. Do placeného ubytování je dobré volat minimálně den dopředu a ověřit si kapacity. Samozřejmě lze nocovat i mimo útulny. Pozor ale na zvláště chráněná území (NP, NPR) a oblasti s výskytem medvědů a vlků.

Při mé cestě v říjnu 2021 jsem šel jen s lehkým tarpem (Gatewood cape), pod kterém jsem spal jen dvě noci. Další dvě noci jsem přespal v penzionech (Kysak a Čertovica). Zbytek nocování plně pokryly různé útulny a přístřešky. Teoreticky by při dobrém plánování nemusel být problém jít pouze po útulnách a přístřešcích, bez jakéhokoliv stanu nebo tarpu. Anebo naopak spát pouze v horských chatách, penzionech a hotelech.

Jídlo a voda

Po cestě se prochází velkým počtem měst a vesnic, takže není problém dokoupit zásoby. Musí se ale počítat s tím, že v každé vesnici není obchod a pokud je, tak má většinou omezený sortiment a o víkendu je otevřeno jen v sobotu dopoledne. Velká města nejsou problém. Asi jedinou problematickou částí je úsek Košice-Kremnice, kde je nedostatek zásobovacích míst.

S vodou nebyl extrémně velký problém (pozor, v létě by mohl být), ale čekal jsem víc zdrojů. Filtr se hodí, protože ne vždy narazíte na vhodný zdroj vody. Cestou narazíte na řadu studánek, které jsou čisté, znečištěné, ale také vyschlé.

Je vhodné se připravit na všechny podmínky, ale zohlednit hmotnost batohu. Čím lehčí batoh, tím lépe. Oceníte to při každém větším stoupání. A že jich je dost. Obzvlášť náročný výstup je např. na Královu holu z Telgártu (1000 v. m).

Vhodné je mít ochranu proti dešti, nepromokavou bundu a kalhoty nebo pončo a dostatek izolačních vrstev. Spacák a přístřešek volit podle toho, jestli chceme primárně spát venku nebo v penzionech. Dobře padnoucí boty jsou nutné. Celou trasu se budete pohybovat po cestách a pěšinách, takže není nutné mít vysoké kožené pohory. Stačí klidně nižší nemembránové trekové boty.

Dobíjení elektroniky si musí každý promyslet za sebe. V chatách a penzionech to samozřejmě není problém, jelikož tam trávíte noc. Powerbanku si lze samozřejmě nabít přes den různě v restauracích, kde nás ale limituje strávený čas. Další možností je nabíjet přes solární panel. Já operativně kombinoval všechny tři metody.