Grossglockner – výstup na nejvyšší vrchol Rakouska a Vysokých Taur

Nejvyšší hora Rakouska, důstojný a majestátný Großglockner (Velký Zvoník – 3798 m.n.m), vévodí stejnojmenné skupině Národního parku Hohe Tauern (Vysoké Taury) ve Východních Alpách. Špička jeho impozantního vrcholku, spojeného úzkou šíjí s o něco nižším Kleinglocknerem, tvoří nezapomenutelný reliéf celého masivu, tyčícího se nad ledovcem Pasterzenkees. I když výstup na něj není ani dnes nijak jednoduchou záležitostí a hora si vybrala již mnoho obětí, stává se vrcholek každým rokem výzvou pro mnoho turistů i horolezců, toužících stanout na „střeše Rakouska“.

Großglockner (3798 m) je nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taur a na hranicích spolkových zemí Korutany a Tyrolsko. Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavního alpského hřebene připomíná svým tvarem zvon – odtud název „Velký zvon“ (Großglockner).

Trasy výstupu

Normálka

Klasický výstup normálkou vede přes JV hřeben a chatu Erzherzog-Johannhütte (3454 m n. m.), přilepenou jak orlí hnízdo na vyvýšenině Adlersruhe na úbočí nejvyššího vrcholu Rakouska.

Ze severu (vše ryze lezecké výstupy)

Pallavicinirinne neboli Pallaviciniho kuloár – tato legendární linka má sklon 55 – 60° a lezecké obtíže kolem III UIAA.

Berglerrinne – je ledový kuloár o sklonu 45 – 50° a podobně jako u výše zmíněné cesty jsou tady lezení ohodnocena za III UIAA. Dolez na vrchol SZ hřebenem.

Welzenbachova cesta – další klasikou je toto mixové lezení za IV+ a sklonu ledu do 55°.

Mayerlrampe – pokud přejí podmínky, jedná se o nádherný výstup převážně v ledu o sklonu 60 – 70.°

Diretka severní stěnou – tohle už je velmi obtížné mixové lezení v kolmém ledu, podobně jako linka Theo-Riml-Gedenkanstieg.

*pro všechny tyto cesty je výchozím bodem chata Franz-Josefhaus (2418 m n. m.) nebo nedaleká Hofmannshutte (2444 m n. m.) a následný záchytný bod je bivak „Biwakschachtel“ (3260 m n. m).

Z jihu

Meletzkigrat – pěkné VHT, ohodnoceno obtížemi PD, jinak řečeno profil o maximálním sklonu 35° s překonáním skalnatých pasáží za II UIAA. Jedná se v podstatě o sestupovku pro cesty ze severu, pokud se tedy budete chtít vrátit do stejného místa, kde jste výstup započali. Výchozím bodem je tedy opět  chata Franz-Josefhaus. Stejné jsou také první kilometry, kdy překonáváte ledovec Pasterze, jenže jej opustíte o chvilku dříve, a to JZ směrem, na ledovec Glocknerkees, kterým vystoupáte až na  chatu Erzherzog-Johannhutte, která je zasazena do JV hřebene Grossglockneru. Odtud strmým výšvihem (často může být zledovatělí) už kopírujete linii normálky, tedy nejdříve na Kleinglockner (3770 m n. m.) a poté už hlavní vrchol.

Hřeben Stüdlgrat – spolu s Pallavicniho kuloárem největší klasika na Grossglockner, nádherným táhlým skalnatým JZ hřebenem, který je z jihu jasnou dominantou Grossglockneru. Výstup je veden z Kals am Grossglockner (1325 m n. m.) a pokračuje severním směrem na chatu Stuedl-Huette (2802 m n. m.), která trůní u paty hřebene Stüdlgrat. Většinou je rozdělen na dva dny, kdy první den dojdete na chatu a druhý si užíváte lezení za III UIAA přímo na vrchol. Hřeben je zrádný především v zimě, kdy se na něm událo už spoustu tragédií, bohužel také v řadách českých turistů/horolezců.

Jižní stěna – i z jihu, respektive jižní stěnou,  si můžete hezky zalézt. Připraveni pak musíte být na lezení za IV a sklon 40 – 45°. Jižní stěnu svírají ze západu klasika JZ hřeben Stüdlgrat a z JV hřeben Meletzkigrat, o kterém už byla výše řeč.

Normálkou z Kalsu – variantou je také trasa po ose Kals am Grossglockner – Stüdlhütte – Erzherzog-Johannhütte, kdy největším rizikem, z důvodu trhlin, je přechod ledovce Koednitz mezi dvěma zmíněnými chatami. Po překonání ledovce následuje skalní výšvih na JV hřeben a chatu Erzherzog-Johannhütte, který je zajištěn ocelovým lanem.

Možností, jak se na jednotlivé chaty dostat, je samozřejmě mnohem víc, jelikož cestičky k nim se větví do všemožných směrů. Ovšem samotné cesty k vrcholu Grossglockneru by výše měly být popsány zhruba všechny.