HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

FEJETON: Prostě nebuď prase!

FEJETON: Prostě nebuď prase!

Leave no Trace, aneb PNP po česku.

Když jsme před patnácti lety začínali chodit dlouhé treky po horách, vznešené označení „Leave no Trace“ ještě dávno neexistovalo. Nebo jsme o něm možná nevěděli. My tomu říkali po našem PNP. Prostě Nebuď Prase.

Jezdívali jsme tenkrát Slovensko a postupně projeli prakticky celý Balkán. V horách jsme chodili opuštěné treky a při krátkých sestupech z hor jsme obdivovali, jak pestře se s problematikou znečištění přírody jednotlivé země vypořádávají. Nutno říct, že dost pestře.

Mezi našimi favority byly:

  • Původní starý hřbitov v Koločavě volně přeměněný na skládku pet flašek.
  • Nejvyšší hora Ukrajiny Hoverla a dvě stě metrů pod jejím vrcholem třísetmetrová jáma, kam se odhazovaly odpadky.
  • V Černé Hoře vyspravovali koryta řek starými vyřazenými auty.
  • V Řecku sváželi odpadky z pláží bagry do moře, protože věděli, že je proudy vezmou do Itálie.

My jsme problematiku odpadků na treku řešili podle výše zmíněného hesla PNP, a proto jsme zvolili funkci nosiče odpadků pro celou skupinu, kterého jsme poeticky nazvali Hovnař. Mysleli jsme si, že se o ni nebude nikdo hlásit, přeci jen z poměrně jednoduchých důvodů není příliš o co stát. Zaskočil nás ale náš kamarád Vojta, který řekl, že si tuto funkci rád vezme a že se na ni docela těší. Nikdy jsme nezjistili, která složka jeho osobnosti se v něm probudila, že ho zrovna funkce Hovnaře oslovila (a později doslova nadchla), ale nikdo nikdy nenašel odvahu to s ním probrat.

Vojta vzal funkci z gruntu a vážně. Jeho snem se stalo udržovat pytel s odpadky co nejmenší. A tak ho ve volných chvílích skládal, přeskládával, rovnal, mačkal, sešlapával, ohýbal, stlačoval, a občas do něj i foukal. To jsme nikdy nezjistili proč. Když se mu v Albánii podařilo narvat týdenní odpadky celé skupiny do flašky od kečupu, byl na vrcholu blaha a s každým si o tomto svém úspěchu chtěl povídat. Dával nám flašku podržet, ukazoval, do jaké výše co narval, a vyprávěl o rozličných technikách, které k tomu použil. Holky si klepaly na čelo a kluci se mu klidili z cesty. V Albánii za námi dokonce jednou přišly večer holky do stanu a svěřily se, že začínají mít o Vojtu strach. Prý z jeho stanu slyší, jak si s odpadky povídá, když je cpe do pytle. Říkaly, že dokud je prosil a přesvědčoval, aby do pytle zalezly, nebylo to tak hrozný, ale poslední dny jim už prý i vyhrožuje. Chtěli jsme zakročit, ale druhý den jsme naštěstí sešli do vesnice, kde jsme celý pytel vyhodili, Vojta mohl začít nový, a tím se naštěstí zase uklidnil.

Nejsmutnější chvilku ve své funkci zažil při přechodu pohoří Rodna v Rumunsku. Měli jsme vyhrazený týden, ale neměli jsme mapu, a tak jsme zde nakonec strávili deset dní. Tím pádem se pytel s odpadky dost nafoukl a Vojtova mánie se zvětšila. Když jsme se nakonec blížili k něčemu, co měla být silnice první třídy a u ní nějaké stavení, byli jsme už dost utahaní. A tak, když se Vojta nesměle otázal, zda by nemohl mít závěrečnou řeč při loučení se s odpadky, odpovědí mu bylo jen zlověstné ticho. Nakonec jsme došli k baráku, který byl rozkročen někde mezi farmou patnáctého století a hostincem toho devatenáctého. Ale měli zde něco k pití a k jídlu, a tak jsme byli více než spokojeni. Vojta šel za panem majitelem a zeptal se ho, kde tady může roztřídit odpad. Pán ho vzal kus za barák, kde byla vykopaná obrovská jáma a řekl mu, aby ten pytel mrskl do ní. Že až bude plná, zapálí jí, pak zahrabe a vedle vykope jinou.

Vojtovi se zhroutil svět, kde se roztříděné odpadky dostanou do odpadkového nebe. Kde si bílé plasty povídají s plasty barevnými a nad nimi si v jarním vánku zlehka poletují kousky papíru. Kde se z hodných víček stanou skluzavky. Kde se rozbité sklo zase scelí a vesele si cinká ve svitu zapadajícího slunce.

Druhý den s námi pokračoval v cestě až ve chvíli, kdy jsme mu na přechod dalšího pohoří Maramureš slíbili úplně novou vyztuženou tašku na založení nových odpadků. A funkci Hovnaře dostal za odvahu doživotně.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: