Enžská cyklostezka

Enžská cyklostezka

Enžská cyklostezka je zajímavou obdobou Tauernské cyklostezky, na kterou nedaleko salcburského Bischofshofenu navazuje, a to směrem východním, stále podél Nízkých Taur. Je objevnou cestou říší, které vévodí divoké hory a nespoutaná voda. Podél Enže – jak se česky řece Enns říká – si vychutnáte atmosféru klidu a majestátnosti hor, stanete se součástí tohoto světa živlů.

Začátek cyklostezky

Tato cyklostezka patří mezi nejmladší cyklostezky v Rakousku a její přitažlivost spočívá zejména v neporušenosti a příjemně nízké návštěvnosti krajiny, kterou vás víceméně po rovině stezka provede. Celá stezka měří 240 či 280 km (v jednom úseku jsou možné 2 varianty) a cyklista má k dobru přes 900 m převýšení.

Hned od startu nás budou doprovázet Nízké Taury, přesněji Radstadtské a Schladmingské Taury, vlevo bude naši pozornost přitahovat rozeklaný Dachstein a majestátný Grimming. Po projetí známých lyžařských středisek Schladming, Haus, kolem zámku Trautenfels a kláštera Admont dorazíme do dramatické soutěsky Gesäuse v sevření rudných hor, odkud pokračujeme po cestě vysoko nad řekou nebo po zrušené horské železnici s 13 tunely napříč Národním parkem Vápencové Alpy. Teprve v historickém městě Steyr se údolí rozšíří, aby nás dovedlo do cíle, nejstaršího města Rakouska Enns.

Řeka Enns pramení v salcburské župě Pongau, razí si cestu Radstdtskými Taurami přes Schladming a Liezen ve Štýrsku do hornorakouské oblasti Pyhrn – Eisenwurzen, následně do města Enns, za nímž ústí u Mauthausenu do Dunaje. Enns pramení mezi vrcholy Kraxenkogel (2.436 m) a Liebeseck (2.305 m).

Naše několikadenní putování zahájíme nedaleko jejího pramene, u známé restaurace Gasthofalm (1.205 m.n.m.), ležící u severního vjezdu do Tauernského tunelu u Flachau-Winkel. První kilometry nás vedou rozsáhlou lyžařskou oblastí Amadé přes Flachau, Altenmarkt a Radstadt. Flachau, kde se každoročně pořádají závody Světového poháru, je rodiště a bydliště dnes nejúspěšnějšího lyžaře Hermanna Maiera. Lyžařské terény v Amadé si získají uznání i těch nejnáročnějších lyžařů – je až nepředstavitelné, že s jedinou permanentkou zde můžete lyžovat na 360 kilometrech denně upravovaných sjezdovek, které jsou důmyslně propojené 130 nejmodernějšími lanovkami! Součástí Amadé je i Kleinarl, rodiště Annemarie Moser-Pröll, nejúspěšnější zimní sportovkyně 20. století; dále Zauchensee, které uspokojí náročné lyžaře dlouhými sportovními svahy, kde se koná Mistrovství světa v lyžařské akrobacii.

Ennstalské údolí

V sedlech našich kol projíždíme Altenmarktem, nejstarší obcí v horní části údolí Ennstal se zajímavým kostelem a příjemným náměstím. Následuje Radstadt, ve kterém obdivujeme zcela zachovalé městské hradby ze 13.stol. Toto město mělo velký strategický význam již před 2 tis. lety: leží totiž na křižovatce cesty údolím Enns a staré římské cesty přes sedlo Radstadtských Taur (zde se mimochodem nachází lyžařské středisko Obertauern, známé svou sněhovou jistotou).

Za chvíli dojedeme do Mandlingu, který je hranicí spolkových zemí Salcbursko a Štýrsko. Za ním nás vítá další rozsáhlá lyžařská oblast se světoznámým střediskem Schladming. Světového významu dosáhl Schladming v roce 1973, kdy se zde konalo Mistrovství světa, při sjezdu mužů bylo dosaženo rekordní průměrné rychlosti 111 km/h!

Ale tradice lyžování této oblasti sahá mnohem dále do historie: od roku 1909 do tohoto střediska v údolí řeky Enns směřovaly tzv. „lyžařské vlaky“ z Vídně, již v únoru 1914 se v sousedním Hausu konal první závod ve sjezdu. Závodníci však museli jít ke startu na Hauser Kaibling (2015 m) celých 5 h pěšky. Dnes nejen že lyžaři nechodí pěšky, ale dokonce může projet 152 km sjezdovek bez odepnutí lyží. Devět štýrských středisek, z nichž nejznámější jsou právě Planai a sousední Hauser Kaibling, Hochwurzen, Reiterkogel, se spojilo do ohromné oblasti, které vévodí majestátní trojzubý Dachstein (3004 m n. m.).

Na svazích místní dominanty Planai vyhrál svůj první světový pohár ve sjezdu Franz Klammer. V r. 1993 se zde konala zimní paraolympiáda, jejímž myšlenkovým otcem byl rod Kennedyů a zdejší lyžařské terény si také oblíbil nejslavnější štýrský rodák Arnold Schwarzenegger.Následují štýrské obce Stainach, Irdning, nad nimiž ční mohutný vrchol Grimmingu a před sebou již vidíme vápencové útvary Ennstálských Alp.

Znenadání se vymaníme ze sevření údolí a otevře se před námi pohled na správní centrum této části údolí, Liezen, který je křižovatkou mnoha důležitých cest: vede tudy dálnice z Grazu do Lince, na sever odbočuje důležitá komunikace přes sedlo Pyhrnpass, (propojení do údolí Mur), my však pokračujeme údolím podél řeky Enns směrem na Admont.

V Admontu obdivujeme benediktinský klášter, který byl založen r. 1074 salcburkým arcibiskupem Gebhardem a pyšní se největší klášterní knihovnou na světě. Nachází se v 70 m dlouhém sále s překrásnými nástěnnými freskami od Altomonta s úžasnou štukatérskou a sochařskou výzdobou. Klášterní kostel zničil v minulém století obrovský požár a byl znovu vystavěn v novogotickém slohu. Monumentální klášter pochází z doby vrcholného baroka a s výjimkou zmíněné knihovny byl rovněž pohlcen požárem.

Za Admontem leží vpravo na kopci zámek Röthelstein, někdejší letní rezidence admontských opatů. Naši pozornost neustále přitahují skály před námi. Vypadají neproniknutelně. Kam asi mizí řeka a kudy pojedeme? Odpovědí nám je těsné sevření soutěsky Gesäuse. Jde o fascinující přírodní útvar a je velkým zážitkem jím projíždět právě na kole. Jazykozpytci v tomto zvukomalebném názvu slyší hukot řeky, znásobený ozvěnou, způsobenou strmými stěnami Ennstalských Alp.

Soutěska Gesäuse měří 17 km a naše silnice vede vysoko nad pravým břehem řeky, která zde na krátkém úseku klesá o 130 výškových metrů. Této trase se také říká štýrská železná cesta – to díky tradici těžby a zpracování železné rudy, což se také promítlo do místních názvů se slovním základem Erz-. Projedeme několika krátkými tunely a protilavinovými galeriemi.

Přijíždíme do Hieflau, bývalého hornického města, kde kdysi stávala vysoká pec na zpracování železa, v níž se topilo dřevěným uhlím. Zbytky milířů lze dodnes na několika místech spatřit.

Za městem opouštíme Gesäuse a přes malebnou náhorní planinu se přehoupneme a sjedeme zpátky k řece v Großreiflingu na soutoku Enns a další alpské řeky Salzy, známé především mezi příznivci raftingu. V obci můžeme navštívit muzeum rakouského lesnictví.

Zvlněná široká silnice sledující tok řeky po několika kilometrech těsně míjí Altenmarkt b. St. Gallen, ležící vysoko nad ní. Zde se opět naše cesty dělí: základní trasa vede dále po silnici, kopírující řeku do Weyeru. Cyklostezka zde opouští silnici před mostem a sjíždí prudce do údolí,aby se zde u Taverne am Kasten, bývalé vorařské hospody ze 14.stol. připojila opět k řece.

Odsud nás čeká pohádkově krásný úsek. Speciální asfaltovaná cyklostezka po levém břehu řeky nás po průjezdu několika samotami a usedlostmi dovede do Reichramingu. Sem však můžeme z již zmíněného Altenmarktu b. St.Gallen dojet jinou cestou, a sice starou lesnickou cestou zvanou Hintergebirgsweg. Jízda zamýšleným Národním parkem Vápencové Alpy po této cestě je pro cykloturisty určitým dobrodružstvím, které lze absolvovat jen s širšími plášti (tedy ne na silničním kole) a „trochou“ námahy. Na úvod nás totiž čeká 3,5 km dosti strmého stoupání s převýšením 300 m až na nejvyšší bod Mooshöhe (845 m), kde žíznivé cyklisty napojí domácím moštem bývalý revírníkHubert Fuxjäger.

Zde končí asfalt a s ním i civilizace. Odměnou za namáhavé stoupání je 27 km dlouhý sjezd po šotolinových lesních cestách, divoce romantickou a neobydlenou krajinou pohoří Hintergebirge, která představuje nejrozsáhlejší zalesněné území severních Vápencových Alp.Zde, uprostřed této netčené krajiny, si připadáme jako v ráji a co více, projíždíme tímto rájem na kole. Před sebou máme unikátní cykloturistický zážitek – jízdu po zrušeném tělese úzkokolejky, která z těchto samot svážela dřevo a která si cestu prorážela 13 tunely! Nejdelší z nich měří téměř 500 m.

Cyklisté se musí mít na pozoruneboť luxus osvětlení v těchto tunelech samozřejmě chybí, opatrně se musí přejíždět i železniční mosty přes říčku Reichraming – těm zase chybí zábradlí… Přesto by byla škoda nepohlédnout z nich do hloubky údolí na meandry křišťálové bystřiny.Z Reichramingu do historického Steyeru pokračujeme stále po asfaltové stezce zalesněným levým břehem řeky, zdolávajíce krátká, ale prudká stoupání a stejně prudké sjezdy zpět k řece, která, zde již široká a klidnější, majestátně plyne hluboko pod námi.

Kousek před Steyerem se však přimkne zpět k řece, která ji často po jarních táních zaplaví a je potřeba jet po vzdálenější silnici.Samotné město Steyer určitě stojí za shlédnutí. Projedeme zachovalou městskou branou na náměstí, které patří nesporně mezi nejhezčí v Rakousku. Město založili již v r.1170 hrabata ze Štýrska (odsud také název). Bohatství města, ležícího na soutoku dvou řek a křižovatce obchodních cest, pocházelo z obchodu s železem, které se do města dováželo z hor po trase, kterou jsme právě absolvovali. Po mnoha historických vzestupech a pádech je dnes Steyer krásné zachovalé město a současně průmyslová metropole. Mj. je zde jediná rakouská automobilka, vyrábějící nákladní auta, traktory a ložiska, v nedaleké fabrice se vyrábějí světoznámé lovecké zbraně Steyer-Mannlicher.

Město Enns

Nemusíte mít obavy z návštěvy města na kole, perfektní značení vás dovede nejen do centra, ale i zpět na enžskou cyklostezku, která odsud pokračuje zcela odlišnou nížinatou krajinou směrem k Dunaji. Naše putování zakončíme přejezdem mostu přes řeku Enns ve stejnojmenném městě, které je nejstarší v Rakousku.

Město Enns (281 m.n.m) se pyšně nazývá kolébkou rakouské civilizace. Již v 10.stol. zde byla založena pevnost na ochranu proti Maďarům. Nálezy však dokazují, že původní osídlení sahá až do doby keltské. Ale zpět na „náš“ most: ten je totiž symbolem rakouské poválečné historie.Od roku 1945 do října 1955 tudy vedla demarkační čára rozdělující ruský a americký okupační sektor. Rakušané, kteří chtěli tuto vnitřní hranici překročit, museli předložit čtyřjazyčný dokument, který jim vystavila aliance. Na horké chvilky na tomto mostě zřejmě nikdy nezapomenou ti, kdo se chtěli dostat ze „sovětské“ izolace do svobodnější a hospodářsky prosperující západní zóny. Málokdo z českých turistů je obeznámen s tímto obdobím rakouské historie. A zde naše putování končí. Pokračovat můžeme až k soutoku Enns a Dunaje u nedalekého Mauthausenu, nechvalně známého z 2. sv. války, a pokračovat po Podunajské cyklostezce.

Irena Špringlová, majitelka sportovní CK Trip

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: