HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Do srdce Slavkovského lesa

Do blízkosti dvou nejvyšších vrcholů Slavkovského lesa – Lesného a Lysiny – a k severnímu okraji rozlehlého rašeliniště, chráněného jako přírodní rezervace, nás přivede pěkná okružní trasa, která začíná a končí v Lázních Kynžvart. Navštívíme i rozlehlé zříceniny kdysi významného královského hradu Kynžvartu a půvabný lovecký zámeček v Kladské. V úvodu cesty absolvujeme náročnější výstup: během prvních tří kilometrů se dostaneme do nadmořské výšky přes 900 metrů. Pak však už půjdeme většinou po rovině po asfaltových silničkách nebo kvalitních lesních cestách, v závěrečných kilometrech nás čeká většinou klesání.

Od turistické orientace na náměstí v Lázních Kynžvartu půjdeme kolem kostela vzhůru po žluté značce. Pokračujeme silnicí do horní části města, za posledními domy v levotočivé zatáčce odbočíme na lesní cestu, která míří v přímém směru do konce. Kolem ohradní zdi hřbitova se dostaneme do lesa a stále stoupáme, v závěru dost prudce do sedélka mezi dva zalesněné vrchy. Tady se značená cesta stáčí ostře vlevo (neznačenou pěšinou vpravo bychom došli k silnici do Kladské) a vede nás téměř po vrstevnici svahem kopce Valy (867 m).

Na jeho vrcholu, vpravo nad námi, se dochovaly tzv. Švédské šance. Jejich jádrem je kruhový val o průměru 60 metrů a níže položené pásové opevnění se zbytky příkopu; valy obepínají temeno vrchu kolem dokola. V náspech jsou místy vyhloubeny okopy pro děla. V létě roku 1647 obsadila kynžvartské sedlo a vrch Valy švédská armáda pod vedením generála Wrangela a vybudovala tu opevnění, z něhož střílela na kynžvartský hrad. Kopec měl totiž výhodnou polohu,m. j. i proto, že jeho vrchol je asi o 50 metrů výš než hradní vrch. Není vyloučeno, že Švédové jenom využili staršího pravěkého hradiště a jeho opevnění pouze upravili.

Pěšina pokračuje již bez výškových rozdílů nad údolíčkem malého potoka k místu, kde hluboký, ve skále vylámaný příkop odděloval ostroh Zámeckého vrchu od hřebene, sestupujícího sem od hory Lysina. Stojíme u předhradí hradu Kynžvartu, do jehož areálu vede krátká významová odbočka (150 m).Hrad Kynžvart byl založen snad již v 1. polovině 13. století českým panovníkem k ochraně hranic českého království; až do připojení Chebska k Čechám tudy procházela zemská hranice. Jeden z našich nejvýše položených hradů (827 m) ovládal žandovskou kotlinu mezi Slavkovským a Českým lesem, přirozenou bránu do českého vnitrozemí. Brzy po dokončení se však dostal do soukromých rukou; první zmínka o něm je z roku 1287, kdy patřil Tutovi z Hertenberka.

Začátkem 16. století se Kynžvart znovu stal královským majetkem, byl však většinou zastavován. Protože měl významnou strategickou polohu, byl udržován v dobrém stavu. Obyvatelný, i když sešlý, byl ještě v roce 1621, kdy jej císař konfiskoval protestantským Zedwitzům; novými majiteli se stali Metternichové. Za třicetileté války starý hrad vyhořel a zůstal v rozvalinách; jeho zkázu pak dovršila výstavba zámku v podhradí koncem 17. století, kdy jeho zdi sloužily jako zdroj stavebního kamene.

Z hradu se dochovaly výrazné zříceniny věže, části paláce, ohradní zdi a pozůstatky opevnění předhradí.Od prvního příkopu pokračuje žlutá značka vpravo. Zalesněným terénem jdeme zhruba po vrstevnici, později mírně klesáme do úzkého údolíčka. Přejdeme přes potok a při jeho pravém břehu stoupáme až k široké lesní vozovce, kde se k nám zprava připojuje modrá značka. Spolu s ní pokračujeme ve stoupání po lesní cestě kolem pomníčku V. Hanzlíka, rozbahněný úsek obcházíme pěšinou vlevo. Zanedlouho dorazíme k silnici a křižovatce cest ve Vysokém sedle (905 m). Cesta vlevo by nás přivedla pod vrchol hory Lesný (983 m), nejvyššího bodu Slavkovského lesa.

Naše žlutá značka však míří vpravo na lesní asfaltovou silničku, která zpočátku ještě zvolna stoupá, později nás vede takřka bez výškových rozdílů severními svahy hory Lysina (982 m). Velkou serpentýnou přetneme zářez potoka a asi po 1200 metrech dojdeme k dalšímu potoku, přitékajícímu zprava přes rozlehlou paseku. Potok pramení v srdci rašeliniště Lysina, jednoho ze tří v blízkém okolí, která tvoří národní přírodní rezervaci Kladské rašeliny. Území je chráněné již od r. 1933. Je ze tří rašelinišť nejmenší (42 ha), jeho přírodovědecká hodnota je však nesmírná. Plochu pokrývají porosty borovice blatky, roste tu rosnatka okrouhlolistá, klikva žoravina, vlochyně aj. Vyvěrají tu podzemní vody, napájející prameny v Lázních Kynžvart.

Vstup na území rezervace (a to i v zimě na běžkách) je přísně zakázán!Asi po kilometru přejdeme přes třetí potok, vlevo mineme zalesněný vrchol Vlčince (871 m) a pak sestoupíme ke křižovatce silnic a k rozcestí turistických cest Hvězda. Tady vyměníme žlutou značku (pokračuje do údolí Velké Libavy a do Kynšperka) za zelenou a jdeme spolu s ní vpravo po silnici. Zanedlouho mineme vpravo půvabné jezírko, plné tmavě hnědé, rašelinou zbarvené vody. Zákoutí je jako vystřižené z Dvořákovy Rusalky. Za mírného klesání nás silnice (zákaz vjezdu) dovede do osady Kladská. Vpravo stojí bývalý lovecký zámeček a další stavby v romantickém alpském stylu.

Na rozcestí zahýbáme vpravo a podél restaurace U tetřeva pokračujeme po silnici, stále provázeni zelenou značkou. Po necelých dvou kilometrech dojdeme k rozcestí U jedlí a dáme se vpravo na lesní cestu, po které vede žlutá značka, přicházející z protisměru. Po 200 m dorazíme na křižovatku Bašusova cesta. Žlutá značka tu končí, dál nás povede mírně vlevo značka modrá. Za stálého klesání se dostaneme k silničce v místě zvaném U stohu. Tady naposledy změníme značku a vydáme se vpravo po modré.

Silnička nás vede prakticky po vrstevnici, z pasek po levé straně se občas otvírají výhledy na masív Českého lesa s dominantou Dyleně. Asi po 2 km se vozovka stočí vlevo a obchází vrchol kopce Holina (805 m). Nejen kopec, ale i rozlehlé území ve svahu pod silnicí je součástí přírodní rezervace Holina. Základní informace o ní si můžeme přečíst na panelu při západním okraji chráněného území.

V rezervaci se chrání zbytky přirozených jedlobučin, tvořených jak čistými kvalitními porosty buku, tak i porosty smíšenými, tvořenými bukem, smrkem, jedlí, dubem a javorem klenem. V bylinném patře roste mj. i pozoruhodný samorostlík klasnatý, kdysi považovaný za kouzelnou bylinu, která prý dokáže najít skryté poklady. – O kus dál, vlevo pod zatáčkou silnice, stojí vila v romantickém alpském stylu, obklopená malou parkově upravenou zahradou. Za ní dojdeme k turistické orientaci pod bývalým hotelem Lesní domov. Odtud nás značka vede dál po silnici lesem; na okraji Lázní Kynžvart však odbočí vlevo, mine několik lázeňských objektů a pak zahne opět vlevo dolů do parku. Na jeho konci se zase napojíme na silnici, sestoupíme k rozcestí a vpravo kolem stanice autobusů dojdeme na náměstí.

(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: