Články

Dochované objekty lidové architektury, především roubená stavení, patří neodmyslitelně ke koloritu Orlických hor. Je s podivem, že v této oblasti se stovkami, možná i tisíci překrásných venkovských chalup a usedlostí nenajdeme prakticky jedinou památkovou rezervaci ani zónu. Třešničkami na dortu jsou pak půvabné dřevěné kostely, z nichž nejstarší a zřejmě i nekrásnější najdeme ve vsi Slavoňov. K němu také míří naše trasa. Není to však rozhodně jediný atraktivní cíl, s nímž se během putování seznámíme. Čeká nás i známé poutní místo Rokole, malebné vsi a samoty, hluboká romantická údolí potoků s četnými skalami, kam slunce dohlédne jen občas a na krátkou dobu. Budeme putovat příjemnou členitou podhorskou krajinou, přes louky i lesy, ale bez větších výškových rozdílů. „Občerstvoven“ cestou mnoho nepotkáme, proto vlastní zásoby mohou přijít vhod.

Malebné je okolí Deštného, jednoho z center Orlických hor. Pestrá členitá krajina, v níž se horské vrcholy střídají s hlubokými údolími potoků a lesy s horskými loukami musí jistě oslovit každou romantickou duši. Jako balzám působí pohled na půvabné stavby lidové architektury, především na roubené či poloroubené chalupy, lemující cesty, ale často i „rozházené“ vysoko do lučinatých strání. Na tom, že se jich tu zachovalo tolik, mají zásluhu především chalupáři, kteří často chátrající domy s větším či menším citem obnovili a upravili pro rekreační pobyt. Trasa, která nám takovýchto roubenek představí hned několik desítek, není příliš dlouhá, ale bohatá na výškové rozdíly. Doporučujeme přibalit do batohu něco jídla a pití, protože jediný hostinec, který cestou potkáme, otevírá až v pozdějším odpoledni.

Trasa je dost náročná, výškový rozdíl mezi Olešnicí a Vrchmezím je více než pět set metrů. Tudy asi chodíval Krakonoš na námluvy za Kačenkou do její líbezné horské zahrádky na Bukačce, jak čteme v orlické pohádce. I dnes je to putování jako z pohádky. Cestou potkáme staré pokroucené buky na hřebeni hor, překvapí nás důkladnost mohutného hraničního opevnění, a budeme obdivovat mistrnou práci jednoho přemýšlivého tkadláka, jeho betlém z třicátých let minulého století.

Nejsevernější pohoří Čech, důvěrně nazývané Jizerky, je rájem pro outdoorové nadšence. Disponuje bezpočtem tras pro turisty i cyklisty. V zimě se pak tyto trasy promění v trasy běžkařské a zase je důvod proč do Jizerek vyrazit. Přečtěte si, kam všude lze vyrazit, když si za základnu zvolíte horský Bedřichov.

Nejvýznamnějším centrem naší oblasti je Deštné v Orlických horách s ideálními podmínkami pro letní i zimní turistiku, významné lyžařské středisko a naše první nejdůležitější centrum skibobistů. Obec rámuje půvabná kulisa hor včetně Velké Deštné (1115 m), nejvyššího vrcholu oblasti vůbec. Následující trasa nás seznámí s nádherným okolím a relativně bez větší námahy vyvede vzhůru za pěknými výhledy.

Půvabná lidová architektura, daleké rozhledy z horského hřebene, malebná údolí řek a potoků – to všechno opravdu zdobí krajinu, kterou vede následující výlet. O nabídce krás netřeba pochybovat, vždyť ta zdobnost pronikla přímo do výstižných názvů některých míst i řeky Zdobnice.

Horská ves, jejíž z větší části roubené chalupy jsou roztroušeny při soutoku Říčky a Hlubokého potoka na svazích Zakletého, Pustého a Anenského vrchu, je významným bodem na pomyslné lyžařské mapě Evropy. Tradiční soutěž žáků Skiinterkritérium učinila z Říček známé lyžařské středisko. S tím souvisí i rozvoj pěkného areálu sjezdového lyžování na vrchu Zakletý – je to tady tak trochu jako v lyžařském ráji. Následující výlet nás vcelku pohodlně (mírné stoupání) vyvede na hřeben Orlických hor, prohlédneme si i horní část areálu na Zakletém.  

Tak trochu bohem i lidmi zapomenutý kraj najdeme na „odvrácené“ straně Orlických hor, za hlavním horským hřebenem nad pravým břehem Divoké Orlice, tam, kde řeka v délce několika desítek kilometrů vytváří státní hranici. Lesy takřka bez konce jsou rájem houbařů, horské potoky v půvabných údolíoch uklidňují monotónním zurčením vody, veliké louky se na jaře a v létě mění v pestrobarevný a voňavý koberec. Hlavní horský hřeben „zdobí“ souvislá linie mohutného hraničního opevnění, jehož objekty dodnes vyvolávají otázku, co by bylo, kdyby… Můžeme si tu alespoň na chvíli zahrát na vojáky a pokusit se vcítit do postavení příslušníků čs. armády, kteří tu po zářijové mobilizaci v r. 1938 napjatě očekávali úder nepřítele, aby po desítkách hodin nejistoty zklamaně vyklidili své pevnosti bez boje. Naše trasa nás povede podél části této betonové hranice a představí nám obranné objekty různých typů, velikosti i náročnosti. I když nás čeká několik stoupání, nepůjde o výstupy prudké ani náročné. Většinou se budeme pohybovat po kvalitních, dobře schůdných cestách či silničkách.

Významnou roli ve vývoji náboženství v Čechách a v české historii vůbec hrála jednota bratrská, která v mnoha směrech navazovala na myšlenky husitské reformace a na učení Petra Chelčického. Zrodila se v Kunvaldě, vesnici v orlickém podhůří nedaleko Žamberka. Právě tam směřuje tato trasa, která nás navíc provede překrásným údolím Divoké Orlice, kde jistě pochopíme, jak přišla řeka ke svému přídomku, projdeme rozlehlými Žamberskými lesy, pokocháme se nádhernou vyhlídkou i krásnou lidovou architekturou.

K nejkrásnějším a nejdivočejším místům Orlických hor patří Zemská brána, malebné skalnaté údolí Divoké Orlice. Dříve bývalo rájem pašeráků a také loupežníka Ledříčka, dnes je vyhledávají milovníci tiché krásy a obdivovatelé přirozené, člověkem takřka nenarušené krajiny. V první polovině cesty budeme převážně stoupat, i když vcelku pohodlně proti proudu potoka, ve druhé nás čeká naopak většinou klesání podél toku řeky. I když si užijeme také silničních úseků a kvalitních cest, místy nás čekají hůře schůdné pěšiny a za vlhčího počasí i bláto, takže doporučujeme kvalitní obuv. Celkově je však trasa pohodná, ideální pro rodinný výlet.