Články

Klíny jsou vyhlášeným lyžařským střediskem, pěkné okolí však vábí po celý rok. Následující putování nás přivede na jedno z nejkrásnějších výhledových míst i k půvabné přehradě uprostřed lesů. Dnešní obec Klíny vznikla spojením Klínů, Sedla a Rašova v r. 1876. Vlastní Klíny ovšem byly založeny již v r. 1355, původně pod názvem Hora Sv. Václava, prakticky okamžitě se ale ujalo pojmenování Göhren. Jediná významná památka, novorenensanční kostel sv. Antonína Paduánského z let 1864–70, byla zbořena v 80. letech 20. stol.

Oáza klidu mezi dvěma průmyslovými městy Libercem a Jabloncem nad Nisou, cíl nenáročných vycházek, takový je Prosečský hřeben, nazvaný dle blízké obce Proseč (ve staročeštině prosěč = paseka, prosečená cesta). Výlet je jednoduchý, údaje na turistických směrovkách v kilometrech trochu nadsazené, trasa je ve skutečnosti kratší. Trasu lze absolvovat na trekovém nebo horském kole, z Prosečského hřebene k rybníkům na okraji Vratislavic místy kolo možná povedeme. V zimě je zalesněné návrší vhodným terénem pro lyžařskou turistiku. Vybavíme se svačinou, poté, co vyhořela oblíbená chata Nad Prosečí, už žádnou hospodu v kopcích nepotkáme.

Bývalo otázkou cti každé místní pobočky Horského spolku mít vlastní rozhlednu, a tak především v 80. letech 19. stol. vyrůstaly nejrůznější stavby a byly upravovány vyhlídky, jen aby lidé dohlédli přes koruny stromů dál do kraje. Následující putování vede k rozhledně, která je považována za nejstarší železnou stavbu tohoto druhu v Čechách, i k rozhledně patrně nejznámější, tedy Královce. Seznámíme se s Hrabětickou loukou, kde startuje slavný lyžařský závod Jizerská padesátka – Memoriál Expedice Peru, podíváme se i do cíle. Projdeme nejfrekventovanější oblastí hor a vychutnáme nejeden zajímavý pohled na panorama osídlené části Jizerských hor. Pro cyklisty i běžkaře vynikající výlet vedený převážně po příjemných silničkách, náročnější je pouze stoupání z Janova k Severáku.

Cesta zajímavých vyhlídek, působivé lidové architektury a především tajemných míst, spojených svazkem kováře Andrease Kuntzeho s pekelnými mocnostmi… Na kole vhodné s úpravami. Z Bramberku vynecháme strmý sjezd po modré a raději se vrátíme na rozcestí na kraji lesa a pak po silničce vpravo, se značkou se sejdeme. Kolem Bukové hory terénní úseky. Výlet se dá zvládnout i na lyžích (několik úseků ovšem vede po silnici).

Příjemnou rekreační lokalitou je vodní nádrž Mšeno na okraji průmyslového města Jablonce nad Nisou. Právě od ní povede náš výlet vzhůru do hor k jedné z mnoha rozhleden. Pěkná údolí, husté lesy, půvabná lidová architektura – to všechno nás čeká na trase, na níž musíme ovšem zdolat i téměř čtyřistametrové stoupání. Odměnou je občerstvení na vrcholu té štrapáce. Kolo ani lyže se na této trase moc neuplatní.

O Kristiánovu se říkávalo, že je králem jizerských skláren, že je skleněným srdcem hor. Dnes je „jen“ neobývanou samotou nad údolím Kamenice, oblíbenou křižovatkou turistických cest, místem romantickým a trochu tajemným, připomínajícím dávnou sklářskou slávu. Následující výlet je plný kontrastů – na jedné straně poznáme kouzelné údolí Kamenice, na druhé straně se dostaneme nad současnou hranici lesa, spatříme těsně vedle sebe smutné partie zničeného porostu na Černé hoře i zajímavé skalní útvary. Na kole i na lyžích je výlet možný, vynecháme ovšem úsek přes Černou horu a z Rozmezí se dáme hned vlevo po Kristiánovské cestě do Kristiánova.

Náročná trasa plná kontrastů nás nejprve vede dobře schůdnou a v závěru strmou silničkou k Mariánskohorským boudám za pěknými vyhlídkami, seznámí nás s místy dávné tragédie (Protržená přehrada) a pokračuje do nitra Jizerských hor a přivede nás až na hlavní vrchol v jejich centrální části – Jizeru. V jejím okolí ještě nedávno rozsáhlé, díky negativnímu vlivu imisí odlesněné partie, začínají znovu pokrývat lesní porosty. Přesto se nám nabídnou překrásné výhledy. Na závěr putování projdeme Jedlovým dolem s prudce kaskádovitě padajícím potokem Jedlová. Výlet je většinou veden nenáročným terénem po širokých cestách a silničkách a je kromě závěrečné pasáže Jedlovým dolem zvládnutelný na kole i na běžkách.

Ze všech stran viditelný osamělý vrch Špičák (831 m), nazývaný též Tanvaldský Špičák (na rozdíl od Oldřichovského Špičáku), se dívá na tanvaldskou kotlinu a ať si vybereme k výstupu kteroukoliv ze značených turistických cest, vždy to bude dobrý výkon. Usnadnit si to ovšem můžeme – z Jiřetína pod Bukovou vede vzhůru sedačková lanovka. Špičák je oblíbeným areálem sjezdového lyžování (v minulosti se zde jel i slalom žen Evropského poháru). Na kole výlet nedoporučujeme, trasa není vhodná ani pro lyže.

Černostudniční hřeben býval přirozenou hranicí mezi českým a německým živlem. Dnes tady v každém ročním období můžeme absolvovat velice příjemné nepříliš náročné putování kolem bizarních skal, lesem i po loukách, ze kterých se otvírají daleké výhledy – ty můžeme umocnit i pohledem z jedné z nejznámějších rozhleden v celé oblasti. Vzhledem k náročnosti terénu lze výlet doporučit pouze zdatnějším cyklistům. Putování je skvostné i na běžkách – od Muchova se ale nesvezeme, „padák“ to je až příliš krkolomný.

Pohodlná „rodinná“ trasa bez velkých kopců – mírné stoupání do Horního Polubného (převýšení 70 m), pak vyhlídkově téměř po rovině a ze Souše ovšem z kopce – je vhodná v kombinaci s cestou kořenovskou zubačkou (viz výlet Kořenovskou zubačkou a na Štěpánku, strana 63). Seznámíme se s údolní nádrží Souš a jejími zajímavými proměnami, poznáme romantické vodopády Černé Desné. Na kole a na běžkách nedoporučujeme.