HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz KnihyNaHory.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

BIKEPACKER MARTIN ČUNÁT: MÁM RÁD MĚSÍČNÍ KRAJINY

BIKEPACKER MARTIN ČUNÁT: MÁM RÁD MĚSÍČNÍ KRAJINY

Nikdy neplánoval žít v zahraničí, přesto se usadil v Norsku, které si zamiloval a odkud vyráží na bikepackingové závody a výpravy do celého světa. Jak vhodné je Norsko pro bikepacking, jaký je Martin společník a co zažil v centrální Asii?

Jak se stalo, že žiješ v Norsku?

Stalo se to náhodou. Po dokončení bakalářského studia jsem se odjel podívat za kamarádem do severního Norska. Během mojí dovolené jsem si našel brigádu. Z brigády se stala stálá práce. Místní příroda mě okouzlila a já postupně poznával okolí. Byl jsem poprvé na delší dobu sám za sebe mimo Českou republiku. S koncem léta za polárním kruhem začalo přibývat tmy a mě zajímalo, jaká je polární noc a jaké budou místní hory na skialpech. Po více než pěti letech je stále spousta věcí, které na Norsku miluju a nedokážu si představit bez nich žít.

Které věci by ti chyběly?

Moře, hory a nedotčená příroda, která je z města vzdálená v řádech minut. Přístup lidí, kteří se k sobě chovají s respektem, ohleduplností. Sociální jistoty, které Norsko nabízí, jsou také skvělé. Člověk se nemusí bát o svou práci, relativně jednoduše se tady dají vydělat peníze a pokud jsem potřeboval delší volno, než je obvyklé, zaměstnavatel mi vždy vyšel vstříc.

Jak je Norsko vhodné na bikepacking? Ve svých vzpomínkách vidím hluboké a dlouhé fjordy, skalnaté hory a úzké silnice.

Hluboké fjordy se silným větrem se mohou zdát nepříliš příznivé pro cyklistiku. Pokud za sebou máte porci kilometrů a objeví se před vámi dlouhý fjord, který by bylo snadnější přeplavat, může to pro někoho být frustrující. Z mého pohledu je stále na co se dívat. Silnice se mohou zdát úzké, ale řidiči jsou ohleduplní jako málo kde na světě. V přírodě je málo cest, které jsou jednoduše sjízdné, proto je nutné celoodpružené kolo a jezdec, který bude ochoten kolo čas od času tlačit. Výhodou je také velké množství pitné vody. Kempování je povolené téměř kdekoliv a pokud přidáme nízkou kriminalitu, díky které se nemusíte tolik bát o své věci, zdá se mi Norsko pro bikepacking super.

Máš svou oblíbenou bikepackingovou trasu nebo okruh?

Rád poznávám nová místa, takže pokud by měl být okruh stejný, vždy bych se snažil jet trochu jinudy. Krásnou trasu má závod Holly Land Challenge v Izraeli a moc mě zaujal Island. Na tato místa se moc rád vrátím.

Jaká je oproti Norsku Severní Amerika? V roce 2018 jsi jel Tour Divide. Dokázal jsi v závodním tempu sledovat i krajinu?

Můj Divide byl bohužel velice krátký. V Kanadě byl déšť a sníh, který mi díky zkušenostem z Norska vadil méně než jiným závodníkům. To, co jsem z Dividu viděl, bylo jezdivé a příjemné. Zažil jsem si příhodu s komáry, které jsem znal ze závodu ve Finmarku. Můj závod však skončil dřív, než ten opravdový začal.

Na svém facebookovém profilu jsi uvedl, že jsi Tour Divide nedokončil i kvůli špatně nastavenému posedu. Jak velký rozdíl vnímáš, když teď jezdíš na kole nastavené bikefitterem?

Na Divide jsem udělal mnoho chyb už v přípravě. Ve chvíli, kdy mě začalo bolet koleno, jsem si začal uvědomovat, že mám sedlo o něco níž, než jsem zvyklý. Začal jsem se sedlem hýbat, ale už bylo pozdě. Posouval jsem sedlo nahoru a dolu, ale koleno mě bolelo víc a víc. Tehdá jsem si uvědomil, že pokud mám jet někdy něco podobného a trávit na kole velkou porci hodin, chci mít kolo nastavené přesně tak, jak má být, a ne experimentovat během závodu. Nastavení posedu se vyplatilo pro výlet v Jižní Americe, kde mě během dvou měsíců na kole nepotkaly žádné výrazné zdravotní komplikace.

Martin Čunát si Norsko zamiloval natolik, že se mu stalo novým domovem.
Martin Čunát si Norsko zamiloval natolik, že se mu stalo novým domovem.

Jaký typ bikepackera jsi? Jsi hlavně závodník a chrt nebo si i užíváš toulání krajinou, vaření kávy ke snídani a pití piva při západu slunce?

Vzhledem k tvému rozdělení asi spíš ten chrt, i když mám moc rád kafe po ránu a pivo během dne taky zvládnu. Nemám rád ztrácení času a snažím se na kole zefektivnit všechny své kroky, ať už v závodu nebo na výletě. Mimo závod buďto valíš, nebo se válíš. Dokážu se i válet, ale každý den je potřeba nějaké kilometry najet, jinak by mi něco chybělo.

Projel jsi Tádžikistán i Kyrgyzstán, tak by mě zajímalo, jak na tebe země působily a proč sis je vybral?

V Tádžikistánu jsem strávil víc času než v Kyrgyzstánu. Tádžikistán pro mě byl jedna z nejtěžších zemí, kterou jsem jel. Pouště, vysoká nadmořská výška, nedostatek potravin, špatné hygienické podmínky a dlouhé přejezdy mezi doplněním jídla. Lidi byli na druhou stranu skvělý a příroda úžasná. Mám rád „měsíční krajiny“, místa kde nic neroste. Vybral jsem si Tádžikistán díky kamarádovi, který se tam chystal. Popisoval mi nadšeně pohoří Pamír a průjezd Bartang Valley, kde jsi celou dobu ve výšce nad 4 000 m n. m. a jídlo a vodu doplníš po zhruba 200 km. To pro mě byla lákavá výzva.

Jak se ti jelo podél Afgánské hranice? Předpokládám, že jsi jel z Dushanbe přes Kulob do Rushonu.

Jel jsem, jak zmiňuješ. Afghánistán byl přes řeku neuvěřitelně blízko. Ve skalách byly vytvořeny různé mně nesrozumitelné stezky. Zvláštní byl večer, kdy jsem se rozhodl nepostavit stan a pozorovat neuvěřitelné množství hvězd, které jsem viděl snad jen v Pamíru. Ještě než začala být tma, zastavily přesně v mé úrovni za řekou dvě auta. Hlasitě se začali dohadovat a jejich řešení probíhalo až do pozdních nočních hodin. V tu chvíli nebylo možné usnout. Představ, o co tam jde a co se může stát, proběhla spousta.

Jaký byl samotný Bartang? Vím, že pokud ti nevyjde počasí a začne pršet, tak se můžeš dostat do pěkného průseru.

Věřím, že s deštěm může být Bartang o hodně těžší. V té době Bartang nebyl kvůli sesuvům půdy a rozvodněným řekám terénními auty průjezdný. Když jsem projížděl Bartang já, byla silnice místy přelitá vodou téměř do úrovně pasu. Proudy byly místy hodně silné a s deštěm se může stát, že je Bartang opravdu neprůjezdný a velice nebezpečný.

Co sis všechno s sebou bral na výpravu na Pamír a jaká byla finální hmotnost nabaleného kola?

Do Pamíru jsem vezl teplý spacák, bytelnější stan, péřovku a také vaření, které v mém případě nebývá zvykem brát. S vodou byla hmotnost mého kola přes 30 kg, což je můj rekord. Místní hygienické podmínky nebyly dobré a bylo nutné být opatrnější a předcházet možným nákazám. I přes veškerou opatrnost jsem odjel Tádžikistán s nepřetržitými střevními potížemi.

Martin Čunát má rád měsíční krajinu.
Martin Čunát má rád měsíční krajinu.

Pochlub se, na čem vlastně jezdíš a jaké brašny na kolo věšíš. Máš rozdílné brašny a přístup k balení, když jedeš závod a když bys jel na pohodovou „cyklodovolenou“?

Kola měním během života celkem často. V současné době jezdím na gravel biku Specialized Diverge a taky mám hardtail Ghost Lektor. Mám dva sety brašen. Nejdříve jsem si koupil Apiduru v menších velikostech. Pro Tour Divide jsem věděl, že se do této velikosti nejsem schopen sbalit a začal jsem řešit zda trh nenabízí něco lepšího. Vybral jsem si Ortlieb. Jejich podsedlová brašna je z mého pohledu tou nejlepší na trhu. Ta má už odjela okolo 15 000 km a stále nemá výraznější poškození. Pokud vezmu pevný zip na voděodolné rámové brašně a úžasný accessory bag, tak považuji Ortlieb za perfektní set pro náročné uživatele.

Na závody se jezdí nalehko a řeší se váha každé maličkosti. Na dovolené si člověk dopřeje více komfortu, večer se převlékne do civilního oblečení a možná ho netrápí, jak velký opalovací krém nebo pastu veze v brašnách. Na závodech posuzuji u každé části výbavy, zda je pro mě nutná a pokud jo, tak jestli je ji možné vzít v menším a lehčím balení. To mě na výletě tolik netrápí.

Logo Azub

BIKEPACKINGOVÉ BRAŠNY ORTLIEB V ČR
Nejen špičkové bikepackingové brašny německé značky Ortlieb do České republiky dováží Azub bike, český výrobce lehokol a tříkolek. Na jejich webu www.azub.cz najdeš i další cyklo vybavení jako sedla Brooks, dětské vozíky Burley i skládací kola Tern.

Jmenuj jednu věc, bez které bys na žádnou bikepackingovou akci nevyjel. (Kolo a brašny se nepočítají. 😊)

V Jižní Americe jsem si oblíbil svou bundu z třívrstvého Goretexu, která je určena pro náročnější zimní aktivity. Uvažoval jsem, zda vzít na výlet tak objemově náročnou bundu, ale za cenu komfortu, kterého se mi dostalo, bych za nic neměnil.

Jsi typ člověka, který by jel přejezd kontinentu s někým po boku? Mám pocit, že na takové trasy jezdí buď jen páry, nebo absolutní samotáři.

Vzhledem k tomu, že jsem orientovaný na výkon, tak je to složité. Dokážu si to představit s Jakubem Vlčkem, se kterým jsme byli na Islandu a loni projížděli trasu Bohemia Dividu. Bohužel jsou takové výlety výjimečné, volno v práci je omezené a nabízí se ho použít spíše pro závod než pro výlet, alespoň u Jakuba. Pokud máš jet na podobnou akci ve dvou, je důležité, aby měli jezdci podobnou fyzičku, způsob jízdy a k tomu si rozuměli lidsky. Moc lidí by se mnou tak dlouho nevydrželo, včetně mé drahé polovičky.

V úvodu rozhovoru jsi zmiňoval skialpy. Je to pro tebe vášeň nebo jen doplněk, když nemůžeš jezdit na kole?

Mám rád mnoho sportů, ale cyklistika a skialpy patří k mým nejoblíbenějším. Myslím, že lyže jsou dobrý doplněk pro cyklistiku, a to samé platí naopak. Na rozdíl od cyklistiky mám ze skialpů a pohybu v zimních horách velký respekt a bojím se posouvat své limity a dělat aktivity bezhlavě, jako to dokážu dělat na kole.

Když jsi schopný jezdit v Norsku, troufl by sis třeba i na nějakou horu Pamíru?

Věřím, že jednou nastane čas, kdy budu cestovat za lyžováním. V místě, kde žiji, se dá lyžovat sedm měsíců v roce, ale ještě jsem si netroufl sjet všechny kopce v okolí a mám zde své resty, kde čekám na správné podmínky. Cestuji teď spíše za cyklistikou, která mi během dlouhé zimy chybí.

Martin Čunát na závodech.
Martin Čunát na závodech.

Máš nějaký cíl, ke kterému se postupně propracováváš? Ať už je to z přihrádky bikepacking, skialp, nebo něco úplně jiného ze života?

„Postupně propracováváš“ zní v mém případě trochu srandovně. Když mě napadne něco šíleného, tak se pro to nadchnu a zkusím to. Ocitl jsem se takto na závodě v Izraeli nebo v Jižní Americe. Cílem, kam bych se rád v bikepackingu propracoval, je úspěšné dokončení TD Iditarod trailu, ale nemám pro to vytvořenou dlouhodobou přípravu, až se budu cítit, že na to mám, tak se přihlásím a pojedu.

Vloni jsem zpovídal Jakuba Vlčka o jeho přípravách na World by Bike Challenge, ale kvůli pandemii nikam nejel. Jak vidíš svou letošní účast na Tour Divide?

Já chtěl udělat loni všechno pro Divide. Přejel jsem Jižní Ameriku, zařídil si volno z práce a chtěl jsem se připravovat v Čechách na TD. Pokud se přihlašuji na závod, potřebuji mít pocit, že jsem nepodcenil přípravu a mám na to závodit. Letos jsem mnoho km na kole neodjel a na TD nejsem v tuto chvíli připraven.

Máš na závodě nějaké ambice, pokud se tam dostaneš?

Na svém prvním Dividu jsem měl ambice obrovské. Divide je dlouhý a podruhé ho budu chtít dojet. Je ale jasné, že budu chtít závodit a jet na čas, který si dám dopředu za cíl.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: