7 otázek pro Ueli Stecka, legendu současného horolezectví

Ueli Stecka snad není nutné nijak představovat. Jde bez pochyb o jednoho z nejtalentovanějších horolezců současnosti a také jistě nejrychlejšího. Připomeňme jen několik z jeho neuvěřitelných výkonů, mezi které patří solovýstupy v Alpách:

• Eiger– Heckmaierova cesta, čas výstupu 2:47:33 hod, 2008
• Grandes Jorasses– Colton Macintyre route v severní stěně, čas výstupu 2:21 hod, 2008
• Matterhorn– Schmidt route v severní stěně, čas výstupu 1:56 hod, 2009
• A mnohé další

V posledních letech se Ueli věnuje především vysokým horám, ze kterých si taktéž již přivezl několik zářezů na pažbě:

• Jižní stěna Shishapangmy solo za 10,5 hodiny, 2011
• Prvovýstup v jižní stěně Annapurny, 2013

V mnoha různých rozhovorech jsem se opakovaně o Uelim dočetl, že je skromný a toto tvrzení po našem čtvrthodinovém klábosení na veletrhu ISPO v Mnichově musím potvrdit. Příjemné na našem setkání nebylo pouze seznámení se se zajímavou osobností a načerpání zajímavých informací, ale i zjištění, že existují dobří horolezci, kteří jsou ještě nižší, než „někteří“ redaktoři Světa outdooru…

Když lezeš ve velmi vysokých horách, používáš stejné péřové vybavení, jako ostatní horolezci? Řekněme například ve vyšších partiích Everestu.

Záleží právě hodně na výšce. Výše na Everestu je příjemné mít teplé oblečení, ale na nižších osmitisícovkách používám jen péřovou bundu. Třeba loni během prvovýstupu na Annapurnu jsem na nohách zateplené kalhoty neměl. Samozřejmě, když je opravdu zima, tak používám zvýšené péřové kalhoty. Je to dobré v tom, že nemusíš nosit mnoho vrstev a je to lehké. Vemu si jen spodní prádlo a kalhoty.

Když podnikáš velmi rychlé výstupy v Alpách (tj. nižších nadmořských výškách), jsi oblečený poměrně lehce. Nosíš s sebou záložní oblečení nebo to vzhledem k úspoře hmotnosti není možné?

Když je zima, jako opravdu zima, beru si s sebou Phantom Hooded Jacket nebo jinou velmi lehkou zateplenou bundu. To je vše.

Tvé motto při výstupech je „Fast and light“ neboli „Rychle a lehce“. Co se týká výbavy, nesměřuje toto motto k určitému kompromisu mezi nízkou hmotností a odolností materiálu?

Když máš opravdu lehké oblečení, tak nevydrží tak dlouho, to je jasné. Tomu se nevyhneš. Nemůžeš mít superlehký materiál a myslet si, že takovou bundu budeš nosit deset let. Velmi lehké oblečení zkrátka musíš častěji obměňovat.

V poslední době pociťuji takové, dalo by se říci, merinové šílenství. Samozřejmě merino má své výhody, ale k dokonalosti má daleko. Preferuješ při svých výstupech syntetiku, nebo přírodní vlnu?

Merino je velmi příjemné pro pomalejší pohyb, kdy se tolik nepotíš. Ale jakmile se začneš potit, syntetika je daleko lepší. Schne rychleji.

Na delších akcích ve velkých horách preferuješ samonafukovací matraci nebo klasickou pěnovou karimatku?

Když předpokládám bivak na kopci nebo vím že budu spát kdesi uprostřed stěny v sedě a podobně, používám pěnovku Therm-A-Rest Ridge Rest. Naopak pokud vím, že budu nocovat na dobrém spotu, beru si s sebou Neo Air. Je ještě lehčí než Ridge Rest a mnohem pohodlnější. Musíš si ovšem být stoprocentně jistý, že místo tvého noclehu je dostatečně prostorné. Pokud nafukovací karimatku namačkáš někam pod skálu a propíchneš ji, tak je to problém…

Ještě jedna otázka k botám. Vím, že v alpských stěnách používáš Scarpa Rebel Ultra GTX. Když jsem tyto boty měl v ruce a krátce si je prohlížel, zdály se mi velmi měkké. Jak se s nimi leze na ledu a skále, když většinu času stojíš na předních hrotech?

Věci se mění, dnes horolezci na ledolezení běžně nosí závodní boty. Když máš lehkou a měkkou botu, jsi daleko flexibilnější v kotníku a můžeš lézt lépe a s menší námahou.

Doporučil bys měkčí botu i „obyčejným horolezcům“ na výstupy, jako je Palavicini Rinne (sněhový kuloár, cca 70°)?

Když mluvíme skutečně o lezení, jako je zmíněný Palavicini, určitě ano. Pro klasické horolezectví se svahy okolo 45° je však tvrdší bota výhodou. Méně se při chůzi unavíš.

Během interview pro Svět outdooru se za našimi zády nashromáždili další novináři z titulů jakou jsou Klettern, PlanetMountain.it a další, bohužel pro ně se však Ueli začetl do darovaného Světa outdooru 4/2013 a velmi zamyšlený zmizel ve shonu mnichovského výstaviště. Pravděpodobně jej zaujal článek o tréninku na ledolezení od Radka Lienertha ;-).

Na závěř jen jedno krátké video pro připomenutí stylu lezení, kterého se Ueli drží: