ZE ŽIVOTA HORSKÉHO VŮDCE – SÍLA PŘÍBĚHU

ZE ŽIVOTA HORSKÉHO VŮDCE – SÍLA PŘÍBĚHU

Příběhy nemusí být pravdivé. Musí však pobavit. A zážitky nemusí být hezké. Měly by být intenzivní. Znáte to?

Abychom si tedy mohli vyprávět zážitky a sdílet je s ostatními, je nutné to všechno přežít. To je první podmínka. Druhá podmínka je dobré načasování a ta třetí je její podání. Někdy je třeba jít při jejich vyprávění na posluchače od lesa a jindy vyprávět s nadhledem.

KDYŽ TO FAKT BOLÍ

U oběda jsme se snažili vysvětlit kolegyni, co je to „eliášův“ oheň. Popisovali jsme příhody s blesky. Strach z bouřek na horách má asi každý z nás.

Častoval jsem ji příběhem o spálených chlupech a vůni spálených podrážek. Přidal jsem neuvěřitelnou pohádku o spečených prstech na nohách a sejmutých kamarádech v sedle někde pod vrškem.

Kolegyně pořád nechápala, cože to vlastně ty bouřky a „eliášův“ oheň je.

Kolega už nevěděl, jak to říct. Pravil: „… je to prostě tak, že to bolí a ty křičíš kur*, kur*, kur*…“

„Aha, tak tomu už rozumím,“ odvětila.

Takže? Někdy prostě stačí jít na to od lesa!

KDYŽ JE TO V HAJZLU

Když se takhle už šeří venku i v hlavách lezců v putyce, přicházejí na svět příběhy nejdrsnější, příběhy z říše snů, příběhy, které jsou tak neskutečné, že není možné, aby se nestaly. Proto vyslechněte jeden.

Dva mladíčci se vydali do veliké stěny. Po několika délkách po sněhovém poli a příkrým kuloárem si udělali přestávku. Shodili batohy a ulevili zádům. Nabrali vodu z tajícího sněhu a stlačili tyčku. Po ranním vstávání hodně brzy před rozbřeskem konečně přišla chvíle pro zadřepnutí. Chvíle úlevy a příprava pro nástup do kolmé části stěny. Po pětidélkách od místa odpočinku se místem, kde před několika okamžiky svačili, prohnala lavina jako svině.

Jeden z lezců se vyděsil a pravil, že právě tam házeli bobek. A druhý měl suše opáčit. Hajzl…a splachovací!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: