HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ze života horského vůdce – pohled přes rameno

Ze života horského vůdce – pohled přes rameno

Lezu po skalách a po horách i v pohorách od 15 let. Zažil jsem ještě ocelovou svařovanou osmu, kterou jsem dostal darem, a karabiny Walter za výlohou obchodu HORAL v Zámečnické ulici v Brně. Dnes to zní neuvěřitelně a možná vaše současné zážitky za těch 30 let budou opět pro budoucí generaci lezců nepochopitelné. Pamatujte si je. Určitě pobaví i v roce 2050!

Vzpomínám si, že se říkalo, že někdo začal lézt na elektrickém káblu a místo karabin používali visací zámky a posílali si klíče. Prý to bylo na Krkavčí skále.

Vzpomínám si, že mi táta sehnal ocelovou osmu. Byla svařovaná ze dvou ohnutých drátů.

Vzpomínám si, že moje první horolezecký lano byla černobílá pomocná horolezecká šňůra, tzv. smrt za kačku. Předtím jsme ještě experimentovali s konopným špagátem z půdy na chalupě.

Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele.

Vzpomínám si, že jsem měl sadu ruských karabin. Byly titanové. Jedna byla s bajonetovým uzávěrem.

Vzpomínám si, že jsem spával v jeskyni nad Saxifrágou.

Vzpomínám si, že když jsem vylezl Čínu ve Sloupu, byl jsem na to náležitě hrdý. Taky jsem byl rád, že mě u toho viděla Vaňharka.

Vzpomínám si, že Matyáš – klasik v našem horolezeckém oddílu, říkával, že bezpečnost na horách neexistuje.

Vzpomínám si, že se na přednáškách ptával nováčků, zdali jsou jedináčci. Pak jedináčky vyzval, aby šli domů. Aby rodiče měli jednoho potomka, který jim zůstane.

Vzpomínám si, že jsme říkávali: „Ledviny nejsou ešus.“

Vzpomínám si, že se říkávalo: „Jištění zdržuje.“

Vzpomínám si, že se hodně rychle zlepšil Pavel Kořán, Chýška a Honza Zemen.

Vzpomínám si, že jsem několikrát musel srovnat malýho Adama Ondru ve freesportu. Zvláště, když starším lezl do bouldrů.

Vzpomínám si, že stěna Rorejsů byla pro nás velkou výzvou. Kouřilka byla vážnou cestou.

Vzpomínám si, že jsem přetrpěl jednu noc v hamace na hokejové střídačce ve Sloupu.

Vzpomínám si, že moje první Tatry byly zimní.

Vzpomínám si na mého lezeckého parťáka. Byl to Petr Holzer zvaný Hop. Už tenkrát si šil kalhoty, bundu, návleky a rukavice. Měl svou značku: PEHO.

Vzpomínám si, že jsme utekli z Popradského plesa na Váhu. Chatařem byl Viktor. Legenda.

Vzpomínám si, že první večeři jsme dostali za 20 kaček. Svítily tam petrolejky.

Vzpomínám si, že sourozenci Bednaříkovi (Aleš a Janek) měli plastové boty. Zn. Koflach. Já měl kožené „popradky“. Hop měl dokonce ještě kované desetihroté mačky.

Vzpomínám si, že kolmé ledové pasáže musel lézt rozporem.

Vzpomínám si na náš společný pokus o výstup severní stěnou Rysů. Bednaříci pod nástupem zjistili, že nemají lana. Jeden brácha spoléhal na druhého. Lana visela u kamen.

Vzpomínám si, že navázali asi 20 m smyček a zkusili lézt na tom hrozném hadovi.

Vzpomínám si, že jsme lezli Červený žlab a že jsem měl strach.

Vzpomínám si, že všichni tenkrát lezli ve vojenských pletených rukavicích. V mrazu se lepily ke skále. Po jedné cestě nám z nich lezly prsty.

Vzpomínám si na bolest, když k sobě prsty „přišly“. 

Vzpomínám si, že jsme kroužili rukama (abychom dostali do prstů krev) a říkali jsme, že to jsou tatranské signály.

Vzpomínám si, že jsem byl v Tatrách ještě mockrát.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: