HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Za potštejnskými poklady

Krátká, nenáročná trasa nás vede nejen na potštejnský hrad, ale i po dalších zajímavostech městečka a jeho nejbližšího okolí. Cesta obcí a údolím Divoké Orlice je pohodlná, náročnější je jen výstup na hradní vrch.

Je jenom málo obcí v Podorlicku, které získaly takovou oblibu a které tolik lákaly k letnímu pobytu a odpočinku jako Potštejn, městečko na břehu Divoké Orlice, obklopené mohutnými zalesněnými vrchy, s dominantou zřícenin slavného hradu. Je to jedno z nejstarších letovisek v Čechách. Mezi tisíci návštěvníků byly i mnohé významné osobnosti, mj. T. G. Masaryk, A. Kašpar, bratři Liebscherové, O. Červinka, O. Hostinský, F. A. Schubert, J. V. Sládek, J. Kalousek, M. Pujmanová a jiní. Jádrem obce je tzv. Městečko, nejstarší část Potštejna, k níž přiléhají další části, jejichž původní jména dnes už v některých případech upadají v zapomenutí – Obec, Bratrská čtvrť, Fabrika, Zámostí, Bělidlo.Potštejn vznikl v podhradí gotického hradu (první zmínka je z r. 1287), jehož osudy sdílel až do poloviny 17. stol. V 18. stol. tu kvetlo plátenictví, rozvíjené zprvu podomácku, později v manufakturách; o jeho rozšíření se přičinil zejména hrabě Jan Ludvík Harbuval z Chamaré. Jeho syn se tu pokoušel zavést pěstování bource morušového.Prohlídku Potštejna začneme na náměstí, kterému dominuje kostel sv. Vavřince , empírová stavba z let 1816–21, která nahradila původní gotický dřevěný objekt. Z empírového vybavení vyniká obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři od Antonína Machka.

V parčíku u kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1715 a kamenný kříž se sousoším Kalvárie. Z náměstí jdeme mírně vlevo úzkou uličkou kolem kostelního presbyteria na náves, která je středem místní části Městečko, nejstaršího jádra obce. Uprostřed je socha sv. Floriána mezi apoštoly Petrem a Pavlem z r. 1827. Z Městečka se vracíme ke kostelu druhou uličkou, která prochází kolem hotelu Praha, bývalého Suzova hostince, upraveného z někdejší malé tkalcovské manufaktury. Proti nám stojí potštejnský zámek , vybudovaný v letech 1749–55 pravděpodobně podle plánů majitele panství, hraběte Jana Ludvíka Harbuvala z Chamaré, snad za účasti arch. J. Jägra. Je to čtyřkřídlá stavba kolem čtvercového nádvoří, s pilířovými arkádami do nádvoří v přízemí dvou křídel. Průčelí zdobí balkón, umístěný nad vstupní branou, zdobenou erby rodu Chamaré a Dobřenských. Zámek obklopují hospodářské budovy – zřícená palírna a pivovar.

Zámecký park byl založen v letech 1771–72, do dnešní podoby upraven a rozšířen v r. 1898.Od zámku jdeme spolu s červenou, zelenou a žlutou značkou po silnici směrem k řece. Vlevo mineme barokní faru z r. 1781, stojící na vyvýšeném místě; z obou stran k ní vedou kamenné schody. Za ní v malém parčíku je busta T. G. Masaryka od V. Makovského. Připomíná, že tu Masaryk strávil v 80. letech 19. stol. dovolenou. Přejdeme přes mlýnský náhon a zahýbáme vlevo k mostu přes řeku, kde je křižovatka turistických cest . V těchto místech – při březích řeky a na rozlehlé louce zvané Bělisko – se vždy v polovině května koná tradiční potštejnská pouť, na kterou se sjíždějí návštěvníci ze široka daleka. Zahýbáme vlevo na cestu podle řeky, po níž jde i zelená a žlutá značka. Promenádní cesta nese jméno Pod lipami a je to oblíbené místo procházek. Začíná tu známá lipová alej, o níž se zasloužil zdejší rodák Václav Hostinský, otec univerzitního profesora filozofa Otakara Hostinského.

Dal se inspirovat několika mohutnými lipami, které tu rostly poblíž mostu a které již Eliška Krásnohorská oslovila „Potštýnské lípy, bohyně vy samy!“ a po r. 1875 dal krátké stromořadí prodloužit proti proudu Divoké Orlice až ke splavu. Lip je celkem 117, některé jsou ještě původní, jiné později dosazené. Zajímavostí je, že sazenice nepocházely ze školky, ale byly posbírány jako semenáčky v lesích. Jsou různých druhů a řazeny tak, aby kvetly postupně a alej tak byla co nejdéle v květu. V zadní části na alej navazuje 30 jírovců. V r. 1999 bylo stromořadí vyhlášeno za památné. Dojdeme až do míst, kde se vlevo odděluje žlutá značka. Pokračujeme však dál až ke splavu a pak při samém břehu řeky krajem lesa na rozlehlou louku zvanou Vochtánka  v Anenském údolí (možnost stravování, občerstvení podle počasí květen–září). Mnoho nescházelo a v místech, kde nyní stojíme, bylo dno vodní nádrže. Kolem r. 1910 totiž vznikly plány na výstavbu údolní přehrady, která by zaplavila údolí Divoké Orlice až k Liticím.

Z rozcestí na Vochtánce, zvané také Anenské údolí, půjdeme vlevo přes louku po žluté značce (zelená vede vpravo do Modlivého dolu). Lesem, zprvu po široké cestě, pak vlevo pěšinou stoupáme po úzkém hřebeni až k zatáčce široké cesty, po které vede červená významová značka. Spolu s ní stoupáme k potštejnskému hradu .Podél cesty brzy uvidíme zbytky hradeb. V těchto místech stávala první brána, od níž pokračovaly po obou stranách obranné zdi až k příkopu, vylámanému ve skále. Padacím mostem se vstupovalo do druhé brány, z níž zůstaly rozvaliny. Bránu chránila věž, na jejímž zasypaném spodku byla v r. 1754 postavena Kalvárie se dvěma kapličkami křížové cesty. Následuje třetí brána a vpravo od ní za sklepením studna, dosud velice hluboká, která prý původně sahala až na úroveň Divoké Orlice. Nedaleko odtud stávala čtvrtá brána, dosud zachovaná, s vrátnicí a hejtmanskou písárnou po stranách

. V přízemí je expozice informující o historii hradu a blízkého Velešova. Za ní je k hradbám přistavěn provozní objekt hradu s pokladnou a kioskem. Tady také začíná prohlídkový okruh s průvodcem. Horní hrad podkovovitého půdorysu byl obehnán hradbou, k níž byly přistavěny hospodářské budovy. Vstupovalo se sem pátou branou, pak se cesta stočila vpravo kolem horního hradu a poslední – šestou branou – se vešlo na nádvoří, obklopené ze všech stran palácovými budovami. Hrad patří k nejrozsáhlejším v Čechách, hradní jádro bylo chráněno třemi uzavřenými podkovovitými hradebními okruhy, budovanými postupně od 14. do 16. stol. Samostatné předsunuté opevnění střežilo navíc přístupovou cestu s první a druhou branou.Hrad založil na strmém kopci nad Divokou Orlicí koncem 13. stol. Půta či Procek z rodu Drslaviců, pocházejících z Plzeňska, a pojmenoval ho po sobě – Pothensteyn. Později byl hrad pobořen, dostal se do královského majetku a byl v letech 1346–55 obnoven.

Za husitských válek jej držel nepřítel husitů Půta mladší z Častolovic. Husité proto Potštejn oblehli a po půlročním dobývání přinutili posádku kapitulovat. V r. 1454 získal zdejší panství Jiří z Poděbrad, jehož potomci jej vlastnili do r. 1495. V té době bylo zdokonaleno hradní opevnění. Tehdy je koupil představitel mocného rodu Pernštejnů; ti hrad změnili na obranné, správní a reprezentační sídlo. To byla doba největší potštejnské slávy. Od  r. 1746 patří slezskému emigrantu francouzského původu Janu Ludvíkovi Harbuvalovi z Chamaré, zkušenému hospodáři a podnikateli, který v městečku zřídil plátenickou manufakturu s bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. Jeho syn Jan Antonín proslul hledáním pokladu v areálu tehdy již pobořeného a opuštěného hradu. Hrabě Chamaré začal v r. 1747 s kopáním, v němž pokračoval plných 35 let. Snažil se najít vchod do předpokládaných podzemních chodeb.

Celý areál provrtal průzkumnými štolami, při čemž neváhal pobořit i řadu budov; tím jenom uspíšil zkázu hradu. Nakonec se mu podařilo do podzemního labyrintu skutečně proniknout. V chodbách, pocházejících asi z doby Karla IV., však nenašel nic. Díky jemu se nám však dochoval plán celého podzemí, které patří k pozoruhodným ukázkám středověkého fortifikačního umění. – V r. 1851 získali Potštejn sňatkem Dobřenští z Dobřenic, kteří jej vlastnili až do r. 1945.Ještě v r. 1635 byl Potštejn v dobrém stavu, pak však začal zvolna chátrat a zejména po zoufalém hledání pokladu hrabětem z Chamaré, které s literární nadsázkou popsal Alois Jirásek v románu Poklad, byla jeho zkáza neodvratná. V r. 1750 dala v rozvalinách paláce hraběnka Anna Barbora Harbuval z Chamaré postavit rokokový kostelík sv. Jana Nepomuckého, z něhož se dnes dochovalo jen rokokové zdivo, a při něm obydlí pro kapucínské mnichy, kteří se tu ale nikdy neusadili.

Později byla na dolním nádvoří vybudována kaple Božího hrobu, která stojí dodnes. Jeden čas sídlili na hradě i dva poustevníci. Od r. 1972 byl potštejnský hrad pro havarijní stav uzavřen. Po dílčí rekonstrukci a statickém zajištění zdí se jej v r. 1993 podařilo opět zpřístupnit veřejnosti. (Otevřeno duben, říjen SO, NE 9–16 h, květen – září ÚT–NE 9–12, 14–17 h.)Z hradu se vrátíme zpět na rozcestí před první bránou a pokračujeme vlevo po žluté značce kolem postupně obnovovaných kapliček křížové cesty z r. 1754 ke studánce. O kus dál je rozcestí, z něhož odbočuje vlevo neznačená pěšina v příkrém svahu k tzv. Bendlovce , skalní stěně nad údolím Divoké Orlice, na níž je zasazena pamětní deska s nápisem: „Zde sedával a tvořil hudební skladatel Karel Bendl v letech 1886–88 a 1891.“ Od odbočky nás žlutá značka vede svahem dolů k mlýnskému náhonu a po lávce na promenádní cestu na břehu řeky. Již po známé trase se vrátíme do středu obce, případně k železniční stanici.(Ubytování a stravování: hotel Praha, denně 11–23 h; penzion Brná, denně 12–22 h; restaurace Slávie denně 11–22 h, restaurace Pod lipami PO–PÁ 10.30–22 h, i ubytování; veřejné tábořiště Vochtánka v Anenském údolí.)

(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: