HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Za loupežnými Najperky

Chebsko a Ašsko bývalo ve středověku proslulé loupeživým způsobem života některých majitelů zdejších hradů. Ti využívali odlehlosti krajiny, přepadávali kupce i své šlechtické sousedy, loupili, zajímali, vymáhali výkupné a mnohdy i vraždili. Výjimkou nebyli ani Najperkové, jejichž hrad nad dnešní vsí Podhradí býval kdysi postrachem okolí. Dnes láká svou romantickou polohou na strmé skále nad údolím. Výlet do Podhradí bývá často spojován s výstupem na vrch Háj, dominantu Ašska. Oba cíle spojuje i naše trasa, která – přesto že vystoupá do výšky přes 750 metrů – nepatří mezi zvlášť náročné.

Od železniční zastávky Studánka, která leží na trati 148 z Chebu přes Aš do Hranic, půjdeme k hostinci U kaštanu a odtud po modré značce vpravo. Stoupáme po silnici severozápadní částí obce, jejíž domky jsou rozložené po obou stranách táhlého hřebene. Z nejvyššího místa, od křižovatky silnic, sestoupíme vpravo k mohutné budově bývalé školy, dnes opuštěné a chátrající. Ves Studánka se poprvé uvádí v r. 1392 ve výčtu vsí panství Neuberg. V roce 1413 se o ní hovoří jako o pusté. Zpustla pravděpodobně za válek, které vedli loupeživí rytíři Najperkové s Chebem.

Později však byla znovu obnovena. Stávala v ní tvrz a to přímo na louce pod školou. Chránila cestu, vedoucí z Aše do Hranic a dál do Německa. O její historii není nic známo, snad zanikla právě za výše uvedených bojů. Donedávna ji připomínalo tvrziště – asi 2 metry vysoká, zdaleka viditelná plošina a průměru 12 metrů, obklopená vodním příkopem. V příkopě bývala studánka, která dala obci jméno. Tvrziště zmizelo před několika lety při melioračních úpravách. (Občerstvení: bistro Signál PO, ÚT, ČT, NE 11–20, PÁ 11–22, SO 9–23 h.)Za vsí nás značka vede ze silnice vlevo do polí, pak se stočí vpravo do lesa a zvolna stoupá do sedla mezi Studáneckým (697 m) a Kopaninským vrchem (646 m).

Pak opět postupně sestupujeme na kraj lesa a alejí ke skupině domků nad vsí Podhradí. Cesta vyústí na silničku, která se vzápětí stočí vpravo a míří dolů do údolí. My však po ní jdeme jen krátce, značka brzy odbočí vlevo do lesa k okraji areálu bývalého hradu. Do zřícenin vede krátká značená odbočka.Hrad Podhradí, původně Neuberg či Najper, stával nad skalnatém ostrohu nad Ašským potokem, jehož vrcholová skála spadá téměř kolmo do vsi. Střežíval důležitou obchodní cestu z Aše do saského Elsteru.

V jeho čele byla dodnes zachovaná kulatá věž-hláska, původně vysoká asi 30 metrů (dnes jen 22 m), do níž se vstupovalo po žebříku otvorem ve výšce asi 8 metrů nad zemí. Věž měla v horní části ochoz pro stráže. Protože se vrchol věže postupně rozpadal, byl v letech 1906–1908 snížen, zabezpečen a vybaven novou ochrannou stříškou. Na hlásku navazovaly nevelké obytné budovy, z nichž téměř nic nezůstalo. Na severní straně u příkopu se dochovaly zříceniny obdélného stavení, na jedné straně ještě značně vysoké, na druhé téměř splývající s terénem. V podzemí jsou hluboké sklepy, klenba patra je porostlá travou a keři, místy se propadá (nebezpečí úrazu). – Hrad Neuberg založili ve 13. století, snad již v jeho první polovině, švábští Najperkové nedaleko svých starých panství v Bavorsku a Sasku.

Po nich také dostal své jméno; český název Podhradí vznikl až po roce 1945. První zmínka o Neubergu je z roku 1288, kdy jej získali páni z Plavna. Brzy se sem však znovu vrátili Najperkové, odedávna neblaze proslulí jako loupežníci. Proto byl jejich hrad za panování Karla IV. rozbořen. Brzy jej však znovu obnovili, ve svém počínání však neustali. V 70. letech 14. století byl rytíř Fridrich z Najperku jedním z vůdců velké tlupy rytířů a měšťanů, která vedla drobnou, ale nelítostnou válku s Chebem, zejména v letech 1374–1382. V roce 1382 se Chebským podařilo Fridricha zajmout a uvěznit.

Jak skončil on a jeho druhové není známo, jistě však šlo o tresty výjimečně tvrdé. Tyto události pravděpodobně souvisely s tím, že úloha Najperků na Chebsku skončila. Většinu jejich panství postupně skupovali Cedvicové, zatímco Najperkům zůstal jen hrad Ostroh. Neuberg získal po roce 1395 Konrád Cedvic a stal se zakladatelem rodu Najperských Cedviců. V roce 1417 se hrad připomíná mezi místy, odcizenými České koruně. Je zajímavé, že Cedvicové se později nezúčastnili boje proti husitům a snažili se o co největší nezávislost Ašska.

V 15. a 16. století se Ašsko postupně vyměňovalo na svazku s českým královstvím a přiklánělo se k Sasku, zejména poté, co Cedvicové bezvýhradně přijali saskou luterskou víru. Ani v 18. století, kdy tento rod znovu přijal katolickou víru, nenutil k ní své evangelické poddané – dával tím najevo vnitřní nezávislost na habsburských panovnících a Rakousku. I přesto, že se Cedvicové zúčastnili protihabsburských šmalkaldských válek v letech 1546–47, vrátil jim císař Ferdinand I. jejich hrad Podhradí a další panství jako léno Koruny české.

Hrad samotný přestal být obýván po roce 1610, kdy podlehl velkému požáru. Noví majitelé si v místě bývalého předhradí vystavěli renesanční zámek (zbytek budovy za příkopem), kolem roku 1750 pak další dva – tzv. Horní zámek, který vyhořel v roce 1902, a Dolní zámek, zbořený v letech 1965–66. Zejména z Horního zámku se dochovaly rozsáhlé zříceniny, z dalších staveb pak zbytky ohradních zdí, teras, bran, apod.; celý areál dosud nese stopy bývalé parkové úpravy.Od zřícenin sestoupíme po modré značce k evangelickému kostelu Dobrého pastýře, stojícího v místech původně pozdně gotického kostela z let 1470–90, postaveného Jindřichem Cedvicem.

Do dnešní raně barokní podoby byl přestavěn ve druhé polovině 17. století. Bývá považován za nejstarší evangelický kostel na území někdejšího Rakousko–Uherska. Patří mezi významné památky lidového umění. Obvodové zdivo stavby je z kamene, vnitřek ze dřeva. Při vybavování interiéru nebyl použit ani jeden železný hřebík, vše vzájemně spojují dřevěné kolíky a čepy. Na klenbě a stropu je malba holdujících andělů od neznámého lidového umělce. Najdeme tu i původní lavice s označením jména či čísla věřícího. Panská rodina sedávala na zvláštní lavici vlevo od oltáře.

Zajímavý je i malovaný epitaf z roku 1682. Před kostelem stojí dva památníky obětem válek – horní z roku 1928 připomíná padlé z první světové války, dolní z roku 1893 pak oběti bojů z let 1848, 1859 a 1866. Památníky byly obnoveny jako důkaz národního porozumění 3. 5. 1992.Od kostela sestoupíme k silnici a jdeme po ní vlevo dolů. Brzy ji však opustíme a dáme se vpravo na cestu, která stoupá svahem mezi domky; otvírají se námpěkné pohledy na hradní věž. (Ubytování, stravování: Burgpension-restaurant Etele, 8 dvoulůžkových pokojů, 1 čtyřlůžkový, restaurace otevřena denně 10–23 h.) – Cesta pokračuje při kraji lesa, pak se stočí vpravo a začíná stoupat.

Několikrát mění směr, míjí několik rozcestí a stále hlubokým lesem nás vede až ke kótě 687 metrů. Pak se stoupání zmírní, téměř po rovině dojdeme k lesní školce. O kus dál modrá značka opouští širokou cestu a míří vpravo pěšinou vzhůru. Vystoupáme na horní konec sjezdovky a dojdeme po ní k nově budovanému penzionu a za ním k restauraci a rozhledně na vrcholu kopce Háj (758 m). (Bližší popis Háje je na str. 87–88.) Od rozhledny nás modrá značka vede dolů skalnatým zalesněným terénem k okraji louky, po schodech sestoupíme k silničce a po ní jdeme krátce dolů.

Na nejblížším rozcestí zahneme vlevo a brzy dojdeme k okraji Aše. Klesající silnicí míříme ke kostelu a městskému muzeu, za ním sejdeme po schodech k okraji panelové zástavby, projdeme mezi domy na prostranství s pomníkem J. W. Goetha a dáme se ulicí vlevo. Na rozcestí pod obchodním domem odbočíme vpravo po červené značce a stoupající ulicí dojdeme k žel. stanici Aš-město.

(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: